Jak poznat mentální retardaci a co narušuje správný vývoj dítěte? Odpovídá speciální pedagožka

Již v průběhu těhotenství se provádějí vyšetření a testování, které umí rozeznat, zda bude miminko zdravé, anebo jestli je zde pravděpodobnost, že se nám narodí postižené dítě. Kdy se dá poznat, že s naším dítětem není něco v pořádku? Jaké existují nejčastější diagnózy? Jak poznat mentální retardaci? Které vady jsou získané, a které vrozené? Odpovídá speciální pedagožka Mgr. Jana Lepková, pracovnice pedagogicko-psychologické poradny.

Odkdy se dá u dítěte poznat mentální retardace?

U mentální retardace záleží na stupni postižení. Těžší stupně retardace lze poznat poměrně brzy, tyto děti se diagnostikují vývojovými škálami a jsou spojené často s nějakým těžším organickým postižením mozku. Lehčí formy se mohou projevit až ve školním věku, často v souvislosti s čím dál více abstraktnějšími úkoly. Znám děti, které při výborné spolupráci rodiny s lehčími formami odchodily i 5. třídu.

Mentální retardace je snížení rozumových schopností, tudíž jejich diagnostika probíhá prostřednictvím IQ testů. Tyto testy lze užívat cca od 3 let, tedy v době, kdy už je dítě schopno rozumět verbálním instruktážím. Přesněji dokáží pozdější inteligenci odhadnout testy cca od 6 let. Korelace mezi výsledky měřenými v 6 a 18 letech se uvádí až 61%.

Jak se může mentální retardace projevovat?

Obecně lze říci, že mentálně retardovaný (MR) se může projevit nižší nápaditostí a stereotypností ve hře, nižší úrovní kresby, selháváním v oblastech jako je abstrakce, třídění, kvantifikace. Nelze posuzovat jen IQ, ale také např. úroveň adaptability, sociálního a emočního chování. Některé děti s MR mohou být sociálně jakoby zralejší, než-li např. některé dítě s mimořádným intelektem, pakliže žijí v rodině, kde musí řešit různé praktické záležitosti. Diagnostikovat dle testů je přesněji možné asi od 6 let.

Takže vy uvádíte takový hraniční věk 6 let u lehčích mentálních retardací. Ty těžké se dají poznat už i v těhotenství a bezprostředně po porodu?

Domnívám se, že testy v těhotenství (odběry krve) a prenatální ultrazvuk dovedou rozlišit některé genetické vady (např. riziko Downova syndromu) či vrozené vývojové vady (rozštěpy, anomálie na úrovni orgánů), nikoliv však lehčí a funkční problémy, např. tu lehkou mentální retardaci. Pakliže se nějaký problém vyskytuje jako hereditární (tj. častěji v rámci rodiny), jistě je vhodné již genetické vyšetření matky vzhledem k riziku přenosu nějaké dědičné zátěže.

Při narození jsou patrné vady a poruchy těžšího rázu. Riziko nemusí být pouze genetické, tj. prenatální, ale i v rámci porodních a poporodních komplikací, např. velmi předčasné porody s nezralostí novorozence, asfyxie (dušení) nebo porodní úrazy mohou vést v horším případě k obrazu dětské mozkové obrny, a s tím spojených dalších poruch.

Hexavakcína je nejdůležitější pro nejmenší děti, říká vedoucí očkovacího centra MUDr. Cabrnochová

Co se jeví jako rizikové pro vznik různých získaných poruch u dětí po porodu?

Naštěstí zlepšující se screeningové metody, a vůbec poznatky v medicíně, vedou jistě ke včasnější diagnostice, šetrnějšímu vedení porodů a menším rizikům, nežli tomu bývalo v dobách našich babiček. Drobná perinatální poškození mohou vést později k obtížím s pozorností, obtížím s koordinací, obrazu “DYS” poruch. Rizikovější se také může jevit protahovaná těžká novorozenecká žloutenka, která se později může ukázat v obtížích s pozorností. Prof. Faber také upozorňuje na určitá rizika vysokých horeček u dětí, které se ani po 3 hodinách nedaří zvládnout běžnými analgetiky, antipyretiky.

Co všechno se po narození dítěte posuzuje?

Primárním posouzením je APGAR skóre již v porodnici, riziko mohou představovat nevybavované primární reflexy, které mají být u novorozence přítomné a naopak potom jejich přetrvávání nad rámec normy biologického věku. V raném věku také lékaři sledují sluch (otoakustické emise) a reakci zraku na podněty. Dá se tedy říci, že necitlivější odchylky patří do diagnostiky zdravotníků! A ty nejmarkantnější lze diagnostikovat v prvním roce života, podobný účel plní také pravidelné preventivní prohlídky v raném věku.

A co poruchy autistického spektra?

Poruchy autistického spektra nejsou jednotnou skupinou a ne každé dítě vykazuje tzv. „charakteristické“ znaky. Opět je to oblast, která také patří do preventivních prohlídek u pediatra.

Časem se prokáží spíše poruchy menšího rázu nebo tzv. pervazivní vývojové poruchy, což jsou problémy, které se manifestují až v určitém věku. Příkladem mohou být právě poruchy autistického spektra, pro které je typický často opožděný vývoj řeči, omezení reakce na lidský obličej, sociální zvláštnosti, stavy s afekty, později obtížné či žádné zvládání změn apod.

Co třeba může způsobit získané opoždění dítěte?

Dítě se vyvíjí v interakci geny versus prostředí. Dodnes není např. znám jasný konsensus v otázce inteligence, nakolik se podílejí geny a nakolik rozhodují vlivy prostředí. Geny svoji roli jistě hrají, bezpochyby. Dá se říci, že určí nějaký strop, kterého dotyčný může, nebo nemusí, dosáhnout.

Již klasik psychologie a pragmatický filosof W. James hovořil o tom, že většina lidí „v sobě má netušený potenciál, který kdyby rozvinuli, vedl by k překvapivým výsledkům ve světě”. Na druhé straně však poznamenal, že „Ani stromy nerostou až do nebe“. Dá se tedy říci, že vývoj je podmíněn geny a stimulován, formován prostředím. Opoždění dítěte ve srovnání s „normou“ tedy může způsobit omezená genetická výbava, ale také nedostatečné stimuly z prostředí.

Rozhoduje nějak i výživa a zdravý životní styl?

Je dokázáno, že na vývoj negativně působí např. vysoké koncentrace olova. Naopak děti, které užívaly lecitin a omega 3 mastné kyseliny vykazovaly lepší výsledky v oblasti pozornosti a krátkodobé paměti. Dnes se přemýšlí také o vlivech střevního mikrobiomu na lidskou psychiku vůbec a některé choroby, o negativním dopadu stresu aj.

Je tedy zásadní, aby dítě mělo zdravou výživu a také dostatek pohybu v přírodě. Děti prosedí řadu hodin u počítače a tabletů, přitom příroda nabízí relaxaci a řadu významných látek pro zdraví (zde bych odkázala např. na práci psychologa Adama Táborského a jeho koncept „Terapie mezi stromy“, kde poukazuje mj. na příznivý vliv přírody na imunitu a blahodárné působení proti stresu a poruchám pozornosti).

Dítě zkrátka potřebuje pohyb. Motorika souvisí s dalšími neuronálními spoji. Je známo, že řada dětí s dyslexií „přeskočila“ stádium lezení (které je důležité pro učení se spolupráce mezi oběma hemisférami).

Můžete uvést nějaké konkrétní příklady narušení vývoje dítěte v nevhodném prostředí?

Zde máme pěkné příklady vlčích dětí Amala a Kamala. V 90. letech byl nalezen na Srí Lance 15letý chlapec mezi stády, kterého poznal jeho strýc podle popálenin, které utrpěl jako maličký a následně se ztratil. Neuměl však mluvit, vydával pouze skřeky, protože se zanedbalo jeho období pro vývoj řeči a mluvit se již nenaučil.

Maria Montessori hovořila o „otevřených oknech“, což jsou období důležitá pro rozvoj určité dovednosti. V této době je dítě velmi citlivé učit se různé věci a vznikají tak „okna“ pro sociální vztahy, učení se jazykům, matematice. atd. Pakliže se tato období zanedbají (v raném dětství), nikdy více se již nevytvoří tak citlivé neuronální spoje pro určité schopnosti.

Podobně pracoval prof. Feuerstein s dětmi postiženými holocaustem. Děti, které prožily holocaust, byly sociálně zanedbané, v testech inteligence dosahovaly ve většině případů pásma lehké mentální retardace. Jakmile s nimi začal podnětově pracovat, výrazně se zlepšily! Některé dosáhly následně i pásma nadprůměru! Opoždování dítěte tedy jednoznačně může způsobovat sociálně-kulturní nepodnětnost.

Co tedy rodiče mohou dělat pro optimální vývoj dítěte?

Domnívám se, že důležitou roli hraje již prenatální období. Ideální je plánované rodičovství, podstoupit testy na možné protilátky infekcí jako je toxoplazmóza, borelióza, infekční mononukleóza. Dbát zdravý životní styl, mít dostatek kyseliny listové (prevence vrozených vývojových vad) vitamínů a minerálních látek, mít vyváženou stravu, vyhýbat se kouření a alkoholu a eliminovat stres.

Optimální vývoj podpoří rozvoj přirozené zvídavosti dítěte, zohlednění jeho pozitivních složek, schopnost nalézt oblast, ve které je úspěšné – a tam ho podporovat. V předškolním věku už se např. často manifestuje hudební a pohybové nadání, dále obecné rozumové schopnosti, ve středním školním věku talent na různé oborové vlastnosti, starší školní věk přeje rozvoji „vědeckého myšlení“. Nejdůležitější je rozvoj v raném věku, asi do 7 let se vytváří nejvíce neuronálních spojů.

Malé dítě je „architekt“, „designér“, „konstruktér“, je kreativně velmi originální. Nejde nám pouze o rozvoj osobnosti myslící, ale také o rozvoj osobnosti sociální, emoční a tvůrčí. Proto je vhodné v dítěti podporovat také tyto složky osobnosti. V tvůrčí činnosti raného věku je důležitá spontaneita, vlastní projev dítěte. Prohřeškem se tu stává práce podle šablon, schémat, „tak jak to má vypadat v realitě“. Nechme dítě tvořit dle vlastní představivosti a poskytněme mu výběr rozmanitých podnětů.

Jana Lepková (*1980)

• vystudovala speciální pedagogiku na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, dále společenské vědy pro SŠ na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako rozšiřující studium
• absolvovala kurzy: Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování, Deficity dílčích funkcí B. Sindelarové, Grunnlaget, edukativně stimulační skupinky, efektivní učení a myšlenkové mapy, techniky soft skills a osobního rozvoje
• aktuálně vypracovává práci na téma “Analýza podpory vzdělávání nadaných dětí a dětí s dvojí výjimečností” v Jihomoravském kraji
• mezi její zájmy patří také historie, dějiny kultury a přírodní medicína
• působí jako speciální pedagožka a pracovnice školního poradenského pracoviště, věnuje se screeningu poruch učení, depistáži nadaných dětí a dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a odpovídající pomoci jejich rodinám