×
MotherClub.cz

Znakování s miminky, Baby Signs. Od jakého věku dítěte to má smysl?

Znakování s miminky
Zdroj: Depositphotos

Znakování s miminky může být jednou z možností, jak komunikovat se svým dítětem. Co všechno o znakování víme, jakým způsobem a od jakého věku dítěte jej můžeme provádět a v čem je znakování miminek a batolat prospěšné? Otázky zodpoví zkušená pracovnice s dětmi, speciální pedagožka, Mgr. Jana Lepková.

Jakou historii má metoda znakování s miminky?

Znakování je koncepčně spjato zejména se jmény dvou žen Acredolo a Goodwyn, které vycházely z předpokladů přirozených komunikačních schopností dětí. Metoda sahá do 80. let minulého století, kdy si tyto autorky povšimly, že děti mezi 10 až 24 měsíci mají snahu o tvorbu jednoduchých znaků, prostřednictvím rukou a posunků, aby tak vyjádřily něco, co ještě neumí vyslovit verbálně. Komunikační způsoby jsou tedy velmi pestré.

Bezplenková metoda: Proč o ní uvažovat?

Jak se vlastně vyvíjí u dítěte řeč a způsob komunikace?

Každé dítě prochází tzv. předřečovým obdobím, kdy si osvojuje, používá a „zkoumá“ různé komunikační způsoby. První slova začínají děti používat přibližně kolem jednoho roku, do tohoto období se však projevují nejdříve křikem, následuje žvatlání, slabikování.

Zhruba do tří let hovoříme o opožděném vývoji řeči, který bývá spíše častější u chlapců, než u dívek a též se vyskytuje rodově. Pakliže dítě v tomto období ještě nemluví, je na místě návštěva odborníka, aby se vyloučily případné jiné možné příčiny. Komunikace je pro děti přirozená. I u dospělého člověka jsou některá gest, kromě verbálního vyjadřování, součástí komunikace, která se také liší v rámci různých kultur.

Má znakování miminek něco společného se znakováním u neslyšících?

Znakování batolat využívá symboliky znaků (manuálních projevů) k vyjádření určité skutečnosti, která by měla být malému dítěti srozumitelná. Znakování batolat je třeba odlišit od znakové řeči neslyšících. Znaková řeč neslyšících je spíše „samostatný jazyk“, znakování malých dětí je „nástrojem dorozumívání“ ještě v předverbálním nebo časném verbálním období. Že děti spontánního využívání znaků (aniž by šlo o vypracovaný systém znakové řeči) využívají ke komunikaci a je jim to přirozené, naznačuje i skutečnost u dětí, které se narodí jako neslyšící: takové dítě záhy místo napodobivého žvatlání začnou využívat bohatší gestikulace k dorozumívání.

Vývoj dětské řeči. Co by mělo dítě zvládnout a jak řeč trénovat?

A nebrzdí znakování samotný vývoj řeči?

Zkušenosti potvrzují, že zmíněné „obavy“ nejsou opodstatněné, slyšícímu dítěti není znakování žádnou překážkou verbální komunikace, naopak děti vedené se znakováním, používají první slova častěji dříve! Navíc gesta jsou spojena se slovy. Dle N. Chomského má totiž každé dítě vrozené předpoklady naučit se mluvené řeči, bez ohledu na kulturu, z níž pochází, a naučí se danou řeč v kultuře, ve které má možnost ji slyšet.

Doprovod s gesty pak nemůže být zábranou osvojování řeči, přirozeného vývoje řeči od křiku přes spontánní a napodobivé žvatlání až po užívání prvních slov kolem prvního roku života dítěte, naopak podporuje jeho rozvoj (motorika a řeč mají k sobě blízko), proto např. také řada dyspraktiků trpí některou formou dyslalie a naopak. Motoriky ve spojení s řečí (např. s rýmovačkami) se využívá v řadě nápravných logopedických nebo grafomotorických programů.

Takže znakování miminek umožňuje spíše dřívější nástup řeči?

Výzkum Acredolo a Goodwyn přišel se závěrem, že děti, které ve věku 24 měsíců používaly znakovou řeč, hovořily jako děti ve věku 27 a 28 měsíců, které znakování nepoužívaly. Znakující děti také dříve sestavovaly věty.

Kdy začít se znakováním miminek?

Praxe ukazuje, že neexistuje jednoznačné určení, kdy je vhodné začít se znakováním miminek, protože děti nelze postavit do jednoduchého vývojového schématu. Každé dítě se vyvíjí poněkud odlišně, a to v různých oblastech. Některé dítě je více sociální, jiné lépe a dříve manipuluje s předměty, které má v okolí nebo které jej zajímají. Některé dříve mluví, jiné mluví později, aniž by šlo o důsledek nějakého problému, a je to zcela fyziologické. Záleží často na pozorování rodičů, kteří své děti znají nejlépe.

Obecně lze říci, že se znakováním lze začít prakticky kdykoliv, kdy dítě se jeví „připravené“. Ve vývoji existují tzv. senzitivní období, „otevřená okna“, kdy dítě má optimální nastavení učit se konkrétním dovednostem a vstřebává podněty jako houba. Navíc prochází obdobím, které psycholog Piaget označil jako senzomotorická inteligence, zajímá se o vše a vše zkoumá prostřednictvím smyslů a motoriky. Rodič často na základě pozorování a intuice pozná, k čemu je právě dítě nakloněno. Začít se dá tedy prakticky kdykoliv. Některé dítě baví a zvládne znakování již např. kolem 4. měsíce, některé kolem 8. měsíce. Nejčastěji pracujeme s dítětem kolem prvního roku.

Někteří psychologové poukazují na to, že nejdříve je vhodné začít se znakováním miminek v 6ti měsících, protože mladší děti nemají ještě dostatečně rozvinutou dlouhodobou paměť k zafixování symbolu a k němu náležejícího slova.

Jak naučit dítě mluvit. Vyvíjí se vaše dítě v pořádku nebo je nutná pomoc?

Co je podstatou znakování miminek?

Podstatou znakování jsou jednoduché znaky, které odpovídají schopnostem dítěte, tak aby znak mohlo užít a napodobovat jej. Malé děti mají velmi dobrou schopnost imitace, zajímá je okolí a svět kolem. Děti potom samy, spontánně v období nástupu řeči, opouštějí znaky. Není to tedy o tom, že by jinak zdravé slyšící dítě s nástupem řeči stále znakovalo.

Briant hovoří: „Pokud budete užívat určitá a stále stejná gesta, abyste zdůraznili význam některých slov, když mluvíte se svým dítětem, vaše dítě se naučí používat gesta jako vy, takže vaše komunikace půjde mnohem snáze“.

Podstatné je, že dítě musí dítě znak vidět i slyšet, aby si „spojilo“ jeho gestový symbol s daným, slyšeným slovem. Práce s gesty a slovy jej musí bavit, musí být zážitková, zábavná. Znak je spojen vždy s výrazem obličeje, musí mít tedy i emoční komponentu. Toto vše je pro děti velmi zajímavé a přirozené. Pohled na obličej je pro ně poutavý již velmi záhy.

Existuje třeba na znakování miminek kurz? Nebo jak se to naučit?

Acredolo a Goodwyn vypracovaly náměty práce se znaky, rodiče si je prostřednictvím knihy mohou sami osvojovat nebo navštívit kurz vedený lektorem. Autoři vedoucí kurzy často doporučují začínat např. s pěti znaky, kdy opět záleží na konkrétním dítěti. Některé dítě jich obsáhne šest, sedm, u jiného jsou vhodnější čtyři, tři nebo klidně jeden znak. Záleží také na aktuálním naladění dítěte.

Víte, jak rozmluvit dítě? Na co si dát pozor?

Jaký může mít tedy znakování miminek kromě brzkého rozvoje řeči ještě přínos?

Znakování je tedy, kromě nástroje komunikace, vhodnou součástí emočního a sociálního rozvoje dítěte, protože probíhá vzájemná interakce mezi dítětem a rodičem, upevňují se vzájemná pouta. Znakování se může efektivně uplatnit u bilingvních rodin, kde se stává jakýmsi mostem mezi oběma jazyky. Dítě se tak učí pochopit, že pro jeden znak existuje dvojjazyčné pojmenování.

Zajímavé zjištění přinesla pozorování Acredolo a Goodwyn v oblasti rozvoje kognitivních schopností, a to zejména inteligence. Autorky kontaktovaly po sedmi letech účastníky své studie se záměrem posoudit efektivnost metody. K měření inteligence byl použit standardizovaný, komplexní test inteligence WISC III. Autorky dále uvedly, že děti, které v batolecím věku byly vedeny znakovou metodou, vykazovaly v tomto testu v průměru o 12 bodů vyšší skóre, než děti, které znakovací metodou vedeny nebyly. Ve zprávě není uvedeno ve kterých subtestech dosahovaly děti nejlepších výsledků. Lze však předpokládat, že k dobrému výsledku přispěla práce s motorikou, vzájemná interakce s rodiči, celkový rozvoj.

Znakování miminek má navíc také určitou diagnostickou hodnotu, při znakování si rodič může rodič povšimnout i různých zvláštností v projevech, např. absenci očního kontaktu u dětí s některou z forem poruch autistického spektra, větší živosti u dětí s ADHD. Rychle se učící děti a motoricky velmi obratné mohou být děti později diagnostikované jako nadané nebo děti s dobrou pohybovou pamětí. Některým dětem s poruchami PAS může metoda vyhovovat více, jiným méně. U některých dětí znakování může tvořit lepší most pro komunikaci, než verbální projev a může být pro ně vhodná, jiným nemusí vyhovovat doprovodná mimika a oční kontakt. Je třeba k tomu tedy přistupovat ryze individuálně.

Dvouleté dítě nemluví. Je to v pořádku?

Jana Lepková (*1980)

  • vystudovala speciální pedagogiku na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, dále společenské vědy pro SŠ na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako rozšiřující studium
  • absolvovala kurzy: Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování, Deficity dílčích funkcí B. Sindelarové, Grunnlaget, edukativně stimulační skupinky, efektivní učení a myšlenkové mapy, techniky soft skills a osobního rozvoje
  • aktuálně vypracovává práci na téma “Analýza podpory vzdělávání nadaných dětí a dětí s dvojí výjimečností” v Jihomoravském kraji
  • mezi její zájmy patří také historie, dějiny kultury a přírodní medicína
  • působí jako speciální pedagožka a pracovnice školního poradenského pracoviště, věnuje se screeningu poruch učení, depistáži nadaných dětí a dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a odpovídající pomoci jejich rodinám

5/5 - (1 vote)
5/5 - (1 vote)

Nejvíce vás zajímá:

Početí miminka:

Děti:

Zdraví:

Vaření pro děti:



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*