×
MotherClub.cz

Syndrom zavrženého rodiče, aneb když hádky rodičů neskončí ani po rozvodu

Syndrom zavrženého rodiče

Pokud mezi rodiči probíhají každodenní hádky, kterým musí být dítě přítomno, je rozvod považován za přijatelné řešení. Ovšem ne v okamžiku, kdy se konflikt vleče i nadále. Pak se může u potomka rozvinout syndrom zavrženého rodiče. Náprava je dlouhá a její výsledek nejistý.

Syndrom zavrženého rodiče, z anglického Parental Alientation Syndrome (PAS), definoval ve svém článku americký psychiatr Richard A. Gardner (1931-2003) už v roce 1985. Označil jej za poruchu, jejímž hlavním projevem je, že dítě chová silné antipatie vůči jednomu z rodičů, aniž by k tomu mělo objektivní důvod.

Proč vzniká syndrom zavrženého rodiče?

Aby se dítě mohlo správně vyvíjet, především po psychické stránce, potřebuje k někomu přilnout a vytvořit si citovou vazbu. Ta mu skýtá pocit jistoty a ochranu před nebezpečím. Tuto vazbu si potomek tvoří v první řadě k rodičům. Když však mezi nimi vznikají konflikty, je pocit bezpečí dítěte narušen a ono se jej snaží nastolit zpět.  Stává se proto jakýmsi prostředníkem, mediátorem, mezi rozhádanými rodiči a usiluje o to je usmířit.

Tato role je ovšem pro dítě nesmírně náročná a vyčerpávající, zejména pokud jsou spory mezi rodiči dlouhodobé a nekončí ani po rozvodu. Pak u něj touha po bezpečí zvítězí nad potřebou mít rád oba rodiče a přilne silněji k jednomu z nich (preferovaný rodič) za současného vzniku silných antipatií k rodiči druhému.

Střídavá péče – jak to vidí psycholog

3 stádia PAS

Gardner rozlišuje tři stupně syndromu – slabou, střední a silnou formu.

U slabé formy PAS dítě neodmítá trávit se zavrženým rodičem čas. Má k němu sice stále silnou vazbu, ale sděluje mu své výhrady vůči jeho chování.

Pokud dítě trpí střední formou syndromu, má problém přecházet od preferovaného rodiče k zavrženému, ke kterému však mělo v minulosti silnou citovou vazby. Teď se k němu staví odmítavě a provokuje ho. Naopak jeho vztah s preferovaným rodičem sílí a stává se patologickým.

U silné formy PAS dítě zavrženého rodiče zcela odmítá, neodůvodněně ho očerňuje, chová se k němu nepřátelsky. Předtím k němu mělo silný vztah, nyní ho nenávidí. Vazba na preferovaného rodiče je patologická až s paranoidními prvky.

Sešívaná rodina. Jak dětem co nejvíce usnadnit soužití s novým partnerem a sourozenci

Kdo je oběť?

Obětí je jak samotné dítě, tak zavržený rodič.

Dítě

Dlouhodobý konflikt mezi rodiči, který nevyřešil ani rozvod, má na potomka devastující dopad. Musí si vybrat, na čí straně je. Kvůli tomu nezdravě přilne k preferovanému rodiči, který v jeho očích nemá žádné chyby, zatímco ten druhý je zlý a nedělá nic dobře. Má černobílé vnímání světa a připravuje se o vztah se zavrženým rodičem.

Jedná se svým způsobem o psychické týrání dítěte, které má na něj negativní dopad v mnoha oblastech. Kvůli PAS totiž přijde o polovinu své identity, o výchovné působení jednoho z rodičů a často i jeho příbuzných. Dítě ztratí mužský nebo ženský vzor a může mít v budoucnu problém s navazováním partnerských vztahů. Zároveň dojde k negativnímu vlivu na jeho sebevnímání a sebevědomí, když je z poloviny „špatné“. Zabrzdí a zdeformuje se jeho emocionální vývoj. Potomek kvůli nekončícím hádkám rodičů neví, že spory je možné řešit i v klidu. Zpochybnění jednoho rodiče, jakožto jedné z nejdůležitějších autorit, vede k tomu, že dítě neuznává autority obecně. PAS jej zkrátka celoživotně poznamená.

Zavržený rodič

Trpí i zavržený rodič, který přichází o kontakt se svým potomkem, kterého miluje a chce s ním trávit čas a věnovat se mu. Často může být navíc ošklivě očerňován (například obviněn ze zneužívání a podobně), což může být velice negativně vnímáno jeho okolím. O své vnouče přijdou i jedni z prarodičů.

K naplnění syndromu zavrženého rodiče dle Gardnera dochází v případě, že dítě dlouhodobě odmítá a očerňuje jednoho z rodičů, přičemž toto odmítání je neodůvodněné a velkou měrou k němu přispívá preferovaný rodič a poté i ono samo.

Jak vysvětlit dítěti rozvod a proč je důležité s dětmi o něm mluvit

Jak se PAS léčí?

Nejprve se jako nejlepší řešení jevilo odloučení dítěte od preferovaného rodiče s tím, že trávilo čas se zavrženým rodičem pod vedením terapeutů, ale výsledky takovéto terapie nebyly nejlepší. Často docházelo k tomu, že se tím u dítka posílila představa o zlém světě, který reprezentuje odcizený rodič, a jeho vazba na preferovaného rodiče se ještě utužila.

Proto se nyní přistupuje spíše k terapii rodičů tak, aby ustaly největší konflikty mezi nimi. Důležitou součástí léčby je pak konfrontace rodičů s tím, jak vnímá jejich konflikt dítě a jaké to má dopady na jeho psychiku. Zároveň probíhá setkávání dítěte s odcizeným rodičem za přítomnosti odborníků z řad dětských psychologů, soudních znalců a sociálních pracovníků. Je to však náročná a dlouhodobá práce.

Dítě nemá rádo matku. Jak poznat, že vás má váš potomek rád?

Syndrom zavrženého rodiče zatím není oficiálně uznán

S fenoménem PAS se lze setkat i u nás, odborníci hovoří až o 7 000 dětech, které jím mohou v České republice trpět.

Syndrom zatím nebyl uznán jako oficiální lékařská diagnóza. Zejména proto, že dosud nebylo odborníky dostatečně prozkoumáno, zda se opravdu jedná o samostatnou diagnostickou kategorii. Proti jeho uznání existuje několik námitek, které hovoří zejména o snadné zneužitelnosti syndromu v rozvodových bojích, obtížnosti posouzení objektivity odmítání, neoprávněném obviňování a také nevhodné terapii odtržením od preferovaného rodiče, která dítěti spíše uškodí, než pomůže.

Když si partneři přestanou rozumět, je to velice smutné. Nikdy by ovšem neměli zapomínat na to, že rodiči zůstávají napořád. Jejich neustálé hádky a konflikty, které neskončí ani po rozvodu, mají velice negativní dopady na psychiku jejich dítěte. Může u něj dojít až k syndromu zavrženého rodiče. I když se jej za pomocí terapie podaří zmírnit, je zbytečné dítě a jednoho z rodičů něčemu takovému vůbec vystavit.

Syndrom zavrženého rodiče, aneb když hádky rodičů neskončí ani po rozvodu
5 (100%) 1 hlas[ů]


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*