Škodítka aneb proč fyzioterapeuti nedoporučují dětská chodítka

Období, kdy se dítě začíná stavět na nohy, je pro rodiče náročné. Ještě nedávno bylo možné dítě posadit nebo položit na zem a nehrozilo, že spadne. Najednou abychom za ním nepřetržitě stáli a čekali, kdy ho zachránit před pádem. Těch 70 centimetrů, které dělí jeho hlavičku od země, je už přeci jen pěkná výška, a když nožičky podklouznou, spustí se řev. V inkriminovaném období klidně každé tři minuty…

Někteří rodiče se proto uchylují k zakoupení pomůcek, které jim usnadňují péči o dítě a umožňují se souběžně věnovat jiné činnosti – například vařit.

Do dětského chodítka stačí dítě posadit (nebo spíš pověsit) a ono nespadne. A co víc, zabaví se a zkouší v tom chodit! Obvykle se tam dětem líbí, protože zjistí, že ve vzpřímené poloze mají větší rozhled.

Není divu, že laikům, kteří toho moc nevědí o tom, jak by měl správně probíhat tělesný vývoj vedoucí k bezvadné chůzi, to připadá atraktivní a důmyslné. Někteří dokonce podlehnou iluzi, že se tak dítě „naučí dřív chodit“.

Jak dosvědčí fyzioterapeutka Mgr. Barbora Pánková, se kterou jsme si na toto téma povídaly, opak je pravdou. Chodítka tohoto typu sice vedou k časnější, ale vůbec ne ke kvalitnější chůzi po dvou, spíše představují pro zdravý tělesný vývoj překážku. Následky, které se projeví až v pozdějším věku, mohou být problémy s klouby, páteří nebo třeba ploché nohy.

Čím chodítko škodí

„Dítě je v tomto typu chodítek prakticky pověšeno za stydkou kost, na kterou je tím vyvíjen velký tlak. Při přirozeném vývoji chůze by v žádné jeho fázi takovou zátěž na sponu stydkou nemělo. Nadměrná zátěž je přenášena i na kyčle a páteř, ty se mohou deformovat, protože ještě nejsou dostatečně podepřeny adekvátními svaly. Jinými slovy dítě sedí nebo spíš visí v nepřirozeně vertikální pozici, na kterou ještě není zralé,“ říká fyzioterapeutka Barbora Pánková.

„Někteří rodiče navíc tato chodítka používají ve velmi nízkém věku dětí, často i před tím, než dítě začne samo sedět a samo objevovat vertikální pozici. Takové pokusy o urychlování vývoje naprosto nejsou žádoucí,“ dodává.

Jak naučit dítě chodit? Co dělat a co rozhodně ne!

Jak se dítě samo naučí chodit

Lidská chůze po dvou se vyvíjí prakticky od novorozeneckého věku. Tím, jak se dítě samo pohybuje a postupně objevuje nové a nové pozice, přirozeně posiluje svalový systém. Pro to, aby mohlo začít zdravě chodit, musí nejprve projít mnoha fázemi vývoje pohybu, při kterých naposiluje příslušné svaly, které pak jeho tělíčko dokáží udržet (nejen) při chůzi ve zdravé pozici. V takové, při níž nedochází například k vybočení páteře do strany či špatné funkci kyčlí, a v důsledku toho k většímu opotřebení kyčelních kloubů.

Na začátku, kdy miminko prakticky jen leží, mu ke správnému fyzickému vývoji může napomoci především správný handling, tedy způsob, jakým jej nosíme, předáváme si a polohujeme.

Když se začne samo hýbat, je sledovaným pohybovým milníkem tzv. první vzpřímení. Následuje druhé vzpřímení, přetáčení, někdy už také šikmý sed a konečně pohyb z místa. Tím bývá v některých případech nejdříve plazení, jiné děti se ale rovnou zvednou na čtyři a po nějaké době začnou lézt.

Syndrom plovoucí podlahy. Co to je a jak zabránit potížím ve vývoji miminka?

Právě lezení je pro fyzioterapeuty jednou z nejdůležitějších fází, a jsou většinou rádi, pokud v ní dítě setrvá co nejdéle. “Při lezení, tedy kvadrupedální lokomoci, dochází k nejkvalitnějšímu zapojení svalů celého těla. Lezoucí dítě aktivuje svaly trupu a připraví je na pozdější správné držení páteře. Správné lezení znamená diagonální propojení končetin, v jednu chvíli jde dopředu pravá ruka a levá noha, poté levá ruka a pravá noha. Toto je důležité pro posílení šikmých svalů,” říká Barbora Pánková.

Když se dítě začne zvedat, mělo by se stavět přes klek, tzv. pozici „rytíře“. Zpočátku si bude nejspíš stoupat na špičky, později objeví stabilnější pozici na celých chodidlech a začne chodit do stran podél nábytku. Stále se při tom bude potřebovat o něco opírat rukama. Z důvodu potřeby opory všech končetin na tento pohyb fyzioterapeuti ještě nepohlížejí jako na chůzi, ale jako na další formu lezení po čtyřech. Kvadrupedální pohyb do boku s oporou o nábytek pomáhá posílit svaly trupu, které později při chůzi drží vzpřímenou pozici.

Falešná opora rodičů

Rodiče dychtiví prvních krůčků často děti berou za ručičky a „učí je chodit dopředu“. Myslí si, že tím nic nezkazí, když už dítě chodí podél nábytku. Je to přeci také chůze s oporou ručiček. Ale pozor, tato opora je falešná.

Stejně jako chodítko ani živá opora pro dítě není přínosná, spíše mu může uškodit. Rodiče se obvykle chtějí co nejméně ohýbat, a tak dítěti natahují ručičky nahoru a s nimi natahují i páteř do nepřirozené pozice, ve které dítě za ručičky v podstatě visí. Opět může docházet k deformacím, neboť zabírají úplně jiné svaly, než by měly.

Pokud chceme s dítětem chodit za ruce dřív, než se samo pustí nábytku, měli bychom mu nastavit ruce ve výšce jeho ramen, kde se obvykle nábytku drží, a měli bychom akceptovat směr chůze do boku.

Až když je tělíčko dítěte připraveno, samo začne zkoušet bipedální chůzi (bez opory rukou) dopředu.

A ano. Bude u toho občas padat. I pády ale mají v psychomotorickém vývoji dítěte své místo.

Nejčastější chyby, kterými ohrožujeme správný fyzický vývoj našeho dítěte

Proč je při prvních krůčcích důležité nechat dítě občas spadnout

Pády jsou součást vývoje. Dítě, které si nevyzkouší (například kvůli používání chodítka), jak tvrdá je podlaha, bude později padat mnohem méně bepečně než dítě, které se naučí při pádech dosedat měkce na zadek nebo na všechny čtyři.

Chodítka totiž ve skutečnosti pádům nezabrání, jen je odsunou na později. Na dobu, kdy se už dítě bude chtít pouštět do náročnějších a rychlejších pohybů, a tedy pády budou méně bezpečné.

Ale neznamená to, že nebudeme ve střehu a nebudeme pokud možno chytat či chránit dítěti hlavičku před pádem na roh stolu nebo na betonový schod… Musíme najít zdravý kompromis v tom, jak moc za dítětem stát a jak moc ho nechat otrkat světem.

Když se dítěti do chůze nechce

Některé děti jsou velmi opatrné a téměř nepadají, jiné při prvních pokusech o vstávání či chůzi spadnou každé tři vteřiny. Padání může být jedním z důvodů, proč se dítěti do chůze nechce. Cítí-li se dítě bezpečně a dobře při lezení, klidně jej nechme lézt déle, nenuťme jej k chůzi po dvou. Ono si k chůzi dojde (nebo spíš doleze) svým tempem. Přeci jen je málo dospělých, kteří stále ještě lezou po čtyřech…

Mohou se ale vyskytnout i jiné důvody opožděného vývoje, například různé vývojové vady. Většinou se projeví už v prvních měsících, ale fyzioterapeut si jich všimne často právě podle opožděného nástupu lezení. Dle fyzioterapeutky Pánkové „není potřeba se stresovat tabulkami a chtít od svého potomka, aby včas uměl všechno, co má umět.“ Pokud se dítěti nechce do pohybu, netlačme ho do něj bez konzultace s odborníkem. Ani zdravému dítěti neublíží, vezmeme-li jej na prohlídku  fyzioterapeutovi, ideálně již okolo třetího měsíce věku. „V opodstatněných případech fyzioterapeut doporučí správné cvičení na posílení svalů, díky kterému se dítě postaví na čtyři a později i na dvě.“

Boule na hlavě po pádu. Co s ní a je vhodné ji zatlačit?

Chodítka, která dítě tlačí před sebou

Existuje ještě druhý typ chodítek. Jsou to různé vozíky, autíčka, kočárky, které dítě tlačí před sebou. Mnohdy si dítě samo takové chodítko vynalezne například objevem židle na kolečkách.

“Nejde tomu úplně zabránit, pokud si dítě takové chodítko doma samo najde, například v podobě židle. Tento typ chodítek je přirozenější, ale přece jen není ideální je dětem kupovat a záměrně jim je nabízet ke hraní. V tomto případě jde o předmět, který vývoj chůze urychluje, ale zcela zbytečně a může to být na úkor kvality,” míní Barbora Pánková.

Snažíte se vodit dítě za ruce? Pozor, zpomalujete jeho motorický vývoj!

Zdravá chůze nadevše

Chcete-li, aby vaše dítě mělo zdravá záda, kyčle a nemělo ploché nohy, nepořizujte mu žádná chodítka, netahejte ho za natažené ručičky a vydržte těch pár náročných týdnů či měsíců, kdy jeden pád střídá druhý.

Pokud se zrovna vašemu dítěti do chůze nechce, nenaléhejte na něj a nesnažte se jeho vývoj urychlit. Jak radí Barbora Pánková, u chůze po dvou platí, že nejde o to, kdy se ji dítě naučí, ale jak kvalitně.