×
MotherClub.cz

Poruchy učení u dětí. Jaké známe a jak se dá s dítětem pracovat?

Poruchy učení
Zdroj: Shutterstock

Poruchy učení jsou u dětí častým problémem a narušují osvojování přirozených dovedností jakými jsou čtení, psaní a počítání. Obvykle pro rodiče znamenají katastrofu, ale nemusíme k nim vůbec takto přistupovat. Jaké známe poruchy učení a jak se dá s dětmi pracovat tak, aby byli všichni spokojení, nám poradí zkušená speciální pedagožka Mgr. Jana Lepková.

Co jsou vlastně specifické poruchy učení a co k nim patří?

Specifické poruchy učení jsou souhrnným označením pro obtíže spojené zejména s osvojováním takových dovedností jakými jsou čtení, psaní a počítání při normální nebo i nadprůměrné inteligenci dítěte. Problémy se čtením, psaním a počítáním jsou tedy v rozporu s inteligencí a neznamená to, že by dítě bylo méně inteligentní.

Nejčastěji se jedná o dyslexii (specifickou poruchu čtení), která bývá často spojena také s dysortografií (specifická porucha pravopisu). V zahraniční literatuře se s pojmem dysortografie prakticky nesetkáváme, hovoří se většinou jenom o dyslexii. Dále jde o dyskalkulii (specifickou poruchu počtářských dovedností a dysgrafii (specifickou poruchu psaní). V české terminologii ještě existuje dyspraxie (specifická porucha pohybových dovedností), dysmúzie ( specifická porucha hudebního vnímání) a dyspinxie (specifická porucha kreslířských schopností).

Dysgrafie způsobuje problémy v písemném projevu. Jak ji poznáte?

Může stát, že dítě trpí více poruchami učení najednou?

Přestože se tyto poruchy mohou projevovat samostatně, častěji se setkáváme s jejich kombinací. To znamená, že dítě, které má dyslexii, může mít obtíže také v matematice, například se zrcadlovým zobrazováním číslic nebo s obtížemi při čtení slovních úloh. Stejně tak se problém může promítnout třeba do dějepisu při orientaci na číselné ose nebo v zeměpise při práci s rovnoběžkami a poledníky či s vnímáním rytmu v hudební výchově, obtíže grafomotorické se promítnou i do geometrie nebo výtvarné výchovy. Záleží na tom, která dílčí schopnost je narušena. Přestože jde o různé projevy, často mají společný základ.

A čím jsou vlastně tyto poruchy učení způsobeny?

Příčinami vzniku specifických poruch se u nás zajímal již O. Kučera, který je rozdělil na genetické (cca 20%), dále vzniklé na základě drobného poškození mozkové tkáně v průběhu těhotenství, porodu nebo po porodu ( cca 50%) a nakonec jsou to genetické i vrozené vlivy nejasného původu. Poruchy učení se objevují s rozvojem vzdělávání a byly potvrzeny v řadě kultur, mohou souviset i se specifičností jazyka. Hodně souvisejí se zpracováním zrakových a sluchových podnětů, ale samozřejmě vyšetření dítěte na ORL, foniatrii nebo u očního lékaře neprokazuje žádné poruchy smyslových orgánů.

Poruchy učení se také projevují v oblasti vnímání rytmu, prostorové a pravolevé orientace, zrakové a sluchové paměti, vnímání posloupnosti a tak dále. Obtíže mohou souviset s různými zvláštnostmi, například nevyhraněnou mozkovou lateralitou (pravá a levé mozková hemisféra).

Pohybové aktivity pro děti. Jaký sport je nejvhodnější a na co si dát pozor?

A dají se poruchy učení nějak napravit?

Co je velmi důležité, je včasná diagnostika a včasná náprava, které často vede k tomu, že porucha učení se ve škole nemusí vůbec projevit nebo se manifestuje v mírnější podobě. Ideální je zjistit úroveň dílčích schopností ještě před nástupem do základní školy, tedy v předškolním období. V tomto období nehovoříme o dyslexii a dyspraxii, ale jen o předpokladu k dyslexii, dyskalkulii, dysgrafii. Existují spolehlivé diagnostické metody a screeningové postupy, které taková rizika dovedou odhalit a vhodná včasná náprava potom může pomoci zabránit masivnímu projevu potíží ve škole.

Co je v nápravách velmi důležité, je dodržování času. Ideální je trénovat každý den po určitou dobu. Je zcela běžné, že děti s poruchami učení navštěvují různá reedukační cvičení doporučená poradnami. Většinou se jedná o 1-2 hodiny týdně. Aby taková cvičení plnila pravý účel, je však nezbytné, aby rodiče trénovali s dětmi i doma, a to denně!

Platí zde pravidlo, že raději méně, ale častěji. Vhodná se jeví spolupráce se speciálním pedagogem, který vede reedukace ve škole, anebo s terapeutem mimo školu. Efektivních nápravných programů je celá řada, nejznámější je např. dílčí oslabení funkcí (DOV), nápravné programy B. Sindelarové, program HYPO Z. Michalové, percepční a motorická oslabení ve školní praxi od Bubeníčkové a podobně.

Takže je důležité začít s tím něco dělat včas…

Rozhodně ano. Jde o včasnou diagnostiku dílčích předpokladů, které provádí většinou speciální pedagog. Ideálem by bylo dělat takové screeningy už na všech mateřských školách. Existují též další postupy, které pomáhají zabránit rozvoji dyslexie v rámci sluchového, fonematického uvědomování. Některá předškolní zařízení dnes pracují s Elkoninovou metodou fonematického uvědomování nebo na realizaci edukativně stimulačních skupinek (autorek Šmardové, Bednářové), které jsou na rozvoj dílčích schopností přímo zaměřené. Navíc mají i určitý screeningový charakter.

U dětí, kde průvodce v rámci těchto skupinek zjistí vážnější deficity, může doporučit podrobnější diagnostiku v pedagogicko-psychologické poradně nebo u logopeda se zvážením odkladu školní docházky. U dětí, kde se zjistí neinhibované reflexy (jde často o děti s ADHD, poruchou motoriky, neobratností, může se projevit i přecitlivělost na zvukové a smyslové podněty…) lze projevy utlumit prostřednictvím speciálního cvičení. Jde často o děti, které ve svém vývoji projevily nějaké zvláštnosti v oblasti plazení nebo lezení. U řady takových dětí, byla například vynechána fáze lezení, při lezení po podložce zatínají pěsti apod. Opět zde může být velmi nápomocen zkušený diagnostik a terapeut z oblasti neurovývojové terapie a stimulace.

Školní zralost. Jak poznat, že dítě bude zvládat normální výuku a kdy mu vyřídit odklad?

Jakou má šanci se dítě se specifickými poruchami učení uplatnit v budoucím povolání?

U dětí se specifickými poruchami učení je třeba počítat se specifičností jejich osobnosti. Je vědecky dokázáno, že např. dyslektici v testech tvořivosti dosahují lepších výkonů, nežli kontrolní skupina, zejména v oblasti, která se vztahuje k tvůrčí originalitě. Mívají také lepší smysl pro prostorovost. Třeba sám Picasso náležel k těžkým dyslektikům. Je tedy třeba u těchto dětí podporovat také jejich silné stránky.

Lidé s poruchami učení dovedou být velmi vynalézaví i inovátorští, například T. A. Edison. Není tedy ani vyloučeno, že dyslektik se nemůže stát úspěšným spisovatelem, dyskalkulik úspěšným vědcem a člověk s dyspinxií umělcem, pakliže v této oblasti využije své pozitivní předpoklady, např. motivaci a kreativitu.

Pojďme si ještě podrobněji shrnout, o jaké poruchy učení se jedná a jaká je jejich stručná charakteristika:

Dyslexie

Dyslexie je specifická porucha učení, která se projevuje obtížemi ve čtení. Velmi často je kombinována s některou z dalších dys poruch, nejčastěji s dysortografií (specifickou poruchou pravopisu). Relativně častý bývá i souběh s ADHD. Postihuje chlapce i dívky, převaha je však u chlapců. O dyslexii se dá hovořit až v rámci školní docházky, kdy dítě ve srovnání s vrstevníky čte s obtížemi. Důležitým diagnostickým předpokladem je, že dítě s dyslexií má nepostižený intelekt. Jeho inteligence je tedy v pásmu tzv. „širší normy“.

Řada dyslektiků disponuje i nadprůměrným intelektem a potom hovoříme o dvojí výjimečnosti. Přestože diagnóza dyslexie se stanovuje až v průběhu školního vzdělávání (nelze o poruše čtení hovořit dříve, než vůbec dítě čte), lze již v předškolním období podchytit určitá rizika, která mohou vyústit později právě v dyslexii. Jde o nedostatky v tzv. dílčích funkcích, které jsou předpokladem pro pozdější úspěšné čtení.

Děti s dyslexií též mohou mít narušenou spolupráci mezi pravou a levou hemisférou, která je častější u dětí s nevyhraněnou lateralitou, někdy se poukazovala na větší souvislost s leváctvím. Neexistuje tu však kauzální vztah. Řada dětí i dospělých s uvedenými skutečnosti třeba zase dyslektiky nejsou. Dyslektici mohou mít i častěji obtíže s prostorovou a pravolevou orientací a orientací na těle (pravá ruka, levá ruka), tato skupina dyslektiků častěji zaměňuje tvarově podobná písmenka. Některé děti s dyslexií (a častěji také děti s vývojovou dysfázií) mají obtíže s rozlišováním předmětů podle hmatu.

Dyslektické obtíže mohou souviset také s nedostatky se zrakovou nebo sluchovou pamětí. Zvláště krátkodobá paměť u nich bývá častěji oslabena. Nižší bývá i úroveň koncentrace. Jde tedy o možné velmi variabilní příčiny obtíží, které vyústí v diagnózu dyslexie.

Inkluze ve školách, autismus a ADHD. Co mohou pro dítě udělat rodiče?

Dyspraxie

Tyto děti mívají obtíže s jemnou i hrubou motorikou, jeví se neobratné v tělesné výchově, obtíže v jemné motorice se mohou promítat také do kreslení, geometrie, výtvarné výchovy. Mívají problém naučit se plavat nebo jezdit na kole, lyžovat, bruslit. Mají též problémy s rovnováhou a koordinací pohybu, což se může promítat do celé řady oblastí mimo tělesnou výchovu, např. do uměleckých oblastí jako je tanec nebo balet.

V dospělosti mohou mít potíže se získáním řidičského oprávnění, protože mají problém s odhadem vzdálenosti, koordinací mezi volantem a dalšími ovládacími zařízeními automobilu. Tento problém je často spojen i s dalšími poruchami učení, nejčastěji s dysgrafií a na bázi neinhibovaných primárních reflexů. V nápravě se tedy vhodná jeví především diagnostika neurovývojová. Může se jednat o vrozenou nižší pohybovou schopnost.

Dyskalkulie

Dyskalkulie je specifická porucha počtářských dovedností. Nápadný je rozdíl mezi intelektem dítěte a početními dovednostmi. Pro mnohé učitele může být obtížně uchopitelné, jak dítě s normálním nebo nadprůměrným intelektem může mít obtíže v matematice, protože matematika – logické uvažování je s intelektem spojována. Pokud má dítě tedy obtíže v matematice a zároveň podává dobré výsledky v inteligenčních testech, nelze podezírat intelektový deficit a je nutné hledat jiné příčiny tohoto stavu. K diagnostice dyskalkulie jsou určeny speciální diagnostické testy v pedagogicko-psychologické poradně. Příkladem slavného dyskalkulika je Gamow, autor teorie vzniku vesmíru.

Dítě odmítá chodit do školy. Co za tím vězí a jak s tím naložit?

Dysmúzie

U dysmúzie vycházíme z předpokladu, že ne každé dítě se rodí jako Mozart nebo Kubelík, ale většina dětí má vrozené určité muzikální schopnosti, určitou úroveň hudebního sluchu, smysl pro vnímání tónu, rytmu, tempa a dynamiky. Většina dětí je přiměřeně muzikální. Děti s dysmúzií však vykazují velmi slabou schopnost muzikálnosti. Může se jednat o pravý opak absolutního sluchu – chybí jim hudební sluch, nevnímají rytmus. Obtíže se projeví v hodinách hudební výchovy, ale i v dalších oblastech, kde jsou určité předpoklady zapotřebí, např. v tanci. Porucha rytmu se může projevit i v souvislosti s dyslexií.

Dyspinxie

Většina dětí jeví určité kreslířské schopnosti. Děti s dyspinxií mají obtíže s přenesením 3D obrazu nebo představy na 2D prostor. Projeví se obtížemi v oblasti klasického „malířského kánonu“, při práci s perspektivou, kompozicí, proporcemi v tématu, nemusí však být vůbec narušena kreativita a oblast výtvarna, kde se pracuje spíše s „myšlenkou“, např. v oblasti konceptuální tvorby, performace, happeningů apod., což by měl učitel uměleckých předmětů brát v potaz. Zjednodušeně řečeno, jde o pravý opak hyperrealistických kreslířských schopností. Problém se tedy nejspíše promítne do výtvarné výchovy s tradičním pojetím a do geometrie. Může se spojit i s dysgrafií.

Dítě manipulátor. Kde jsme udělali chybu? Radí pedagogicko-psychologická poradkyně

Jana Lepková (*1980)

  • vystudovala speciální pedagogiku na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, dále společenské vědy pro SŠ na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako rozšiřující studium
  • absolvovala kurzy: Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování, Deficity dílčích funkcí B. Sindelarové, Grunnlaget, edukativně stimulační skupinky, efektivní učení a myšlenkové mapy, techniky soft skills a osobního rozvoje, celostní koučování dle standardů ICF, neurovývojová stimulace ve školní praxi, rozvojové programy: HYPO, Metoda dobrého startu, trénink kognitivních schopností PAMIS, neurotechnologie v procesu nápravy spec. poruch učení a řada dalších
  • aktuálně vypracovává práci na téma “Analýza podpory vzdělávání nadaných dětí a dětí s dvojí výjimečností” v Jihomoravském kraji
  • mezi její zájmy patří také historie, dějiny kultury a přírodní medicína
  • působí jako speciální pedagožka a pracovnice školního poradenského pracoviště, věnuje se screeningu poruch učení, depistáži nadaných dětí a dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a odpovídající pomoci jejich rodinám

Jak se Vám líbil tento článek?

Jak se Vám líbil tento článek?

Nejvíce vás zajímá:

Početí miminka:

Děti:

Zdraví:

Vaření pro děti:



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*