Jak předcházet poruchám příjmu potravy u dětí? Anorexie se může objevit i u čerstvých školáků

Dokud je dítě malé, přejímá v rodině hodnoty, které jsou důležité pro to, aby se dokázalo do budoucna úspěšně vyrovnat s nejrůznějšími tlaky okolí. Mentální anorexie postihuje během puberty každou dvacátou dívku a s poruchami příjmu potravy se potýká až každá osmá dívka. Ale také chlapci si mohou vybudovat nezdravý vztah ke svému tělu či jídlu. Co lze udělat pro to, abychom u dětí do budoucna předešli problémům s příjmem potravy? Na co si dát ve výchově pozor? Jaké stravovací návyky jsou správné? Poruchy příjmu potravy u dětí totiž začínají již v útlém věku.

Poruchy příjmu potravy u dětí

Když se řekne poruchy příjmu potravy, většinu z nás napadne vyzáblá puberťačka, která se zhlédla v nějaké modelce či herečce, přestala jíst, neustále počítá kalorie a cvičí od rána do večera. Ano, takto to sice někdy končí, nicméně předpoklady pro rozvoj mentální anorexie či jiných poruch příjmu potravy se budují již v útlém dětství. Některé povahové rysy u dětí patří mezi rizikové faktory. Kromě povahy dítěte přispívá k rozvoji onemocnění mimo jiné také rodinné prostředí a způsob výchovy. Jak lze u dětí do budoucna předcházet poruchám příjmu potravy? Na co si dát největší pozor již v útlém dětství? A postihují poruchy příjmu potravy již menší děti, než jen adolescenty?

Víte, jak děti správně chválit? A na co si dát pozor?

Poruchy příjmu potravy u dětí – kde to všechno začíná?

Možná vás překvapí, ale poruchy příjmu potravy se týkají někdy již i dětí ve druhé či třetí třídě. Postoje dětí vůči svému tělu se utvářejí v raném věku. Dítě v rámci primární socializace přejímá vzory z rodiny. Hodnoty a normy přejímá mladá slečna nebo chlapec od lidí, se kterými se stýkají nejčastěji, tedy od rodičů, prarodičů či starších sourozenců. Teprve druhořadou roli v tomto procesu hraje okolní svět či média. S nástupem do předškolního či školního kolektivu se samozřejmě přidávají další vlivy, které formují hodnoty a postoje dítěte (co je považováno za atraktivní a žádoucí, co je považováno za odpudivé, nežádoucí atd.). Pokud je však dítě emocionálně stabilní a má již určité hodnoty internalizované, tedy vžité, z domova, existuje velká šance, že jej již tolik negativně neovlivní.

Mentální anorexie

Naprostý prim hraje mezi poruchami příjmu potravy mentální anorexie. Bohužel se jedná o onemocnění, které má dalekosáhlé zdravotní důsledky (např. až i ztrátu plodnosti u dívek, osteoporózu v mladém věku atd.) a které se velice obtížně léčí. Jedná se o boj na dlouhou trať a málokdy je zcela vyhráno. Mnohem lepší bude se jí pokusit předcházet již v dětském věku, tedy v období, kdy se u dítěte formuje emoční inteligence, sebepojetí a utváří hodnotový systém. Zejména u malých dívenek byste na to měli myslet. V pubertálním věku se totiž s anorexií trápí až každá dvacátá mladá dívka. Dítě se snaží snížit svou hmotnost, a to buď cvičením nebo omezením jídla. Své tělo nevnímá reálně, i když je dívenka štíhlá či dokonce vychrtlá, má pocit, že je stále tlustá a je třeba zhubnout.

Jak se rodí mindráky. Na co si dát ve výchově pozor?

Orthorexie

Zatímco u dívek se objevuje anorexie mnohem častěji, než u chlapců, ani těm se nevyhýbají psychické problémy související s jídlem. S tím, jak se v pubertě začínají chlapci čím dál tím více zabývat svým vzhledem a svým tělem, studují různé přístupy ke stravování. Zkoušejí různé proteinové diety, které jim pomohou nabývat svalovou hmotu, chodí do posilovny, sledují youtube kanály o zdravé stravě. To je vše v pořádku, nicméně v určité fázi se může takový zájem proměnit v psychickou poruchu – orthorexii, posedlost zdravým jídlem.

Problém s poruchou příjmu potravy u dětí

Poruchy příjmu potravy jsou u dětí daleko nebezpečnější, než u dospělých. Mohou totiž závažně zpomalit nebo zcela zastavit fyzický vývoj. Kromě mentální anorexie (odmítání potravy), bulimie (zvracení potravy) a záchvatovitého přejídání existují ještě další poruchy příjmu potravy, se kterými se můžeme u menších dětí setkat.

Infantilní mentální anorexie

Objevuje se u dětí od 6 měsíců do 3 let. Dítě je po fyzické stránce v pořádku, nicméně odmítá jídlo. Jedná se o jakýsi „boj“ s matkou, která ho do jídla nutí. Maminka se vytrvale snaží dítě nakrmit, dítě však ještě vytrvaleji jídlo odmítá. Další poruchou příjmu potravy u dětí je emoční porucha spojená s vyhýbáním se jídlu. Dítě odmítá jídlo, nicméně se neobjevuje přehnaná touha po štíhlosti nebo nerealistické vnímání vlastního těla. Dítě si většinou spojuje jídlo s nějakým negativním zážitkem, má například strach, že ho bude bolet bříško nebo bude zvracet.

Správný vývoj emoční inteligence u dětí je důležitý nejen pro nástup do školy. Jak ji rozvíjet?

Vybíravost v jídle

U menších dětí pozorujeme často něco, čemu říkáme vybíravost, kdy dítě odmítá nějakou potravinu, která je z pohledu rodičů pro jeho vývoj důležitá. Dítě jí pouze velmi omezené množství potravin, například dvě nebo tři. Doporučuje se jídlo dětem nabízet, ale netlačit na pilu. Vybíravost často sama ustoupí časem, nejpozději v období puberty.

Jak poruchy příjmu potravy vznikají?

Toto onemocnění nemá jednu příčinu, většinou vzniká tehdy, když se jich několik nakupí. Jako rodiče máte možnost částečně zasáhnout do prevence. Někteří rodiče mají tendenci hodnotit postavu svých dětí již v útlém věku. Maminka na pískovišti ukazuje svým kamarádkám, jak má její čtyřletá holčička velké bříško po tatínkovi nebo větší zadeček po babičce. Ale není potřeba hodnotit jen děti. Úplně stačí, když se maminka neustále negativně vyjadřuje o postavě někoho jiného nebo o té své a dítě je tomu denně svědkem.

„Nejez tolik, budeš tlustá!“

Některé maminky jsou extrémně vysazeny na svůj vzhled a váhu, a dávají tak svým dcerám určitý příklad. Také tatínkové někdy hodnotí před dětmi maminku či jiné ženy. Hodnotit lidi na základě vzhledu pak dětem připadá normální. Ale nově se objevují také další důvody, proč se čím dál více dětí zabývá svým jídlem. Zájem o zdravé jídlo a zdravý životní styl je určitě pozitivní aspekt současné doby (zejména v porovnání s minulostí), ale nic se nesmí přehánět. Stále více dětí a dospívajících si buduje poruchy příjmu potravy tím, že se snaží vyhnout všemu nezdravému a toxickému, což je samozřejmě dobře, pokud se z toho nestane obsese.

Rizikové faktory

Které děti nejčastěji poruchami příjmu potravy trpí? Podle psychiatrů existují určité rizikové povahové rysy. U takových dětí je potřeba si dát opravdu zvýšený pozor na své chování, výroky a hodnocení.

Potřeba pozornosti a nízké sebevědomí

Pokud se vaše dítě neustále dožaduje vaší pozornosti nebo mu vadí mu, když chválíte někoho jiného, máte zaděláno na problémy. Pokud vaše dítě potřebuje neustále slyšet, že je nejlepší, že ho máte nejradši a že jeho výtvory jsou překrásné, má nejspíš problém se sebehodnocením.

Potřeba kontroly a perfekcionismus

Někdy vede snaha o lepší sebehodnocení u dětí k perfekcionismu. Také snaha být dokonalý a vyniknout, a tím utišit zvýšenou sebekritičnost a nízké sebevědomí, patří mezi rizikové povahové faktory. Emocionální zranitelnost a nejistota ohledně sebe sama vede ke zvýšené snaze se zalíbit druhým a mít situaci pod kontrolou.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!

Proměnlivost emocí

Kontrola nad jídlem zastupuje kontrolu nad nestabilními instinkty a radostmi. Děti, které jsou emocionálně nevyrovnané (těžce nesou prohru ve hře, žárlí na sourozence nebo na kamarády, litují se, cítí se často ukřivděně, nesnesou kritiku atd.), jsou také považovány za rizikové co se týče poruch příjmu potravy.

A co rodinné prostředí?

Nezanedbatelné riziko rozvoje poruch příjmu potravy představuje dědičnost v rodině. Nejde ani tak o genetické dispozice, jako o socializační. Není výjimečné, když se s anorexií setkáme u dalších členů rodiny (matka, babička, teta…). Problém je často utajovaný, neléčený. V některých rodinách může být postiženo i více žen. Ale není to samozřejmě podmínkou.

Rodinné stravovací návyky

V rámci rodiny se předávají stravovací návyky. Setkáváme se s tím i u rodin, které jsou postiženy obezitou. Dítě je od útlého věku zvyklé jíst určitý typ potravy. V rodinách dochází k preferenci některých jídel, množství konzumovaného jídla, četnosti stravování, ale i např. způsobu stravování. Zatímco někde představuje večere společný rituál rodiny a jídlu se vkládá obrovský význam, jinde žádný pravidelný čas večeře stanoven není a každý si jí tehdy, když má chuť nebo hlad. Ani jeden extrém není vhodný. Snažte se jíst pravidelně, společně a zdravě, ale pokud to časově nevychází, není problém se najíst odděleně, dát si toho méně nebo naopak více, anebo si pochutnat i na něčem nezdravém.

Trauma

Někdy vede k poruše příjmu potravy u dětí také trauma. Nejčastěji rozvod rodičů či úmrtí v rodině, stěhování a ztrátu přátel atd. Tomu se samozřejmě předchází hůř než v případě nejapných poznámek na vzhled.

Syn nosí šaty. Je to normální?

Co mohu dělat?

Kromě toho, že byste měli do značné míry revidovat jakékoli soudy na vzhled ostatních lidí, natož svých dětí (ale na svůj vzhled), ať už negativní, ale i pozitivní, je potřeba dobře zvážit např. kroužky, na které budete děti dávat. Pro děti, které spadají do rizikových skupin (emocionálně nestálé, potřebují neustále ujišťovat o své hodnotě a chválit) nejsou např. vhodné kurzy moderní gymnastiky, různé kurzy pro modelky či balet. U rizikových dětí si dáváme také velký pozor na jakékoli aktivity, kde je kladen vysoký tlak na výkon (atletika, vrcholové sporty, ale také třeba náročné studium na gymnáziu).

Na jaké hodnoty klást důraz?

Během výchovy dětí bychom se měli zaměřit na to, abychom vyzdvihovali, když se někdo chová altruisticky. Je potřeba, aby dítě vnímalo hodnotu člověka na základě jeho dobrých skutků, nikoli na základě vzhledu či dobrého výkonu. Pokud má dítě zájem o slavné herečky, zpěvačky či sportovce, snažte se najít takové, kteří se věnují charitě či se jinak zajímají o dobro světa. Obdivuhodný je ten, kdo je dobrý člověk, rád pomáhá druhým, myslí na ostatní, nikoli ten, kdo dobře vypadá, je draze oblečený nebo je hubený či svalnatý.

Dítě se bojí ostatních dětí. Jak mu pomoci?

Normální vztah k jídlu – co to je?

Důležité je také vybudovat v dítěti normální vztah k jídlu. Normálně jíst znamená být schopen jíst, když mám hlad a do sytosti, být schopen vybrat si jídlo, které mám rád. Když člověk někdy sní jeden rohlík nebo tabulku čokoláda navíc, nestresovat se z toho a vědět, že to tělo zvládne. Občas se najíst víc, když je jídlo čerstvé. Věnovat jídlu pouze určitý omezený čas a pozornost. Jíst většinou tři hlavní jídla denně. Normální jídelní režim je flexibilní, mění se s pocity, časovým rozvrhem, hladem a dostupností jídla – zkrátka umět se přizpůsobit okolnostem.