×
MotherClub.cz

Víte, jak děti správně chválit? A na co si dát pozor?

jak děti správně chválit
Naučte se správně chválit, aby vaše děti nebyly závislé na pochvalách.

Také se občas přistihnete, jak děti za vše neustále chválíte? I když se jim zrovna něco ne zrovna povede? Chcete jim přeci udělat radost, protože vám na nich záleží. Umíte ale pochvalu správně formulovat?  Víte, co se může stát, když budete děti chválit špatně a navíc příliš často? Ale jak děti správně chválit? Jak z dětí vychovat nezávislé jedince, kteří nebudou snadno manipulovatelní? V čem to má své výhody?


Samá chvála

Proč vlastně druhé chválíme? Chceme jim udělat radost. To především, zejména pokud se jedná o vlastní děti. Dále je chválíme proto, aby nás měly rády. Chceme také, aby věděly, že je máme rády. A v neposlední řadě je chceme motivovat. Máme pocit, že když je v nějaké činnosti pochválíme, budou ji s radostí dělat dál. Ale víte, jak děti správně chválit tak, abyste všech těchto cílů dosáhli? Ne každý umí chválit (a ne každý umí chválu přijmout). Přesto vyvolat v tom druhém dobrý pocit je důležitou součástí našeho života a to nejen rodičovského. Jen je potřeba se to naučit správně.

Jak děti správně chválit?

Dobře zvolená slova pochvaly děti (ale i dospělé) motivují a přinášejí pocit uspokojení jak tomu, koho chválíme, tak nám, protože pochvala se dost často brzy vrací zpět. Pochvaly a lichocení jsou také důležitou součástí mezilidských vztahů. Jak umíme chválit a přijímat pochvalu, závisí především na tom, v jakém prostředí jsme vyrůstali a jaké modely nám předali naše rodiče. Pokud převažovala pochvala nad kritikou, je pro nás mnohem jednodušší přijímat pochvalu. Navíc sami také o to častěji druhé chválíme. A nejvíce samozřejmě chválíme vlastní děti, protože jsou prostě úžasné a milujeme je.

Nedomazlené děti. Co všechno může způsobit nedostatek něhy?

Přílišná kritika

Pokud jste ovšem vyrostli v rodině, kde vás nechválili a vše bylo považováno za zcela samozřejmé, s pochvalami si pravděpodobně nevíte rady. Když už nějakou vypustíte z úst, i vám samotným se zdá neuatentická, i když ji opravdu míníte vážně. Většina z dospělých si stěžuje na to, že v jejich výchově převažovala kritika. Objektivně byla dřívější doba skutečně nakloněna spíše tvrdší výchově, ačkoli to samozřejmě nelze paušalizovat. Nicméně fyzické tresty, kritika a nechuť s dětmi o čemkoli diskutovat, to byly běžné praktiky. Kritika byla ze strany rodičů jistě dobře míněná – jejím úkolem bylo motivovat děti k lepším výkonům. Tím jsme se ovšem nenaučili chválit.

Hodná holka, šikovný kluk!

My všichni, co jsme se během svého života chválit nenaučili, používáme otřepané pochvaly typu „hodná holka“ a „šikovný kluk“. Ty však odborníci používat nedoporučují. Místo nálepkujícího hodnocení dítěte je vždy lepší popsat, co vidíte nebo cítíte.

Chvalte konkrétní činnost, nikoli osobnost dítěte

Platí to především o kritice, ale u pochval stejně tak. Vždy se zaměřte na konkrétní aktivitu, nikoli na charakter. Pokud chválíte charakter, dáváte dítěti nálepky, což se může vymstít. Vhodné je např.: „Vidím, že sis uklidil pokojíček. To se ti tu hned líp bydlí, viď? Všechno najdeš na svém místě, o nic nezakopneš. To máš určitě ze sebe dobrý pocit.

Pozor na špatné chválení

Pokud hodnotíte celkovou osobnost dítěte (nálepky typu šikulka, hodná holčička atd.), rozhodně tím nezvýšíte dítěti sebevědomí. Špatným chválením totiž vedete děti k závislosti na názorech ostatních a nesplnitelné touze jim dostát. Navíc jsou pak děti náchylnější k manipulativnímu chování. Děti velice rychle pochopí, jak se dá pochval využívat k ovládání druhých. Pokud bude vaše dítě závislé na pochvalách, riskujete, že narazí ve škole na obratnou manipulátorku kamarádku nebo manipulátora kamaráda, který jejich slabosti bude zneužívat. To samé platí později i ve vztazích.

Nebaví mě hrát si s dítětem. Jak být lepší mámou?

Hodnocení se vyhýbejte

Chceme-li v našich dětech vypěstovat sebeúctu a vytrvalost, raději se pochvalám co nejvíce vyhýbejte, anebo dobře važte svá slova. Výzkumy totiž ukazují, že ohodnocené děti ztrácejí zájem o pochválenou činnost a pokud již nebudete na blízku (a chválit je), většinou ji přestanou sami vykonávat.

Strach ze selhání

Hodnocení dětí je navíc velice ošemetné. Děti, které jsou zvyklé na neustálé pochvaly, mají strach z neúspěchu – dojde jim, že pokud se jim něco nepodaří, buď je nepochválíte, což je bude mrzet, anebo se bojí kritiky, na kterou nejsou zvyklé a opravdu těžce ji nesou. Děti, které jsou zvyklé na neustálé hodnocení ze strany rodičů, už přirozeně uvažují skrze prizma hodnocení. Přemýšlejí, co by o tom či řekl ten a ten. Snaží se neustále někomu zalíbit a jsou frustrované, pokud je okolí dostatečně neoceňuje. A co si budeme povídat – v životě, čím budou starší, je okolí bude chválit stále méně a méně. Čím více děti chválíme, tím hůře ponesou byť i konstruktivní kritiku – ve škole, ve sportovním oddíle, mezi kamarády, v práci.

Chceme děti nezávislé na hodnocení

Také odmítají riskovat při hledání nových řešení, bojí se totiž selhání. Naopak děti nezávislé na vnějším hodnocení jsou si mnohem sebejistější a dotáhnou to v životě dál, jak v rámci vzdělávacího procesu, tak v kariéře, ale i ve vztazích. Děti, které nejsou závislé na hodnocení ostatních, ale dokáží uznat vlastní hodnotu samy, se mnohem častěji vyhnou patologickým jevům jako je mentální anorexie (u dívek), parta, drogy, kyberšikana či vandalství. Závislost na hodnocení ostatních se může projevovat v pubertě mj. také snahou své okolí pobouřit (puberťák chce být hodnocen učiteli a rodiči negativně).

Jak poznat talentované děti? Poznejte nadání včas a začněte ho rozvíjet!

Podívej, podívej! Líbí se ti to?

Některé děti, které již vykazují známky závislosti na pochvale, se neustále ptají: „Líbí se ti to?“ Snažte se na tuto hru nepřistoupit a neustále dialog obracet směrem k nim. „A co se na tvém výtvoru líbí tobě nejvíce?“ „A s čím sis dal největší práci?“ „Jak dlouho ses s tím úkolem dělal?“ „To máš z toho určitě velikou radost, viď?“ atd. Snažte se děti naučit, že není důležité, co si o tom myslí ostatní, ale jak se to líbí jim samotným! Pouze tak budou vše, čemu se budou věnovat, dělat opravdu pro radost z tvoření, nikoli kvůli prahnutí po uznání a pochvale.

Jednoduchý popis

Jak dítě správně chválit? Prostě jen popište, co vidíte, případně co cítíte. Když chcete pochválit za úklid pokoje, místo nic neříkající nálepky „šikula“, řeknete: „Je pro mě vážně radost přijít do uklizeného pokoje! Vidím, že jsou srovnané papíry na stole a hračky roztříděné v policích. Cítím se tu teď mnohem líp.“

Hodnocení výtvorů – buďte zcela konkrétní!

Na všechno neustále říkáte: „To je krása“ nebo „To je nádhera!“? Časem tím pochvalu zcela devalvujete – ztratí na významu. Dítě získá pocit, že to říkáte i na horší obrázky, nejen na ty opravdu pěkné, a může se ho to i dotknout. Že ho neberete vážně. Mnohdy dítě prozře a pochopí vaši shovívavost s uměleckými výtvory, když vás zaslechne, jak stejně triviálně a nekonkrétně chválíte i čmáranici mladšího sourozence. Je možné, že se mu úplně vytratí chuť ještě něco namalovat. Ale když si dáte záležet a věnujete výtvoru skutečnou pozornost, můžete se v pohodě vyhnout velikášským výrazům.

Zkuste třeba: „Koukám, že sis s tím obrázkem dal opravdu hodně práce. Podívej se na tu výraznou červenou barvu na střechách a všechny ty domečky – jak jsi propracovaně zakreslil okna.“

„Mám opravdu radost, jak rychle ses naučil jezdit na kole. Hlavně jak umíš jet rovně. Mě to trvalo mnohem déle.“

„Vím, že bylo těžké ustoupit mladšímu bratrovi a nechat ho sedět na této židli. Tomu říkám velkorysost. Hned je poznat, že už jsi velký kluk.“

Jak naučit děti uklízet? Nastavte pravidla a ukažte jim smysl!

Poděkujte!

Nejjednodušší formou pochvaly je obyčejné poděkování. „Děkuji, že jsi oškrábala brambory, teď budu s večeří dřív hotová.“ Z toho dítě samo vyvodí, že si vážíte jeho pomoci.

Tomu říkám…

Další osvědčený způsob pochvaly představuje shrnutí. Můžete říct například: „Učíš se už tu matematiku přes hodinu, to je teda podle mě opravdová vytrvalost!“

„Řekl jsi, že budeš doma v šest a teď je přesně šest, tomu říkám přesnost!“

Jak děti správně chválit?

Pochvala by měla být co nejvíce konkrétní. Pochvala má být upřímná, ne spojená s motivem něco získat nebo mít z toho prospěch. Proto bychom měli lichotit v případě, že to tak cítíme. Když chválíte, nepřehánějte, nesnažte se mluvit v superlativech, které celou situaci nadhodnocují. Mluvte na rovinu a přímo o tom, co chcete ocenit. Pochvala má potěšit a motivovat. Konkrétní a vhodně formulovaná pochvala pohladí dítě u srdce, dodá uznání a obdiv a přinese mu pocit uspokojení. K pochvale můžete připojit objetí, pohlazení, úsměv. Teď už víte, jak děti správně chválit. A jaké máte zkušenosti vy?



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*