×
MotherClub.cz

Jak se rodí mindráky. Na co si dát ve výchově pozor?

jak se rodí mindráky
Jak dítě naučit vyrovnat se se svými nedostatky?

Jak se rodí mindráky u dětí? Na co si dát ve výchově pozor, aby byly naše děti šťastné a zdravě sebevědomé? Víte, jak správně motivovat děti, aby se zlepšovaly, namísto toho, aby se v nich zbytečně utvářely komplexy méněcennosti? Jak naučit děti vyrovnat se se svými nedostatky?

Zdravé sebevědomí rovná se šťastný život!

Jako rodiče máme z velké části v rukou to, jakým sebevědomím nebo naopak pocity méněcennosti budou do budoucna disponovat naše děti. Pokud chceme, aby dítě prožilo šťastný a naplněný život, měli bychom usilovat o to, abychom ho naučili vyrovnat se s vlastními nedostatky tak, aby z nich dítě nemělo „mindrák“. Nikdo není dokonalý, ale je důležité si uvědomovat kromě svých nedostatků také své přednosti. V ideálním případě by měl být zdravě sebevědomý člověk schopný se svým nedostatkům dokonce i zasmát, což samozřejmě není jednoduché. Některé věci jako vzhled či nadání změnit nejde a je potřeba se s tím naučit žít, pokud možno s nadhledem. Pokud ale po nějaké stránce možnosti ke zlepšení jsou, měli bychom děti naučit správně motivovat. Bohužel však v mnoha případech rodiče namísto správné motivace ke zlepšení pouze vytvářejí v dětech zbytečné mindráky.

Jak se rodí mindráky?

Komplex méněcennosti, hovorově „mindrák“ (pochází z něm. Minderwertigkeitskomplex) představuje celkový pocit nedostatečnosti či hlubokou pochybnost o sobě samém. Na rozdíl od sebekritičnosti se mindrák liší tím, že člověk tento pocit skrývá nebo i zastírá přehnanou „kompenzací“, například arogancí a asociálním chováním. Na rozdíl od žádoucí pokory se lidé, kteří trpí mindráky, nedokáží a nechtějí se svou méněcenností smířit, nechtějí se přijmout takoví, jací jsou. Kde se ale berou mindráky? Nejspíš správně tušíte, že v dětství…

Jak se rodí mindráky?

Být schopný určitého kritického hodnocení sebe sama je v rámci lidské společnosti jistě zapotřebí. Opakem nízkého sebevědomí či mindráku jsou totiž narcistní sklony. Určitě nikdo nechce ze svých dětí vychovat sebestředné egomaniaky. Na druhou stranu není ani žádoucí, pokud si tedy přejeme, aby naše děti prožily spokojený a plnohodnotný život, aby trpěly nějakými mindráky. Pokud o sobě např. dítě ví, že mu příliš nejde malování, je vhodné, aby ho toto vědomí motivovalo k lepšímu výkonu. Ke snaze se neustále zlepšovat. Pokud ovšem negativní sebehodnocení ochromí jeho schopnosti a především snahu se zlepšovat, můžeme hovořit o mindráku. Jak se rodí mindráky?

Můžou za to geny nebo výchova? Co má větší vliv na osobnost dítěte?

Opravdu kritika motivuje děti k lepším výkonům?

Dříve bylo běžné děti spíše kritizovat, než chválit. Věřme, že v dobré víře rodičů, kteří byli přesvědčeni, že kritika děti motivuje k lepším výkonům. Většina dětí se však namísto snahy o zlepšení zabývala svými selháními, zveličovala je a vzdávala se úsilí, aby je překonala. Někdy tyto kritizované děti mají pocit, že je nemají rodiče rádi, kritika jim způsobuje frustraci a ztrácí chuť cokoli zkoušet, zejména v přítomnosti rodičů. V dospělosti pak tyto kritizované či shazované děti sofistikovaně zakrývají své mindráky a kompenzují je například arogancí, sekýrováním svého okolí nebo tím, že se obklopují luxusem a statusovými symboly. Pocit méněcennosti může také vést k závislosti na alkoholu, drogách či „špatné partě“.

Pocit méněcennosti ohrožuje hlavně chytré děti

Podle psychologů ohrožuje pocit méněcennosti zejména inteligentní a spíše introvertní děti či mládež. Častěji nízkým sebevědomím trpí druhorozené děti, které se neustále porovnávají se svým starším sourozencem, který je pro ně pochopitelně nedostižný. Většina z vás jistě potvrdí, že druhorozené děti musejí být všude první či dělat všechno první, aby si nějakým způsobem dokazovaly svou převahu. Kromě sourozeneckých konstelací a genetických predispozic či stigmat (obezita, jiná etnicita, velký nos, mateřské znaménko, křivé zuby, malý vzrůst, zrzavé vlasy, prostě cokoli může dítě vnímat díky poznámkám ostatních dětí jako stigma) se samozřejmě na komplexu méněcennosti podepisuje výchova. Zejména v pubertě se děti začínají porovnávat s druhými a přehnaně hodnotí své nedostatky a selhání. Pokud jim nikdo nepomůže a nevyvede je z tohoto bludného kruhu, mohou mít i sebevražedné sklony. Nízké sebevědomí ovšem může vést také k tomu, že se děti upnou na nějakou vůdcovskou osobu.

Jak z toho ven?

Každý jedinec je v určitém ohledu nedokonalý či horší, než ostatní. Je potřeba děti od mala učit, že ne vždy se nám vše daří, ale že je to naprosto normální. Nemůže být každý krásný, sportovně nadaný, výtvarně či hudebně talentovaný. Jde o to najít si vlastní cestu, to, v čem jsem dobrý já a v čem mohu vyniknout, pokud se budu opravdu snažit. Člověk se musí dokázat přijímat se všemi nedostatky takový, jaký je. Určitě znáte někoho, kdo je po nějaké stránce nedokonalý, ale žije šťastným životem. Buď se dokáže svému nedostatku zasmát nebo o něm ani nepřemýšlí. Jednou pro vždy se s tím smířil a pokusil se vyniknout ve společnosti jinak. Docela užitečným pomocníkem je smysl pro humor. Ten je totiž u lidí velice ceněný. Mnoho různých oblíbených seriálů je založených právě na legraci, kterou si ze sebe dělají nějakým způsobem odlišní jedinci (např. Big Bang Theory, ale také čím dál tím oblíbenější „stand up comedy“).

Víte, jak děti správně chválit? A na co si dát pozor?

Naučte děti být nezávislé na hodnocení okolí!

Snažte se proto již od útlého věku co nejméně své děti hodnotit. To nejdůležitější totiž je, aby dětem příliš nezáleželo na tom, co si o nich myslí okolí! V prvé řadě tedy opatrně s veškerou kritikou! Pozor ale, na škodu může být i příliš časté chválení. Načerpat zdravou sebedůvěru přirozeným vývojem v dětství je nejjednodušší cestou, jak si věřit a jak být sebevědomý. Zdravé sebevědomí ovšem musí vždy vycházet zevnitř. Pouze takové sebevědomí představuje pro člověka zdroj energie, jistoty a odvahy. Je také předpokladem zdravého postoje k sobě samému, pozitivního vztahu k sobě i ostatním nebo skutečného sebepřijetí. Zdržte se také veškerého negativního, ale i pozitivního hodnocení na účet někoho jiného. Pokud totiž často před dětmi pomlouváte sousedku, že má velký zadek, kamarádku, že neumí vařit nebo spolupracovníka, že je tlustý, dítě nabyde dojmu, že je to normální neustále takto hodnotit lidi a o to hůře ponese vlastní nedostatky!

Jak se projevuje nízké sebevědomí?

Pro děti s nízkým sebevědomím je typická ostýchavost a nedůvěra k lidem. Díky tomu, že o sobě pochybují, mají problémy také s komunikací. Děti, které trpí mindráky, jsou navíc velice žárlivé (maminka má radši bráchu, protože je lepší…) a mnohdy nedokáží vyjádřit své pocity a projevit své potřeby. Největší problém mají s přijímáním jiného názoru. Ale také neumějí přijímat pochvalu. Někdy nízké sebevědomí vyústí v přehnanou pečlivost či dokonce pedantství či workoholismus. Téměř vždy se nízké sebevědomí pojí buď s pasivně agresivním chováním (dítě se cítí ponížené a chce, aby se i všichni okolo cítili špatně), anebo dokonce s agresivitou zcela neskrývanou (výbuch vzteku, pocity nespravednosti a křivdy).

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!

Jak se projevuje zdravé sebevědomí?

Děti, které mají zdravé sebevědomí, projevují důvěru k sobě i lidem, dokáží být upřímné a otevřené a nedělá jim problém přímé vyjadřování. V jejich komunikaci nenajdete ironii či negativitu, akceptují názory jiných i konstruktivní kritiku. Bez ohledu na postoje okolí dokáží díky víře ve vlastní schopnosti prosadit vlastní vize a nápady. Mají odvahu překonávat vlastní strach a nebojí se případného neúspěchu. Pokud v něčem neuspějí, dokáží pogratulovat soupeři či jinému kolegovi, kterému se úspěch podařil. Neúspěch je neparalyzuje. Zdravě sebevědomý jedinec disponuje duševní rovnováhou, pozitivním myšlením, přeje úspěch jiným a dokáže přijmout vlastní odpovědnost.

Kritizujte chování, nikdy osobnost jako celek!

Pokud dítě udělá něco špatně, měli bychom si s ním vždy pohovořit o konkrétním chování, namísto abychom kritizovali jeho osobnost jako celek. Namísto výroků, které dítě shazují („Z tebe nikdy nic nebude!„) raději řekněte „Tohle ti zatím nejde, počítáš to špatně, pojď, podíváme se na to, to určitě zvládneš„. Ještě lepší je vždy před tím, než upozorníte na nějakou chybu, vyzdvihnout to, co dítěti jde dobře („Teda tomu říkám pečlivost, jak jsi tohle napsal. Podívej ale sem, tohle by šlo asi lépe, co myslíš?“)

Nikdy dítě nekritizujte před ostatními!

Není nic horšího, než když dítěti nadáváte, a shazujete ho tak před kamarády či sourozenci. Čím je dítě starší a více vnímá společnost okolo sebe, tím je toto pravidlo důležitější. Samozřejmě, že malé dítě můžete na pískovišti pokárat, když někoho bouchá lopatkou, ale už i zde kritizujte chování, namísto osobnosti („to je špatné chování, je potřeba se omluvit“ namísto „ty jsi hroznej, to se nesmí„). U dětí školkového věku a výše si už ovšem provinilce vezměte někam stranou, ať vás nikdo nevidí a neslyší. Vysvětlete mu, co konkrétně udělalo špatného, že se zlobíte a máte na to právo, ale že to samozřejmě nic nemění na tom, že ho máte rádi. Zeptejte se, co navrhuje, aby se to už příště neopakovalo a co když se to bude opakovat. Naučte dítě, ale i sebe správné a efektivní komunikaci.

Nevíte, jak potrestat děti? Raději si osvojte efektivní komunikaci!

Dělat chyby je normální

Každé dítě je zvědavé a přirozeně méně šikovné, takže často něco shodí, rozbije nebo roztrhne. Později ve škole tu a tam něco splete, zapomene nebo špatně vypočítá. To všechno jsou zcela přirozené věci a v žádném případě byste je neměli nikterak dramatizovat nebo snad dokonce trestat. Jakmile dítě udělá chybu, snažíme se vždy najít nějaké poučení.

 

Jak se rodí mindráky. Na co si dát ve výchově pozor?
4.5 (89.52%) 21 hlas[ů]


1 Komentář Jak se rodí mindráky. Na co si dát ve výchově pozor?

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*