Hádky před dětmi. Jak zvládnout krizi a nevystavit dítě scénám?

Hádky před dětmi. Nejhorší noční můra všech rodičů. A ještě více nejhorší noční můra všech dětí. Každý dobře ví, že se před dětmi nemá s druhým rodičem hádat. A stejně to každý neustále dělá. Nemůžeme si zkrátka pomoct! Proč se to děje? A jak si pomoct a zajistit, aby se to nestávalo? Co všechno dětem mohou hádky rodičů způsobit asi víme, nebo alespoň tušíme. Nic dobrého to není. Ale existuje i jeden důvod, proč jsou hádky rodičů před dětmi prospěšné…

Jak vnímají děti hádky rodičů?

Děti vaše hádky nikdy nebudou vnímat dobře. V prvé řadě v nich budou vyvolávat pocit ohrožení, nejistoty a nebezpečí. Rodič má být klidným a bezpečným přístavem, je pro dítě autoritou, dokonalou bytostí. Je průvodcem jejich života. Někým, ke komu se děti obracejí v případě, kdy potřebují pomoct. Mezi rodiči a dětmi funguje důvěrný vztah založený na přímé i nepřímé komunikaci, oboustranném respektu, vzájemném rozdělení rolí a dodržování pravidel. Jak se asi bude cítit dítě, když se z milujícího a klidného rodiče, který byl pro dítě doposud oporou, stává rozlícená křičící a běsnící fúrie, která smete vše kolem – a třeba i dítě, které se přiběhnuvší dožaduje pozornosti.

Negativní emoce a destruktivní energie v mnoha manželských konfliktech přináší do domova nepohodu a nepříjemné prostředí, které dítě vnímá všemi smysly. Jednak hádku slyší, jednak vidí, jak se rodiče k sobě navzájem chovají. Vždy také velmi záleží na věku dítěte, které v rámci svého vývoje okolní dění a chování rodičů vnímá pokaždé jinak.

Každá hádka nebývá dramatická, ale i tak vnáší do rodiny nesoulad a úzce se dotýká přítomného dítěte, na něhož nemá dobrý vliv. Nejhorší je při hádkách ztráta sebekontroly a snaha toho druhého ponížit a pošpinit za každou cenu, abych ve sporu jednoznačně vyhrál. Kdyby se rodiče uměli hádat konstruktivně, nemusely by mít hádky na děti tak negativní dopad.

Syndrom zavrženého rodiče, aneb když hádky rodičů neskončí ani po rozvodu

Co se může stát, když se začnete hádat před dětmi:

• snadno ztratíte sebeovládání a budete nepříjemní nebo zlí také vůči dítěti („…běž do svého pokoje!”, „…nekecej nám do toho, stejně tomu nerozumíš!” – v afektu totiž snadno dokážeme ublížit i těm nejmilovanějším a nejzranitelnějším, a potom nás to mrzí)
• dítě vás uvidí v té nejzranitelnější a nejnepřijatelnější pozici, což může být něco, s čím se budete obtížněji srovnávat až vychladnete
• dítě se může cítit vystrašené a zmatené z toho, co se děje, a vy budete muset později hodně vysvětlovat – pokud to necháte být a dítě z toho vynecháte, i když bylo svědkem konfliktu či menší rvačky mezi rodiči, výrazně tím utrpí jeho psychika
• dítě může začít kopírovat chování rodičů, považovat to za zcela normální, může začít být samo agresivní vůči druhým dětem, anebo také vůči vám
• dítě se může začít vinit z toho, že se rodiče hádají kvůli němu

Hádky před miminkem vadí taky?

Samozřejmě, že ano! Dítě vnímá všechno, co se kolem děje už když je u maminky v bříšku, tedy ve svém prenatálním období. Vnímá všechno to, co jeho matka prožívá, a i když tomu ještě nerozumí, již tehdy se začínají utvářet automatické odpovědi jeho vyvíjející se nervové soustavy. Domnívat se, že miminko ještě ničemu nerozumí a nic nevnímá, je velmi hloupé. Proto není absolutně vhodné ani mít před miminkem, které je vzhůru a hraje si ve své postýlce, sex, potažmo hlasitý sex, ani se hádat, chovat se vůči sobě navzájem agresivně, vyřizovat si své manželské účty, natožpak na sebe křičet! Slovní agresi a hluk či prudké zvuky miminko zaregistruje okamžitě a rozpláče se, vyděsí se. Není snad přece hluché…

Paradoxně je nejhorší hádat se před nemladšími dětmi. Útěchou vám nemůže být to, že tyto malé děti ještě ničemu nerozumí. To, že tomu nerozumí, je totiž pro ně daleko horší. Naopak hádky před staršími dětmi nebo puberťáky jsou pro vás, rodiče, daleko trapnější, ale dětem tolik neublíží, protože tyto děti již dobře rozumí tomu, o co jde, proč se hádáte, co spolu řešíte, znají vás i vaši povahu. Nezřídka se vám dokonce mohou i smát, protože jim to prostě přijde směšné a absurdní, co spolu řešíte. Samozřejmě v případě, pokud nejde o nic dramatického, o přítomnost alkoholu a když je rodinný život a vztah manželů jinak zcela v pořádku.

Rodič by měl po hádce s partnerem za dítětem umět přijít sám a pokusit se mu situaci adekvátně a přiměřeně věku vysvětlit. Ukazovat dětem to, jak se v rodině zametají problémy pod koberec, jak spolu lidi nemluví, nebo považovat dítě za něco méněcenného, co ničemu nerozumí, není opravdu ten nejlepší způsob jak vychovávat dítě a jak z něj vychovat sebevědomého člověka, který si ví v životě rady!

Proč dítě odmítá otce a co svému dítěti nikdy nesmíte říct

Manželská hádka jako koření vztahu?

Jsou různé situace, kdy prostě vypěníte, vidíte rudě a nedíváte se napravo, nalevo. Ne vždy se podaří zabránit tomu, aby u vašich manželských či partnerských hádek nebyly přítomny děti. Často je to tak, že harmonické vztahy vyzrálých a vyrovnaných lidí, kteří mají zvýšenou schopnost sebeovládání a kontroly i klidnější povahu bez přemíry nějakých vášní, většinou hádky postrádají. Někdy si prostě jen mírnou formou spolu vyříkají, co je třeba, anebo jeden z nich (případně oba) uraženě mlčí, takže nastává tichá domácnost, která může trvat různě dlouhou dobu. Ani toto tiché napětí mezi rodiči není zrovna ukázkou dokonalého manželství a nepůsobí na děti nejlépe.

Lidé, kteří jsou více emotivní a vášniví (a neumí se dobře ovládat), se mohou spolu snadno dostávat do afektivních stavů vyhrocených do krajnosti. Tyto hádky mívají často destruktivní charakter. Nikdy není dobré ztratit kontrolu a vystavit dítě takové hrůze! Tohle je především o práci rodičů na sobě samotných. Hádky však kupodivu nejsou vždy známkou nefunkčního vztahu! Vášniví lidé, kteří spolu mají takzvanou Itálii, jsou zvyklí takhle spolu fungovat. Vášnivě se milovat, vášnivě se hádat, vášnivě se usmiřovat v posteli. Je to dáno jejich povahu. I když je to mnohdy neúnosné a vyčerpávající, jsou lidé, pro které je tohle prostě jejich život, kterého se nechtějí vzdát.

Pokud se dítě stane svědkem vaší hádky:

• snažte se co nejrychleji opustit společný prostor s dítětem, nebo ho co nejklidněji požádat o to, aby odešlo do svého pokoje či jinam, abyste si mohli vše vyříkat s druhým rodičem
• určitě je dobré si později s dítětem promluvit a vysvětlit mu co se stalo a proč, aby z této situace nemělo strach (vynechte útoky na druhého rodiče a svádění vinu na druhého, stačí vysvětlení, že lidé mají někdy různé názory a potřebují si to vyříkat a najít společné řešení, což je rozhodně to, o co byste se v hádce měli snažit!)
• omluvte se dítěti za použití sprostých slov a vysvětlete mu, že je používáte pouze tehdy, když se hodně zlobíte

Svěření dítěte do péče a jak probíhá. Co všechno byste měla vědět?

Jak se hádat konstruktivně

Hádat se konstruktivně neumí každý. Ale proč byste to zrovna vy nemohli zkusit? Myslíte si, že je účelem každé hádky jen vychrlit na druhého moře sprostých slov, třísknout pěstí do stolu, případně druhého profackat a prásknout za sebou dveřmi? Tímto se vám uleví? Možná ano, ale pokud máte charakter, tak ne na dlouho. Pokud se s druhým máte potřebu hádat, je třeba vědět proč. Následně je potřeba sdělit to, co chcete, ale zároveň dát prostor druhému člověku, aby měl tuto šanci také. Závěrem celého konfliktu by mělo být hledání konstruktivního řešení, kompromisu, dohody.

To znamená, že pokud vám například manžel oznámí, že jede na dovolenou s kamarádem a kamarádovou sestrou, na kterou žárlíte, cílem hádky by nemělo být vynadat mu do bezohledných sobců, rozplakat se a ukřivděně na něj křičet, jak vás zranil a jak na vás kašle, a pak prásknout dveřmi či mu oznámit, že na dovolenou taky natruc pojedete sama (případně se svým expřítelem). Cílem by mělo být sdělit manželovi, co se vás dotklo a proč, a hledat možnosti, kdy a za jakých okolností jet na dovolenou i společně.

Jak vysvětlit dítěti rozvod a proč je důležité s dětmi o něm mluvit

Jak se přestat hádat před dětmi?

Máme pro vás několik tipů, jak se přestat hádat před dětmi (když už se tedy musíte hádat):

• Zapracujte na vaší odolnosti vůči stresu. Tu můžete zlepšit například tím, že se budete pravidelně nabíjet věcmi, které vám přinášejí štěstí a radost a budete dostatečně odpočívat.
• Když vás partner vytočí a vidíte rudě, zkuste odejít ze společného prostoru a nechat si nějaký čas na uklidnění.
• Raději napočítejte do desíti, než abyste před dětmi partnerovi řekli něco, co by vás pak mohlo mrzet.
• Pokud cítíte silnou potřebu vyměnit si s partnerem názory, zkuste si vaši vzájemnou diskuzi (či hádku) naplánovat na konkrétní čas a místo, kde nebudou děti.
• Zkuste se před dětmi nehádat, ale pouze společně diskutovat o problému, který není osobní, ale týká se rodiny, a případně můžete do diskuze přizvat i přítomné děti, aby i ony vyjádřily svůj názor (např. jakou školu vybrat dítěti, zda pořídit domácího mazlíčka, koupit nové auto, kdy půjdou děti k babičce, co bude k obědu apod.).
• Nikdy nevtahujte dítě do agresivní hádky! („vidíš, tvůj tatínek je blbec, protože …“, „maminka je pěkné nemehlo, protože…“).

V čem je hádka rodičů pro dítě dobrá

Pochopitelně by se dalo říct, že žádná hádka rodičů před dítětem není dobrá, a to v ničem. Existuje však jeden důvod, proč ano. Pokud je manželství rodičů v pořádku a rodiče jsou pro dítě autoritou, umí se dokonale kontrolovat a navenek předvádějí pozlátko dokonalého manželství, je dobré dítěti ukázat realitu a pravdu, aby bylo konfrontováno s tím, že žádný vztah není dokonalý a že rodič je přece jen také člověk, který má své emoce a slabosti, že jeho máma či táta nejsou bezchybné stroje.

Když dítě nikdy neuvidí mámu brečet, může si myslet, že mámy nebrečí, protože k tomu nemají žádný důvod, anebo jsou tak dokonalé. Že brečet se vlastně nemá a je to něco špatného. Někdy je i dobré, aby dítě vidělo rodiče v jeho zranitelnosti a aby mu ten rodič dokázal upřímně říct, jak se cítí a proč.