×
MotherClub.cz

Zalehnutí dítěte v posteli rodičů. Je toto riziko reálné?

Zalehnutí dítěte v posteli

Řada rodičů se nerada přiznává k tomu, že hostí v lůžku malé nocležníky. Zatímco odborníci z mnoha důvodů spaní s dětmi v posteli nedoporučují, miminka i batolata ve společném pelechu se svými rodiči tráví spoustu nocí. Do kdy je vůbec vhodné spát s dítětem?

Otázce do kdy spát s dítětem předchází otázka zda je vůbec vhodné spát s dítětem v jedné posteli. I když je to velmi praktické řešení, zejména v prvních měsících po porodu z důvodů častého nočního kojení, přece jen to přináší určitá rizika a později i nevýhody. Pediatři se obvykle shodují na tom, že dítě má mít samostatnou postýlku a do společné manželské postele nepatří. I když žádné nebezpečí dítěti nehrozí, téma jak nezalehnout miminko se v diskuzích novopečených rodičů vyskytuje poměrně často.

Riziko zalehnutí dítěte

Přestože se často objevuje obava z toho, že by rodič mohl své dítě zalehnout, ve skutečnosti tato situace nehrozí. Žena má po porodu takové nastavení hormonálních hladin i obranných mechanismů, že vždy reaguje na sebemenší podnět ze strany dítěte a okamžitě se probudí, aby ho nakrmila nebo ochránila před možným nebezpečím. Hlídání kojeného miminka je tak vždy zajištěno. Příroda dobře ví, co dělá. Žena by musela být jedině opilá a ztratit tím obranné mechanismy, aby se riziko zalehnutí dítěte zvýšilo. Proto je nemyslitelné, aby kojící maminka brala jakékoli léky a užívala návykové látky, a to pochopitelně z mnoha důvodů.

Děti v rodičovské posteli. Kdy už je to problém a jak jim usnadnit odchod?

S tatínkem to může být horší, ale je naladěn na stejnou vlnu a nezřídka stejně spává v jiné místnosti, aby měla žena s dítětem v posteli dostatek pohodlí a muž vstávající do zaměstnání chvíli nerušeného spánku. V případě většího dítěte není co řešit. Samo si udržuje svůj prostor, který postupně expanduje a spíše hrozí, že naopak dítě zalehne svého rodiče. Tehdy už pomalu nastává doba, kdy je třeba zvážit, zda by potomek neměl mít svou samostatnou postýlku. Pokud je však zjevné, že dítě chce spát s rodiči, je těžké ho to odnaučit, a to hlavně v pozdějším věku.

Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – Sudden infant death syndrome)

Se zalehnutím dítěte se odjakživa také spojoval takzvaný syndrom náhlého úmrtí kojence, pro něj se také používá anglická zkratka SIDS. Důvody proč minimální procento dětí ve věku do jednoho roku náhle umírá však nejsou známy. SIDS statistika ukazuje, že se mnohem častěji jedná o chlapce. V zájmu rodičů bývá pořizovat chůvičky a přístroje na kontrolu dechu miminka. V rámci SIDS studie se pak také doporučuje používat dudlík, který prý riziko snižuje. Ať už má dítě svoji postýlku nebo spí s rodiči, opatrnost je vždy na místě.

Jak naučit dítě usínat bez kojení

Dítě spí s rodiče po celou dobu kojení

Jakmile dítko trochu povyroste, je třeba jej začít zvykat na vlastní postýlku vedle manželské postele nebo pokojíček, který sousedí hned s ložnici rodičů. Velice často to bývá spojeno s odstavením dítěte, což v dnešní době může být klidně až v batolecím věku kolem tří let. Mateřské mléko je to nejlepší, co může žena dítěti dát a mnohé maminky se snaží kojit opravdu dlouho. Některé starší děti se ale stanou na prsu závislými a potřebují jej nejen jako zdroj potravy, ale především jako uklidňovací prostředek nebo předmět zábavy. Odstavení dítěte pak může být poněkud náročnější. Po celou dobu kojení je tedy pro ženu výhodnější mít malého darebáka přímo v posteli, připraveného k případnému nočnímu kojení, které děti často vyžadují.

Nedomazlené děti. Co všechno může způsobit nedostatek něhy?

Každý rodič má možnost nastavit dítěti hranici tak, jak potřebuje. Je důležité, aby to vyhovovalo oběma stranám. Týká se to jak společného spaní, tak i čehokoli jiného. Pakliže se rodič obětuje a upřednostňuje potřeby dítěte před těmi svými, může být společné spaní určitou závislostí přetrvávající klidně až do doby, kdy dítě nastoupí do první třídy. Takto vymazlené dítě je v podstatě zcela jinak formovanou osobností než třeba dítko, které spalo od prvního měsíce samostatně v postýlce. Nedá se soudit, co je a co není správné, jedná se o individuální záležitost každé rodiny. Dítě spí zkrátka s rodiči tak dlouho, jak dlouho samo potřebuje nebo je mu to umožněno.

Zalehnutí dítěte v posteli rodičů. Je toto riziko reálné?
3.1 (62.86%) 7 hlas[ů]


5 Komentáře Zalehnutí dítěte v posteli rodičů. Je toto riziko reálné?

  1. Dobrý den,
    také jsem si dceru brala na kojení do postele a nedokázala jsem si představit, jak bych ji mohla zalehnout? Jednou mě však probudil monitor dechu na plínce, který jsme jí naštěstí pořídili. Její malinká hlavička byla zavrtaná v podpaží pod mým prsem, kde opravdu nemohla dýchat a byla už celá rudá. Naštěstí to dobře dopadlo (díky monitoru), ale ještě dnes je mi špatně z představy, že by se mi udusila ve spánku. Nehrozí tedy zalehnutí, ale tak těsné „zavrtání“ miminka k tělu maminky, že nemá jak dýchat. Myslím, že před tímto by se mělo varovat a ne před zalehnutím, to opravdu nehrozí.
    S pozdravem
    Milena

  2. Tak jsme se z článku vlastně nic nového nedozvěděli, což je poměrně časté. Já už mám naštěstí toto období za sebou, ale mladé matky, které hltají informace z netu, musí být zmatené

  3. Syn s námi nikdy ve společné posteli nespal, měl ale svou postýlku těsně vedle mé, takže jsem ho mohla hladit, držet, podat dudlík atd.. K nám jsem ho brávala až po ranním kojení, nebo někdy jsme si šli spolu přes den lehnout do velké postele. Nijak tím netrpěl, naopak si to braní do velké postele báječně užíval, nebyla to samozřejmost. Po 3. roce pak chodil spát do svého pokojíčku, který měl dveře i do ložnice a které se na noc nezavíraly. Dostal také novou velkou postel a byl na to strašně hrdý, takže jsme neměli se spaním nebo přechodem na jiný režim vůbec žádný problém.

  4. Já jsem malou dala do hnízda a mám ji vedle sebe v posteli. Nemůže mi tedy cestovat po posteli, ani ji nikdo nezalehne.

  5. Mám dvě děti, v životě jsem s nimi nespala v jedné posteli ze strachu, že je nechtěně bouchnu třeba loktem, když se budu převalovat ze strany na stranu, protože můžu zapomenout, že vedle mě leží miminko. Měla jsem to vyřešené tak, že postýlku na kolečkách jsem měla těsně u své postele a měla jsem jistotu, že nedopatřením neporaním dítko a uslyším ihned, jakmile se probudí.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*