×
MotherClub.cz

Děti v rodičovské posteli. Kdy už je to problém a jak jim usnadnit odchod?

děti v rodičovské posteli
Děti v rodičovské posteli mohou vytvářet pouto mezi rodiči a dětmi, ale zároveň nebezpečí problémů ve vztahu.

Začíná to nenápadně. Nejprve si do své postele berete malé miminko v noci na kojení, pak zjistíte, že je nejjednodušší s ním usínat u prsu. Postupně si děťátko zvykne spát s vámi. Ani se nenadějete a z malého miminka je pětileté dítě, které ne a ne vystrnadit z postele rodičů. Poradíme vám, v jakém věku je přechod do vlastní postýlky vhodný a jak ho zvládnout co nejlépe. Podíváme se také na výhody spaní celé rodiny v jedné posteli, příp. jaká rizika mohou děti v rodičovské posteli představovat pro rodinné vztahy.

Co-sleeping

V zahraničí se pro spaní dětí v rodičovské posteli vžilo označení co-sleeping. Většinou to rodiče příliš neřeší. Ve zdravé rodině se i otázka spaní zpravidla vyřeší sama, v závislosti na tom, jak se dítě postupně odpoutává od rodičů. Každému to přijde normální tak, jak to je u nich doma. Člověk si zvykne postupně na všechno. S tím, že by dítě spalo v rodičovské posteli, se většinou na psychology nikdo neobrací. Často se však vyskytnou problémy v rodině či ve vztahu během kterých se ukáže, že např. šestileté dítě spí s matkou v posteli a otec na druhé straně bytu na gauči. Možná je na čase něco změnit. Poradíme vám, jak.

Děti v rodičovské posteli – je to přirozené?

Jednoznačného názoru na užitečnost nebo škodlivost co-sleepingu (společného spaní) se nedočkáme od rodičů, ale ani od odborníků. Někteří poukazují na fakt, že společné spaní je vývojově podstatně starší, přirozenější varianta. U přírodních národů je neustálý tělesný kontakt s matkou samozřejmostí, ve dne i v noci. Samostatná postýlka či dokonce pokoj pro dítě je vymožeností několika posledních desítek let. A že na ni ještě nejsme příliš připraveni dokazují mnohé maminky, které dokáží klidně spát jen tehdy, pokud vedle sebe slyší dech svého dítěte. Mít děti v rodičovské posteli vytváří opravdu pevné pouto mezi rodiči a dětmi, pokud se tam ovšem vejdou všichni.

Děti v rodičovské posteli – miminka

Psycholožka Margot Sunderlandová, renomovaná britská expertka na duševní zdraví a ředitelka Střediska mentálního zdraví dětí (Centre for Child Mental Health) v Londýně, se jednoznačně staví na stranu co-sleepingu. Mozek dítěte odloučeného od rodičů podle jejích výzkumů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti. Doktorka Sunderlandová tvrdí, že noční odloučení kojence od matky zvyšuje u dítěte hladinu stresových hormonů, což následně vede k celkovému neklidu a úzkosti. Společný spánek těmto negativním stavům předchází a naopak pomáhá vyrovnávat i jiné tlaky a frustrace, jimiž malé dítě může trpět. Společné spaní s rodiči proto podle ní příznivě ovlivňuje celkovou osobnost dítěte. Sunderlandová ovšem hovoří o kojencích…

Nebezpečí SIDS a zásady bezpečného spaní

U malých dětí, zejména u novorozenců, je se spaním v rodičovské posteli spojen jeden problém, který se jmenuje syndrom náhlého úmrtí dětí (SIDS). Pokud se pro společně spaní rozhodnete, nikdy nespěte společně s dítětem, pokud jste pod vlivem alkoholu, léků či drog nebo pokud trpíte obezitou. Doma nekuřte. Dítě musí spát bez polštářku. Dbejte také na přiměřenou teplotu. Nevhodná je také příliš měkká matrace. Zcela nepřijatelné jsou pohovky, vodní postele, rozkládací křesla apod. Nepřikrývejte dítě, ani sebe, příliš těžkými nebo objemnými lůžkovinami. Dbejte na přiměřené oblečení dítěte, aby mu nebylo vedro. Kojence ke spánku nepokládejte do polohy na bříško a nikdy mu nepřikrývejte hlavu.

Čtěte také: Jak naučit děti uklízet? Nastavte pravidla a ukažte jim smysl!

A co starší děti?

Odborníci ze spánkové laboratoře z Institutu psychologie a psychohygieny v německém Freiburgu se zase domnívají, že od určitého věku brzdí společné spaní s rodiči sociální vývoj dětí. Podle nich by dítě nejpozději koncem prvního roku života mělo spát bez rodičů, ve své vlastní postýlce. Ve věku šesti až osmi měsíců nastává totiž období, kdy děti začínají s prvními pokusy o osamotnění. Musíme jim s tím ale pomoci. Děti, které mají strach ze samoty, ho mohou překonat jen tehdy, když si tento strach včas prožijí a s přispěním rodičů se jej naučí zvládat. Všichni se učíme překonávat své obavy. Čím častěji ale situaci, které se obáváme, zvládneme, tím více se zbavujeme strachu.

Čím později, tím hůř to jde

Čím později dítě rodičovskou postel opustí, tím hůře odloučení od rodičů ponese. Školkové dítě, které je zvyklé spát s maminkou či tatínkem, se již opravdu těžko z postele vystrnaďuje. Jednou to ale přijít musí. Proč nemají být děti v rodičovské posteli tolerovány? Způsob spaní se snadno může stát, podobně jako např. jídlo, prostředkem mocenského boje. Zní to logicky a zkušenosti některých rodičů, kteří se s nevelkým úspěchem pokoušejí vyexpedovat své tříleté či dokonce pětileté dítě do vlastní postýlky, tomu odpovídají.

Dejte si pozor

Psychologové navíc varují, že dítě v rodičovské posteli ohrožuje vztah rodičů. Je evidentní, že to značně omezuje vzájemnou intimitu mezi partnery. Nebezpečí číhá také jinde. Ačkoli vám to tak nemusí na první pohled připadat, snižuje to autoritu muže. Je to totiž většinou on, kdo musí jít spát na gauč či jinam. Takové spaní je pro pána tvorstva nedůstojné, alespoň to tak může vnímat. Pokud se jedná jen o období, kdy matka kojí malé miminko, lze to pochopit a muž se jistě rád uskromní. Pokud ale spí v posteli jeho pětiletý syn namísto něj, může to představovat problém. V období okolo pěti let prochází chlapci oidipovským obdobím. Zjednodušeně řečeno, začínají otce vnímat jako konkurenta v boji o přízeň matky. K otci má syn nyní ambivalentní vztah a pokud se k němu otec chová autoritativně, jak bylo dříve ve zvyku, syn jej potají nenávidí. V závislém postavení se může chovat pasivně agresivně, např. tím, že odmítá opustit rodičovskou postel.

Čtěte také: Jak dlouho kojit a jak správně kojení ukončit

Jedna velká postel pro všechny

V některých rodinách si nemůžou vynachválit společné spaní všech na jedné velké posteli. Proč ne, pokud máte ještě nějaké jiné místo v bytě, kam se uchýlit, když děti spí a vy byste si chtěli také užít chvilku pro sebe? Jedná se každopádně o lepší variantu, než když je muž vykázán jinam.

Emancipace žen versus submisivita otců?

V dnešní době, kdy jsou tatínkové citliví a láskyplní ke svým dětem, freudiánská psychologie ztrácí na své váze. Konflikty mezi syny a otci již nejsou tak aktuální jako dříve. Možná ale přílišná emancipace žen a rostoucí submisivita mužů souvisí s tím, že se čím dál tím častěji setkáváme s tím, že muž spí bez řečí na gauči, zatímco děti okupují rodičovskou postel. Pokud spí mimo postel matka, což nebývá tak časté, ale samozřejmě možné to je, může se cítit odstrčeně či dokonce na vřelý vztah manžela s dítětem žárlit. Každopádně, spaní větších dětí v rodičovské posteli vytváří potenciál pro nejrůznější problémy v rodině. Pokud máte ale zdravý a pevný vztah, pravděpodobně vás to neohrozí. Jednoho dne to však stejně přijít musí. Jak tedy na to?

Jak dítěti usnadnit přechod do vlastní postele?

Na začátku jsou většinou děti nadšené, že mají svou vlastní opravdovou postel a svobodu. První co udělají je, že testují limity postele. A najednou zjistí, že se sami v posteli bez vysokých zábran bojí. A přirozeně jdou za vámi. Pro malé děti je přesun do vlastní postele veliká změna. Potřebují vaši pomoc, aby si na novou postel postupně zvykly. Je-li to možné, nechte dítě, aby si svou novou postel vybralo samo. Zapojte ho také do vybalování a sestavování postele. Ujistěte se, že je nová postel pro dítě útulná. Na začátku použijte co nejvíce věcí, na které je zvyklé (přikrývku, polštářky).

Pravidelný spánkový režim

Před tím, než se rozhodnete přesunout vaše dítě do nové postele, ujistěte se, že má pravidelný spánkový režim, který zahrnuje i každodenní večerní rutinu. Tu přesně dodržte i při stěhování do nové postele. Pokud takový režim ještě nemáte, zaveďte ho. Pokud vaše uspávací rutina neobsahuje poslouchání hudby, zvažte přidání. Mnoho dětí usne snadněji při poslechu známé, uklidňující hudby. Postupem času, jakmile uslyší hudbu, se tělo začne připravovat na spánek a upadat do ospalosti. Nejvhodnější je přečíst dítěti pohádku na dobrou noc a pak mu pustit uklidňující muziku. Pokud je na to dítě zvyklé, bude se, i po přesunu do veliké postele, cítit bezpečně a nebude mít takovou potřebu jít vás hledat.

Pokud nechcete pořizovat speciální dětskou postel se zábranami a máte v plánu rovnou pořídit klasické jednolůžko, začněte s matrací na podlaze. Je to bezpečnější a i dítě se bude cítit více v pohodě. Rám postele můžete přidat za pár let. Dítě na přesun nejprve připravte slovně. Připomeňte nějakého kamaráda nebo třeba bratrance – velkého kluka, který spí ve své posteli. Čtení tematické knížky je také skvělý způsob, jak dítě přivést na myšlenku spaní ve veliké posteli. Zkuste dítě pro tento přesun nadchnout ještě dříve, než novou postel dostane.

Den D

V den přesunu začněte s večerní rutinou o hodinu dříve než obvykle. Vysvětlete svému dítěti, že se dnes večer chystá na spaní ve veliké posteli. Udělejte vše tak jako obvykle a před usnutím zůstaňte s dítětem na posteli v jeho těsné blízkosti. Pokud bude chtít vylézat z postele, řekněte „Teď je čas spinkat, musíme zůstat v posteli.“ Nebojte se, pokud bude ze začátku dítě vyžadovat při usínání vaši trvalou přítomnost. Nevytváříte zlozvyk. Je to jen usnadnění přechodu, a jakmile se dítě naučí usínat v nové posteli, opět se budete moci uvolnit. Pokud má vaše dítě noc co noc problém s usínáním, je potřeba vzít v úvahu možnost, že je přetažené a posunout dopředu čas, kdy jde spát. Dětem se vyváří hodně kortizolu a adrenalinu pokud zůstanou vzhůru déle, než je obvyklé, a hůře se jim pak usíná. Dřívější spaní obvykle řeší problém, když se dítě nedaří ve správnou dobu přimět ke klidu.

Čtěte také: Jak by měla vypadat oslava Mikuláše a jak velké trauma vytváří pro dítě strach z čerta?

Utěšte ho

Jestliže bude vaše dítě plakat, utěšte ho. Některé děti jsou velmi citlivé na odchod matky. Připomeňte si, že je to výraz strachu a nenechávejte své dítě samotné. Pokaždé, když začne plakat, vraťte se do místnosti a ujistěte ho, že jste stále na blízku a v případě potřeby vždy přijdete. Pokud své dítě nikdy nenecháte plakat o samotě, pomůžete rozpustit obavy, které jsou příčinou separační úzkosti. Může to trvat i několik dní, ale dříve nebo později už nebude mít strach když řeknete, že potřebujete odejít. Když to všechno zvládne, neustále ho za velký pokrok v životě chvalte. Bude na sebe pyšné a bude mít pocit důležitosti. A jak je to u vás doma?

Děti v rodičovské posteli. Kdy už je to problém a jak jim usnadnit odchod?
3.2 (64.49%) 49 hlas[ů]


1 Komentář Děti v rodičovské posteli. Kdy už je to problém a jak jim usnadnit odchod?

  1. Ženy to ale chápat nechtĕj a dĕlaj že se nic nedĕje a dĕlaj že nic nevidĕj a neřeší… Prostĕ v posteli bude a konec… A vstavat k nĕmu v noci? A hlidat v noci? Vidí víc prekažek než řešení… A je jim jedno že je to začatek konce vztahu a začátek zavislosti dítĕte…

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*