×
MotherClub.cz

Stockholmský syndrom aneb pozitivní vztah k trýzniteli. Setkat se s ním můžete i v práci či ve sportu!

Stockholmský syndrom
Zdroj: Shutterstock

Stockholmský syndrom vešel ve známost především jako nezvykle pozitivní vztah obětí únosů ke svým pachatelům – může jít o mírný pocit sympatie, ale také o silný pocit lásky. Oběť pak má tendenci pachatele různými způsoby obhajovat a chránit, například před policií či soudem. V posledních desetiletích se ale definice Stockholmského syndromu začala rozšiřovat i o jiné oblasti: domácí násilí, týrání dětí, oběti sekt, ale třeba i zneužívání zaměstnanců v korporátech. Pojďme se na to blíže podívat.

Co se stalo ve Stockholmu

Název spjatý s hlavním městem Švédska se odvozuje od jisté bankovní loupeže, ke které zde došlo v roce 1973. Co se tehdy stalo? Z vězení propuštěný zločinec Jan-Erik Olsson přepadl banku a jako rukojmí si vzal čtyři zaměstnance – jednoho muže a tři ženy. Po policejních vyjednavačích požadoval vysoké výkupné, auto pro útěk a přivedení svého vězněného kamaráda Olofssona. Policie sice jeho požadavky splnila, nechtěla už ale dopustit, aby Olsson odjel i s rukojmími. Tato patová situace pak trvala dlouhých 6 dnů, během kterých si především zaměstnankyně banky vytvořily k oběma pachatelům nezvykle pozitivní vztah. A to i přesto, že je držel zavřené v jednom z trezorů a vyhrožoval jejich zraněním.

Jak upřesňuje Christopher Klein ve svém článku pro magazín history.com, docházelo tehdy k situacím, kdy se Olsson ke svým obětem choval mile. Jedné rukojmí nabídnul svetr, když se začala třást zimou, a také jí dal na památku jednu kulku ze své zbraně. Jinou rukojmí zase nechal na chvíli vyjít z trezoru, když si začala stěžovat na klaustrofobii. Druhý den se šel policejní komisař podívat na zdravotní stav zajatců – a byl zaskočen. Navzdory všem očekáváním se k němu rukojmí chovali nepřátelsky, zatímco k únoscům měli uvolněný a žoviální vztah. Když pak policie šestého dne napumpovala banku slzným plynem a konečně se jí podařilo zadržet pachatele, osvobození rukojmí měli tendenci se jich ještě zastávat. Byl to natolik kuriózní případ, že po něm švédský kriminolog a psychiatr Nils Bejerot pojmenoval celý fenomén.

7 z 10 dětí má informace o sexu z nespolehlivých zdrojů. Mají pak větší riziko, že se stanou obětí sexuálních predátorů

Příznaky Stockholmského syndromu

Narozdíl od mnoha jiných psychických poruch a abnormalit, Stockholmský syndrom se nenachází v Diagnostickém a statistickém manuálu mentálních poruch. Proto neexistuje jeho přesná a jednotná definice a různí odborníci mohou zastávat mírně odlišné přístupy k tomuto fenoménu. Doktorka psychologie Sharon Stines například uvádí ve svém článku na portále goodtherapy.org následující symptomy Stockholmského syndromu:

  • pozitivní vztah k pachatelům násilí, zneužívání, únosu apod.
  • odmítání spolupráce s policií a vyšetřujícími orgány
  • minimální snaha utéct
  • víra v dobrou povahu pachatelů
  • naučená bezmocnost
  • soucit s pachateli a snaha je chránit
  • neschopnost se od pachatelů odpoutat

Stockholmský syndrom se ale neprojeví u všech lidí a ve všech případech únosů a zneužívání, ačkoli se přesně neví proč. Existují však jisté rizikové faktory, kdy k tomu dochází pravděpodobněji. Doktorka Stines vysvětluje, že zde hraje roli jak vlastní osobnost oběti (která třeba mohla být zneužívána už v dětství), tak i okolnosti situace:

  • únosce či pachatel se chová k oběti lidsky a ta ho pak považuje za dobrého člověka
  • oběť má vážnou obavu, že jí pachatel může reálně ublížit, ať už fyzicky či psychicky – Stockholmský syndrom je pak jakousi strategií přežití
  • oběť je izolována od vnějšího světa a může komunikovat pouze s pachatelem

Léčba Stockholmského syndromu

I po vysvobození od únosce (či třeba od pachatele domácího násilí) si v sobě oběť nese rány a těžko se vrací do běžného života. Podle recenzovaného zdravotního portálu webMD.com se může oběť potýkat s depresemi, úzkostmi, uzavřeností do sebe, s popíráním a mimo jiné i s posttraumatickou stresovou poruchou. Oběť se mnohdy neobejde bez odborné pomoci. Terapeut se pak zaměří jak na tyto symptomy, tak i na důkladné zpracování toho, k čemu vlastně došlo.

Úzkostné dítě potřebuje hodně lásky. Hrozí mu psychické potíže ze stresu

Mnoho podob Stockholmského syndromu

Podle encyklopedie Britannica se ve 21. století pojetí Stockholmského syndromu rozšířilo ze vztahu únosce-rukojmí i na oběti domácího násilí, týrané děti, prostitutky ale třeba i na členy sekt. Někdy se mluví i o Stockholmském syndromu na pracovišti nebo třeba u mladých sportovců pod dohledem toxických trenérů. Podívejme se teď na některé zvláštní případy.

Stockholmský syndrom a domácí násilí

Jisté znaky Stockholmského syndromu lze často vysledovat i u dlouhodobého partnerského násilí. Všichni jsme už určitě slyšeli o případech žen, které jsou i s viditelnými modřinami a podlitinami schopné chránit svého partnera výmluvami, že „jen upadly na schodech“. Bohužel, každý den padá ze schodů tisíce žen. I po opuštění násilných vztahů mají týrané ženy tendenci partnerovi odpouštět, nebo se k němu dokonce vracet.

Navzdory podobnostem k Stockholmskému syndromu je tento fenomén někdy popisován samostatně jako tzv. Syndrom týrané ženy (Battered woman syndrome). Už v roce 1979 s tímto názvem přišla americká psycholožka Lenore Edna Walker – její specializací bylo právě domácí násilí a povšimla si určitého opakujícího se vzorce u týraných žen. Podobně jako u Stockholmu, i tady je typickým symptomem posttraumatická stresová porucha.

Toxičtí trenéři a Stockholmský syndrom ve sportu

Poměrně nově se začíná uvažovat o rozšíření definice Stockholmského syndromu i do oblasti sportu. Občas se ostatně debata o toxicitě trenérů rozhoří i u nás v Česku. Možná si vzpomenete na veřejnou mediální kauzu ohledně jistého trenéra hokejového dorostu Techniky Brno. Jak ukázaly uniklé nahrávky, tento trenér dával svým mladým svěřencům v šatně docela tvrdé proslovy. Nebo jste už třeba mohli slyšet o drsné výchově na baletních školách, která někdy hraničí až s týráním.

Charles Bachand a Nikki Djak z University of Central Florida poukazují ve svém odborném komentáři Stockholm Syndrome in Athletics: A Paradox na to, že vztah trenér-sportovec má někdy nápadné rysy Stockholmského syndromu. Tím spíš to platí u trenérů dětí a dorostů, kteří mají nad svými svěřenci přirozeně obrovskou autoritu a moc. Pokud ji zneužijí, mohou ve svých mladých atletech dlouhodobě vyvolávat strach, bezmoc a submisivnost. Ve vážnějších případech dochází i k sexuálnímu násilí. Oběti jsou proti autoritě trenéra nejen bezmocné, ale hlavně mají tendenci jeho chování soustavně ospravedlňovat. I kdyby jejich vlastní rodiče pojali podezření a začali se zajímat o zdraví svého dítěte, mladý sportovec bude svého trenéra za každou cenu chránit. Stockholmský syndrom se vším všudy.

Děti v rodičovské posteli. Kdy už je to problém a jak jim usnadnit odchod?

Když vás šéf týrá – Stockholmský syndrom na pracovišti

Novým fenoménem, o kterém se na západě mluví už několik let, je tzv. Korporátní Stockholmský syndrom. Týká se toxického vztahu zaměstnanec-nadřízený, kdy dochází ke slovnímu napadání, nucení k přesčasům a různým manipulacím. O Stockholmský syndrom se jedná tehdy, když se zaměstnanec zcela podřídí nepřístojnému chování, a ještě má tendenci svého nadřízeného či samotnou firmu obhajovat. Jak vysvětluje ve svém článku Corporate Stockholm Syndrome psychoterapeut James Ullrich: „Zaměstnanec s Korporátním Stockholmským Syndromem typicky projevuje tendenci se citově připoutat ke společnosti na úkor vlastního emočního zdraví. Zaměstnanec si navíc bude pro sebe i pro své kolegy vysvětlovat mizerné zacházení jako nezbytné pro dobro organizace jakožto celku.“

A co hůř, pokud na to poukáže někdo nezaujatý zvenčí, zaměstnanec je schopný naštvaně obhajovat svého nadřízeného. Potlačená a nahromaděná zlost však bude muset někde vytéct. V tom horším případě se projeví například jako domácí násilí na partnerce nebo vlastních dětech. Tím se roztáčí toxický cyklus násilí. Jak Ullrich dodává na závěr svého článku, „prolomit tento cyklus je těžké, obzvláště v kultuře, která si cení práci a bohatství nad emoční zdraví. Zneužívající osoby si však loajalitu nezaslouží. Klid na duši je příliš cenný na to, abychom jej prodali za jakoukoli cenu.

Jak se Vám líbil tento článek?

Jak se Vám líbil tento článek?

Nejvíce vás zajímá:

Početí miminka:

Děti:

Zdraví:

Vaření pro děti:



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*