Sešívaná rodina. Jak dětem co nejvíce usnadnit soužití s novým partnerem a sourozenci

Přibližně desetina rodin dnes patří k tzv. patchworkovým či složeným rodinám. Že nemusejí být vztahy v takové konstelaci ideální, je každému jasné už na první pohled. Nejčastějším problémem, se kterým se děti z poskládaných rodin potýkají, je žárlivost, ukřivděnost, ale také snaha situaci využít ve svůj prospěch. Podle psychologů trvá vzájemné sžití členů sešívané rodiny až dva roky. Když se to ale povede, budou děti do života vybavené schopností přizpůsobit se. Sešívaná rodina má svá specifika. Poradíme vám, jak roli nevlastního rodiče zvládnout a jak pomoci vyrovnat se s novými členy rodiny svým dětem.

Geneze sešívané rodiny

Sama máte děti z předchozího vztahu a najdete si partnera, který je na tom stejně. Pokud si ještě navíc pořídíte společné miminko z lásky, připravte se na vše jiné než nudný rodinný život. Jak naučit celou, zdánlivě nesourodou skupinku nevlastních sourozenců, tatínků, maminek, aby spolu harmonicky spolupracovala? Česká sociologie takovou rodinnou konstelaci nazývá znovusloženou či rekonstruovanou rodinou. Jedná se zkrátka o rodinu na druhý (či třetí…) pokus, když ten první z nějakého důvodu nevyšel. Podle sociologů čím dál tím více ztrácejí  na významu biologické vazby. Zvyšuje se naopak důraz na sociální stránku rodičovství.

Všechno jinak?

U nás se dle statistik rozvádí zhruba každé druhé manželství. Velká část rozvedených si najde nového partnera či partnerku. Uzavírání nových sňatků je ovšem mnohem symetričtější než dřív. Podruhé do manželství vstupuje stejně žen jako mužů, což dříve rozhodně neplatilo. Ženy se v minulosti po rozvodu snadněji smířily s životem bez partnera a věnovaly se dětem. Dnes to ale chtějí zkusit znovu. Děti mají většinou v péči matky, a tudíž novým sňatkem vzniká vůbec nejčastější patch-worková konstelace dítě–otčím. Čím dál tím častěji si však nechávají děti v péči také muži, příp. volí střídavou péči. Takže role nevlastní matky je také čím dál tím běžnější.

Mýtus nebo pravda. Jsou úspěšné ženy špatné matky?

Normalizace rozvodu

Lidé mají dnes za život více dlouhodobých vztahů. Prožijí také více rozchodů. S možností rozpadu manželství se dnes čím dál tím více počítá, čemuž lidé přizpůsobují své životní strategie. Tím, jak se ženy emancipovaly, nejsou již finančně, společensky, ani emocionálně tolik fixované na jednoho partnera. Dnes není v módě se pro rodinu obětovat. Většina z rodičů uzná, že je pro děti nejlepší, když zůstanou rodiče spolu. Také děti to tak v naprosté většině samy vnímají. Pokud se ovšem jeden z rodičů necítí ve vztahu dobře, má pocit, že má jít za svým štěstím jinam, že na to má právo. Dnes se může rozpadnout manželství prakticky ze dne na den.

S rozvodem se počítá už dopředu

Takové uvažování, kdy člověk už předem počítá s možností rozvodu (předmanželská smlouva, oddělené účty a majetky atd.), zároveň rozvod usnadňují, a tedy paradoxně podporují. Navíc díky tomu, že se s rozvodem počítá, se ani mladí lidé nehrnou do svatby. Čím dál tím častěji se dnes lidé berou až po jednom či dvou společných dětech, což bylo dřív nemyslitelné.

Druhý pokus bez svatby

U nás do slepované rodiny vstoupí každý rok kolem 30 000 žen a mužů. Okolo 12 000 rozvedených se ročně provdá a zhruba stejně tolik ožení a mnozí z nich do nového svazku přivedou své děti. Mnoho druhých rodin existuje bez svatby, u nich tedy čísla zcela chybějí. Podle výzkumu Sociologického ústavu AV ČR má 14 % matek druhé dítě s jiným mužem než první. Nezřídka tak naleznete na schránce či na zvonku v případě slepované rodiny i čtyři různá příjmení.

Co to znamená pro děti?

Macechy a otčímové tady byli vždycky. Většinou ale proto, že vlastní rodič zemřel. Teď se na výchově podílí všichni společně a dítě dnes musí poslouchat tři nebo čtyři dospělé. Pokud v rodině funguje otevřená komunikace, mají děti žijící v takto široké rodině mnohem více možností k vyjednávání, dělání dohod, zjišťování, co u koho funguje, nastavování hranic. V jejich dospělém životě to může přinést lepší schopnost postarat se o sebe, prosadit se a říct si, co potřebují. Pokud je komunikace ve vztahových liniích správně uchopena, může být pro dítě v některých ohledech přínosem. Pokud ale do nového uspořádání vstoupí zášť, zloba, nesnášenlivost nebo staré křivdy, koledujete si o pořádný průšvih.

Sešívaná rodina – jak začít?

Srůstání sešívané rodiny je těžké a podle psychologů trvá minimálně dva roky, než si na sebe členové zvyknou a dá se vůbec mluvit o rodině. Děti hned ze začátku řeší boj o přízeň rodičů v rodině, kde je najednou více dětí. Nevlastní rodič se z počátku snaží zalíbit vyženěným dětem, což vyvolává intenzivní vlnu žárlivosti ze strany vlastních dětí. Do výchovy partnerových dětí se v ideálním případě snažíte moc nezasahovat, zatím co ke svým se chováte normálně, tedy výchovně. Děti to vnímají tak, že těm druhým nadržujete. Začátek opravdu může představovat náročné období. Člověk přirozeně straní vlastnímu dítěti, které se cítí dotčeně. Ale rozumem chápe i to druhé.

Jak vysvětlit dítěti rozvod a proč je důležité s dětmi o něm mluvit

Čím mladší dítě, tím lepší

Nejsnadnější je zvyknout si na novou konstelaci pro malé děti. Pro patchworkovou rodinu platí: čím mladší dítě, tím lepší. Je také potřeba, aby se všichni (tedy i bývalí partneři a partnerky) opravdu snažili. Ideální je, když si ex-manžel i ex-manželka najdou také jiného partnera. V takovém případě se již dokáží posunout dál a nekomplikovat již tak složité vzájemné vztahy vlastní ukřivděností či výčitkami. Nyní je čas začít opravdu spolupracovat, aby byly děti šťastné, když už jste jim nedokázali zajistit láskyplný domov společně.

Nekonkurovat si a uznávat se

Toto je podle psychologů tím nejdůležitějším. Ale zároveň také tím nejtěžším. Musíte se naučit občas se ze všech sil držet zpátky. V každé rodině to funguje jinak. Zatímco u vás jsou sladkosti na příděl, v rodině exmanžela, kam chodí děti na víkendy, si mohou dělat a jíst zcela co chtějí. Zatímco vy po dětech vyžadujete večerku v devět, v druhé rodině se dívají do deseti na televizi. Musíte se smířit s tím, že už to nebudete mít nikdy celé pod kontrolou. S tím prostě musíte počítat, když se rozhodnete pro rozvod. Děti se musí naučit, že v každé domácnosti je to jinak. A vy se s tím naučit žít. Stejné dilema může nastat v souvislosti s hraním počítačových her, konzumací zdravého jídla, kouřením v autě, chováním domácích mazlíčků atd.

Pozor na něžnosti

Ačkoli jste v novém vztahu strašně zamilovaní, musíte své vášně obezřetně krotit! Asi to nejhorší, čemu můžete hned ze začátku společné koexistence v nové rodině děti vystavit, je zážitek vizuální či akustické konfrontace s vaším milostným životem, v této fázi jistě velice aktivním. Děti velice těžce nesou vzájemné něžnosti s novým partnerem. Zvykejte je na fyzickou stránku vašeho vztahu opravdu postupně a s citem. Jde však také o to správně dávkovat pozornost a lásku všem členům rodiny.

Sešívaná rodina a žárlivost mezi dětmi

Skoro vždy se objeví problém žárlivosti mezi dětmi. I biologičtí sourozenci si konkurují, ale když člověku ubírá pozornost cizí dítě, je to dvojnásob k vzteku. Další komplikace přinese fakt, když se v jedné rodině narodí další potomek. Starší dítě se pak může cítit odstrčené a žárlit. Těžko se o takových věcech hovoří, hlavně děti to těžko formulují. Spíš se změní jejich chování. Rodiče musejí být velmi pozorní.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!

Držte se zpátky

Jako nově příchozí se držte ze začátku spíš zpátky. Nepřebírejte roli autority ani se nesnažte s dětmi za každou cenu sblížit. Rozhodně je nenuťte k mazlení nebo k jiným projevům lásky. V žádném případě po nich nechtějte, aby vám říkali mami nebo tati. Vaše děti jsou vaše děti a není důvod se tvářit, že máme stejný vztah k vlastním dětem jako k dětem partnera, to ani není možné. Sešívaná rodina má svá specifika. Mnohem lepší službu prokáže nevlastní rodič dítěti, když pochválí jeho biologického otce nebo matku.

Sexuální obtěžování

Další problém spojovaný se znovusloženými rodinami je sexuální obtěžování. Pokud v těsné blízkosti žijí lidé odlišných pohlaví, kteří nejsou chráněni hradbou incestního tabu, může nastat problém. Netýká se to jen dospělých mužů, ale nezřídka se dospívající dcera může snažit svádět nevlastního otce nebo bratra. Je potřeba si toho všímat, ale v praxi to zase až tak časté nebývá.

Pravidla soužití

Domluvte se na společných představách dříve, než se rodiny sestěhují k sobě. Je potřeba, abyste si předem promluvili o společném soužití – jak by to v ideálním případě mělo vypadat a co od partnera/partnerky potřebujete, aby vám spolu bylo i nadále tak dobře jako nyní. Důležité je stanovit své role vůči dětem partnera, jak se má chovat k vašim dětem, jak vy k jeho, jak je budete vychovávat. Zda je budete vychovávat společně nebo každý ty své sám. Také je potřeba nastavit si, kdo je za co zodpovědný, o čem chce s vámi partner v rámci výchovy svých dětí diskutovat a o čem již ne. A toto plně respektovat. Vyjasnění si těchto klíčových otázek přispěje k vašemu pohodovému soužití.

V okamžiku, kdy budete mít jasno vy s partnerem, můžete přizvat k diskusi i děti a povídat si s nimi. V tomto rámci lze domlouvat pravidla společného soužití. Cílem je, aby se všichni cítili na jedné lodi a nikdo si nepřipadal odstrčený. Právě naopak, každý musí cítit, že jeho slovo má stejnou váhu jako slovo kohokoliv jiného.

Pravidelná rodinná setkání

Zkuste si domluvit pravidelná rodinná setkání jednou za 14 dní. Můžete zde společně sdílet aktuální dění a diskutovat o něm i o společném soužití. Určete vedoucího rodinného setkání, který má průběh rodinné rady na starosti. Obvykle jím bývá někdo z rodičů či starších děti. Ve vedení rodinného setkání se doporučuje střídání. Je v pořádku podpořit členy rodiny, aby se zúčastnili, a zároveň nikdo by neměl být do rodinného setkání nucen. Rodinná setkání se doporučuje uzavřít nějakou příjemnou společnou aktivitou, např. posloucháním hudby, shlédnutím filmu, společnou hrou či jídlem…

Střídavá péče – jak to vidí psycholog

Sešívaná rodina

Pokud se patchwork povede, odcházejí odtud děti vybavené schopností vyjednávat a skloubit mnoho různých zájmů. Někdy se to ovšem nepovede a rodiče děti využívají jako zbraň proti sobě navzájem. Děti pak trpí konfliktem loajality nebo se naučí s rodiči obratně manipulovat.

Německá socioložka Elisabeth Beck-Gernsheimová, která se zabývá současnou rodinou, upozorňuje na to, že zkušenost s rozvodem rodičů je pro dítě lekcí individualismu. Aby se dítě mohlo vyrovnat s proměnlivými rodinnými konstelacemi, musí si zvyknout na to, že vazby se přerušují. V životě je třeba čekat ztráty. Děti se naučí žít s tím, že láska netrvá věčně a že vztahy končí.

Šťastný konec?

Když už jste se pro sešívanou rodinu rozhodli, děti jste sestěhovali, změnili bydliště či dokonce školu, určitě se vyplatí setrvat a zkoušet to. Alespoň několik let. Většina rodičů ze sešívaných rodin potvrzuje, že ze začátku to bylo těžké, ale postupně si to sedlo. Navíc díky zkušenostem z předchozích vztahů a rozchodů jsou lidé v mnohém poučeni. Jsou více ochotni přistupovat na kompromisy, o věcech hovořit a nevěnovat tolik pozornosti vlastnímu egu. Konec konců, opravdu by nebylo pro děti dobré, aby zažily další rozchod a další změnu bydliště.