Montessori škola učí děti v duchu „Pomoz mi, abych to dokázal sám”

Možná uvažujete o tom, kam poslat své dítě do školy a jaké mu dopřát vzdělání. Kromě tradičních škol se nabízí i několik osvědčených a velice populárních alternativních možností. Jednou z nich je Montessori škola. Kdo byla Maria Montessori a na jakých základech stojí Montessori pedagogika? Na tyto a mnohé další otázky o Montessori vzdělávání jsme se zeptali speciální pedagožky Mgr. Jany Lepkové.

Kdo byla Maria Montessori?

Marie Montessoriová byla první ženou, která v Itálii vystudovala medicínu. Většinu svého života se však věnovala pedagogice a prací s postiženými dětmi. Založila proslulé Casa dei Bambini. Principy její pedagogiky se však staly natolik uznávané a univerzální, že jsou doposud úspěšně využívány u všech dětí, včetně dětí s nadáním.

Jaké jsou vhodné domácí práce pro děti podle věku? Zapojte je dle Montessori vzdělávání

A v čem spočívá její Montessori pedagogika?

Montessori pedagogika stojí na několika základních principech. Prvním a velice podstatným, je důraz na tzv. senzitivní období, což jsou vývojové etapy v životě dítěte, kdy je dítě nejvíce citlivé naučit se určité dovednosti. Nazývají se také „open windows“- otevřená okna pro schopnosti, které je dítě připraveno v určitém období svého vývoje rozvíjet. Pakliže dítě získá prostor, úspěšně se tyto schopnosti rozvíjejí. Je to naprosto přirozené, nenucené a spontánní. A stejně tak i naopak, zanedbá-li se vývojové období pro určitou dovednost v etapě open windows a nemá-li dítě dostatek podnětů, může dojít až k nezvratným důsledkům.

K jakým důsledkům může třeba až dojít?

Jako příklad uváděný Lili Monatovou si můžeme připomenout případ ztraceného chlapce: v 90.letech minulého století byl nalezen na Srí Lance chlapec, který neuměl mluvit a vydával pouze spontánní skřeky. Po mnoha letech jej poznal jeho strýc podle jizvy na tváři. Šlo o chlapce, který se před 15 lety ztratil. U chlapce došlo k zanedbání rozvoje řeči v rozhodném senzitivním období, řádně komunikovat se již nikdy nenaučil. A jistě bychom našli i řadu dalších příkladů: Kaspar Hauser žijící ve sklepě bez podnětů nebo „vlčí děti“ Amala a Kamala apod….

Hudební výchova na školách a další estetické výchovy či sport, mají význam. Proč by se neměly rušit?

Jak byste lépe vysvětlila ta „open windows“?

Jsou to období, kdy dítě se začne zajímat o určitou činnost. Přesně tak jako víme, že většina dětí má své oblíbené období pro pozorování padajících předmětů, práci s barvami a objevování světa barev, radostí z pozorování barevné stopy nebo primárního badatelství v případě přelévání vody z jedné skleničky do druhé. Tyto činnosti jsou typické pro většinu dětí a potvrzují existenci open windows. Důležitá je v tomto smyslu také včasná diagnostika, např. dětí s vážnou poruchou sluchu a včasná implantace kochleárního implantátu.

Které vývojové období je pro dítě nejdůležitější?

Jednotlivá senzitivní období trvají určitou omezenou dobu, proto je zapotřebí je využít a umožnit dítěti jejich rozvoj v právě příhodném čase. Po šestém roce postupně slábnou. Hovoří se, že kolem 6.-7. věku dítěte dochází k první neuronální přestavbě. V tomto období tedy vzniká nejvíce neuronálních spojů. Přestože dnes jsou vědci přesvědčeni, a mají důkazy o celoživotní neuroplasticitě (zejm. v určitých oblastech mozku), předškolní věk je opravdu nejvíce neuroplastický. Již nikdy ve vývoji člověka tomu tak nebude, proto je předškolní vývoj dítěte opravdu klíčový.

M. Montessori vystopovala několik klíčových období. Důležitý je poznatek, že vývojová období na sebe navazují. Pro pochopení vývoje i podpory dítěte je vhodné rozumět konceptu vývoje Montessoriové i Piageta. Senzomotorika a smyslové vnímání jsou základem pro rozvoj složitějších kognitivních procesů jako je logické uvažování, pojmové myšlení, myšlenkové analyticko- syntetické procesy apod. Smyslové vnímání je také základ pro kreativitu. Vygotsky hovoří o „zóně proximálního vývoje“.

Inkluze ve školách, autismus a ADHD. Co mohou pro dítě udělat rodiče?

Jak můžeme nejlépe přistupovat k dětem?

Děti se rodí s vášnivou dychtivostí co nejlépe všechno prozkoumat a porozumět světu kolem sebe. Pokud se tento svět snažíme přehnaně kontrolovat a manipulovat či dokonce organizovat dle „naší nejlepší vůle“ bez znalosti základů psychického vývoje dítěte, pak onen samostatný vědec v dítěti zmizí. Když malé dítě dostane prostor věnovat se svým zálibám, intenzivně se do nich ponoří, je motivované a učí se na hluboké úrovni. Jak hovoří Neil de Grasse Tyson, proslulý astrofyzik a kosmolog a popularizátor vědy: „Děti se rodí zvědavé. Tečka. Mám pro vás jednu radu: Uhněte jim z cesty“.

Nejlépe malým dětem pomůžeme tím, že budeme pozorovat to, co dělají, místo toho, abychom rozhodovali o tom, co si myslíme, že by se měly naučit. Zdravé dítě nepotřebuje „umělou stimulaci“.

To vlastně dětem nabízí ve vývoji určitou svobodu…

Úkolem rodiče nebo pedagoga je poskytnout především prostředí a možnosti pro rozvoj dítěte, nikoliv jej nutit a organizovat mu čas. Velkým prohřeškem proti kreativitě v předškolním období je, pakliže rodič zasahuje např. do výtvarného projevu dítěte ve snaze mu „vysvětlit“, že „kuřátko přece není červené“ a že „holčička nemůže mít větší hlavičku než tělíčko“.

Do předškolního období realismus prostě nepatří, náleží sem fantazie a spontaneita a takové zásahy do tvorby dítěte jsou zabijákem kreativity a kreativní originality! Poskytněme dítěti prostředky k malování, pozorujme ho, ale nezasahujme mu do toho! Poskytněme mu prostředky pro badatelství, podporujme ho v tom, nechme ho pozorovat, učit vyvozovat první závěry na základě pozorování a „experimentů“, ale neříkejme mu „to musíš takto a takto“. Dítě má jeho tvorba a objevování prostě bavit, nesmí se v tom cítit nuceně.

A jakou má úlohu v Montessori pedagogice rodič?

Někdy může vzniknout pocit, že Montessori pedagogika spočívá jen na dítěti a volnosti ve smyslu „ono si podnět najde“. To by byl druhý extrém nepochopení Montessori pedagogiky. Rodič tu nemusí být zcela oddělen. Je tím, kdo poskytuje pomůcky a podněty. Je pozorovatelem, příp. i spoluúčastníkem dětského dění, nikoliv však organizátorem. V Montessori matematice jistě nemusí ponechat dítě „napospas“ samo sobě manipulaci s barevnými tyčemi, Montessori kartičkami a „korálky“, nýbrž „hraje“ si spolu s dítětem. Důležité je opravdu využít senzitivní období a takovým aktivitám poskytnout podmínky.

Je-li např. dítě fascinováno přeléváním vody, umožníme mu podílet se na aktivitách zejména v kuchyni s tím souvisejících, ale i dalších činnostech, které s vodou a přeléváním přímo či nepřímo souvisejí, může to být i účast při napouštění vany nebo zalévání květin apod. Později děti sami přemýšlejí nad tím, co je to vlastně voda, kde se bere a proč teče dolů a kladou klasické zvídavé otázky tohoto věku „proč“.

Když je dítě zaujaté délkou a prostorem, poskytujeme mu dostatek podnětů (kostky, stavebnice, skládačky, prostorové logické hry) pro tento rozvoj. Aktivity a výstupy z nich samotné tedy sami o sobě stimulují další zvídavost a rozvoj kognice.

Dítě si neumí hrát samo. Jak ho naučit samostatnému hraní?

A jak poznat senzitivní období?

Marie Montessori zaznamenala časová období. Obdobně jako u Piageta je třeba říci, že jde o určité průměry věku dětí, kdy do těchto období vstupují. Reálně je možné, že některé konkrétní dítě vstoupí do určitého období dříve, jiné později. Zejména u dětí na konci obou spekter Gaussovy křivky (děti vývojově opožděné a děti mimořádně nadané) mohou prokazovat odlišnosti. Ovšem i průměrné děti jsou vývojové individuality a každé dítě se vyvíjí individuálním tempem.

Rodiče se někdy ptají, jak tedy poznají, že dítě se nachází v určitém senzitivním období. Je to jednoduché: dítě v tomto období jeví velké zaujetí pro určitý typ činnosti, často jakoby takovou aktivitou bylo přímo pohlceno, např. velký zájem o písmena, drobné předměty…

Co v jakém věku tedy dítě potřebuje?

Počátkem prvního senzitivního období je řád, který dítěti představuje pocit jistoty a bezpečí. Ten přetrvává asi do 3,5 roku věku dítěte. V předškolním období dominuje také období pro jazyk, řeč a pohyb. Zájem o písmena se objevuje kolem 4 až 4,5 let. U dětí nadaných toto může být mnohem dříve a v tomto věku již čtou, a to často tak, že si čtenářskou schopnost sami osvojí spojením fonému s grafickým symbolem, je-li jim např. předčítáno.

Se senzitivním obdobím předškolního věku souvisí také zaujetí drobnými předměty (1,5 až 3 roky), často v období, kdy začínají ukazovat prstem. Je to např. pozorování drobných živočichů v trávě nebo malých obrázků v knížkách.

Děti tříbí své smysly od narození asi do 5 let. Prohlížejí, očichávají, ochutnávají, zajímají se o různé zvuky. Smysly jsou velice důležité pro rozvoj dalších, složitějších kognitivních funkcí a kreativity. Do 4,5 měsíce je také senzitivní období pro pohyb. Od 2,5 roku pro sociální chování. Podrobně rozpracovává senzitivní období M. Montessori ve své knize Absorbující mysl.

A vždy je třeba respektovat vývojové zvláštnosti dítěte!

Jak poznat mentální retardaci a co narušuje správný vývoj dítěte? Odpovídá speciální pedagožka

V jakých oblastech Montessori pedagogika rozvíjí dítě?

Připravené prostředí se vztahuje k několika okruhům. Akceptuje zaměření na praktický život, aktivity, která zná dítě z rodiny, vedou k jeho samostatnosti a prozkoumávání prostředí.

Smyslová výchova

Smyslová výchova zdůrazňuje důležitost rozvoje smyslů od narození po celé předškolní období. Jedná se o činnost s různými materiály rozvíjejícími patřičné percepce – zrak, sluch, hmat, čich i chutě.

Jazyková výchova

Jazyková výchova je zaměřena na rozvoj řečových a komunikačních schopností. Montessori měla vztah ke knihám a v jejích principech se uplatňují čtecí koutky.

Matematika

Předpočtářské a počtářské schopnosti navazují na práci se smyslovým materiálem, kdy rozvoj smyslů je chápán jako předstupeň rozvoje složitějších poznávacích procesů, proto je v Montessori pedagogice smyslové výchově věnován značný prostor. Montessori matematika má vypracován systém velmi zajímavých pomůcek, ať již pro rozvoj geometrických, prostorových schopností nebo pro počtářské dovednosti (barevné tyče, číselné kartičky, počtářské korálky…)

Kosmická výchova

Kosmická výchova tvoří jakousi pomyslnou spojku mezi ostatními oblasti Montessori pedagogiky, zahrnuje poznatky z různých oblastí poznávání světa a přírody, poznávání vlasti či světa, dějin. Je vhodnou půdou pro objevitelství, badatelství, pozorování, experimentování ve všech přírodních oblastech.

Umění

Nezanedbatelnou součástí Montessori pedagogiky je hudba, pohyb a práce s výtvarnem. Tvoření, které je důležitou součástí rozvoje divergentního myšlení a kreativity.
Dá se tedy říci, že systém, který vytvořila Maria Montessori je hluboce nadčasový a směřuje ke komplexnímu a všestrannému rozvoji dítěte a inspiruje celé generace pedagogů a nových směrů z Montessori ovšem odvozených.

Jana Lepková (*1980)

• vystudovala speciální pedagogiku na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, dále společenské vědy pro SŠ na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako rozšiřující studium
• absolvovala kurzy: Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování, Deficity dílčích funkcí B. Sindelarové, Grunnlaget, edukativně stimulační skupinky, efektivní učení a myšlenkové mapy, techniky soft skills a osobního rozvoje,
• celostní koučování dle standardů ICF, neurovývojová stimulace ve školní praxi, rozvojové programy: HYPO, Metoda dobrého startu, trénink kognitivních schopností PAMIS, neurotechnologie v procesu nápravy spec. poruch učení a řada dalších
• aktuálně vypracovává práci na téma “Analýza podpory vzdělávání nadaných dětí a dětí s dvojí výjimečností” v Jihomoravském kraji
• mezi její zájmy patří také historie, dějiny kultury a přírodní medicína
• působí jako speciální pedagožka a pracovnice školního poradenského pracoviště, věnuje se screeningu poruch učení, depistáži nadaných dětí a dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a odpovídající pomoci jejich rodinám