×
MotherClub.cz

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!

Zárlivost mezi dětmi

Pokud máte v rodině více dětí, je velmi pravděpodobné, že jste se již setkali s jejich vzájemnou žárlivostí. Žárlivost je přirozená emoce, se kterou se v průběhu života setkáme všichni. Zažíváme ji, když máme pocit, že ten, kterého máme rádi, má raději někoho jiného. Míchají se v nás nejrůznější pocity jako smutek, sebelítost, strach ze ztráty či hněv. Děti nejčastěji žárlí na své sourozence, ale problém nastává také když si např. jeden z rodičů najde nového partnera. Poradíme vám, jak zvládat žárlivost u dětí.

Žárlivost mezi sourozenci

Existuje optimální věkový rozdíl mezi dětmi, abyste předešli žárlivosti? Nekonečné handrkování, žalování, šarvátky a spory. Rodič, který to u svých dětí nezažil, se opravdu může považovat za šťastného! Podle odborníků mají problémy se žárlivostí zejména mladší děti. Doporučují tedy naplánovat si rozestupy mezi sourozenci na alespoň tři roky. Podle výzkumů je sourozenecká žárlivost nejpalčivější, když od sebe sourozence dělí dva roky, což jistě rodiče potvrdí.

Alespoň tři roky rozestup

Roční či dvouleté dítě pochopitelně nese příchod nového sourozence velice těžko. Do teď bylo středobodem veškeré pozornosti rodičů. Nově se však všichni zajímají jen o malé miminko. V této chvíli je opravdu důležité dávat najevo velkou lásku staršímu sourozenci. Mazlete se s novorozencem např. v době, kdy starší dítě spí, je ve školce nebo s druhým rodičem vedle v pokoji. Chovejte se během mazlících chvilek diskrétně, abyste staršího sourozence nevystavovali takovému stresu. Upřímně, jak by asi bylo nám? Dva nejmilovanější lidé na světě se najednou můžou zbláznit z někoho jiného? Pokud překonáte prvních několik měsíců, situace se většinou uklidní. Ovšem jen do doby, než začne mrňous lézt a chodit… To teprve začíná být doma krušno. Batole bourá stavebnice, ničí bábovky, rozhází pastelky a roztrhá výkresy. Starší sourozenec má toho mladšího tak akorát po krk a má co dělat, aby svůj hněv ovládl. V tomto věku to ovšem ještě nedokáže.

Sourozenci bez rivality. Co když soupeření přesáhne mez?

Ideální je počkat s dalším dítětem až po období vzdoru

Pokud si odstupy mezi potomky naplánujete a dokážete všem věnovat dostatek lásky a pozornosti, mnohým dětským konfliktům můžete zabránit. Odborníci radí vyčkat s dalším děťátkem alespoň do doby, než bude mít starší sestra či bratříček za sebou období vzdoru. Takové období může nastat někdy mezi druhým a pátým rokem. To by mělo stačit k tomu, aby kromě přirozené žárlivosti zapojilo dítě už i své sociální dovednosti jako schopnost podělit se, kontrolovat své emoce a projevy. Děti s velmi malým věkovým rozdílem, rok až dva, ještě neumějí ovládat své pocity. Aktuálně prožívají fázi separace a individualizace od matky. Nový sourozenec je v tomto období může velmi znejistit.

Ale děti s malým věkovým rozdílem si spolu budou hrát…

Někdy se rodiče domnívají, že malý věkový rozdíl mezi dětmi může být výhodou. Mladší dítě si podle nich ještě nestihlo zvyknout na roli jedináčka a věkově blízcí sourozenci se stanou parťáky. To ale nemusí být zcela pravda. Museli byste to totiž stihnout tak, aby byly děti od sebe rok. Dítě, kterému je rok a půl žárlí již velice intenzivně. Odstrkuje od maminky jiné děti nebo tatínka a klidně i použije násilí (tahání za vlasy, bouchnutí pěstičkou), aby si maminku vydobylo jen pro sebe. Navíc zcela bez pochyby na sebe žárlí i dvojčata.

V jakém věku děti žárlí nejvíce?

Dětská žárlivost se projevuje zejména od tří do pěti let. Některé děti žárlivost projevují nepřátelstvím vůči mladšímu sourozenci. Jiné se zase snaží všemožně na sebe upozornit. Často brečí, potřebují najednou se vším pomoct, nedokáží se samy najíst či obléknout, berou miminku dudlík atd. Dokonce může nastoupit i noční pomočování, řečové poruchy či poruchy spánku, nechutenství, agresivita.

Jak naučit dítě zvládat emoce?

Strach z konkurence

Příčinou žárlivosti může být nízké sebevědomí, strach z konkurence a především egocentrismus. Zejména u dětí můžeme být svědky toho, že altruismus evidentně není člověku inherentní, musí se jej naučit během procesu socializace. Stejně jako se tomu učil lidský druh v průběhu procesu civilizace. Pro jedince je daleko výhodnější s druhými vycházet dobře a v míru, než spolu válčit. Na to musí přijít také děti, ale chvíli to trvá. Čas je nejdůležitější aspekt, jak zvládat žárlivost u dětí.

Žárlivost

Je potřeba zdůraznit, že žárlivost není primárně špatná. Každá emoce má totiž svůj význam. Žárlivost je vlastně obezřetnost, má nás a naše zájmy chránit. Děti nežárlí schválně, samy přitom nejsou šťastné. Není proto žádoucí se snažit žárlivost zcela vymýtit. Potlačovaná žárlivost se projeví jinde: třeba záchvaty vzteku, sklíčeností, bolestí bříška, kousáním nehtů. Nebo jako reaktivní formace, kdy se žárlící sourozenec chová ke svému sokovi přesně opačně: až přehnaně starostlivě a nápomocně. Může to však být na úkor autenticity. V budoucnu by mohlo takové dítě potlačovat sebe sama i v jiných vztazích, což snižuje míru jeho životní spokojenosti. Mohlo by to také narušit vztah k sourozenci.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dejte jim funkci!

Bez ohledu na vhodný věkový rozdíl, který nelze jednoznačně stanovit, nejvíce záleží na vašem rodičovském přístupu. Vhodné je, aby se starší sourozenec nenásilnou a pro něj zábavnou formou zapojil do péče o miminko – podal mu chrastítko dle vlastního výběru, donesl utěráky, rozhodl, kam půjdete s kočárkem. Když bude mít pocit, že potřebujete jeho pomoc, bude se cítit důležité. Hlavně ho za všechno velmi pochvalte a opakujte mu, jak ho milujete! Namísto role oběti se ztotožní s rolí staršího sourozence, který ví všechno nejlépe a mladšího instruuje, co a jak má dělat. Dejte mu najevo, jak už je velký a hlavně, jak moc je důležitý.

Starší děti a žárlivost

Ačkoli se již žárlivost u starších dětí neprojevuje tak ostentativně, zcela lhostejní k nově narozenému sourozenci nebudou ani školáci. Už si uvědomují, že kdyby žárlivost projevili, bralo by se to spíše negativně, a proto si vnější projevy nechají pro sebe a trápí se uvnitř. Samozřejmě to tak být nemusí, zvláště pokud tento jejich schovaný smutek odhalíte a projevíte jim dostatek pozornosti a lásky.

Věnujte mu zvláštní čas

Počítejme s tím, že dítě bude po narození sourozence určitou dobu potřebovat více naší pozornosti. Vyhraďte si čas i pro starší z dětí bez ohledu na věk. Častěji se zajímejte o to, zda je spokojené. Ideální čas je, když miminko nebo mladší sourozenec spí a neruší vás. To samé platí i v případě, že dítě žárlí na někoho jiného v rodině, např. na nového partnera. K projevům vzájemných citů je vhodné např. večerní ukládání. Sedněte si k dítěti a čtěte si, povídejte si anebo si spolu zahrajte krátkou hru.

Dítě nemá žádné kamarády. Jak mu s tím pomoci?

O příchodu sourozence s dítětem dostatečně mluvte

Příchod sourozence bychom neměli líčit v růžových barvách. Dítěti nepořizujeme kamaráda, se kterým si bude hrát. Než bude možné si s bráchou hrát, bude muset vydržet období, kdy mu bude malý vše brát a ničit.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Nechte staršího být velkým i malým

Umožněme staršímu být tím „velkým“, ale ponechme mu i právo být malým. Staršímu dítěti pomáhá, když může být velkým a důležitým, který již všechno může, zatímco ten malý ještě nemůže.

Nikdy děti nesrovnávejte!

„Podívej se na Lenku. Je jí o rok míň a už si umí po sobě uklidit stůl.“ „Když jsi byl v jejím věku, měl jsi ještě dudlíka.“ Srovnávání ještě nikdy nic dobrého nepřineslo. Maximálně nízké sebevědomí, které opět přispěje k žárlivosti. Soutěže a srovnávání „Kdo první …?“ „Komu to jde líp?“ „Vezmi si příklad z bráchy!“ jsou zcela nevhodné. Raději podporujme sounáležitost a dovolme dětem zažívat společnou legraci, dobrodružství, oceňujme spolupráci a sami v tom jděme příkladem.

Snižujte jinou zátěž

Různé zátěže se sčítají. V době okolo narození sourozence se proto snažte vyhnout jiným větším změnám, jako je stěhování, změna školky, přesun dítěte z ložnice do samostatného pokojíku atd.

Nenuťte děti k lásce!

Lásku nelze vynutit. Jediné, čeho se dá vynucováním dosáhnout, je předstírání před okolím. Případně i před sebou samým: potlačování, vytěsňování a popírání vlastních emocí. Je důležité, aby se nám děti mohly se svými pocity svěřit, aby se cítily pochopené a – i se svou žárlivostí – přijaté. Nemůžeme samozřejmě dítěti dovolit, aby svého sourozence bilo či mu jinak ubližovalo. Pocity a činy jsou však něco jiného. Vše lze shrnout do jediné věty:

„Nemusíš ho mít rád, ale nemůžeš mu ubližovat!“

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!
4.4 (88.89%) 9 hlas[ů]


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*