×
MotherClub.cz

Jak naučit miminko usínat samo v jiné místnosti a spát celou noc

miminko na noc v jiné místnosti
Jak naučit spát miminko celou noc? Zkuste ho dát do jiné místnosti na noc.

Budí se vaše miminko v noci příliš často? Je možné, že je to tím, že spí s vámi v jedné místnosti. Od kdy dát miminko spinkat do svého pokojíčku? Jak ho naučit spát celou noc?

 Spát celou noc

Nejen pro rodiče, ale i pro děti je nanejvýš zdravé spát celou noc v kuse, bez probuzení. Ne nadarmo se přerušovaný spánek používal jako forma mučení lidí. Je to skutečně vysilující a frustrující, pokud musíte k miminku každou noc vstávat více než 5 krát. Ani miminko nenese přerušovaný spánek moc dobře. Co ale dělat, abyste se konečně všichni vyspali?

Fáze spánku

Lidé všech věkových kategorií, včetně dětí, zažívají během noci fáze lehkého spánku a fáze snění, než upadnou do fáze hlubokého spánku. Miminka, která se v noci stále budí, se ve fázi lehkého spánku zcela probudí a nedokáží samy usnout, a tak se rozpláčou. V tu chvíli je maminky okamžitě běží nakojit, dát jim dudlíček nebo lahvičku s pitím, někdo je chová v náručí, dokud znovu neusnou nebo je vezmou do své postele. Na tom samozřejmě není nic špatného, pokud vám to takto vyhovuje. Pokud jste však již vyčerpaní únavou a přes den usínáte, je na čase zamyslet se nad změnou.

Čtěte také: Jednorázové nebo látkové pleny?

Od kdy nechat miminko spát v jiné místnosti?

Asi málokterá maminka si dokáže představit nechat spát v jiné místnosti čerstvého novorozence. Většinou ho neustále pozorují a sledují, zda dýchá, zda mu něco nepřekáží na obličeji atd. To je naprosto v pořádku. Děťátko do 4 měsíců by mělo zůstat spát s maminkou. Také s ohledem na kojení, kdy se i v noci doporučuje kojit alespoň každé 3 až 4 hodiny (zejména pokud trpí dítě novorozeneckou žloutenkou). Některá miminka ovšem dokáží již od počátku vstávat v noci jen jednou či dokonce vůbec. Vězte ale, že nic není u dětí trvalé a to, že vám teď miminko krásně spinká celou noc neznamená, že v půl roce se nezačne budit každou hodinu. Pokud ovšem spí takto krásně i dál, není důvod nic měnit a dítě stěhovat do jiné místnosti. Pokud ale i ve 4 měsících dokáže v noci plakat více než 4 či 5 krát, možná je na čase děťátko separovat.

Intenzivní snová fáze

Mnoho miminek začne v noci spát déle už kolem tří měsíců, ale mezi 6. a 12. měsícem začnou znovu v noci plakat. Některé výzkumy naznačují, že děti v tomto věku mají velmi intenzivní snovou fázi, z níž se snadno budí. Miminka, která spí v ložnici rodičů, se po 6. měsíci budí a vyžadují pozornost rodičů mnohem častěji než ta, která spí ve svém vlastním pokoji. V šesti až osmi měsících je již většina dětí dost stará na to, aby bylo možné změnit podmínky na spaní. Po šestém měsíci se už děti hlady většinou nebudí. Budí se, protože vás cítí na blízku a chtějí vaši pozornost. Budíte ho možná také vy, kdykoli se v noci převalíte na posteli nebo zašustíte peřinou.

Naučte ho spát

Výuka spaní znamená, že se změní podmínky na spaní tak, aby se miminko naučilo samo znovu usnout poté, co se probudilo po lehké fázi spánku. Někteří rodiče z toho mají až panickou hrůzu – nejsou zvyklí nechat své miminko plakat ani vteřinu a hned za ním běží. Zejména se to týká prvorozených dětí. U těch dalších už každou slzičku rodiče většinou tolik neprožívají, neboť vědí, že miminka prostě občas brečí a je to normální. Dokáží navíc díky svým zkušenostem spolehlivě rozlišit pláč, kdy miminko něco bolí od toho, kdy vyžaduje pozornost.

Nepříjemné pocity, které v rodičích pláč dítěte vyvolává jsou v pořádku a je to ostatně důvod, proč to mnoho rodičů vzdá hned po prvních pokusech. Uvědomte si ale ten prospěch pro rodinný život ve chvíli, kdy se všichni v noci pořádně vyspíte, včetně miminka. Rozhodně vás ale nikdo nepřesvědčuje, abyste nechali své dítě uplakat ke spánku! Asi každý, kdo své dítě naučil usínat o samotě vám potvrdí, že se to děťátko naučí již během několika málo dní.

Pití mlíčka v noci

Další problém s častým kojením či dáváním mlíčka do postýlky u dětí mohou být zubní kazy. Stomatologové nedoporučují konzumaci mléka v noci po té, co se dětem vyklubou zoubky. Mléko se chová v ústech velice agresivně a časté noční pití mléka způsobuje zubní kaz již u velmi malých dětí. Také z tohoto ohledu není vhodné utěšovat děti v noci s lahvičkou mléka.

Čtěte také: Zubní kaz u dětí. Jakou vybrat plombu a kdy zvolit narkózu?

Výuka spaní

Výuka spaní znamená, že dítě necháte plakat místo toho, abyste je hned běžely nakojit, dávat mu lahev, chovat a hladit, brát k sobě do postele, dávat mu dudlíka, přebalovat ho nebo se ho ještě jinak snažit uspat. Ideální období je mezi šestým a dvanáctým měsícem a v milujícím prostředí, kde se veškeré potřeby dítěte řeší, to rozhodně nezpůsobí žádné emoční či psychické potíže, možná naopak – spánek je pro dítě velice důležitý. Pokud vás cítí na blízku a chce vaši pozornost desetkrát za noc, není spánek miminka v žádném případě kvalitní. Mozek si potřebuje odpočinout.

Miminko na noc v jiné místnosti

Vaše dítě musí mít vlastní pokoj. Pokud bydlíte v garsonce, nemáte samozřejmě na výběr a budete spát s miminkem i nadále v jedné místnosti. Nicméně, pokud máte alespoň obývací pokoj, zvažte sami, zda vám stojí spánek celou noc v kuse za to, že budete spát na rozkládacím gauči.

Čtěte také: Děti v rodičovské posteli. Kdy už je to problém a jak jim usnadnit odchod?

Co dělat prvních pár nocí?

Je důležité, aby bylo dítě unavené. Nejméně od 4 odpoledne by mělo být vzhůru. Klidným, přesvědčivým a informativním tónem děťátku sdělte, že už je velké a moc šikovné a že od nynějška už bude spinkat samo. Neustále na něj vlídně a nadšeně mluvte, položte ho do postýlky, zapněte mu nějakého hracího skřítka nebo medvídka, ideálně takového, který nesvítí, aby miminko příliš nerozptyloval od spaní. Melodie by měla být velice klidná a tichá. Měla by se sama vypnout po nějaké době. Můžete to samozřejmě zkusit i bez melodie, nicméně dítě se snadněji naučí usínat s hudbou. Hudba odvede pozornost od toho, že jste odešli. Časem začne hudbu vnímat jako podmíněný reflex k tomu, že se má jít spinkat. Samozřejmě hrozí nebezpečí, že když skřítka zapomenete a odjedete na dovolenou, bude zle. Záleží na vás. Ze začátku je to ovšem dobrá „berlička“, jak miminku změnu usnadnit. Časem můžete hrající hračku odebrat.

Hezky se rozlučte a odejděte

V pokoji by neměla být úplná tma, aby se miminko nebálo, ale ani světlo. Počítejte s tím, že bude brečet. Během zvykání musíte být trpěliví. Nejprve ho nechte plakat jen třeba minutu, dvě, maximálně pět. Přijďte za ním, ale nechovejte ho, jen ho pohlaďte a řekněte, jak je strašně šikovné a že už je potřeba spinkat. A znovu odejděte. A opět vydržte alespoň několik minut, než ho přijdete pohladit a položit zpátky ke spinkání. Takhle to budete první noc dělat, dokud miminko neusne. Pokud nevydržíte, můžete to první noc vzdát a ulehnout u postýlky u miminka např. na matraci. Nic se nestane. Ale další noc to určitě zopakujte stejným způsobem. Pokud vydržíte, do týdne by mělo miminko usnout samo a bez slziček!

Čtěte také: Dudlík ano či ne a kdy ho odebrat?

Co když se v noci vzbudí?

Pokračujte stejným způsobem. Ze začátku je možné, že bude mít hlad, pokud je zvyklé, že ho každou noc kojíte. Připravte si židli na kojení k postýlce. Nerozsvěcejte, nic neříkejte, nakojte ho nebo mu dejte lahvičku s troškou mléka do postýlky, do ručičky dudlíček, aby si ho samo po dopití mohlo dát do pusinky a odejděte. Pokud bude plakat, vraťte se až po několika minutách. Nezvedejte ho a jen mu konejšivě oznamte, že už je velké a šikovné a hezky bude spinkat samo.

Miminko na noc v jiné místnosti

Obrovský krok je už to, když dítě naučíte usínat o samotě. Uvidíte, že se bude v noci budit čím dál tím méně často. Naučí se to zvládnout bez pomoci zvenčí. Videonahrávky dětí, které spí celou noc, dokazují, že i tato miminka se budí, sedají si, povídají si pro sebe a posouvají se po postýlce. Jsou ovšem zvyklé být v postýlce samy a usnout znovu samy a o to jde.

Čtěte také: Jak dlouho kojit a jak správně kojení ukončit

Na co si dát pozor?

Pokud z toho nemáte dobrý pocit, že necháte spát miminko v jiné místnosti, než spíte vy, pořiďte si kvalitní monitor dechu. Ten vás uklidní. Chůvička rozhodně není vhodná na každodenní použití – zbytečně miminko vystavujete škodlivému elektrosmogu (chůvička je vlastně silná vysílačka, pokud ji má dítě u hlavy, je to jako kdyby celou noc telefonovalo mobilem, možná ještě horší). Oznamte svým sousedům, co chystáte, aby vám pak nevynadali. Vysvětlete jim, že byste po několik nocí ocenili jejich trpělivost. Ve chvíli, kdy se rozhodnete naučit své dítě spát o samotě, nesmíte zrovna řešit nějaké potíže. Pokud se začnete viditelně stresovat a strachovat, dítě to vycítí a usnutí mu bude trvat mnohem déle.

Jaká jsou rizika?

Pokud tohle všechno zvládnete, nesmírně se vám uleví. Tedy až do té chvíle, kdy pojedete někam na dovolenou nebo na chalupu a budete nečekaně muset spát s miminkem v jedné místnosti. Je dost pravděpodobné, že dítě, které je zvyklé spát samo, bude vaše přítomnost nově rušit. Mělo by to ovšem trvat jen několik dní, než si zase zvykne. Snažte se podmínky nechat co nejpodobnější tomu, když spí v pokoji samo. Nerozsvěcejte, buďte co nejtišší a nezvedejte ho z postýlky, když se vzbudí. Před plánovanou dovolenou v jedné místnosti s miminkem si to raději několik dní dopředu vyzkoušejte v prostředí domova, aby bylo zvykání postupnější.

Co když to nezvládnete?

Pokud se vám nepodaří překonat počáteční fázi zvykání a prostě vám to nedá a vzdáte to, nic se samozřejmě neděje. Nebudete první ani poslední! Nevěstě hlavu a zkuste to třeba za pár měsíců znovu. Situace se často zlepší s tím, jak dítě přestanete kojit, když dítě začne běhat a také s tím, když dítě spí přes den již jen jednou. Je pak více unavené a v noci lépe spí.



34 Komentáře Jak naučit miminko usínat samo v jiné místnosti a spát celou noc

  1. Tato metoda je zastaralá. Je známo, že i když se dítě časem naučí nebrečet (je mu to k ničemu-nikdo mu nepřijde pomoct) hladina stresu se nezmenší. Je stejně vystresované, jako kdyby plakalo.

  2. U prvniho ditete jsem to take mela tak, ze jsem 5 x v noci vstavala na kojeni, rano uplne grogy… Po dvou letech se narodila dcera a vzhledem k tomu, ze syn se postupne nastehoval do manzelske postele, jsme kvuli nocnimu buzeni dcery nakonec davali spat holcicku od 4 mesicu do sveho pokojicku, s monitorem dechu, jak pisi v clanku. Nedam na to absolutne dopustit! Spat se naucila celou noc jen na 1 vstavani okolo 2 rano, pak az do rana. Vsichni jsme byli krasne vyspani!

    Nez se naucila usinat sama, trvalo to 3 dny! Slovy 3 dny! Kdyz poscitate probrecene noci, vyjde vam mnohem vic place a stresu dohromady, nez kdyz spinkala sama! Treti dite rovnez od 4 mesicu sama, maximalni spokojenost. A jak dopadl nejstarsi syn, ke kteremu jsme vstavali??? Spal s nama v posteli az do 1. tridy! Manzelsky zivot bida a kluk strasnej zavislak a nesamostatnej. Mladsi deti zcela suverenni..

    Nejde o to, ze dite neco potrebuje, ale ze ho budite! Kazde otoceni v posteli, syn byl hned vzhuru..

    • Naprosto souhlasím a mám velmi podobnou zkušenost. Jak tady argumentují některé ženy, že pak výrůstají z dětí lidé bez schopnosti dávat lásku atd., to je holý nesmysl. Život dítěte není jen o usínání a příležitostí, jak dítěti ukázat, že ho milujete, máte během dne nesčetně. Pokud to ale přeženete, a to každodenní společné spaní rozhodně je, myslím si, že to je věc, která ve svém důsledku může psychiku dětí mnohem víc narušit, než spaní osamotě. Místo toho, abyste měla dítě, které je suverénní, tak máte malého závisláčka, který se od mámy nehne ani na krok a mnohdy to přetrvává až do hodně nezdravého věku (viz dospělí muži jako mamánci). Já osobně nemám nic proti sem tam si s dětmi lehnout, nebo na dovolené s nimi spát v jedné posteli, ale nesmí to být pravidlo, že dítě beze mě nemůže usnout. Dítě získává sebevědomí i tím, že si uvědomuje situace, které dokáže zvládnout samo, bez pomoci matky a to může být i usínání. Taky dítě když zjistí, že dokáže samo chodit, nechce se už držet mámy za ruku a chce poznat, co všechno dokáže. Myslím si, že pro některé matky je spaní s dětmi závislost spíše pro ně samotné, než že by to odráželo skutečnou potřebu dítěte.

  3. Nepochybuji, že spousta maminek hledá na internetu rady, jak uspat svoje miminko a jak se přitom i vyspat. Ale pochybuji, že hledají rady, jak svoje dítě mučit… Sama spím se svojí dcerou v posteli od jejího měsíce a teprve poté, co jsem si ji dala do postele, jsem se konečně vyspala. Nepochybuji však,že jsou děti, které potřebují svůj klid a pokojíček jim vyhovuje. Nejsem proti tomu, aby dítě spalo ve svém pokoji – pokud to zvládá a pokud k tomu samo dospěje. Ale jsem zásadně proti této vyplakávací metodě.

    A k tomu kortizolu – stresový hormon kortizol se nevyplavuje hned. Zpočátku miminko pláče a tím říká, že něo potřebuje. Jinou možnost komunikace ani nemá. Pokud na jeho pláč nikdo nereaguje a miminko zůstává delší dobu samo (a „delší doba“ je u malinkých dětí vskutku krátká), pak teprve začíná nastupovat stres a postupně i panika.

    Trochu bych to přirovnala k situaci, kdy máte třeba zlomenou nohu v nechodící sádře a bez pomoci druhé osoby si nepodáte hrnek ze stolu, nedojdete na záchod, neuvaříte jídlo, nepodáte si lék proti bolesti. Když cokoli z toho chcete, prostě svého pečovatele požádáte. Slovy, takže vám rozumí. Snadné, že? A líbilo by se vám, kdyby pečovatel nepřišel a nechal vás tam samotné marně volat, ani byste nevěděli, jak dlouho? Asi nelíbilo. Tak proč to chcete dělat svým dětem???

  4. Tak to teda sorry, ale tohle je uplne mimo. Z roky kamen praktiky ktere poznamenali miliony deti. Prectete si Koncept kontinua, budte kontaktni rodic a na tohle se vykaslete. Pro sebevedome a zdrave deti je nejlepsi spat se svymi rodici. Adieeee

  5. Proc si nekdo dela deti kdyz mu nechce dat to co potřebuje?lasku a bezpeci především…pro dite je matka vsim a tak nechapu jak nektera muze tohke dopustit,nechat ho plakat jen aby ona mela pohodli?Mam dve holcicky (4roky a 9 mesicu) obe spi semnou a nikdy bych nemenila,tak strasne to leti…je mi jasny ,ze kluky si do spolecne postele vosit nebudou takze navzdy to neni,proto si tyto chcilky užívám a nikdy bych je nenechala plakat….kojim na pozadani i v noci a do toho po nocich pracuji a zvladam to,takze to ze nekdo koji 6x a skrz to diteti zpusobi stres neuznavam a je mi tech deti neskutecne lito a ze jich neni malo bohuzel ;(

  6. Divím se, že je ještě možné tuto metodu prosazovat. Děti patří k maminkám, nenechávejte je vyplakávat, psychické následky si ponesou po zbytek života. Doma spíme s naší 4 letou holčičkou a ročním chlapečkem pohromadě a je to to nejúžasnější, co může být 🙂 Tohle období se už nikdy nevrátí a stojí za to si pořádně promyslet, jak s ním naložíte. Doporučuji například https://www.prosimspinkej.cz/, kde je mnoho zajímavých, nedrastických možností, jak si poradit při uspávání miminka.

  7. Když čtu tady ty komentáře, není se čemu divit, že se tolik páru dnes rozvádí. Mít několik let děti v manželské posteli zákonitě musí mít dopad na partnerské soužití. Otázkou je, co dítě poškozuje víc, jestli spánek ve vlastní posteli bez rodiče hned vedle, nebo rodiče, u kterých se vytrácí vztah a nebo se dokonce i rozvedou, protože jeden z partnerů začne hledat lásku jinde. Nyní mám dvě děti. Ke starší jsem nikdy hned neběhala, nechala jsem ji chvilku plakat a od 4 měsíců spí klidně celou noc. Mladší dceru jsem rozmazlila, chodila jsem k ní hned, aby nerušila starší při spánku a výsledek? Ještě ve dvou letech se mi budila 10 x za noc a vyžadovala si mojí přítomnost a její závislost na mně se projevovala i během dne. Dodnes jsem přesvědčená, že to byla naučená reakce a věřte mi, že když se matka 2 roky téměř nevyspí, zbytečně to vytváří podrážděné reakce. Takže nic se nemá přehánět, je třeba najít zlatou střední cestu a myslet na to, že především spokojená matka je dobrá matka.

    • Zajímavé je, že ty páry, co mají děti v posteli, jich obvykle mívají i víc než běžné rodiny. A moc se jich teda nerozvádí.
      Proč se rozvádějí páry, kde je matka ochotná dítě mučit, jen aby se mohla starat taťkovi nerušeně o erekci? Nějaké nápady?

    • ::-D hm, spíme v jedné posteli s dcerou od jejího narození a rozhodně to nebudeme měnit . A manžel sám dceru u nás chce . Vyspíme se v pohodě všichni tři a rozvádět se nehodláme . Jsme spolu již 20 let a máme priority srovnané.
      Kolem nás se rozvádí páry, kde se děti separovali a nechali vybrečet. Kontaktní rodiče ani jeden . Divné, že 😀

    • Takže tím,že nechám dítě brečet a neběžím k němu hneď,ho mucim? Tak to jsem byla asi krkavci matka. Syn s námi nespal od malička v posteli, spal teda ve stejné místnosti.Ted uz je školácek a občas spolu usneme, při čtení pohádky.

  8. Proboha, vzpamatujte se! Právě tohle je přístup matek, proč dnes děti nemají k ničemu respekt, ničeho si neváží a jsou zvyklý, že dostanou všechno, co chtějí. A co takhle učit děti, že i rodiče mají své potřeby, zájmy a svůj život, který by měly respektovat a být k nim ohleduplní. Ano, dnes má hodně dětí a mladých vysoké sebevědomí, ale u něj to také končí. Vychováváte z dětí akorát spratky, co jsou zvyklí si dupnout a mít všechno, ale druhým to samé dát ochotní nejsou.

    • Víte, jsem zvědavá, jak Vaše drezurované a separované dítě, které má ke všemu respekt, všeho si váží a nikdy nedostane, co chce a které zcela jistě není a nikdy nebude spratek, jednou bude reagovat na Vaše potřeby, až Vy budete v roli té nemohoucí. Hezký pobyt v domově důchodců přeji :o)

  9. Dala jsem sem několik odkazů na články, které nabízí druhý pohled na tuto vyplakávací metodu. Bohužel správce mi to smazal. Takže to zkusím znovu. Je to zajímavé čtení a myslím, že si z toho lze udělat obrázek o tom, jak „vhodná a bezpečná“ je tato metoda.
    první je vždy název stránky a druhý název článku. Určitě si to zájemkyně snadno dohledají.
    – blog Prosím spinkej – Co vám o metodě vyplakání miminka neřeknou
    – magazín Brány k dětem – Proč nebudu nikdy innorovat její pláč
    – blog V bavlnce – Vzděláváme experty, lekce první – pláč
    – stránky slovenských laktačních poradkyň Mamila.sk – Vyplakanie

    Je to jen pár článků, co mě hned napadly. Ale podle mě to stačí.

    A k těm, co tu hájí zájmy a potřeby rodičů. Ano, jistě je dobré učit děti, že i rodiče mají své zájmy a potřeby. Ale je nutné je to učit adekvátně k jejich věku a psychické zralosti, aby byly schopny to pochopit. Malé miminko není prostě schopné pochopit, proč jeho máma na zavolání nepřijde a nevyslyší jeho potřebu. A jediná a největší potřeba malého miminka je být s mámou, která představuje celý jeho dosud známý svět. A když máma není, svět a jeho jistoty se boří.
    Možná to vysvětlíte dvouletému dítěti, určitě to vysvětlíte třeba pětiletému, že rodiče taky potřebují klid a soukromí. Ale několikaměsíční miminko to fakt nepochopí..

  10. Zaplaťpříroda, konečně článek s normálními radami, pro normální matky- Žádný kult dítěte, ani koncept kontinua a podobné sr…. Takhle to má fungovat a rodiče i děti budou šťastní a spokojení.

    • Zaplaťpříroda??? Můžete mi prosím prozradit případ JEDINÉHO savce, který má svou noru odděleně od mláďat??? Aby si je moc nerozmazlil? Kterému nezáleží na tom, zda neho potomek prožívá separační úzkost? Tedy názory jsou různé, ale adorovat oddělení kojence od matky a argumentovat při tom přírodou, to je slušná schíza…

  11. Já nevím, proč je tak hrozně nutné, aby malé miminko muselo usnout samo. Proč je tak těžké mu věnovat pár chvil a uspat ho (ano, někdy ty chvíle jsou dlouhé, ale v konečném důsledku ten čas tak letí, že z miminek budou brzy školáci, které nás již potřebovat nebudou).
    Upřímně se také těším, že se zase někdy vyspím celou noc, ale nikdy to neudělám tak, aby dítě muselo zbytečně plakat. Pláč k vývoji patří, dítě jinak komunikovat neumí, ale osamocený pláč? Proč? Vždyť intuice matek velí jít utěšit miminko a vy zde radíte, aby se maminky na intuici vykašlaly…
    Znám kolem sebe dost dětí, kteří spali s rodiči a když už byly ve věku, že se s nimi dalo domluvit (1,5-2 roky), tak šly do svého pokoje, kde je rodiče uspali a odkud mohlo ditě kdykoli za rodiči zase přijít. Ty děti to vzaly úplně v pohodě, bez slz, protože mají jistotu, že je nikdo neodmítne a nenechá brečet.
    Ano, učme děti, že i rodiče mají své potřeby, to je v pořádku, ale ne u 6 měsíčního miminka, které to vážně nepochopí.

  12. Po dlouhé době skvělý článek. Zdravý rozum stále žije. Nikdy jsem nespala s mámou v posteli, nedržela se jejího prsa do předškolního věku a jsem za její výchovu nesmírně vděčná a praktikuji jí i já naprosto bez jakýchkoli problémů. Díky za článek

  13. Vzijte se do toho ditete… Place a place, nikdo nejde, nevi co se deje, kde je mama, ktera je vzdy po ruce, boji se tmy a samoty az nakonec unavou usne vycerpanim… Takhle byste taky chteli usinat? No ja teda ne… Dite neni cvicena opice, aby se muselo „ucit usinat“. Neporizujte si deti, kdyz tu pro ne nechcete byt , ve chvili kdy vas potrebuji! Materstvi je o lasce a ne o sobeckem odlozeni ditete, aby byl vecer klid…

    • Dříve neměli luxus pokojů, rodiny často obývaly 1, v lepším případě dvě místnosti. Pravě ta vzájemnost lidského spolužití v v rodině, umět se podělit o tak vzácný dar lásky, na všechny se muselo dostat, měl příznivý účinek na rozvoj socializace v rodině, potažmo ve společnosti, pro život ! všichni věděli že jsou spolu a spolu zůstavali celý život o když se osamostatnili. Krize osamění je krizi dnešních lidí, lidé upřednostňuji karieru před dětmi. Ubohé, bezbranné děti, které matka neutěší, když v dětské úzkosti volá o pomoc ! Lidé věděli jak chovat děti, příroda a vzor v původní rodině je pro rodiče tím nejlepším rádcem. Pořiďte si chůvičku, když dítě cítí ohrožení ještě dříve, než je zachytí chůvička ,,, volá matku… se kterou je napojeno ještě z doby prenatálního vývoje.MATKA zůstavá největší jistotou pro CELÝ ŽIVOT !!! UMÍRÁJÍCI STAAŘEC, NA SMRTELNÉM LOŽI NEVOLÁ DĚTI, manželku…, VOLÁ mami, m a m i n k o, Ve vztahu matka dítě přechtralost nefungije, příroda , instikty jsou nejlepší rádci. Všichni tady koučuji a mudruji, zatím co ubohé dítě chce jen to co jim má matka dát !! To jsou příčiny dnešní společenské osamělosti, krize světa. Vyžeńme všechny falešné rádce, řiďme se instiktem a přírodou, když nevíme, běžme pro radu ke své matce , k těmi co už děti vychovali…

  14. Miminko nemá plakat. Nechápu,že někdo takovou praktiku zkouší na své m miminku. Pokud ano,tak je mi miminka velmi líto,ale hlavně i maminky,že se neřídí mateřským instinktem. Žádná samice neopustí své mládě jen pro to,aby se mohla v klidu vyspat!!!

    • Většina samic pro svá mláďata vytvoří pohodlné hnízdo, které chrání i svým životem, ale mláďata krmí pouze v určitých intervalech a všechna mláďata jsou naučena, že pokud není máma v hnízdě, v pelíšku, musí být potichu. U srnek a zajíců je to velmi známé, viz „opuštěná mláďata“. Každá samice je u svých mláďat zpočátku déle a věnuje se jim, ale velmi brzy je začíná navykat na samostatnost, už jen proto, že se ona sama musí napást nebo si něco ulovit.
      Navíc článek nedoporučuje nechat dítě brečet hodinu! Přečtěte si jej prosím pečlivěji. V článku se píše o učení usínání. Pokud se miminko rozpláče, počká se pár minut, pak se hned reaguje. A reaguje se tak, že si miminko uvědomí, že mu je matka nablízku a uspokojí jeho potřeby. I velmi malé miminko během několika dnů získá jistotu, že maminka přijde a že se vlastně nic zlého neděje. Dokáže samo usnout, později se dokáže i samo zabavit. Dnešní metody opravdu staví dítě na první místo na světě – o to horší jsou pak pro dítě situace, když zjistí, že ono není na světě to jediné – pak ho čeká obrovský šok, se kterým se nedokáže vyrovnat. Kdyby tato metoda byla špatná, tak by dnes po světě chodilo 90% dospělých ve věku nad 50 let s těžkým duševním traumatem (zatím se zdá, že je to výsada jen těch mladších – rozmazlovaných).

  15. Tak u nás syn brečel a brečel celou noc, tak do půl roku. Manželka na prášky… Nakonec ho přestala v 7 měsících kojit, já vyfasoval lahvičku s nutrilonem a uspávání bylo od té doby na mě 😀 spíme spolu doteď.. 2,5 roku. Jako dal jsem si večer pivko a nějak jsme to zvládli. Když už máma nemůže, má se zapojit i druhý rodič..

  16. Je vidět, že názory se velmi liší, zrovna tak, jako lidi, které každý den potkávám a slyším jejich názory. Spousta lidí v dospělosti řeší trauma, které jim způsobí jejich rodiče, nedostatečnou péčí, pozorností, křivdami, prostě něčím, co jim vadí a co si pamatují, ale také mají pouze v podvědomí. Nikdy jsem ale neslyšel řešit problém, který byl spojený s usínáním a péčí v noci. Vše co na nich zanechá vliv se odehrává převážně v běžném denním životě, kdy se na nich podepíše právě naše vysvětlování věcí, které jsme je naučili a teď si myslíme, že je ten správný čas na pochopení. Oni to většinou nechápou stejně, ale naučily se přijmout naši vůli, většinou proti své vlastní vůli. Od mala je učíme spoustu zlozvyků, krmíme je sladkým, aby si ten život užili, ale pak mají pochopit, že jim to vlastně škodí. Kdo jim vlastně škodí? Nikdo tam netvrdí, že ho nechají brečet a nezjistí, proč vlastně brečí. Má-li důvod, určitě mu někdo pomůže, vynucuje-li si pouze naší pozornost, stává se z něj sobec, který ani později nerespektuje ostatní. Rodina jsou všichni dohromady a každý dává i bere. V poslední době však děti většinou berou a neumějí dávat, třeba jen čas, který potřebují všichni v rodině. Neučíme je respektu k sobě samým ani ostatním. Základním kamenem rodiny jsou dva, a mají stále zůstat základem, pro sebe i děti. Hodně rodičů však tímto základem nebylo ani na počátku a mylně do něho nastrčí své dítě. Ne vždy je sebeobětování ve prospěch dítěte tou pravou láskou a péčí.

    • Pokud chcete ekvivalenty s jídlem, tak je případnější argumentovat tak, že děti jsou dnes zhýralé, protože dostanou najíst – to je totiž pro ně srovnatelně základní potřeba jako mít na blízku svou pečující osobu.
      Pokud argumentujete egoismem, tak vám asi nedochází, jak ho popisujete právě tím, že stavíte sebe nad potřeby někoho slabšího. Dostatek pozornosti je taky potřeba, a ne nějaký luxus.
      Lze souhlasit s tím, že rodina má fungovat jako celek, ale to, co z toho vyvozujete na základě tohoto článku, je zase silnější proti slabším, ne žádné kompromisy pro dobro celku.

  17. pro ty zastance, vite ze se sam Estvil za tuto metodu omlouval a odvolaval ji? Bohuzel, jednoz vypustene do sveta uz nejde jen tak stahnout. Takze pro zastance, az se budete citit mizerne a opustene, uvedomte si, ze je to tak v piradku a rozhodne nevyhledavejte podporu manzepa nebo kamaradky na vykecani a podobne, protoze tady tvrdite, ze je to neprirozene a nenormalni 😉

  18. Estvilova metoda je zastaralá a sám její autor doznal, že ji nikdy neměl vypustit do světa. Bohužel stále se i díky podobným článkům uržuje při životě. Mateřský instinkt by mi nikdy nedovolil takto s dítětem zacházet. Mámdceru 2 roky, spí s námi a vyspíme se všichni v pohodě, spánek máme mnohem tvrdší než dřív, dcera se dosud kojí, ale skoro o tom nevím a ona vlastně taky ne – nakojí se v polospánku a spí dál. Věřím, že časem,až bude sama připravená,tak společné spaní i kojení opustí. I manželský život nám „neumřel“ – naopak trochu potřebné vynalézavosti ho může i okořenit. Ono společnost má pocit, že spoustu věcí musíme NAUČIT, ale ona ta příroda a evoluce už spoustu věcí vyřešila jinak, dítě se spoustu věcí naučí samo, jen to prostě bude o něco později.. a mně stojí za to to respektovat. A ne, že úderem x-tého měsíce věku dítěte mu začnu šroubovat nějaký umělý a velmi škodlivý postup, abych se tzv. vyspala nebo mohla v klidu sledovat večer detektivku. Mateřství,manželství a rodinný život si krásně užívám(e), jednou budu na tyto roky vzpomínat s láskou. A to i díky tomu, že nepraktikujem tyhle šílené „rady“.

  19. .. a ještě jedna věc ohledně kazivosti zubů z kojení. Zuby se ve skutečnosti kazí z mléka umělého. Mateřské mléko má takový typ cukrů a takové složení, že naopak brání rozvoji bakterií v puse, které způsobují zubní kaz. Ona ta příroda tyhle věci opravdu zařídila za nás! Existují na to dokonce i podložené studie… pravdou je, že bohužel i zubaři odcházejí ze škol s tímhle mýtem, ale to už je věc jiná.

  20. Nikdy , nikdy nenechám dceru plakat . Dcera s námi spí v jedné posteli od narození již 18 měsíců. Spíme spokojeně, tulíme se v noci všichni 3. Praktikujeme kontaktní rodičovství a máme spokojenou, hodnou , vysmátou holčičku. Já jsem vyspaná, muž také. Manželství tím absolutně netrpí.
    Separovat dítě, nechat ho plakat může jen ten, kdo by neměl dítě vůbec mít . Takovým přeji, aby si bezmoc a samotu hezky na stará kolena. Ono se to totiž vrací. Co dítěti dáme, to nám vrátí 🙂

  21. Četli jste vůbec článek? Nebo jen bouřlivou diskuzi? O žádné Estvilově metodě ani slovo! Ani o žádném mučení dětí. Píší tam, že nemáte hned za dítětem běżet, až po 2 či 3 minutách… To mi nepřijde tak hrozné. Proč tak přeháníte?? Chováte se jako psychopati!

    A kontaktní rodičovství?? Podle toho, jak přizpíváte do diskuzí, udržujete kontakt především s mobilem!

    4 hodiny denně na FB,furt nějakej eshop, pak diskuzní fora, pak 2 h řešíte děti s kámoškama po telefonu… Stačí se podívat na dětském hřišti – všichni furt mobil v ruce. 😀

  22. Rozhovor dvou žen: A nebo ne? Nebo je za tím zase něco víc? O pláči, o bolesti…

    Ž1: „Potřebuji poradit, nevím si rady… Hrozně jsem plakala. Bylo mi smutno. Hrozně to bolelo. On seděl vedle v obýváku a vůbec za mnou nepřišel. Věděl, že pláču. Vzlykala jsem tak, že to musel vědět, musel by být hluchý, aby mě neslyšel.“ Už nevím, s kým se poradit, nezdá se mi to v pořádku, ale pochybuji sama o sobě.

    Ž2: „Počkej, počkej, ať se stalo cokoli, on věděl, že pláčeš v ložnici a nepřišel? On věděl, že je ti zle, že vzlykáš, je ti smutno, cítíš se pod psa a prostě za tebou nepřišel? Nedošel tě obejmout, nechtěl se udobřit, nezajímalo ho, že je ti zle? Co jako k sakru dělal?“

    Ž1: „Nevím, hrál si asi na počítači, nebo koukal na televizi, nevím, co dělal. Možná si chtěl jen odpočinout, má to těžké v práci. Možná byl unavený. Nebo nechce, ať si zvykám, možná je to dobře mě neučit, že hned přiběhne… Možná… Usnula jsem vyčerpáním.“ Omlouvám ho, ale sama začínám věřit, že je to tak možná správně. Možná.

    Ž2: „No moment! Máš snad nějakou sebeúctu! Tohle musí hrozně narušit váš vztah. To není normální. Pokud tě miluje, nemůže mu být lhostejné, že pláčeš.“

    Ž1: „A co bys teda dělala? Co mám dělat?“ Ptám se odevzdaně.

    Ž2: „No já bych s ním nebyla. Podle mě ti bez něj bude líp. Tohle ti zlomí srdce a to už nejde zpátky opravit a slepit, vždy už zůstane rána, jizva. Přestaň ho pořád omlouvat! Jaképak, ať si nezvykáš? Jaképak že je unavený a potřebuje si odpočinout?“

    Co když to není rozhovor dvou dospělých žen, kde se nám zdá skutečně nezdravé, aby partner ignoroval bolest a pláč? Co když je to rozhovor dvou malých dětí, a partner je nyní rodič?

  23. Zlý článok, zlé rady, zlá metóda…Spokojné miminko neplače! Nikdy by som svoje dieťa nenechala vyplakať. Mám 2 krásne detičky a také spokojné, kľudné detičky mi môžu mnohí závidieť. Obidve moje deti spia so mnou v posteli, syn má 3 roky, dcérka 3 mesiace, plne kojená, spinká, neplače, je spokojná. Svoje deti milujem a je mi ľúto tých detí, ktoré ich rodičia nechajú vyplakať. Za mňa NIKDY – takéto smutné a bolestivé metódy.. 🙁 dnešným matkám chýba empatia 🙁
    PS: život je krátky, čas letí rýchlo a tieto krásne chvíle ostanú raz už iba spomienkou

  24. Větší pitomost jsem fakt nečetla ‍♀️ Nehledě na “výchovné” rady by aspoň stálo za to si článek po sobě přečíst ‍♀️ Každopádně těmito “radami” se fakt nehodlám řídit, takhle se nechovají ani zvířata ‍♀️

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*