Impulzivnost a neschopnost sebeovládání. Hyperkinetická porucha skutečně existuje. Čím takové děti prochází?
Redakce
3. 8. 2018
Hyperkinetické poruchy spadají pod velkou skupinu psychických poruch, které se souhrnně označují jako: „ Poruchy chování a emocí“. První projevy přicházejí již v raném dětství nebo v dospívání. Patří mezi specifické poruchy chování u dětí i dospělých. Jedná se o přetrvávající, opakované, afektované nebo vzdorovité chování. Jde vždy o chování, které neodpovídá chování daného věku.
Jedinci s hyperkinetickou poruchou výrazně vybočují z norem v oblasti sociálního chování a norem společenských. Nejde o běžné zlobení nebo rebelii podobnou sabotování adolescenta. Jde o chování, které může mít charakter asociální, má trvalý ráz a doba projevů je delší než šest měsíců.
Hyperkinetická porucha podle MKN-10
Podle WHO (světové zdravotnické organizace a její 10. revize v roce 1992), jsou hyperkinetické poruchy označovány F90.
Hyperkinetická porucha je obecně charakterizována:
- nedostatečnou vytrvalostí v činnostech,
- tendencemi přebíhat z jedné činnosti do druhé, bez předchozího ukončení,
- neschopností umět věci zorganizovat,
- přehnanou aktivitou,
- impulzivností,
- nízkou schopností předvídat nebezpečí,
- neschopností udržet pořádek ve věcech,
- živelností v chování,
- zbrklostí a netrpělivostí,
- přehnanou reakcí na nové a neznámé podněty,
- neschopností sebeovládání,
- nerespektováním pravidel,
- nerespektováním autorit aj.
Mnoho jedinců s hyperkinetickou poruchou nejsou nijak léčeny. Někdy je důvodem to, že mezi laiky, bohužel, i mezi odborníky, žije ještě pořád mýtus o tom, že tato porucha není nemoc, nebo že dokonce vůbec neexistuje.
Pamatujte si, že hyperkinetická porucha není mýtem, ale jedná se o skutečnou medicínsky podloženou neurovývojovou poruchu, která má dalekosáhlé negativní dopady na život jedince. Projevuje se v sociální oblasti, špatným prospěchem ve škole, horším uplatněním v dalším životě. Může vést k potížím v rodinném životě, neschopností udržet sociální vazby, neschopností sebekontroly, k potížím s respektováním nebo udržením dohodnutých pravidel či potížím se zákonem.
Statistické údaje uvádějí, že děti s touto diagnózou mají 2-4x více úrazů, 3x více otrav a jsou častěji hospitalizovány. Přitom hyperkinetické poruchy, jsou v současné době velmi dobře ovlivňovány psychofarmaky.
Hyperkinetické poruchy a poruchy chování
Hyperkinetické poruchy a poruchy chování u dětí a dospělých, spadají pod specifické poruchy chování. Charakterizované jsou opakovaným a přetrvávajícím, agresivním a afektovaným, vzdorovitým a asociálním chováním. Chování může mít výrazně etopedický charakter.
Mezi specifické poruchy chování patří:
- Porucha chování vázaná na vztahy v rodině:
Jedná se o disociální a agresivní chování, které je výhradně vázáno na domov a vztahy s ostatními členy rodiny.
- Nesocializovaná porucha chování:
Tato porucha chování je charakterizována kombinací trvalého disociálního nebo agresivního chování, které je spojeno s narušením vztahu k ostatním lidem. Patří sem porucha chování introvertního, tedy samotářského typu a nesocializovaná agresivní porucha.
- Socializovaná porucha chování:
Jedná se o poruchu chování s trvalým disociálním či agresivním chováním, které se vyskytuje u jedinců, kteří jsou, většinou, velmi dobře zařazeni do vrstevnické skupiny. Z tohoto důvodu sem patří delikty skupinového typu, skupinová delikvence, poklesky v souvislosti s členstvím gangu, partou, záškoláctví aj.
- Opoziční a vzdorovité chování:
Toto chování se vyskytuje obvykle u mladších dětí. Je pro něj charakteristické výrazné vzdorovité chování, neposlušnost, dlouhé a vytrvalé urážení se. V tomto chování byste však marně hledali delikvenci nebo extrémní agresi či disociální chování.
- Jiné poruchy chování
- Hypekinetická porucha:
Jedná se o skupinu poruch s časným začátkem nástupu, obvykle v prvních pěti letech života dítěte. Vyznačuje se nedostatečnou schopností vytrvalosti v různých činnostech. Dítě má tendenci přebíhat z jedné aktivity do druhé, aniž by tu první bylo schopno dokončit. Je u něj patrná neschopnost zorganizovat si čas, činnosti, či udržet pořádek na pracovním stole. Zároveň se projevuje nezměrnou a nikdy nekončící aktivitou, neukázněností, impulzivitou a vzdorovitostí.
Takové dítě prošlo rychlým psychomotorickým vývojem a naopak jazykový vývoj může být, proti normě, opožděn. Současně se může vyskytovat i disociální chování či nízké sebehodnocení.
Co je hyperkinetický syndrom?
Hyperkinetické poruchy a hyperkinetický syndrom je jedno a totéž, a to samé pro něj platí.
Porucha aktivity a pozornosti
V ČR rozlišujeme dva druhy poruch pozornosti, a to ADD (Attention deficit disorder) a ADHD (Attention deficit hyperaktivity disorder). V minulosti se jim říkalo LMD neboli lehká mozková dysfunkce.
ADD je běžná porucha pozornosti. Obecně se dá uvést, že jde nedostatečnou aktivitu (hypofunkci fungování). Děti s touto poruchou se často jeví jako psychicky „nepřítomné“, zahleděné, pomalé a v chování spíše neposlušné. Často unikají do svých fantazií, ale pokud je něco opravdu zaujme, jsou schopné upnout k takovému úkolu svou absolutní pozornost. U ADD se jedná především o utlumení funkce levé mozkové hemisféry, která je odpovědná za soustředění a aktivitu. Tyto děti mají potíže s podáním dostatečného výkonu ve školním prostředí, ale nemívají výrazné potíže s chováním.
ADHD je porucha pozornosti s aktivitou. Tyto děti bývají nepozorné, roztěkané, dynamické a stále živé. Nikdy dlouho nevydrží v klidu, jejich pozornost je kolísavá a krátkodobá, někdy pouze vteřinová. Velmi snadno se od práce nechají vytrhnout, činnost nedokončují a odbíhají k jiné.
Občas jsou vyloženě neposlušné, často odmlouvají, neposedí, jsou impulzivní a mají potíže se sebeovládáním.
U těchto dětí je oslabena funkce pravé i levé hemisféry mozku. Oni totiž na jednu stranu mají oslabenou aktivitu pozornosti, na druhou stranu, však, nemají dostatečně aktivní regulační centra, která by je dokázala zklidnit a umožnila jim udržet, u téměř čehokoli, svou pozornost.
Ve škole je výrazné jejich nekontrolovatelné chování. Mnoho učitelů má potíže takové dítě pedagogicky zvládnout a mohou nastávat i potíže s autoritami.
Je dobré vědět, že zhruba 30% případů poruch pozornosti je spojeno s kombinacemi dílčích dysfunkcí. Mám na mysli poruchy učení (dyslexii, dysortografii, dyskalkulii a další), vyskytují se však i s poruchami řeči ( dysfázií, dyslálií, koktavostí…) a podobně.
Pohybové aktivity pro děti. Jaký sport je nejvhodnější a na co si dát pozor?
Hyperkinetická porucha osobnosti
Hyperkinetická porucha jednoznačně a výrazně ovlivňuje osobnost svého nositele, komplikuje mu život v mnoha oblastech a vlastně nejen jemu, ale i jeho okolí.
Hyperkinetická porucha osobnosti jako medicínský termín, pokud vím, nevyskytuje.
Hyperkinetická porucha v dospělosti a její projevy
Pokud hyperkinetická porucha doprovodila svého nositele až do jeho dospělosti, většinou její projevy nejsou tak nápadné jako v dětství. Typická nadměrná aktivita poklesla. Dospělí uvádějí, že místo nutkání být stále v pohybu, cítí pocity vnitřního napětí, vnímají neopodstatněnou nervozitu a často také uvádějí neschopnost dlouhodobě vytrvat u pasivních aktivit.
Impulzivita přetrvává a projevuje se neschopností sebeovládání, která je patrná zvláště při komunikaci s druhými či při pracovním výkonu. Většinou jde o situace, na které dospělý není připraven, a které ho, tak říkajíc, psychicky rozhodí.
Nedostatečná schopnost umět ovládat své chování, může být v dospělém věku provázena vznikem závislosti na alkoholu, tabáku nebo promiskuitou. Většinou se o takových závislostech mluví jako „O případech jasného obrazu hyperkinetické poruchy v dospělosti“.
Obecně se dá říci, že mnozí dospělí s hyperkinetickou poruchou nedosahují absolutní sociální a pracovní úspěšnosti, kterou by bylo možno, vzhledem k jejich intelektuálním předpokladům, očekávat. Přesto existují tací, kteří se velmi dobře do většinové společnosti, funkčně zařadí.
ADHD a distraktibilita
U dětí s ADHD se objevuje distraktibilita, nestálost, která se projevuje neschopností organizovat si samostatně činnost a dokončit úkol při rušivém podnětu. Pozornost je snadno odkloněna a zcela pohlcena pouze rušivým podmětem.
Právě neschopnost pozornosti a lehká odklonitelnost, je typickým projevem hyperkinetické poruchy u žáků školou povinných a výrazně ztěžuje úspěšnost ve škole, kterou by si právem zasloužili.
U školáků tak dochází k intelektovému selhávání a dělají chyby z nepozornosti. Nejsou schopny se vlivem rušivých podmětů zkoncentrovat nebo pozornost udržet po dlouhou dobu. Takovým žákům se nezřídka nepodaří dokončit zadaný úkol nebo úkol, který se skládá z několika částí. A tak se pomalu a nenápadně rozjíždí kolotoč neúspěchů, selhání a podhodnocení.
Pomocí může nejen milující a chápavá rodina, která umí nastavit pravidla, ale i erudovaný odborník, který vystudoval psychologii, psychiatrii, pedagogiku, diagnostiku nebo speciální pedagogiku.
Pokud u svého dítěte pozorujete příznaky hyperkinetické poruchy, neváhejte a poraďte se s odborníkem včas. Pomoc vám i vašemu dítěti a nápravná cesta pro zmírnění příznaků, existuje.