Šijí s vaším dítětem všichni čerti? Chvilku neposedí? Nepostojí? Neumí čekat? Pořád má plno otázek? Vykřikuje a je netrpělivé? Potom máte doma zřejmě hyperaktivní dítě! Prostě dítě, které trpí poruchou pozornosti a aktivity známou pod zkratkou ADHD.
Hyperaktivita, neboli ADHD z anglického „Attention Deficit Hyperaktivity Disoder“, patří mezi neurovývojové poruchy, které postihují 6-9% všech školních dětí. Častěji se diagnostikuje u chlapců a bývá spojena s poruchami učení.
Porucha hyperaktivity přetrvává do dospělosti u 40 – 50% případů, jen se typická aktivita projevuje poněkud jinak. Většinou jsou dospělými uváděny pocity vnitřního, ničím neopodstatněného neklidu, převládající impulzivita a porucha dlouhodobého soustředění.
Ach, ne?! Mé dítě je hyperaktivní! Má ADHD? Jak to?
Na vzniku hyperaktivity se podílí ze 75% dědičnost a v ostatních případech se uvádějí jako možné příčiny, potíže, které jsou spojeny s těhotenstvím, prenatálním vystavením plodu alkoholu, tabákovému kouři a z příčin dosud nevyjasněných.
Podle některých studií, má na vznik hyperaktivity u dítěte vliv užívání přídatných látek v potravinách, zejména barviv, jako je například: tartazin ( E102) nebo chinolinová žluť (E 104). V ČR byla zavedena povinnost výrobců ke dni 20. 7. 2010 uvádět na obalu v případě, že potravina tato barviva obsahuje, jasné upozornění.
Příznaky hyperaktivity se obvykle nejvíce projevují v předškolním a školním věku.
Hyperaktivní kojenec?! To snad ani nejde!
Budete se asi divit, ale jde to! Ne všechny děti totiž v postýlce spinkají nebo blahem vrní. Ne všechny děti se budí pravidelně pouze na kojení a jinak o nich prakticky nevíte.
Děti s hyperaktivitou se již od narození mohou projevovat opravdu jinak. Hyperaktivní novorozenec často pláče, je neklidný, nespokojený nebo nedodržuje pravidelný režim.
Tyto děti vyžadují a také potřebují od svých rodičů neustálou pozornost a péči. Většinou od matky, alespoň v prvních měsících života, kterou zaměstnávají mnoho hodin denně a téměř nepřetržitě, a tak je brzy nejen ona, ale i zbytek rodiny vyčerpán.
Často se takové děti a jejich rodiny stanou těmi, na které si kdejaký soused ukáže prstem, bohužel!
Hyperaktivita u dvouletého dítěte
Tady snad ani nejde o skutečný věk, tedy o dvouleté dítě, ale o to, že se takové dítě ve své afektivní náladě, ve své výbušnosti, kterou nedovede vůlí ovládnout, prostě chová, bez ohledu na svůj skutečný věk, jako by bylo pouze dvouleté!
Tyto děti totiž mají nerovnoměrný emoční a sociální vývoj. Proto se v afektivním záchvatu chovají nepřiměřeně věku, tedy jako dvouleté a umanuté děti.
Proč je tedy věk dvou let zmíněn? Protože je důležité vědět, že se k takovému dítěti v afektu musíte, jako ke dvouletému chovat.
Dítě v afektu nevnímá! Tím, že ho v jeho vzteku zahrnete dotazy a vyptáváním nebo se budete snažit vyvolat u něj pocit sebekontroly, tím dokážete pouze jediné. Daleko více své dítě rozdráždíte! Prostě, budete pověstně přilévat oleje do ohně. Nic víc a nic míň!
Pamatujte si, že ADHD není nevychovanost, a tudíž tresty, zákazy, sankce a příkazy nic neřeší, alespoň dlouhodobě ne. Je potřeba naučit se svému hyperaktivnímu dítěti rozumět.
Hyperaktivní děti versus špatná výchova
Mít v rodině dítě s ADHD neznamená, že jste špatná rodina, která neumí nastolit pravidla a řád. Ano, pravidla jsou pro soužití potřebná a měly by se dodržovat, ale nesouvisí s chováním dítěte s hyperaktivitou, bez ohledu na to, co si někdy myslí vaši přátelé, sousedi nebo zbytek rodiny.
Více než tresty je potřeba nalézt tu správnou cestu a pochopení. Uvědomte si, že takové dítě je neustálo napomínáno, upozorňováno, stále slyší pouze příkazy a zákazy a jen velmi málo se mu dostává nějakého porozumění nebo pochvaly. Představte si, sebe sami, v jeho kůži. Potom, pochopíte, že se takové dítě, mnohdy, úplně uzavře do sebe a přestane komunikovat. Může se u něj dokonce zvyšovat nevraživost, výbušnost a posilovat negativistický postoj ke všem a ke všemu. Dokonce i proto sobě. Už víte, proč?
Ano, víte! Jde o pouhou formu obrany! Někdy je to pro něj samotné jediná cesta. Pochopte, ono potřebuje zažít pocit úspěchu a pozitivní hodnocení. Pokuste se chválit, pokud je to jen trochu možné, a posilujte tím správné vzorce jeho chován. Pokuste se nalézt ty správné hranice mezi chováním, vymezením přijatelných hranic a láskou k němu.
A obrňte se bezbřehou trpělivostí! Budiž vám útěchou, že se u některých dětí do dospělosti, mnoho typických příznaků, úplně ztratí.
Vím, někdy je to velmi vysilující a velmi těžké. Rodič takového dítěte je mnoho měsíců i let psychicky i fyzicky vyčerpán, zvláště, pokud zbytek rodiny inklinuje k tomu, že nejste dobrým rodičem, když své dítě neumíte vychovat. Proto ještě jednou a jen pro vás, vaše dítě není takové v důsledku špatné výchovy! Pamatujte si to!
Jak poznat hyperaktivní dítě s ADHD? Není to tak těžké, uvidíte!
Většinou je takové dítě od raného věku jako z hadích ocásků nebo, jak říkávala moje babička: „Šijí s ním všichni čerti!“ Ať tak, či tak, prostě je chvíli tam a chvíli jinde. Takové dítě má většinou rychlý motorický vývoj, proto velmi brzy běhá, těká mezi hračkami, pořád někam leze a padá, u ničeho nevydrží a neposedí.
Dělá nebezpečné věci, má tisíc a jeden drobný úraz, jakoby nemělo zábrany a žádný pud sebezáchovy, do všeho se vrhá střemhlav a bez přemýšlení, a je jedno, zda za ním rodič běhá, kárá, pokřikuje nebo radí.
Dítě jakoby neslyšelo! Ale hluché není! V předškolním věku mohou být rodiče pyšní, že mají doma aktivního „šmejdila“. Vidí pouze jeho fyzické dovednosti, zdatnost a neuvěřitelnou výdrž. Bohužel, úderem nástupu dítěte do kolektivu nastanou výrazné potíže.
Hyperaktivní dítě v mateřské škole
S nástupem dítěte do předškolního zařízení nastanou rodičům hyperaktivních dětí pochopitelně obtíže. Najednou je jejich dítě rušitelem všech ostatních. Učitelky, při veškeré úctě k tomuto povolání, nedělají nic jiného, než dávají pozor na jednoho chlapečka či holčičku. Snaží se tu nezdolnou aktivitu a pro všechny strany vysilující hyperaktivitu nějak zmírnit. Bohužel, bez valného úspěchu!
Učitelky upozorňují rodiče, že jejich dítko je nezvladatelné, neakceptuje základní pravidla, je neustále neklidné, rozhazuje hračky, neposlouchá či bez cíle běhá po herně sem a tam. Tu někoho kopne, šťouchne nebo shodí. U ničeho nevydrží, nesedí u stolečku, necvičí s dětmi, nerespektuje autoritu, nerespektuje školní režim, a pokud se u něčeho chvilku zastaví, potom jsou to pouze aktivity jím zvolené. Někdy se k tomu přidá ještě drzost, odmlouvání, výbušnost nebo agresivita.
Tak a tím se může rozjet kolotoč nepochopení, nevraživosti a vyčerpání. Co s tím? Pomoci může včasná diagnostika.
Diagnostika ADHD u dětí
Určit správně ADHD, není úplně jednoduché. Diagnostika je závislá na několika, vzájemně se ovlivňujících faktorech a také na tom, jak moc zasahují do každého dne.
Z tohoto důvodu se musí vyšetřit jak fyzický, tak psychický stav, ale výsledky se získávají i od ostatních osob, které přicházejí s dítětem do styku. Tedy od rodičů, zákonných zástupců a od učitelů.
Běžně se však sleduje triáda příznaků:
- Porucha (deficit) pozornosti – dítě se na určitou věc dovede soustředit jen malou chvíli, někdy se jedná pouze o několika vteřinovou pozornost
- Impulzivita – dítě neumí ovládat svoje chování, je nepoučitelné, velmi rychlé, má nepřiměřené reakce věku, může být vztahovačné, afektované atd.
- Hyperaktivita – neúčelné, neadekvátní, nadbytečné pohyby, psychomotorický neklid, pohybuje se bez ohledu na okolí nebo prostředí, skáče do řeči, myslí rychleji, než mluví. Může se projevovat zbytečně hlasitě, svou činnost neustále komentuje, doprovází nějakými zvuky aj.
ADHD u dětí a její léčba
Mnoho rodičů velmi dlouho odmítá vhodnou medikaci. Zkouší zakazovat, domlouvat, respektovat, slibovat, mluvit s dítětem, zaříkávat, léčit bylinkami, ale vše je marné. Jednoho dne, vyčerpaní oni i jejich dítě s ADHD, konečně přijmou medikaci.
Léčba je v současnosti na poměrně vysoké úrovni a dovede dětem i jejich rodičům výrazně zjednodušit a zpříjemnit život. A na řadu přichází:
- Ritalin,
- Concerta,
- Strattera
Úspěšnost medikace v ADHD je uváděna mezi 70-90%. To není málo, viďte, proto se přestaňte bránit a začněte si užívat každý nový den s vaším báječným dítětem s ADHD.
Ohodnoťte tento článek:
