Rozdílné názory na výchovu mohou rozvrátit rodinu. Co s tím?

Manželství nebo partnerství, ze kterého se narodí děti, představuje velkou zodpovědnost pro oba rodiče. Nejen z důvodu udržení rodiny a zajištění optimálních podmínek pro jejich zdravý růst, ale také kvůli výchově. To, jaký způsob výchovy je správný, může být klidně předmětem sporu celé společnosti, ne však jednoho páru, který vychovává dítě. Jeho přístup k dítěti totiž vždy musí být jednotný.

Otec je přísný, matka rozmazluje

V tradiční patriarchální rodině se často vyskytuje model autoritativního otce a benevolentnější maminky, která má tendence být více laskavá, anebo děti třeba i vyloženě rozmazlovat. V minulosti se v tomto případě vycházelo hlavně z přirozené odlišnosti pohlaví a nastavení tehdejší společnosti. Děti byly zvyklé čerpat zkušenosti od přísného otce, který mohl být jak vzorem, tak i rivalem, kterému se zejména chlapci učili odvážně se postavit. K mámě se pak chodili vybrečet. Dnes tento model ale příliš nefrčí a ani neplatí. Především proto, že nelze nadále zohledňovat rozdíly mezi pohlavím, ale spíše rozdíly mezi odlišnými povahami rodičů.

V současné době v rodinách spíše převažuje liberální výchova, která klade největší důraz na individualitu potomka. Dítě často nemá hranice a tak nějak se vychovává samo. V tomto případě je možná i dokonce jedno, jaký názor mají na jeho východu oba rodiče, pakliže dítě nevychovávají vůbec, nechají je vyrůstat jako dříví v lese, anebo ho vychovává okolní společnost či virtuální svět osobního počítače.

Jak se rodí mindráky. Na co si dát ve výchově pozor?

Má to samoživitel jednodušší?

Pokud se vyskytnou razantní rozdíly v přístupu k výchově dětí, nikdy to není dobře a může to celou rodinu dokonce až rozvrátit. Otázkou je, zda by na tom nakonec nebyl lépe samoživitel, který uplatňuje jednotný výchovný přístup pouze sám za sebe. Pokud se jeden rodič snaží o demokratickou výchovou a vytváření dohod s dítětem, zatímco druhý je více liberální, dítě až takový rozdíl nepocítí. Ovšem pokud je jeden rodič silně autoritativní a praktikuje málem sparťanskou výchovu, kdežto druhý se snaží o ryze alternativní výchovné přístupy, nemůže to moc dobře fungovat. Vůbec nejhorší je spojení dvou extrémů. Bez vzájemného respektu rodičů mezi sebou to nikdy nepůjde.

Rozdílné názory na výchovu a vzdělání

Zkuste si představit, že usilujete o to, aby vaše dítě mělo všechna očkování, protože se bojíte toho, aby neonemocnělo. Chcete mu zaplatit drahou soukromou školku s velmi dobrými referencemi a výukou anglického jazyka. Přejete si, aby se vaše dítě umělecky a intelektuálně vzdělávalo. Váš protějšek vám však oznámí, že očkování je zlo a narušuje křehkou dětskou imunitu, dítě půjde do lesní školky, ať se trochu zocelí, angličtina mu bude k ničemu, když ještě neumí ani pořádně česky, a lepší než milión kroužků, které jej mohou akorát zatěžovat, začne hrát fotbal a hotovo.

V některých záležitostech je vhodné zeptat se dítěte, co si přeje ono samo, nikoli jeho rodiče. Co se však týká klasických výchovných přístupů, tam se dítěte vždy ptát nemůžete, například když se zachová v určité situaci nevhodně, anebo přinese ze školy špatnou známku.

Můžou za to geny nebo výchova? Co má větší vliv na osobnost dítěte?

Když jeden rodič něco zakáže, druhý to nesmí dovolit

Rodiče se nikdy nemohou chovat jako rivalové a jít ve výchově i v přístupu k dítěti proti sobě. Když jeden rodič něco dítěti zakáže, druhý rodič to musí respektovat, ne to dítěti dovolit. Tyto nejednotné postupy vyvolávají v dítěti nejistotu a chaos, ztrácí tím důvěru v oba rodiče, může s nimi také začít manipulovat ve svůj prospěch nebo se dostávat do extrémních situací, které nebude umět samo vyřešit. Mnohem horší je jeho ztráta důvěry v sebe sama, anebo naopak vyhodnocení situace tak, že svět je zlý, rodiče jsou divní a nelze se na ně spolehnout. Proto se zatvrdí, uzavře a začne si věci řešit samo a po svém, což někdy může být z pochopitelných důvodů určitým způsobem nezralé, pokřivené nebo extrémní.

Neberte si člověka, který chce vychovávat dítě jinak než vy

Představte si tu hrůzu, když si rozvádějící se rodiče přehazují dítě jako horký brambor, snaží se si jej kupovat nebo štvát proti sobě. Právě oni mohou žít naprosto rozdílným způsobem života a každý k dítěti přistupovat odlišně. Pokud se toto děje v jedné rodině, aniž by manželství bylo zralé pro rozvod, situace může být pro dítě neúnosná. Ať už praktikujete výchovu jakoukoliv, v prvé řadě platí tři základní pravidla – jednotnost, důslednost a vzájemný respekt. Pakliže rodiče po narození dítěte zjistí, že se jejich názory na rodinný život a výchovu dětí značně liší, zřejmě je něco špatně. Tyto záležitosti totiž měli řešit dávno předtím než se rozhodli pořídit si dítě.

Jak vychovávat syna bez vzoru otce. Je důležitý fungující otec?

Co můžete pro svého potomka udělat?

Srovnejte si priority a snažte se zachránit rodinu. Ujasněte si s partnerem to, co je pro vás nepřeklenutelné, a v čem byste byli ochotni hledat kompromisy. Na výchovných postupech se domluvte předem a tak, aby vás dítě u toho neslyšelo. Nikdy neřešte své konflikty a nejasnosti před dítětem, nepoukazujte před dítětem na druhého rodiče, ani jej před ním neshazujte a nekritizujte. Dítě by vždy mělo vnímat vaši společnou sílu a harmonii, ne vaši rozpolcenost, chaos a nedůvěru jeden v druhého. Vytváříte tím tak velice špatný vzorec pro jeho budoucí partnerský život!