Většina rodičů to zná, v okamžiku, kdy se cítí unavení a chtěli by si trochu odpočinout, jejich děti, jako naschvál, popadne rapl a začnou vyvádět. Hází sebou o podlahu, používají sedačku jako trampolínu a přistávací podložku v jednom a bez ustání běhají po bytě.
Rodiče často vnímají toto chování jako únavné a možná i trochu zahanbující. Nemusí, děti se vlastně nechovají špatně, jen se intuitivně snaží o sebezklidnění.
Smyslů není jen 5
Všichni jsme se ve škole učili o pěti smyslech – čich, hmat, chuť, zrak a sluch. V lidském těle však fungují ještě další smyslové systémy, které jsou neméně důležité. Nazývají se vestibulární (rovnovážný) a proprioceptivní (polohocitlivý) systémy. Naše obratnost v dospělosti má hodně co do činění se stimulací polohocitu v dětství. Pokud byl rozvíjen jen slabě, spoléháme při určování vlastní polohy v prostoru spíše na zrak nebo hmat. Proto je důležité polohocit u dětí trénovat, ideálně formou hry.
Polohocit – povědomí těla o jeho poloze
Tamara Duff, která osm let pracovala jako pediatrický terapeut, popisuje proprioceptivní systém (polohocit) jako systém povědomí těla o jeho vlastní poloze.
„V našich svalech jsou receptory, které přenáší do mozku informace o tom, kde se naše končetiny a ostatní části těla nacházejí v prostoru bez toho, abychom se museli spoléhat na náš zrak. Například, když si za zády podáváme pero z jedné ruky do druhé. To je využití proprioceptivního systému v praxi,“ říká Tamara.
Děti se podvědomě snaží o stimulaci polohocitu. Využívají k tomu různé formy cvičení. Rodičům se zdá, že už vyvádějí, oni přitom jen hledají ventil, jak se zklidnit.
Pokud mají děti pocit, že jejich proprioceptivní systém není dostatečně stimulován, snaží se vzruchy získávat pohybem, případně působením váhy. Jsou to právě nejrůznějšíy cvičení, která dětem pomáhají podporovat polohocit. Ten díky tomu poskytuje mozku správnou informaci o poloze těla, takže není potřeba spoléhat jen na ostatní smysly.
Dítě samo přirozeně cvičení vyhledává
Jestliže se vaše dítě válí po podlaze, cvičí. Když skáče ze sedačky do polštářů na podlaze, schovává se pod hradby z polštářů nebo se snaží namačkat do malých prostor – stále procvičuje svůj senzomotorický systém.
Jessica Offer, matka tří dcer s diagnostikovanou poruchou autistického spektra, oceňuje přínos, který cvičení přináší jejím dcerám. Polohocitové vzruchy jsou něco, co aktivně začleňuje do jejich každodenního života, protože díky nim jsou její dcery klidnější a šťastnější.
„Jedna z mých dcer ráda metá hvězdy a salta, jiná spí pod těžkou přikrývkou, která zklidní její nepokojné nohy,“ uvádí Jessica několik příkladů cvičení, která poskytují jejím dcerám polohocitové vzruchy.
Užitek ze cvičení pro děti i rodiče
Tamara Duff, dětský terapeut, říká, že i děti bez specifických potřeb mohou profitovat ze cvičení, která poskytují dětem stimulaci polohocitu.
Terapeuti běžně využívají tento typ cvičení u dětí ke zlepšení jejich pozice při sezení, k podpoře rovnoměrného rozložení váhy mezi jejich chodidla, rozvoji úchopu tužky a zlepšení bilaterální koordinace. Polohocitové vzruchy také pomáhají k lepšímu spánku – a kdo nepodává lepší výkony, když dostatečně odpočívá?
Lze předcházet skolióze u dětí? Riziko vzniku začíná již u miminek
Děti mohou provádět tyto typy cvičení:
- Houpání na houpačce – kde musí aktivně zapojovat tělo, aby se houpačka rozhoupala dopředu a dozadu.
- Věšení se hlavou dolů na prolézačkách
- Provádění domácích prací, jako je tlačení koše na prádlo, zametání podlahy nebo vysávání.
- Použití elastických pásů kladoucích odpor ke hře.
- Tlačení vozíku nebo kolečka, případně kočárku.
- Plavání
- Hraní si s plastelínou nebo modelínou
- Kompresní oblečení nebo třeba nošení o číslo menších ponožek.
- Hraní si v terapeutické houpačce (závěsu).
Pokud to vypadá, že vaše dítě touží po nějaké z těchto aktivit a je po nich mnohem klidnější, je to proto, že ví, co jeho tělo potřebuje. Nejsou ty děti chytré?
