Děti a zvířátka, není nic roztomilejšího, než když se k sobě tulí a vzájemně si pomáhají. Co ale dělat, když malé dítě zdánlivě bezdůvodně ubližuje zvířatům?
Ze situací, kdy dítě kopne do kočky nebo píchne psa do oka, jsou rodiče většinou hodně nešťastní. Proč to dělá? A jak tomu zabránit?
Dětská agrese
Na agresi, až už dětskou nebo dospělých, je nahlíženo, jako na něco negativního. Agrese ale není jen špatná. Pomáhá člověku překonávat překážky, zbavuje ho ustrašenosti a ovladatelnosti. U kluků je obecně přijímanější, než u holčiček. Děti by za žádnou cenu neměly svoje negativní pocity potlačovat, rodiče je ale musí naučit ventilovat je přijatelným způsobem. Nesmí ubližovat, lidem ani zvířatům, ničit věci.
Obecně jsou děti agresivnější spíše v nižším věku, batolata do tří let. Je to dáno tím, že ještě neumí dobře komunikovat, vyjádřit slovně, co se jim nelíbí. Zároveň zkouší, kam až mohou zajít, testují hranice. A také touží po nezávislosti.
Příčiny agrese
Malé dítě pomocí agrese vyjadřuje svoji frustraci. Důvodů může být spousta. Dítě má hlad, je unavené, má strach nebo je smutné, ocitlo se v neznámé situaci, případně neumí jinak vyjádřit svoji potřebu.
Rodiče by se proto měli u batolat snažit těmto pro dítě frustrujícím situacím předcházet. Dítě by mělo mít pravidelný režim, jasně danou strukturu dne. To mu dodá jistotu. Mělo by být najedené, mít příležitost se vybít. Rodiče by jej neměli přetěžovat. Tím se dá nežádoucí chování zmírnit, i když ne zcela eliminovat.
Agresí dítě někdy bojuje o moc nebo se snaží získat pozornost nejbližších, byť negativním chováním.
Vztah dítěte ke zvířeti
Nejmenší děti, pokud je zvíře součástí jejich domova už od jejich narození, berou zvíře jako samozřejmou součást rodiny. Mají k němu blízký vztah, který je tím, bližší, čím víc zvíře na dítě reaguje. Nejlepší jsou v tomto ohledu pejsci, kteří jsou zároveň velmi trpěliví a tolerantní. Důležité je však zvíře na příchod nového člena rodiny dobře připravit, aby na dítě nežárlilo.
Jakmile se dítě naučí napodobovat zvuky zvířat, začne o ně jevit zvýšený zájem. Proto jsou u dětí oblíbení plyšoví zvířecí kamarádi. Z živých zvířat jsou děti nadšené, protože na ně reagují, komunikují s nimi. Z tohoto důvodu jsou nejoblíbenější psi a kočky.
Batolata projevují zájem o fyzický kontakt se zvířaty. Mazlí se s nimi a tulí se k nim. Ale pozor, dítě se neumí do zvířete vcítit, nerespektuje jeho odlišné potřeby. Mohou tak být se zvířecím mazlíčkem k sobě navzájem agresivní. Dítě by nikdy nemělo být v tomto věku se zvířetem o samotě, kvůli riziku zranění, které by mohlo negativně ovlivnit jeho vztah ke zvířatům do budoucna.
Až mezi 7 a 11 lety věku je dítě schopné empatie vůči zvířeti, vnímá jeho potřeby a může se o něj plně starat.
V pubertě se zvíře stává pro dítě důležitým parťákem, může se mu se vším svěřit a zvíře ho neodsoudí. Posiluje tak kladný vztah dítěte ke své vlastní osobě.
Kladný vliv zvířete na dítě
Pokud dítě vyrůstá s domácím zvířátkem, má to na něj řadu pozitivních dopadů. U mladších dětí zlepšují zvířata jejich pohybové dovednosti. Zvíře dítě nehodnotí, ale naopak zvyšuje jeho sebedůvěru (dítě vnímá zvíře jako svého ochránce a odváží se víc). Zároveň ho učí trpělivosti a toleranci. Když se později dítě musí starat o někoho slabšího, učí ho to odpovědnosti. Může s ním sdílet pocity. Rovněž bylo prokázáno, že děti žijící v jedné domácnosti se zvířátkem bývají méně nemocné. Mají lepší imunitu. Netrpí na astma, alergie a ekzémy.
Dítě ubližuje zvířatům
Malé dítě většinou ubližuje zvířatům tzv. nevědomky, protože nemá rozvinutou empatii a zvíře vnímá skrz sebe. Dělá s ním to, co si myslí, že se zvířátku líbí, i když to tak být nemusí. Nebo si na něm vylije vztek, který má ale z úplně jiné příčiny. Plně si neuvědomuje důsledky svého chování. To však není důvodem k toleranci takového jednání. Může totiž zvířeti při škádlení nebo v zápalu hry ublížit.
Děti napodobují chování svých rodičů ke zvířatům. Čím mladší děti, tím víc to platí. A tento vzorec chování si přenášejí i do ostatních vztahů – k sourozencům, jiným dětem i jiným zvířatům. Je proto nezbytné jít dítěti dobrým příkladem.
Co dělat?
Je nezbytné, aby malé dítě se zvířetem nikdy nezůstávalo o samotě. Zvíře, ať je sebelépe trénované, je pořád jen zvíře a instinkt mu velí nenechat si ubližovat. V tomto ohledu jsou nejtrpělivější psi, ale i u nich může pohár trpělivosti přetéct. A dojde k úrazu. Kočka výstražně sekne drápkem, což občas může zafungovat. Pokud ale pes kousne, následky mohou být mnohem horší.
Je třeba dítě systematicky učit, jak se ke zvířeti má chovat správně. Řekněte mu, jak má zvíře pohladit, aby mu to bylo příjemné. Co rozhodně dělat nemá, protože to zvířátko bolí (tahat za uši, dloubat do oka atd.), že ani jemu samotnému by to příjemné nebylo.
Když vidíte, že se dítě chystá zvířeti ublížit, okamžitě zakročte. Zabraňte kontaktu a řekněte dítěti, že se to nesmí. Zůstaňte u toho však klidní. Vaše chování by mělo být konzistentní, snažte se tedy vždy reagovat stejně. Každopádně se snažte takovýmto situacím spíše předcházet. Třeba omezením kontaktu se zvířetem.
Pokud dítě zvířeti už ublížilo, odveďte ho pryč. Vyjádřete jeho pocit (jsi naštvaný, protože), ale hned vysvětlete, že kvůli tomu nesmí ubližovat. Nesnažte se o to, aby se dítě do zvířete vcítilo, neumí to.
Rozhodně dítě nebijte, protože mu tím ukážete, že někomu ubližovat je v pořádku. Také situaci sáhodlouze nevysvětlujte, buďte struční.
Může následovat i trest, který si dítě spojí s tím, že ublížilo – zákaz oblíbené činnosti, pamlsku.
Setkání s cizím zvířetem
Učte děti také správnému chování vůči cizím zvířatům. Děti by se k nim neměly přibližovat samotné a bez svolení majitele si je hladit. Nesmí jim brát věci, hlavně ne jídlo, protože i to mohou brát jako útok a bránit se.
A tak …
Snažte se jít dítěti příkladem, svým kladným vztahem ke zvířatům, a učte je, jak se ke zvířeti chovat hezky. Ošklivé chování systematicky potlačujte. Zvíře může být jako kamarád pro dítě obohacením, v opačném případě může dojít k nepěkným úrazům, bohužel na obou stranách.