Pokles hry u dětí je spojený s nárůstem depresí a duševních poruch

Míra deprese a úzkosti u mladých lidí se v posledních 70 letech neustále zvyšuje. Dnes ve srovnání s obdobím před 50 – 70 lety pětkrát až osmkrát více středoškolských a vysokoškolských studentů splňuje kritéria pro diagnostiku závažné deprese a úzkostných poruch.

Nárůst psychických poruch odhalila dlouholetá studie

Nejnovější důkazy o prudkém generačním nárůstu deprese, úzkostí a dalších duševních poruch mladých lidí pochází ze studie, kterou právě vydal Jean Twenge na státní univerzitě v San Diegu. Twenge a jeho kolegové využili skutečnosti, že Minnesota Multiphasic Personality Inventory (MMPI), dotazník používaný k posouzení různých duševních poruch, byl dán velkému množství vysokoškolských studentů po celých Spojených státech, a to už od roku 1938. Dotazník MMPI-A (verze používaná u mladších adolescentů) byl rozdáván studentům středních škol, a to od roku 1951. Výsledky mnohaletého průzkumu se shodují i s dalšími studiemi, které taktéž poukazují na dramatický nárůst úzkostí a deprese u dětí, dospívajících i mladých dospělých v posledních pěti a více dekádách.

Náhled na svět vítězí nad realitou

Tento fakt však nemá nic společného s realistickými nebezpečími a nejistotami ve vnějším světě. Změny v duševním zdraví dětí a mladých lidí nesouvisejí s ekonomickou situací, válkami nebo jinými světovými událostmi, o nichž lidé často mluví v souvislosti s ovlivňováním mentálního stavu dětí. Úzkosti a deprese se u dětí a dospívajících objevovaly mnohem méně za dob hospodářské krize a druhé světové války, než je tomu dnes. Zdá se, že tyto změny mají mnohem více společného s tím, jak mladí lidé svět vidí, než s tím, jaký svět skutečně je.

Nejčastější chyby ve výchově. Kterou z těchto 6 chyb děláte i vy?

Nedostatek kontroly nad životem

Jedna věc, kterou o úzkosti a depresi víme, spočívá v tom, že značně souvisí s pocity kontroly nebo spíše s nedostatkem kontroly nad vlastním životem. U lidí, kteří věří, že mají osud ve svých rukách, je mnohem méně pravděpodobné, že se stanou úzkostnými či upadnou do deprese než ti, kteří se domnívají, že jsou oběťmi vnějších okolností, se kterými nemohou nic dělat. Možná si myslíte, že pocit osobní kontroly se během posledních několika let zvýšil. Došlo přece k reálnému pokroku v naší schopnosti předcházet nemocím a léčit je, bojujeme s předsudky spojenými s rasou, pohlavím nebo sexuální orientací, které nás doposud v mnohém omezovaly. Z údajů však vyplývá, že víra mladých lidí v kontrolu na svými životy, se naopak prudce snížila.

Dotazník je měřítkem smyslového vnímání

Standardním měřítkem smyslového ovládání je dotazník vyvinutý Julien Rotterovou v pozdních 50. letech. Dotazník, kterému se říká „vnitřně-externí kontrolní stupnice“ se skládá z 23 párů výroků. Jedno prohlášení v každé dvojici představuje víru ve vnitřní kontrolu a druhé představuje víru v externí kontrolu. Osoba, která na otázky odpovídá, se musí rozhodnout, které prohlášení v daném páru je pravdivější.

Příkladem je otázka:

1. V mém živote se stane to, co se má stát.
2. Na osud nevěřím, sám jsem strůjcem toho, co se mi v životě děje.

Volba a) v tomto případě představuje externí pocity kontroly a možnost b) zase vnitřní kontrolu.

Smyslové vnímání jde ruku v ruce s psychickými poruchami

Mnohé studie v průběhu let ukázaly, že lidé, kteří míří směrem k vnitřní kontrole žijí daleko šťastněji než ti, kteří se nechávají ovlivňovat externími okolnostmi. Je pravděpodobné, že první skupina lidí získá skvělou práci, bude se starat o své zdraví i o udržování dobrých vztahů. Naopak je méně pravděpodobné, že upadne do deprese nebo bude trpět úzkostnými stavy. Twenge a jeho kolegové analyzovali výsledky mnoha předchozích studií s Rotterovou škálou, které probíhaly od roku 1960 do roku 2002. Zjistili, že v tomto období se průměrné skóre dramaticky posunulo. Děti ve věku 9 – 14 let se stejně jako studenti vysokých škol posunuly od vnitřního k vnějšímu konci stupnice. Vzestup externality na Rotterově škále během 42letého období prokázal stejný trend jako nárůst depresí a úzkostí.

Můžou za to geny nebo výchova? Co má větší vliv na osobnost dítěte?

Peníze jsou důležitější než duchovní bohatství

Twengeova vlastní teorie spočívá v tom, že generační zvyšování úzkosti a deprese souvisí s posunem od vnitřního k vnějšímu cíli. Vnitřní cíle jsou ty, které souvisí s vlastním vývojem člověka, jako je volba a rozvoj smysluplné filosofie života. Vnější cíle jsou naopak ty, které souvisí s materiálními odměnami. Zahrnují vysoký příjem peněz, status a dobrý vzhled. Twenge tvrdí, že mladí lidé jsou v dnešní době zaměření podstatně více na vnější cíle, než tomu bylo v minulosti. Každoroční průzkum vysokoškolských studentů ukazuje, že většina z nich chce být spíš finančně dobře zajištěná, než aby vedla smysluplný život. Přesně naopak tomu bylo v 60. a 70. letech. Tento trend naznačuje posun směrem ke kultu materialismu, který nám posouvají média. Mladí lidé jsou od narození vystaveni reklamám a dalším zprávám, které naznačují, že štěstí závisí na dobrém vzhledu, popularitě a hmotných statcích. Jak je to možné? Generační nárůst externality, úzkosti a deprese souvisí především s poklesem příležitostí k volné hře.

Jak může pokles hry u dětí zvýšit riziko deprese a úzkostí

Svobodná hra odjakživa učí děti řešit své vlastní problémy, řídit svůj vlastní život, rozvíjej své vlastní zájmy a stát se kompetentním při prosazování vlastních zájmů. Hraní ve skutečnosti není řízeno vnějšími okolnostmi, ale směruje spíše k vnitřním cílům. Tím, že dnešní děti už nemají tolik příležitostí hrát si samy bez přímé kontroly dospělých, zbavují se příležitosti dozvědět se, jak převzít kontrolu nad vlastním životem. Můžeme si myslet, že je chráníme, ale ve skutečnosti snižujeme jejich radost, pocit sebekontroly a bráníme jim objevovat a zkoumat to, co by mohly mít rády a v čem by mohly vynikat. Zároveň tím zvyšujeme šance, že budou trpět úzkostí, depresí či jinou psychickou nemocí.

Dítě nemá žádné kamarády. Jak mu s tím pomoci?

Řízené vzdělávání zbavuje mladé lidi osobní kontroly a podporuje u nich psychické poruchy

Během posledního půlstoletí, kdy docházelo k poklesu hry ve volném čase dětí, došlo k podpoře různých školních a mimoškolních aktivit. Děti dnes tráví podstatně více času ve škole a na kroužcích než kdy dříve. Během této doby jsou posouvány určitým směrem, chráněny, hodnoceny, posuzovány a odměňovány dospělými. Ve všem těchto případech mají nad dětmi kontrolu pouze dospělí lidé, nikoliv samy děti.

Ve škole se děti rychle učí, že jejich vlastní volba činností a jejich vlastní názory nejsou vhodné. Důležité jsou naopak volby a příkazy učitelů. Mohou se sice intenzivně zabývat studiem, ale pokud neudělají to, co učitel chce, odnesou si domů špatnou známku. Cílem žáků a studentů nejsou vlastní názory a pohledy na věc, ale dobré známky. Tento systém, který jsme si sami nastavili, je navržený tak, aby v dětech vyvolával úzkosti a deprese.

Škola je také místem, kde děti nemají žádnou volbu v tom, s kým se budou potkávat a přátelit. Jsou nuceny sdílet prostor s jinými dětmi, které si nevybraly a musí s nimi denně trávit spoustu hodin. Ve volné hře mohou děti, které se cítí být obtěžovány nebo šikanovány, odejít a najít si k hraní jinou skupinku, se kterou si budou více rozumět. Ve školou toto možné bohužel není. Ať už je dítě šikanováno spolužáky nebo učitelem, nemá jinou možnost než těmto osobám každý den čelit.

Jaký vliv mají na vaše dítě videohry? Od kolika let jsou vhodné?

Následky mohou být katastrofální

Před několika lety provedl Mihaly Csikszentmihalyi a Jeremy Hunter studii o štěstí a neštěstí studentů veřejných škol. Každý z 828 účastníků z 33 různých škol v 12 různých obcích v celé zemi nosil po celý týden speciální hodinky. Ty byly naprogramované tak, aby spustily zvukový signál v náhodném čase mezi 7:30 a 22:30. Vždy, když se signál ozval, museli účastníci vyplnit dotazník, v němž uvedli, kde se nacházejí, co dělají a zda se v tuto chvíli cítili šťastní nebo nešťastní. Nejhorší výsledky připadly na dobu, kdy byly děti ve škole. Naopak nejšťastněji se děti cítily mimo školu ve chvíli, kdy si hrály se svými přáteli. Čas strávený s rodiči byl někde uprostřed. Pocity štěstí se zvyšovaly o víkendech, ale od nedělního večera, kdy se blížil nový školení týden, opět rapidně klesaly.

Co z této studie plyne? Děti by měly trávit podstatně více času v prostředí, ve kterém chtějí být a kde se cítí dobře. Dopad na duševní zdraví dětí pak bude obrovský.