Minulé životy našich dětí aneb když předškolák povídá divné věci…

Stalo se vám někdy, že vaše dítě začalo vyprávět podivný příběh nebo si náhle vzpomnělo na něco, co v žádném případě nemohlo ve svém dosud krátkém životě zažít? Sděluje vám informace, o kterých ve svém věku může jen těžko něco vědět? Zdá se vám to být podivné až děsivé?

Možná vás okamžitě napadne nějaká spojitost s fenoménem minulých životů. Ať už je to jak chce, rozhodně byste neměli dítě odbývat, shazovat jeho skutečné pocity nebo mu zakazovat o jeho prožitcích mluvit.

Vzpomínky na minulé životy

Jestli skutečně existuje reinkarnace, a dochází ke stěhování duší z jednoho těla do druhého, prokazatelně nevíme. Mnohá náboženství o tom píší ve svých textech, někteří lidé tomu věří, jiní jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že má fenomén minulých životů mnohem jednodušší a praktičtější vysvětlení. Pokud se ale rodič setká s tím, že jeho dítě začne náhle vyprávět své vzpomínky s patřičným emocionálním doprovodem, vše vypadá tolik autenticky a potomek tvrdí, že byl někým jiným a dokonce popíše i vlastní smrt, zřejmě to nikoho nenechá v klidu.

Možná jako starostliví rodiče začnete spekulovat o možné duševní chorobě, budete prověřovat příbuzné a genetické vlivy, vezmete v úvahu bujnou fantazii či chorobnou lhavost, anebo tomu prostě uvěříte. Třeba vás tahle zkušenost přiměje k tomu, že se začnete o toto téma více zajímat, posdílíte své zkušenosti s dalšími rodiči, kteří jsou vůči těmto záležitostem otevření, seženete si vhodnou literaturu nebo oslovíte regresního terapeuta či psychologa a zahrnete ho dotazy.

Jaký jste rodič podle znamení zvěrokruhu?

Existuje reinkarnace?

Zůstaňte v klidu, americký psychiatr Ian Stevenson (1918 – 2007) tvrdil, že tyto spontánní vzpomínky jsou u malých dětí do určitého věku úplně normální, dokonce se sám jimi zabýval a sesbíral přes 3 000 těchto případových studií. Usiloval o vědecký výzkum fenoménu reinkarnace a zaměřoval se na vzpomínky, projevy traumatu a fobií u dětí, které se nedaly vysvětlit jako vliv událostí současného života, prostředí, anebo dědičnosti. Bohužel jako vědec zůstal nepochopen.

Práce Reinkarnace a biologie z roku 1997 představuje jeho hlavní dílo. Obsahuje přes 2 000 stran a je psána velmi odborně. Zabývá se mimo jiné i výskytem mateřských znamének a vývojových vad u dětí v souvislosti s jejich minulými životy a způsoby úmrtí.

Do češtiny byla přeložena kniha s názvem Existuje reinkarnace? Smrt – nový začátek, která byla vydána roku 2004. Je jakýmsi stručným výtahem psychiatrovy celoživotní práce a věnuje se jen několika málo případům dětí. Na Stevensonovu práci navazují mnozí další psychiatři a psychologové zabývající se paranormálními jevy, ale na akademické půdě nejsou bráni příliš vážně.

Bujná fantazie nebo reálné vzpomínky?

Děti v určitém věku bývají daleko senzitivnější a vnímavější vůči různým vlivům než dospělí. Tohle by asi potvrdil každý dětský psycholog nebo pedagog. V rámci vývojové psychologie je zcela přirozené, že se dítě přibližně do začátku nástupu ke školnímu vzdělávání pohybuje ve světě fantazie, dochází k utváření jeho vlastní osobnosti a identifikaci se svým já. Ať už vám potomek vypráví cokoliv, ze všeho nejdůležitější je ho v tom podpořit, projevit mu maximální účast, pochopení a laskavost. Umění dětem správně naslouchat je základem každého vztahu mezi rodiči a dětmi.

Pokud vás vyprávění dítěte vyděsí a budete jej zpochybňovat nebo předstírat, že jste jej neslyšeli, dítěti to rozhodně nepomůže a naopak by mohlo dojít k narušení vzájemné důvěry mezi vámi. “Ale co sis to zase vymyslel, to přece vůbec není možné!” je stejně nevhodnou reakcí jako kterýkoliv jiný způsob umlčení dítěte.

Jestliže dítě prožívá v souvislosti s nějakou neidentifikovatelnou vzpomínkou silné emoce, můžete se snažit citlivě odvést jeho pozornost jinam a vysvětlit mu, že už se nemusí bát. “To se stalo už dávno. Vím, že tě to moc bolelo, ale teď už se nemusíš bát.” Důležité je dítě uklidnit a ubezpečit jej, že jste tady pro něj a je dostatečně silné, aby situaci zvládlo. Vysvětlete mu, že je všechno naprosto v pořádku.

Astrologický výpočet plodných dnů nemusí být jen krajním řešením!

Nevhodná reakce rodiče

Nejen nedůvěra a zpochybňování opravdovosti prožitku dítěte, ale také přehnaná senzacechtivost a potřeba udělat si ze svého dítěte cvičenou opici, v něm může utlouct veškerý projev důvěry k vám a potřebu se vám svěřovat. Pokud jej začnete v jeho vyprávění přehnaně podněcovat, manipulovat s ním nebo mu nepřímo podsouvat různé zážitky a zkušenosti, ventilovat je mezi všemi kamarádkami a sousedy, opravdu to nikomu neprospěje. Jedná se o skutečně citlivý, velice křehký niterný prožitek zranitelné bytosti. Neměli byste tedy dělat nic jiného, než se snažit své dítě ochránit.

Může jít o důsledek traumatu, vysvětlení nějaké fobie, dokonce na tom i vy sami můžete mít nějaký podíl. Naše podvědomí si s námi někdy umí dokonale hrát na schovávanou i na odhalování skrytých pravd. Uvádí se, že dětské prožitky v souvislosti s dávnými vzpomínkami na minulé životy se často objevují v případech předchozí náhlé a traumatické smrti.

Důkazy reinkarnace a skutečné případy

Pokud jste se setkali s tím, že vaše dítě vyprávělo podivné vzpomínky, plakalo, mluvilo o své vlastní smrti, tvrdilo, že bydlí někde úplně jinde nebo je mu smutno po rodičích, kterými vy nejste ani omylem, mluvilo na vás cizí řečí, kterou se nemohlo stihnout naučit nebo popisuje život v jiných neznámých krajinách či na planetách, podpořte jej, naslouchejte mu a dejte mu najevo svou důvěru a lásku. Nemůžete v podstatě udělat nic jiného. Podle Iana Stevensona se tyto spontánní vzpomínky vytratí nejpozději do osmi let věku dítěte.

Sám prozkoumal tisíce případů dětí ze všemožných zemí a snažil se je také prakticky dokázat. Dítě poznalo skutečnou krajinu nebo i reálné, žijící osoby, se kterými se ve svém současném životě nemohlo setkat. Mnohé tyto zkušenosti byly zaznamenány v oblasti Indie a dalších zemí, kde lidé věří v reinkarnaci. Takových příběhů je zapsáno opravdu mnoho. Známý je například případ děvčátka, které zahynulo při nehodě autobusu.

Případ Kamaldžit Kaurové

Kamaldžit Kaurová byla dcerou indického učitele v Pandžábu. Jednoho dne ho cestou na trh požádala, aby ji odvezl do vzdálenější vesnice. Otci své počínání zdůvodnila tak, že se prý chce podívat domů. Následně mu vyprávěla, jak jely s kamarádkou na kole a vrazil do nich autobus. Druhá dívka byla na místě mrtvá, a ona sama utrpěla vážná poranění hlavy. Uvedla, že ji lidé odnesli z místa nehody a odvezli do nemocnice. Tam se lékaři rozhodli, že dívku vzhledem k jejímu velmi vážnému stavu, převezou do sousední Ambaly, ale Kamaldžit požádala rodiče, aby ji vzali domů. Učitel naslouchal vyprávění své dcery a opravdu ji do vesnice, kde dříve žila, odvezl. Kamaldžit mu ukázala přesné místo, kde ji autobus porazil a také domek, ve kterém bydlela.

Sousedé vše potvrdili a překvapenému otci sdělili, že šestnáctiletá dívka Rišma zemřela po cestě z nemocnice domů. Kamaldžit poznala své příbuzné i své věci v domě. Vůbec se nechtěla vrátit domů a žádala, aby tam mohla zůstat. Nakonec ji otec přesvědčil, aby nechala minulost minulostí a raději žila svůj současný život. Obě rodiny dívce příběh uvěřily. Kamaldžit se narodila deset měsíců po smrti Rišmy. Vzpomněla si na spoustu událostí ze svého předchozího života, pamatovala si jména spolužaček i šaty, které nosila. Také svým rodičům sdělila, že poslední věc, kterou si ze svého minulého života vybavuje je to, jak zhasla světla ve voze, kterým ji vezli z nemocnice domů. To byl okamžik, kdy zemřela.

Spontánní vzpomínky dětí na minulé životy

• nejčastěji se objevují u batolat a dětí v předškolním věku
• dítě si vybavuje události, osoby nebo předměty, které nezná ze svého současného života
• často se objevují emoce, kterým dítě pochopitelně ještě nerozumí
• děti mohou tvrdit, že nejste jejich rodiče a touží se vrátit domů
• spouštěčem vzpomínek mohou být vůně, silné zvuky, emočně vypjaté situace, hudba nebo třeba konkrétní prostředí či zvířata
• vzpomínky se také mohou objevovat ve snech
• dítě může přechodně znát a rozumět tomu, co dosud v jeho věku není možné
• někdy se uvádí, že dítě prokazatelně chvíli mluvilo jiným jazykem, který se nemohlo naučit
• často se objevuje spojitost s konkrétními strachy a fobiemi, například vodou, ohněm, pavouky, hady, temnou místností, jízdou autem, ohňostrojem, který může evokovat střelbu či bombardování a podobně
• věnujte také pozornost dětské kresbě, může o ledačem vypovídat
• pokud dítě vezmete na nějaký hrad či zámek a začne se chovat podivně, mohlo toto chování vyvolat historické prostředí a dobové předměty