Pohádky jsou národním kulturním bohatstvím. Přinášejí cenné zkušenosti i ponaučení do života. Jsou to archetypy, vzory k utváření mezilidských vztahů i morálních hodnot. Každé dítě potřebuje pohádky ke správnému a zdravému rozvoji osobnosti. Právě v pohádkách se děti poprvé setkávají s dobrem, ale i se zlem. Že jsou pohádky příliš kruté? Ano, to jsou. Ale zlo ze života nemůžeme vynechat. Dříve či později s ním bude dítě konfrontováno.
Pohádky pro předškoláky
Otázkou je, jaké pohádky volit, v jakém věku dítěte, a také jakou formou je dítěti předkládat. Některé maminky vyprávějí svým dětem pohádky už v době těhotenství, jiné třeba hned po narození. I když jim ještě miminka nemohou dobře porozumět, reagují na příjemný maminčin hlas a lidský mozek nasává ty správné podněty. Opravdové porozumění přichází až ve věku kolem čtyř let a zejména v předškolním věku je velice důležité, aby se dítě s pohádkami setkávalo co nejčastěji. V této době je vhodné, aby rodiče dětem pohádky vyprávěli, anebo četli.
Kromě určitého poznání a poučení, přinášejí i konfrontaci se zlem a pomáhají utvářet základní mravní hodnoty. Zlo v pohádkách nelze vynechat. Bez něj by nebylo možné si uvědomit, co je to dobro, jaký význam má v lidském životě, a ani to, že pohádka má vždy šťastný konec. Důležité je také ponaučení, které z celého příběhu vyplývá.
Co dělat, když se dítě bojí tmy? Poskytněte jim podporu
O neposlušných kůzlátkách
Například neposlušná kůzlátka otevřela vlkovi, a pak musela čelit jistým následkům. Z takovéto pohádky nemusí jen nutně vyplývat to, že dítě má povinnost za každou cenu poslechnout matku a udělat, co mu řekla, ale také třeba to, že se může ze své nevědomosti poučit, být kreativní a dokázat si poradit v každé situaci. Kůzlátka se totiž nejprve vyptávala a chtěla, aby vlk dokázal, že je jejich maminka. Uměla tedy kriticky myslet a rozvažovat. Špatné rozhodnutí otevřít dveře končilo úprkem a snahou okamžitě vyřešit nepříznivou situaci, a to třeba tím, že se jedno kůzlátko schovalo v hodinách. Postavit se čelem tak velkému nepříteli je další z možností, leč poněkud nerozumnou.
Má být vlk po zásluze potrestán? Měl by zemřít krutou smrtí s kameny v břiše namísto kůzlátek? Anebo dětem zatajíme už jen fakt, že vlk kůzlátka prachsprostě sežral, abychom své miláčky nevyděsili?
Kdy začít chodit do kina s dětmi
Záporná postava z pohádky se může polepšit. Ne však vždy…
A co třeba čarodějnice upálená v peci nebo zastřelený vlk v Karkulce? Co draci, příšery nebo děsivé postavičky z moderních animovaných pohádek, se kterými se děti mohou snadno setkávat na tabletu nebo v televizi? Je jen na rodičích, kdy a jakým způsobem dětem umožní poznat odvrácené stránky života. Koneckonců hororové scénky z tradičních pohádek můžeme dětem vždy zjemnit a kreativně přetvořit, například zlý vlk se polepší a bude hlídat chaloupku a ježibaba rozdá dětem všechny perníčky.
Na druhou stranu nemůžeme dětem idealizovat svět, který takový ve skutečnosti není. Existují záporné postavy, které se nikdy nepolepší. Zajímavou možností ale může být to, nechat děti vyprávět příběh samy, anebo navrhnout trest pro ježibabu či vlka. Předškoláci by měli v průběhu vyprávění nebo předčítání textu rodičem prokázat to, že danému příběhu porozuměli, pamatují si děj, mohou do něj vstupovat, anebo jej přetvářet.
Podporujte děti v jejich kreativitě a představte jim pohádky i s celým dobrem a zlem v takové podobě, jakou dokáží s ohledem na svůj věk i povahu dobře vstřebat. Kdo jiný by měl najít tu správnou hranici než rodič, který je nejvíce citlivý a vnímavý vůči svému dítěti!
