×
MotherClub.cz

Jiné dítě ublížilo tomu vašemu. Jak se máte jako máma zachovat?

jiné dítě ubližuje tomu vašemu

Jak zareagujete, když jiné dítě uhodí to vaše? Můžete cizí dítě okřiknout? A jak máte dítěti vysvětlit, proč mu vlastně jiné dítě ublížilo?

Přijdete na dětské hřiště nebo do mateřského centra s vidinou toho, jak se dítě hezky zabaví. Vyndáte mu kyblík a lopatku, pošlete si ho hrát. Vaše dítě je zaujato děláním báboviček nebo vařením v kuchyňce. Všechny děti si hezky hrají. Jen co se na chvilku otočíte, vaše dítě propukne v srdceryvný pláč. Jiné dítě ho bouchlo po hlavě a sebralo mu hračku. Co teď?

Malé děti neovládají své emoce

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že děti do tří let ještě neumí dobře ovládat svoje emoce a adekvátně slovně vyjádřit, co se jim nelíbí. Vztek, frustraci, ale třeba i únavu a hlad projevují fyzickým napadením.

Také se neumí do ostatních dětí vcítit, nemají empatii, vše vnímají jen skrz sebe. To je znásobeno obdobím vzdoru, kdy děti testují hranice, kam až mohou zajít, a snaží se o větší nezávislost na rodičích.

Proto je důležité frustraci dětí předcházet – nastavit jim pravidelný režim, nepřepínat jejich síly, dopřát jim čas na vybití i odpočinek, mít vždy po ruce svačinku. Důležité je ovšem děti také naučit, jak své pocity zvládat správně a že ubližování jiným správné rozhodně není.

Až se zlepší komunikační dovednosti dětí a budou svoje potřeby umět jasně vyjádřit, zmírní se i jejich agrese vůči jiným dětem.

Jiné dítě ublížilo tomu vašemu, co teď?

V první řadě své dítě uklidněte, pofoukejte bolístku. Vysvětlete mu, proč to asi jiné dítě udělalo. Řekněte: „Chlapeček se rozzlobil, protože jsi mu nepůjčil/a bábovku. Kdyby tě hezky poprosil, půjčil/a bys mu ji, že?“ Nebo: „Shodila jsi holčičce věž z kostek, a proto je naštvaná. Omluv se jí, prosím.“

Jsou vaše děti hodně plačtivé? Vinou může být citlivost, vzdor i mnoho jiného?

Nesnažte se o sáhodlouhé vysvětlování, malé dítě neudrží tak dlouho pozornost. Jen krátce zdůvodněte, proč mu asi druhé dítě ublížilo, proč se vlastně zlobí. A vždy řekněte, že je špatné řešit to bitím. Pokuste se o smír mezi dětmi – ty se holčičce omluvíš, že jsi jí rozšlápla bábovku, ona pak tobě, že tě bouchla.

Jak agresi řešit?

Matce dítěte, které ubližuje ostatním dětem, by situace neměla být lhostejná (některé třeba nezasahují, protože si myslí, že si děti mají konflikty řešit samy mezi sebou). Měla by ihned zasáhnout a svému dítěti říct jasné NE, ostatním dětem neubližujeme. A odvést ho stranou. Tam zůstane, dokud se neuklidní. Pokud i nadále bude ubližovat ostatním, bude muset odejít domů.

Situaci by ideálně měla řešit klidně, bez dlouhého vysvětlování i bití. Bitím rodič ukáže dítěti, že agrese je v pořádku. Měla by vždy reagovat stejně, aby dítě vědělo, že na nastavených pravidlech trvá.

Agresivní dítě musí vědět, že bití je nežádoucí a omluva to takzvaně nespraví, i když je namístě. Pokud dítě ublížilo jinému, nestačí říct promiň s pocitem, že tím je to vyřešené. Není! Řešením je neubližovat vůbec.

Když agresi svého dítěte neřeší matka, můžete dítě slovně usměrnit vy. Říct mu: „Nedělej to! To se nesmí.“

Postrach okolí

Někdy už všechny maminky vědí, že dorazila tzv. známá firma. Dítě, o kterém se ví, že rádo ubližuje ostatním.

V takovém případě svému dítěti dopřejte zvýšený dohled. Pokud se tak zařídí všechny maminky, je možné, že to agresora odradí.

Někdy je rozumnější z hřiště odejít, než chvíle na něm trávit ve stresu čekáním, kdy agresor zaútočí. Vaše dítě by ale nemělo být vždy v roli poraženého. Naučte ho konflikty řešit, nenechat si vše líbit. Případně umět požádat o pomoc.

Pravidla hry

Učte děti, jak správně fungovat mezi ostatními dětmi na pískovišti a v herně. Když se naučí, že dodržováním určitých pravidel mohou řadě konfliktů předcházet, bude mít jejich pobyt „v kolektivu“ hladší průběh. Budou vědět, jaké reakce mohou očekávat.

Dítě by mělo vědět, že má právo svoji hračku nepůjčit, ale že je zároveň pěkné, když to udělá. Když si chce půjčit cizí věc, musí se majitele zeptat a počkat, až mu to dovolí. A poděkovat. Pokud mu jiné dítě bere věcí, nemusí si to nechat líbit, ale nebouchnout. V herně platí, kdo dřív přijde, ten si hraje, ale i tak by se dítě mělo postupně naučit spolupracovat s ostatními dětmi, střídat se.

Nemůžete očekávat, že to děti zvládnou hned samy, proto mají oporu ve vás. Čím starší dítě, tím větší prostor pro vlastní řešení konfliktů mu poskytněte, ale buďte nablízku.

Jak naučit dítě zvládat emoce?

Důležitá je také tolerance mezi malými a většími dětmi, třeba na hřišti. Ty větší je třeba učit, aby dávaly na mladší pozor, aby jim neublížily. Zároveň je však potřeba hlídat i ty malé, aby starším třeba nebořily jejich umělecká díla.

Je důležité učit děti, jak zvládat své emoce společensky přijatelnou formou. Musí vědět, že ubližovat ostatním dětem je špatné. Zároveň je dobré jim vysvětlit, co druhé děti k napadání vede a jak by to šlo řešit lépe. Děti se teprve učí zvládat svoje emoce i fungovat mezi ostatními, ale ubližování tolerovat nelze.



1 Komentář Jiné dítě ublížilo tomu vašemu. Jak se máte jako máma zachovat?

  1. Zrovna tento víkend se stalo něco co souvisí s tímto tématem. Jen já jako matka (pedagog) jsem se musela zastat své 21 měsíční „agresivní“ dcery.
    Dcera si hrála s autíčkem a přiběhla k ní stejně stará sestřenice a snažila se jí hračku sebrat. Když se jí to nepodařilo, začala se vztekat, dupat a křičet, že ona přece ihned tu hračku chce. Mezi tím už přiběhla švagrová a začala mojí dceři vysvětlovat, že hračky se přece půjčují. Moje dcera si ale s hračkou hrála první a to nerušeně a hezky (navíc je to autíčko jejího bratra) a tak se jí samozřejmně nelíbilo hračky se dobrovolně (nedobrovolně ve prospěch se vztekajícímu dítěti) vzdát. Tudíž se se slovy: „ne moje“ autíčkem po milé sestřenici ohnala a trochu ji bouchla. To se ale nelíbilo švagrové (plně ji chápu, každá matka brání své dítě) a se slovy: „běž pryč, to se nesmí nebo nedělá“ odstrčila moji dceru stranou.
    A teď autore článku raď. Myslím si, že by cizí dospělý neměl vychovávat a jakkoli zasahovat do výchovy jiných rodičů. A tudíž ani učit cizí dítě na pískovišti, že se něco půjčuje, nebo něco nesmí. Od toho jsou tam vlastní rodiče a pokud si něčeho nevšimnou, je slušné je na to decentně upozornit, popřípadě pokud si jejich dítě chce půjčit cizí hračku, je slušnost je požádat o svolení, zda si může jejich dítě také hrát s těmito hračkami. Připadne mi to slabošské, když si dospělý vyřizuje své zamindrákované neúspěchy na malém dítěti, které vůbec nezná a neví v jakém prostředí a zázemí vyrůstá. (V tomto případě rozmazlená sestřenice, která si svým vztekáním a dupáním vyřve u rodičů vše, co si zamane).

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*