×
MotherClub.cz

Jak se stát pěstounem a kdo si může vzít dítě do pěstounské péče

Jak se stát pěstounem

Uvažujete o tom, že byste se rádi postarali i o jiné děti, než o vaše vlastní, které jste už třeba vychovali, a jsou už velké? Nemůžete mít vlastní děti a chybí vám doma dětský smích? Máte možnost vzít si dítě do trvalé pěstounské péče, nebo i do péče na přechodnou dobu. Co všechno to obnáší a jaké musíte splňovat podmínky?

Děti, které nemohou jít k adopci

Pěstounská péče je primárně určena takovým dětem, kterým hrozí i dlouhodobější pobyt v ústavním zařízení, protože z různých důvodů nemohou jít k adopci. Pokud sami nemůžete mít děti, anebo už vám ty vaše vyrostly, můžete se právě o tyto děti postarat a poskytnout jim tak domov a láskyplnou péči. Vybírat si moc nemůžete. Rozhodně není vhodné upřednostňovat konkrétní věkovou skupinu či etnikum. Na základě zvážení všech okolností je možné zvolit dítě přiměřeného věku, které se do vaší rodiny hodí.

Kdo se může stát pěstounem?

Pěstounem se může stát každý občan České republiky, který má vztah k dětem a dokáže jim být dobrým vychovatelem a průvodcem po celou dobu trvání pěstounské péče. Je to pro dítě rozhodně lepší než ústavní výchova, byť pouze dočasná, která zvyšuje riziko vzniku citové deprivace a dalších problémů. Pěstoun nemusí být ženatý, může jít i o svobodného člověka. O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud. A to v případech, kdy se o dítě nemůže starat žádný z rodičů ani jeho příbuzných.

Samozřejmostí je také to, aby žadatel o svěření dítěte do pěstounské péče měl čistý trestní rejstřík, zaměstnání a stálý příjem peněz a byl zdravotně způsobilý vychovávat dítě. Musí také projít psychologickými testy a speciální přípravou v délce trvání 48 hodin u trvalé pěstounské péče, anebo 72 hodin u pěstounské péče na přechodnou dobu.

Přechodná pěstounská péče nebo trvalá pěstounská péče?

U přechodné pěstounské péče, které se říká pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD), platí pravidlo, že pokud se dítě umístí do rodiny s ostatními dětmi, je potřeba, aby nejmladšímu členovi rodiny bylo více než sedm let. Rodina se totiž od začátku připravuje na to, že nový přírůstek do rodiny nebude s nimi napořád. Za určitý čas, zpravidla to bývá maximálně jeden rok, od nich odejde. A u malých dětí mladších sedmi let by to nemuselo být správně pochopeno. Navíc rodiče už musí mít naplněnou rodičovskou potřebu. Pokud touží po tom mít svěřené dítě napořád, nemohou se účastnit pěstounské péče pouze na přechodnou dobu.

U trvalé pěstounské péče (PP) trvá závazek pěstounů až do dosažení zletilosti jejich svěřence.

Jaké povinnosti a práva má pěstoun?

Pěstoun má povinnost spolupracovat s institucemi i s biologickými rodiči dítěte. Má povinnost je informovat o závažných okolnostech týkajících se dítěte a umožnit rodičům styk s dítětem. Dále se musí vzdělávat a osobně se starat o dítě. Pěstounům na oplátku náleží pomoc a finanční podpora poskytovaná státem, o kterou si mohou požádat. Jedná se o odměnu pěstouna a příspěvek na úhradu potřeb dítěte.

Pokud příjmy pěstouna nestačí a splňuje podmínky, může si také požádat o přídavky na děti. U dítěte mladšího 3 let je samozřejmostí možnost vyřídit si rodičovský příspěvek, když je potřeba o dítě celodenně pečovat a pěstoun nemůže chodit do práce.

Zajímá vás pěstounská péče. Jaké podmínky musíte splnit?

Jaká práva má biologická matka dítěte?

Jakkoliv je to nepříjemné, pěstoun musí být ochoten spolupracovat s biologickou matkou dítěte. Ta pak třeba posléze bude přebírat dítě zpět do vlastní péče. Může to trvat měsíce, někdy i roky. Kontakt biologického rodiče s dítětem upravuje OSPOD, tedy sociálně právní ochrana dítěte. Veškeré náležitosti pak bývají ustanoveny na základě rozhodnutí soudu. Někdy je potřeba, aby byla u kontaktu matky s dítětem ještě přítomna sociální pracovnice, aby byl styk pro dítě bezpečný.

Většinou bývají určena přesná pravidla, která se musí z nařízení soudu dodržovat. Matka dítěte může být například nezletilá, být ve výkonu trestu či na léčení a podobně. Pokud má povoleno své dítě vídat, nemůže jí v tom pěstoun nijak bránit.

Výhody pěstounské péče

I když není jednoduché osvojit si úplně cizí dítě, které si už něčím prošlo, je pro něj rozhodně lepší vyrůstat v milující rodině, než v dětském domově. Zvažte, jestli máte na to postarat se o dítě a dát mu svou lásku a péči, navíc pokud se s ním s těžkým srdcem budete muset po čase rozloučit. Pěstounská péče přináší nesporné výhody oběma stranám – dítěti domov a osamělému dospělému člověku možnost o někoho pečovat.



7 Komentáře Jak se stát pěstounem a kdo si může vzít dítě do pěstounské péče

  1. Mnohokrát jsem přemýšlela o tom, že bych se dokázala postarat o nějakou holčičku. Sice už mi je 66 roků, ale nejsem vůbec nemocná, děti mám veliké, nejmladší vnučce je 10 let, sice si ji beru každých 14 dnů, ale jinak je ode mne 100 km.Mám rodinný domek, a určitě bych se jí věnovala celý čas, rozvíjela její schopnosti,byla bych taková babička.Nikdy jsem si netroufla zažádat, protože každý říká, je to velice těžké, a jen tak někomu dítě nesvěří, ale já si myslím, lépe doma v domečku, plném lásky. Než v děckem domově, kde musí žebrat o pohlazení.

    • Paní Mileno běžte do toho. I kdyby Vaším domem prošlo jen jedno dítě, bude to znamenat hodně.
      Osobně už jsem o tom uvažovala před pěti lety, ale měla jsem v té době čtyřletou dceru s pak přišel syn, takže zatím mám plné hnízdo.

    • Jsem na to stejně.Mám 62let ,vždy jsem si přála holčičku a mám jen syny a vnuky ..Taky bych ráda se starala o nějaké děvčátko ale nevím jestli mám nějakou šanci?Třeba bych jen o víkendy a pod…

      • K tomu se hodí hostitelská péče. Dítě je nadále v ústavu, hostitelská rodina si je bere na víkendy, prázdniny, záleží na domluvě. Týká se to už větších dětí, které jsou schopny pochopit, že se pak zase musí vrátit do dětského domova. Je to šance pro děti, které z důvodu vyššího věku už nikdo nechce do pěstounské péče. Pro děti to znamená, že poznají život v normální rodině, zažijí to, co v domově nezažijí (třeba obyčejné věci, jako je jízda na kolotoči, na koni, jak chutná cukrová vata, grilovaná makrela, špekáčky na ohni). Po odchodu z dětského domova nezůstanou na světě zcela osamocené, mají vazbu na hostitelskou rodinu, která jim poradí, pomůže jim. Beru si občas na víkendy bratry holčičky, kterou mám v péči a pro ty kluky to znamená hrozně moc. Potřebují se vypovídat někomu, kdo si je vyslechne, tety v domově se střídají, nemají na ně čas. Pokud o to máte zájem, informujte se na nejbližším OSPODu, měli by vám sdělit, jaké mají požadavky, protože to je v každém kraji trochu jiné. Jen podotýkám, že tato „služba dětem“ není státem placená, o děti se při hostitelské péči staráte z vlastních prostředků.

    • Pěstounská péče je pro děti obrovská šance na normální život. Žádné školení, žádná příprava vás ale nepřipraví na to, co přijde. Záleží na věku dítěte, jak dlouho bylo v biologické rodině, jak dlouho bylo v ústavní péči, tohle všechno ho poznamenává. Jako pěstoun musíte milovat dítě, které na vás křičí, jak vás nenávidí, sprostě vám nadává, mlátí dveřmi, ničí nábytek, krade vám věci, ubližuje vašim biologickým dětem. Toto je realita. A vy si musíte stále opakovat, že to dítě za to nemůže, že to z něj křičí zoufalství, strach, obrovský pocit hanby, kterou zažívalo ve své původní rodině. To ne na vás se zlobí, ale na to, co se mu stalo, na svou biologickou rodinu, ta je ale daleko. Vy jste mu nablízku, tak na vás si vylévá své negativní emoce. I když si toto stále uvědomujete, i tak je to hrozně těžké ustát. A nejhorší, co můžete udělat, je vzít si dítě a pak ho vrátit. Dítě není zboží, které jdete vrátit do obchodu, když se vám nelíbí. Pokud dítě vrátíte do ústavu, duševně mu hrozně ublížíte. Proto si to opravdu dobře rozmyslete, zda máte obrovské množství lásky, trpělivosti, tolerance, pochopení. Pokud ano, jděte do toho!!! Toto píšu ze své vlastní zkušenosti, mám 2 roky v péči 10 letou dívenku.

      • Milá pěstounko, vím o čem píšete. Mám kamarádku, která je pěstounka. Držím Vám palce, všechny maminky pěstounky jsou andělé 🙂

  2. Palec nahoru pro všechny,kteří dávají nezištně lásku dětem-ať už vlastním nebo ,,cizím“,které potom už nejsou tak úplně cizí.
    Nejsem pěstounka,ale pracovala jsem dlouhá léta v jeslích a nyní jako chůva. Děti,o které se starám mají milující rodinu,jen jsou ještě příliš malé na školku. Bývalá kolegyně mi vyprávěla příběh:
    když praktikovala v dětském domově,oblíbila si tam jednu holčičku a někdy si jí brávala domů na víkend. Byla nejmladší z početné rodiny. Holčičce se u nich velmi líbilo a stala se miláčkem celé rodiny. Později však začala velmi plakat,když se musela vrátit do dětského domova. Kolegyni tam řekli,že už si jí nebude moci brát,protože přechod velmi špatně snáší. Když to oznámila doma,byli rodiče smutní,už jí začali považovat za svou vnučku. Rozhodli se,že si holčičku nechají. Když jsem jí viděla na fotce,byla už v rodině několik let,chodila do školy a kolegyně říkala,že se dobře učí,což by nejspíš nebylo,kdyby zůstala v dětském domově. I dětský domov je pro dítě lepší než rodina,kde je týráno,ale při nejlepší vůli mu ,,tety“ nemůžou dát to,co dostane v rodině,byť ,,náhradní“

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*