Dula o hypnoporodu: Žena může vše prožívat v pohodlí domova a jet do porodnice až s rozjetým porodem

Michaela Kalusová je porodní i poporodní dula, která založila projekt Jemné zrození, na němž se podílí také se svou maminkou Drahou Sokolovou, a vede kurzy hypnoporodu pro lektorky i nastávající maminky. Sama se stala dvakrát matkou, své druhé dítě bezpečně porodila v pohodlí domova. Co nastávajícím maminkám doporučuje a proč je tolik důležitá emocionální a psychologická stránka porodu?

Jak vznikla myšlenka založení kurzů Jemného zrození pro nastávající maminky?

Před lety mě uchvátil kurz Hypnoporodu, který jsem absolvovala v Londýně, když jsem byla těhotná. Protože trvale stále žiji v Londýně, ale mám v České republice mámu a chtěla jsem tehdy rodit v Česku, přijela jsem na porod do své domoviny. Můj porod však nedopadl dle mých představ a vyskytly se komplikace. Můj syn se před deseti lety narodil pomocí vakuumextraktoru a dlouho mi trvalo, než jsem se s tím vším smířila. Začala jsem se tedy zajímat o problematiku přirozených porodů a rozhodla se pomáhat ženám.

Kdysi jsem pracovala jako manažerka ve firmě, která těžila v Africe zlato. Ale ta práce mě nenaplňovala. Chtěla jsem pomoci ženám, aby nemusely zažívat takovou bezmoc při porodu jako já. Nikdo se mě na nic neptal a já neporodila tak, jak jsem si přála. Začala jsem se vzdělávat a stala se lektorkou Hypnoporodu, a to jak u nás, tak v Anglii. Unikátní projekt Jemné zrození je protkán nejen vědomostmi, ale i zkušenostmi a společně se na něm podílíme i s mou mámou, terapeutkou a hypnoterapeutkou Drahou Sokolovou. Je to ryze ženský projekt.

S vaším druhým dítětem to ale vše dopadlo už jinak, že?

Ano, své druhé dítě – dceru, jsem porodila doma v Londýně. Důkladně jsem se na porod připravovala a vše jsem konzultovala s porodními asistentkami. Porod proběhl zcela bezpečně, za pomocí technik Jemného zrození, a bez komplikací. Oproti první zkušenosti na to velmi ráda vzpomínám.

Co ženy v průběhu porodu vlastně nejvíce potřebují?

Ženy se velmi potřebují věnovat otázce porodu a těhotenství. Vědět jaké jsou jejich možnosti a mít kvalitní informace. Důležité je také zajímat se o ženy po emoční a mentální stránce a postarat se o to, aby měly velkou podporu ze strany partnera nebo partnerky. Těhotná žena, která se připravuje na porod potřebuje mít klid, jistotu a oporu. Porod není jen fyziologický jev. Velice důležitý je i emocionální a psychický faktor. Rozhodující roli hrají především emoce rodičky, to, jak se žena cítí v době porodu, a také to, jak se bude cítit jako matka.

Přítomnost jiné ženy u porodu, zejména zkušené duly a porodní asistentky pomáhá ženám najít klid a pocit bezpečí. Tento vliv pozitivně působí na samotný porod, jeho průběh a prožitek ženy. Rovněž přítomnost partnera či partnerky u porodu bývá velmi přínosným a pozitivním faktorem. Je však potřeba vytvořit příjemné a přátelské prostředí s dostatkem soukromí a respektu k nastávající mamince, která má plné právo rozhodovat si o tom, co se bude dít s jejím tělem, sama.

Co když se to neděje? Mnohé ženy se bojí jet do porodnice. Proč?

Ženy se bojí jet do porodnice, protože neví, na koho natrefí. Bojí se toho, kdo bude zrovna v práci. Což je trochu problém. Porod by totiž neměl být ruská ruleta. Chápeme to tak, že ne vždy žena natrefí na příjemně naladěný a ochotný zdravotnický personál, který se dobře vyspal. Je třeba počítat se všemi možnostmi a ona sama musí umět zvládat své emoce a pracovat se svou psychikou. Ponořit se do sebe, najít harmonii a rytmus těla. Proces porodu se totiž komplikuje při nepříjemném pocitu, když se někdo nechová k ženě hezky, což dnes již všichni víme. A bohužel ještě stále velké procento žen má tyto nepříjemné vzpomínky…

Proto se snad dá pochopit, že ženy chtějí rodit tam, kde se cítí bezpečně. Pokud žena nemá žádné zdravotní komplikace a zajistí si pro porod bezpečné prostředí, je to její volba. Existuje určité procento žen, které mají překotný porod a odjet do porodnice vůbec nestihnou. A všechno proběhne naprosto fyziologicky a v pořádku.

A jak je to s přítomností otce u porodu? Je to dnes již samozřejmost, ale považujete to za přínosné? Je pravda, že někteří muži z toho mohou mít trauma nebo třeba takzvaný Madonin komplex?

Muž u porodu, ale také partnerka v případě homosexuálního páru, je dnes něčím zcela běžným. Role otce u porodu je významná. Každý člověk, který chce být u porodu, by na to měl být odborně připraven a absolvovat nějaké kurzy, aby věděl, co všechno může nastat. Důležité jsou informace, vzájemná, a to i nonverbální komunikace, a vědět, jak může ženě pomoct. Nevidím důvod, proč by muž nemohl být u porodu, dítě vyrobili spolu a teď je mohou spolu i porodit. Vzájemně to může upevnit a posílit jejich vztah.

I muži by mělo být nějak pomáháno a zajištěno, aby se u porodu svého dítěte cítil dobře. Je nedílnou součástí procesu zrození dítěte. Samozřejmě i muž může mít porodní trauma, a to zejména tehdy, když se dostane do situace, ve které se neorientuje, není s ním komunikováno a on vidí něco, co je pro něj velmi náročné zpracovat. Trauma vzniká ve chvíli, kdy máme strach o život svůj nebo někoho blízkého a nemůžeme s tím nic dělat. Může mít pak posttraumatickou stresovou poruchu. To jsou spíše ale vzácné a patologické situace, kdy nastanou nějaké komplikace, nebo je s lidmi jednáno neadekvátně.

Myslíte si, že by porod měl být především v rukou porodních asistentek, jako tomu bylo kdysi v případě porodních bab?

Porod se značně zmedikalizoval. Přirozený porod zdravých žen by měl být hlavně v rukou ženy a v přítomnosti porodní asistentky. Ale lékaři často moc přirozený porod neznají. V zahraničí je porod i v porodnicích za přítomnosti vzdělaného a kompetentního zdravotníka, jímž je porodní asistentka, vyšetření dělá ona. Automaticky tam být lékař nemusí. V podstatě platí, že čím více lidí je u porodu, tím je to horší. A popohánění v případě urychlování a vyvolávání porodu také mnohdy není potřeba.

Vyvolávaný porod může přinášet komplikace, protože už se nejedná o přirozený porod. Ženy nespolupracují s tělem, všechno je řízeno uměle. Co se týká například přenášení dítěte, v řadě případech není třeba hned vyvolávat porod, dá se počkat i po 42. týdnu gravidity, pokud je žena zdravá a její těhotenství probíhá normálně. Všechny nepřirozené následky, jako je třeba uměle propichování plodové vody a podobně, mohou přinášet traumata a mnohé pozdější komplikace. Pokud žena cítí strach, hormony nepracují dobře a porod se tím může protahovat.

Jaké jsou techniky přirozeného porodu?

Tak určitě hypnoporodní techniky, dechová cvičení, vizualizace, relaxační techniky, porod do vody, pohyb, příjemná hudba, rebozo a mnohé další. Žena může vše prožívat v pohodlí domova a jet do porodnice až s rozjetým porodem, tím mám na mysli ne zbytečně příliš brzy. Mnohé porodnice a porodní domy nabízí maminkám bezpečí a soukromí a různé varianty přirozeného porodu, ale ne vždy je to všude samozřejmostí.

Každá matka ví, že děti jsou naše všechno. Jaká jste jako matka?

Snažím se, aby moje děti měly do největší rozhled a uměly komunikovat. Je to neustálá práce na sobě a cesta. Důležité si také dokázat si ledacos uvědomit a umět se třeba i omluvit, když je to potřeba. Uvědomovat si vzorce z dětství a to, co chceme změnit, abychom neopakovali stejné chyby jako naši rodiče a naše děti se mohly posunout někam dál…

Michaela Kalusová (*1984)

• Je lektorka Hypnoporodu & prenatální psychologie, dula a poporodní dula.
• Zajímá se o těhotné a rodící ženy se sexuálním traumatem.
• V roce 2012 založila projekt Jemné Zrození.
• Praktikuje EFT terapii a kabalistické vizualizace Dreambirth. Věnuje se ženám a individuální přípravě k porodu a mateřství.
• Žije v Londýně a má dvě děti.