×
MotherClub.cz

Dítě odmítá chodit do školy. Co za tím vězí a jak s tím naložit?

Dítě odmítá chodit do školy

Máte doma malého prvňáčka, který se těší do školy, anebo naopak vaše dítě školu odmítá? Pokud je to prvňák, dá se to ještě pochopit. Ale co odmítání školy u staršího dítěte? Jaké důvody mohou existovat v situaci kdy dítě odmítá chodit do školy a co se s tím dá dělat? Na vině může být cokoliv, třeba i šikana v dětském kolektivu, nebo přílišná závislost na rodičích. Odborný náhled na situaci poskytla poradkyně pedagogicko-psychologické poradny Mgr. Jana Lepková.

Nástup dítěte do školy je velká životní změna

Samotný nástup dítěte do školy je velkou životní událostí, která se pojí i s velkým stresem. Dítě by již mělo být do jisté míry samostatné a na školu zralé a připravené, ostatně k jakési přípravě na školu slouží i mateřská škola, jejíž absolvování je pro předškoláky v posledním roce před nástupem do první třídy povinné. Dítě ale i tak může mít spoustu svých důvodů, proč odmítá školu.

“Vstup dítěte do školy představuje novou událost a také změny jeho společenské role i očekávání. Řekla bych, že převážná většina dětí se do školy těší. Pro mnohé děti je to nová výzva – noví kamarádi, nové prostředí, nové poznatky, což vše souvisí s jejich přirozenou zvídavostí a potřebou nových podnětů. Přesto se setkáváme také s tím, že některé děti do školy chodit odmítají,” vysvětluje Mgr. Jana Lepková.

Proč dítě odmítá školu?

Důvody proč dítě odmítá školu mohou být různé. “Nejčastějším důvodem v počátcích školních docházky může být nízká sociální zralost a problémy s adaptabilitou. Některým dětem přirozeně trvá déle, než si na tolik nového přivyknou a bude tomu tak spíše u dětí, které nebývaly zvyklé samy určitý čas takto pobývat v doposud neznámém prostředí bez matky s novými lidmi. Přizpůsobivější mohou být děti, které dříve navštěvovaly nějaké předškolní zařízení nebo alespoň dětské skupinky, protože se s původně neznámým prostředím a lidmi už setkaly.

Vhodné také někdy je, když se děti mohou do školy, kterou budou od září navštěvovat, podívat někdy dříve. Často takové návštěvy probíhají v posledním ročníku mateřské školy. Další příčinou, proč děti odmítají chodit do školy bývá jakási prodloužená reakce na separaci od matky. Takové děti jsou stále fixovány na matku a problém není v samotné škole, nýbrž v neschopnosti odpoutat se od matky,“ zdůrazňuje Jana Lepková.

Správný vývoj emoční inteligence u dětí je důležitý nejen pro nástup do školy. Jak ji rozvíjet?

Silná fixace dítěte na matku

“Tato reakce je vývojově přirozená u batolat, kdežto dítě, které již navštěvuje školu, mělo by být schopno bez matky určitý čas vydržet. Ne vždy tomu tak ale je. Může se jednat o situace, kdy sama matka je na dítě enormně vázána a dítě tuto fixaci přejímá. Někdy jde také o citlivou osobnost dítěte či situace, kdy dítě doposud nebylo zvyklé bez matky pobývat.

Zde se doporučuje postupná emancipace, kdy má dítě ještě před školou možnost poznávat situace bez matky, a to nejdříve s jinou blízkou osobou mimo matku (s tetou, babičkou) a později také např. s učitelkami z mateřské školy, průvodkyní dětského klubu atd. Přirozeně se nemůže jednat o osoby cizí a pro dítě neznámé,” doporučuje poradkyně Lepková.

Změna režimu nevyhovuje každému

Jsou děti, které nemají rády změny. Říká se, že děti by měly mít svůj režim, ne každý je plně flexibilní osobnost, ale jakmile si děti již navyknou na určitý systém a řád, nerady ho mění. Tou změnou však může být právě nástup do školy, jiný režim v ranním vstávání a podobně. Dítě si postupně zvykne, ale je lepší jej na to připravovat již předem, a to třeba o letních prázdninách. Pokud rodič nespěchá do práce nebo má volnou pracovní dobu a dítě je zvyklé chodit třeba do školky až na 9 hodin, po nástupu na základní školu se to přirozeně změní.

Jana Lepková rodičům vysvětluje, jak mohou dítěti pomoci zvyknout si na nový režim a vysvětluje také, že dítě mohou omezovat i přísnější školní pravidla:

“Dalším možným důvodem, proč dítě odmítá chodit do školy je změna režimu, ranní vstávání či respekt k dodržování školních pravidel, kterými se dítě najednou může cítit svázáno a tudíž mu nevyhovují, pakliže bylo doposud zvyklé na převážně volný režim. Zde jsou opět ve výhodě děti, které byly na tyto nové podmínky postupně přivykány. Návyk by měl být opravdu postupný, kdy např. půl roku před nástupem do školy pozvolna připravujeme pravidelnější rytmus dne (chodit spát a vstávat v určitou hodinu, dbát na rytmus hygienických návyků atd.)

Jistě, že nemáme na mysli nějaký dril, dítěti necháváme i dostatek pohybu, snažíme se o kontakt s vrstevníky, více lidmi mimo úzký okruh rodiny. Dítě by mělo vědět, co předběžně může ve škole očekávat. Mělo by být seznámeno s tím, že zde bude nějaký řád, nemělo by však být v žádném případě školou nějak zastrašováno (řeči typu: Jen počkej, za chvíli ti to už začne, oni si tě tam zkrotí…), naopak má být vedeno k respektu přirozené autority učitele a k motivaci ve smyslu poznávání nových věc.”

Když rodič shazuje autoritu učitele

S uznáváním autority učitele ale i souvisí situace, kdy sami rodiče autoritu pedagogů či samotné školy jako instituce moc neuznávají. Není pak divu, že dítě odmítá chodit do školy, když doma slyší, jak je klasická škola a “systém” k ničemu, jak se nic pro život nenaučí, jak jsou učitelé neschopní a jak je domácí vzdělávání daleko lepší a svobodnější. Pokud tohle rodiče (či jejich “uvědomělí” kamarádi) tvrdí před dětmi, není pak divu, že dítě odmítá chodit do školy, nebo se nesnaží a má problematické vztahy s pedagogy a horší výsledky ve škole.

Pak je ideálním řešením, když rodiče své dítě zapíšou do takové školy či mu poskytnou takovou formu vzdělávání, kterou sami uznávají. Vždyť přece každý rodič chce pro své dítě to nejlepší a nebude mu nalhávat, že “to musí ve škole vydržet, protože i oni vydrželi, i když nechtěli”. Pokud se sejde dobrá škola s pedagogy, se kterými najde dítě společné sympatie a vzájemný respekt, jejich přirozená učitelská autorita nebude problém a bude uznávána tak nějak automaticky.

Když si dítě “nesedne” s učitelem

“Dítě může odmítat chodit do školy také z důvodu, že si nějakým způsobem nesedne s učiteli. Lidské povahy a jsou různé a ne všichni lidé se vždy shodnou se všemi, i když se tu může jednat pouze o subjektivní pocit bez reálného podkladu a dítě si to tak jen vysvětluje,” říká Jana Lepková.

Ztráta motivace u dítěte a školní neúspěchy

Podle Jany Lepkové je další možnou příčinou, kdy dítě odmítá chodit do školy, to, že mu výuka nějakým způsobem nevyhovuje. To se může stát častěji dětem, které mají nějaké školní obtíže, cítí se neúspěšné ve srovnání s výstupy jejich vrstevníků a školní výkon neodpovídá ani jejich snaze. Mohou zažívat pocit určité marnosti nad svou snahou a další taková snaha pro ně ztrácí význam. Pak si říkají: „Na co tedy chodím vůbec do školy“? A ztrácejí motivaci i vůli tam chodit.

“Zde je na místě spolupráce učitelů, rodičů a případně i školských poradenských pracovníků, jak dítě podpořit, pomoci mu překonat obtíže, ale také snažit se najít jeho silné stránky a pracovat na nich. Dítě, které bude neustále zažívat pocit neúspěchu, nikdy nebude dostatečně motivováno, pomůžeme-li mu však jeho slabé stránky překonávat a najít oblast, ve které se najde, může jednou pozoruhodně překvapit a školu si může oblíbit,” dodává.

Dítě škola nebaví, je na to moc chytré a nudí se

“Odmítat chodit do školy paradoxně mohou i děti mimořádně nadané a to v případě, že je nenaplňuje stávající výuka a většinu z učiva již ovládají. Je zřejmé, že dítě, které vstupuje do školy a umí již například číst, nebude motivováno společným postupným vyvozováním písmenek s ostatními. Dítě, které rádo pozoruje a vyvozuje závěry, nebude motivováno předčítáním textů o tématech, která již má dávno nastudováno. Takové dítě se může nudit a rovněž může odmítat chodit do školy, ačkoliv se to doma může znát nepochopitelné, protože se jeví školsky nadaným,” zdůrazňuje Jana Lepková.

Dítě odmítá chodit do školy kvůli šikaně

Velmi důležité je i to, jaké má dítě vztahy se svými vrstevníky, jakou má povahu a jak vlastně vůbec zvládá fungování v kolektivu. Pedagogicko-psychologická poradkyně Jana Lepková vysvětluje, co všechno může děti silně ovlivňovat a demotivovat.

“Problematickým důvodem odmítání školní docházky jsou i vlastní sociální vztahy mezi dětmi. Může jít o děti s vrozeným temperamentem introverta, kterému nevyhovuje vysoký počet žáků ve třídě, ačkoliv často takové děti mívají svůj vlastní vnitřní bohatý svět a škola je dokáže namotivovat i jinak (možnost získat nové poznatky a zkušenosti).

Komplikovanější důvod odmítání chození do školy (a bohužel v této situaci dost častý) může být také šikana ze strany ostatních dětí. Tento stav dítě častěji neurotizuje a je třeba si bedlivě všímat i dalších projevů, než jen skutečnosti, že se dítěti do školy nechce (např. zda nemá odcizené věci, potrhané a poničené školní sešity, pomůcky, zda má ve škole nějaké kamarády, zda případné projevy psychosomatiky jsou nepřítomny ve dnech školního volna apod.)

Rozhovor s pedagožkou: Šikanu je třeba odlišit od škádlení!

Vždy je třeba pátrat po příčině a mít na paměti, že zejména v případě šikany má dítě často, bohužel, tendenci zapírat. Řešením se tak může stát pouze snaha o komunikaci s dítětem, pátrání po příčině proč odmítá školní docházku a spolupráce s poradenskými pracovníky. V odůvodněných případech pak nastává i odchod dítěte ze školy, pakliže se tedy problém vyskytuje na její půdě.”

5/5 - (1 vote)
5/5 - (1 vote)

Nejvíce vás zajímá:

Početí miminka:

Děti:

Zdraví:

Vaření pro děti:



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*