Dítě neumí prohrávat. Jak ho to naučit a vše o soutěživosti u dětí
Taťána Kročková
8. 9. 2021
Máte doma malého neposedu, který musí být všude první? Jakmile se u dětí začnou projevovat specifické povahové rysy, můžete si všimnout, že takové děti neumí prohrávat a velice špatně snáší neúspěchy. Mnohé ale můžete jako rodiče ovlivnit výchovou. Otázky na téma jestli je dobré podporovat soutěživost u dětí zodpoví pracovnice pedagogicko-psychologické poradny Mgr. Jana Lepková.
Abych uspěl, musím být lepší než ostatní
Moderní doba je až příliš zaměřená na výkon. Neustále se hovoří o konkurenceschopnosti. V samotném pojmu konkurenceschopnost je vlastně obsaženo něco jako „abych uspěl, musím být lepší než ostatní“. To ale vede k velkému tlaku na jednotlivce, k abnormální snaze vyniknout a v konečném důsledku až k psychickým obtížím.
Kamevéda: Kontroverzní film Každá minuta života motivuje i šokuje zároveň
Je dobré podporovat soutěživost u dětí?
Domnívám se, že již děti by se měly seznámit s realitou jakou jsou výhry i prohry a umět pracovat s oběma možnostmi. Podstatné je zaměřit se na poznání silných a slabých stránek dítěte. Umožnit dítěti, aby bylo úspěšné. Naučit se však neúspěch chápat nikoliv jako nějakou „definitivní prohru“. Učit se podporovat rozvoj v oblastech ve kterých je dítě dobré, posilovat vůli i motivaci.
I příklady z historie se najdou. Jedním z nich je Charles Dickens, kterého velmi bavilo psaní, nevěřil však příliš jeho kvalitě. Odnášel ukázky svých prací po nocích k redaktorům a mnohokráte zažil odmítnutí. Přesto se nevzdával. Až jednou se jedna jeho práce zalíbila jistému redaktorovi a zasloužil se o její vydání. Jméno Charlese Dickense zná dnes každý alespoň trošku kulturně vzdělaný člověk. Nejenže některé jeho romány byly i zfilmovány, Vánoční koleda se údajně stala dokonce prvním plagiátově šířeným dílem…
Záleží na povaze dítěte, v jakých oblastech může vynikat?
Jsou různé oblasti, ve kterých jsou vyžadovány různé osobnostní předpoklady a různé schopnosti. Lze uvést základní osobnostní charakterizaci introverze a extroverze. Introvert může být dobrým badatelem, objevitelem. Jeho bohatý vnitřní svět může vytvářet romány a díla, ale s největší pravděpodobností nebude dobrým obchodníkem a zprostředkovatelem. Extrovert se může uplatnit v oblasti komunikace s lidmi, tichá badatelská práce v ústraní mu zřejmě moc vyhovovat nebude, může vyhovovat kooperativní práce.
Říká se, že se má dítě setkat s výhrou, ale i s prohrou…
Je dobré, aby si dítě vyzkoušelo roli ve výhře i v prohře, protože oboje jsou realitami života. K tomu mohou posloužit různé hry, např. deskové. Takové hry kromě práce s výhrou a prohrou učí také komunikaci, spolupráci, taktice…
S prohrou se ale dítě také může setkat ve škole a v dětském kolektivu…
Ve škole se často děti potýkají s pocity neúspěchu v určitých předmětech. Existují sice obecně nadané děti, které jsou úspěšné ve všech oblastech školní výuky, kdy hovoříme o multipotencialitě, ale takových dětí je méně. Častěji se setkáváme s dětmi nadanými spíše v jedné oblasti a jí příbuzné oblasti (např. přírodní vědy – matematika, fyzika, chemie), které však mohou mít průměrné nadání nebo i potíže zase v jiných oblastech (např. jazyky).
Chtít po dětech dokonalost není možné. Nejde o to tyto oblasti zanedbávat, ale rozvíjet v mezích možností a soustředit se především na předměty, v nichž je dítě talentované, protože právě zde je předpoklad, že se zde může dosáhnout nejlepších výsledků a životního uplatnění.
Úspěch je tedy třeba rozvíjet pro budoucí životní uplatnění…
Obecně lze říci, že u každého dítěte lze nalézt oblast, ve které může být v určité míře úspěšné. I u školsky neúspěšných dětí můžeme často nalézt doménu, kde může zažít úspěch, může se jednat např. o sport, nějakou oblast umění, dítě může vynikat v nějaké oblasti se školou naprosto nesouvisející jako je např. orientace ve filmech, sběratelství, rybaření. A je někdy s podivem, kde se kvality mohou projevit a velkou škodou, že jim nevěnujeme takovou pozornost.
O Rockefellerovi se traduje, že ve škole příliš jako dítě nevynikal mimo to, že doma obchodoval s králíky. Jak vidět, projevoval zvláštního obchodního ducha. V té době by toto možná nikdo nepovažoval za talent. Jen s pozdějším vývojem se můžeme domnívat, jak možná začínal jeho obchodní duch a že se jeho pozdější dráha začala odvíjet od obchodního talentu projeveného v dětství. O Picassovi se zase hovoří, že jej ve škole nezajímalo nic jiného, než že si chtěl stále kreslit…
Před pár lety na jedné ze soutěží golfu se svým výkonem s podivem překvapila dívka s Downovým syndromem se jménem Amy. Jak je vidět, nadání může být projeveno kdekoliv a právě to je oblast, kterou máme u dětí hledat. Nechat možnost zažít úspěch dítěti v oblasti, ve které je dobré.
Jak se ale srovnat s neúspěchem?
Dítě by mělo vědět, že nezdary patří k cestě za nějakým cílem. Není vhodné předkládat naprostý perfekcionismus. Prof. Temple Grandin ve své knize „Jak to vidím já“, uvádí příklad, že ani některé fotky v National Geography nejsou stoprocentně dokonalé. Ostatně, hnidopich si najde chyby a hledá je, jistě i nějakou nesrovnalost najde v několikanásobně oceněných Oscarových filmech jakým byl třeba Titanic.
Jak je to se soutěživostí mezi sourozenci?
Ano, to souvisí s rodinnými konstelacemi. Jen ve stručnosti přiblížím. Sourozenecké konstelace představují pořadí, v jakém se děti do rodiny narodily. Dle psychologů má toto pořadí vliv na určité charakteristiky dětí i přístup rodičů k těmto dětem.
Prvorození mají status prvních dětí v rodině, proto se často traduje, že nastavují měřítko všem dalším, později narozeným sourozencům. Hovoří se, že bývají soutěživí, rádi směřují k úspěchu v nějaké oblasti a mají lídrovské vlastnosti. Jsou cílevědomí a zaměření na výsledek, na výkon. Popisováni jsou jako logičtí, analytičtí, ale spolehliví.
Leman popsal děti narozené uprostřed jako ty, které se narodili příliš pozdě, aby se jim dostalo výlučnosti prvorozeného a příliš brzy, aby mělo uvolněnější výchovu jako nejmladší. Prostřední dítě nejvíce ovlivňuje prvorozený. Jeho pozice uprostřed se může promítat do pocitu, že je předháněn prvorozeným a utlačován nejmladším. Z tohoto stavu utíká k vrstevníkům- ke kamarádům.
Sourozenecké konstelace. Jací jsou jedináčci, mladší sourozenci? A co nejstarší?
Nejmladší častěji přicházejí na svět v době, kdy již rodiče mívají pořešeny základní vývojové úkoly dospělého věku jako především stabilizace v profesní oblasti a kariéře. Adler uvádí, že nejmladší je často rozmazlován, snaží se překonat všechny ostatní, vyniknout nad nimi, chce se od předchozích nějak odlišovat.
U jedináčka se někdy hovoří, že v sobě spojuje charakteristiky prvorozeného (ambice, zaměření na cíle) a nejmladšího (rodiče mají tendence jej rozmazlovat), někdy se uvádí, že charakteristiky prvorozeného jsou u jedináčka ještě více výrazné.
Závidíme druhým úspěch, když jsme sami prohráli?
Obavy a nezdravá soutěživost mohou souviset i s nezdravými postoji k úspěchu a neúspěchu v rodinách či ve společnosti. Velice nezdravě zde působí závist. Pakliže je společností a rodinou předkládán něčí úspěch jako něco negativního, dítě může tyto postoje přejímat. Raději než závidět by se děti mohly věnovat přemýšlení, čím to je, že daná osoba dosáhla úspěchu v nějaké oblasti. Často se totiž dojde k tomu, že za tím stojí motivace, píle, vůle, trénink. A to může dítě inspirovat. Nezdravá soutěživost se potom snáze přenese v pozitivní motivaci „Chci být úspěšný v tom či onom, protože je mi někdo vzorem, inspirací pro své určité osobnostní nebo dovednostní kvality“.
Každý nemůže být mezinárodně uznávaný sportovec…
Určitě bychom neměli být urputně zaměření pouze na oblasti velmi proklamovaných oblastí. Měli bychom mít na paměti, že ne každé dítě se může stát Superstar nebo mezinárodně uznávaným sportovcem. Dítě může být úspěšné i v mnoha zdánlivě obyčejných věcech. Můžeme ocenit jeho úspěch v nakreslení pěkného obrázku, dobrým vystoupením na školní besídce, v tom, že je empatické, umí se postarat o zvířata. Občas se setkáváme s dětskými hrdiny, kteří umí poskytnout první pomoc, vědí si rady jak řešit, když je šikanován spolužák apod.
Jana Lepková (*1980)
- vystudovala speciální pedagogiku na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, dále společenské vědy pro SŠ na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako rozšiřující studium
- absolvovala kurzy: Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování, Deficity dílčích funkcí B. Sindelarové, Grunnlaget, edukativně stimulační skupinky, efektivní učení a myšlenkové mapy, techniky soft skills a osobního rozvoje
- aktuálně vypracovává práci na téma „Analýza podpory vzdělávání nadaných dětí a dětí s dvojí vyjímečností“ v Jihomoravském kraji
- mezi její zájmy patří také historie, dějiny kultury a přírodní medicína
- působí jako speciální pedagožka a pracovnice školního poradenského pracoviště, věnuje se screeningu poruch učení, depistáži nadaných dětí a dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a odpovídající pomoci jejich rodinám