Dítě nemá rádo babičku. Proč ji odmítá?

Proč se to děje? Jakmile se jen na chvilku vzdálíte, začne vaše dítě neskutečně plakat a chce být stále jen s vámi. Odmítá tatínka i babičku s dědečkem. Přitom je vídá často a dřív mu nevadili. Jak ho přesvědčit, že babičku nemusí odmítat a změnit jeho postoj?

Malá miminka a děti asi do dvou let jsou většinou na matce závislé více a je to i normální. V určitém věku se vyskytuje i tzv. separační úzkost, která patří k běžnému vývoji a po čase zase přejde. Pokud jsou však dítěti více než dva roky a stejně bez vás nevydrží ani chvilku a celou dobu pláče, měli byste zpozornět.

Na vině není dítě

Podle názoru odborníků rozhodně není vrozené, aby se dítě na matku zafixovalo až nezdravě. Mnohem pravděpodobnější je, že jde o důsledek až příliš úzkostlivé výchovy. Většinou to začíná nenápadně. Matka o dítě hodně pečuje, dělá za něj věci, které by dokázalo už zvládnout i samo. V podstatě nedá dítěti prostor, aby si na některé věci přišlo samo. A když pak náhodou potřebuje od babičky pohlídat a zmizí z dohledu, dostane dítě strach, že to nezvládne, protože ona k němu přistupuje jinak. Je důležité, aby dítě mělo nějaký prostor, aby vědělo, že ve spoustě věcí se může spolehnout jen samo na sebe. Nikdy na něj ale netlačte a za jeho obavy ho netrestejte. Chraňte dítě jen v situacích, které jsou opravdu nebezpečné a ne jen nepříjemné. Nechte ho, když spadne, nic horšího než boule z toho nevznikne. Dítě se učí zkušenostmi, že na sebe musí být opatrné, že všude nestojí rodič, jeho anděl strážný.

Jak vybrat hlídání dětí? Víte, na co si dát pozor?

Trénujte

Trénujte zvykání dítěte na to, že není pořád s vámi. Zapojujte babičku a dědečka častěji do jeho péče, aby je dostatečně znalo. A nenechte se zviklat tím, že brečí. Když tohle budete dodržovat, uvidíte, že pláč brzy ustane.

Jak je to u starších dětí?

Malé děti většinou k prarodičům nechtějí proto, že se bojí být někde bez maminky. Co ale dělat, když k nim nechtějí děti starší a vy přitom potřebujete, aby dítě někde na prázdniny bylo. A co když je za tím mnohem větší problém? Může se stát, že pobytu u babičky přijde vaše dítě s tím, že už k nim nechce. Nutili ho jíst to, co nemá rádo a muselo ještě ke všemu všechno dojíst. Muselo ráno brzy vstávat a večer jít brzy spát. Právě názorové neshody a rozdílné hodnoty dvou generací bývají velmi často důvodem nezájmu.

Mnoho starších dětí těžko hledá téma k rozhovoru s prarodiči, protože mají na spoustu věcí jiné názory. Myslí si, že vlastně s nimi ani nemají o čem mluvit. S babičkami je to často ještě horší. Zajímají se hlavně o to, aby vnučka či vnouček dobře jedli, byli umytí a hezky poslouchali. Zbytek si sice vyslechnou, ale vlastně ani nevnímají, co jim vnouče říká. I proto si mnoho z nich rozumí víc s dědečkem, který více naslouchá a dovede i poradit. Někdy mohou problémy pocházet i z rodinných problémů. Například když se nesnese tchýně se snachou, většinou tím trpí hlavně děti. Ne vždy jsou na vině ale děti. I mnohé babičky dokáží nadělat pěknou neplechu. Dělají naschvál, jsou velmi puritánské a vnoučata hlídají až přehnaně a ještě každý prohřešek žalují rodičům. I to je častý důvod, proč se vnoučata úplně od prarodičů odtrhnou.

Jak se pozná dobrá máma? Děláte to stejně?

Babička mi nerozumí

V době moderních technologií jsou pro vnoučata babička s dědou jak z jiného světa, když nemají počítač a myčku. Velmi často jsou pak pro ně příliš staromódní, a tak ztrácejí zájem o návštěvy. Vnoučata totiž na svých prarodičích obdivují právě to, že neztrácejí elán a zajímají se o dění kolem sebe.

Velmi častým problémem bývá to, že babička s dědečkem neberou své vnuky a vnučky vážně. Jejich názory nejsou tak důležité jako jejich a často je neberou jako rovnocenné partnery, protože dle jejich názoru toho neprožili tolik, jako oni. Je důležité, aby si prarodiče uvědomili, že i názor jejich vnoučat může být důležitý a mít nějakou váhu.

Jak zlepšit vztahy s babičkou a dědečkem

Tak jako vše v životě i vztahy s prarodiči jsou hodně o kompromisech. Názory starších i mladých mohou být často protichůdné a je důležité se dohodnout a domluvit. Nalézt nějakou rovnováhu. Malé děti většinou babičku a dědečka milují a jezdí k nim rádi, horší domluva už bývá s puberťákem. V dospělosti si už ale vnoučata prarodičů váží mnohem víc a rádi se od nich i něco naučí, pokud nejsou vztahy vyloženě na bodu mrazu. A hlavně, záleží především na rodičích, zda své děti povedou k úctě a lásce ke svým rodičům (prarodičům). Pokud oni budou ke svým rodičům slušní a budou se k nim chovat s láskou, budou takové i jejich děti.