Proč se to děje? Jakmile se jen na chvilku vzdálíte, začne vaše dítě neskutečně plakat a chce být stále jen s vámi. Odmítá tatínka i babičku s dědečkem. Přitom je vídá často a dřív mu nevadili. Jak ho přesvědčit, že babičku nemusí odmítat a změnit jeho postoj?
Malá miminka a děti asi do dvou let jsou většinou na matce závislé více a je to i normální. V určitém věku se vyskytuje i tzv. separační úzkost, která patří k běžnému vývoji a po čase zase přejde. Pokud jsou však dítěti více než dva roky a stejně bez vás nevydrží ani chvilku a celou dobu pláče, měli byste zpozornět.
Na vině není dítě
Podle názoru odborníků rozhodně není vrozené, aby se dítě na matku zafixovalo až nezdravě. Mnohem pravděpodobnější je, že jde o důsledek až příliš úzkostlivé výchovy. Většinou to začíná nenápadně. Matka o dítě hodně pečuje, dělá za něj věci, které by dokázalo už zvládnout i samo. V podstatě nedá dítěti prostor, aby si na některé věci přišlo samo. A když pak náhodou potřebuje od babičky pohlídat a zmizí z dohledu, dostane dítě strach, že to nezvládne, protože ona k němu přistupuje jinak. Je důležité, aby dítě mělo nějaký prostor, aby vědělo, že ve spoustě věcí se může spolehnout jen samo na sebe. Nikdy na něj ale netlačte a za jeho obavy ho netrestejte. Chraňte dítě jen v situacích, které jsou opravdu nebezpečné a ne jen nepříjemné. Nechte ho, když spadne, nic horšího než boule z toho nevznikne. Dítě se učí zkušenostmi, že na sebe musí být opatrné, že všude nestojí rodič, jeho anděl strážný.
Trénujte
Trénujte zvykání dítěte na to, že není pořád s vámi. Zapojujte babičku a dědečka častěji do jeho péče, aby je dostatečně znalo. A nenechte se zviklat tím, že brečí. Když tohle budete dodržovat, uvidíte, že pláč brzy ustane.
Jak je to u starších dětí?
Malé děti většinou k prarodičům nechtějí proto, že se bojí být někde bez maminky. Co ale dělat, když k nim nechtějí děti starší a vy přitom potřebujete, aby dítě někde na prázdniny bylo. A co když je za tím mnohem větší problém? Může se stát, že pobytu u babičky přijde vaše dítě s tím, že už k nim nechce. Nutili ho jíst to, co nemá rádo a muselo ještě ke všemu všechno dojíst. Muselo ráno brzy vstávat a večer jít brzy spát. Právě názorové neshody a rozdílné hodnoty dvou generací bývají velmi často důvodem nezájmu.
Mnoho starších dětí těžko hledá téma k rozhovoru s prarodiči, protože mají na spoustu věcí jiné názory. Myslí si, že vlastně s nimi ani nemají o čem mluvit. S babičkami je to často ještě horší. Zajímají se hlavně o to, aby vnučka či vnouček dobře jedli, byli umytí a hezky poslouchali. Zbytek si sice vyslechnou, ale vlastně ani nevnímají, co jim vnouče říká. I proto si mnoho z nich rozumí víc s dědečkem, který více naslouchá a dovede i poradit. Někdy mohou problémy pocházet i z rodinných problémů. Například když se nesnese tchýně se snachou, většinou tím trpí hlavně děti. Ne vždy jsou na vině ale děti. I mnohé babičky dokáží nadělat pěknou neplechu. Dělají naschvál, jsou velmi puritánské a vnoučata hlídají až přehnaně a ještě každý prohřešek žalují rodičům. I to je častý důvod, proč se vnoučata úplně od prarodičů odtrhnou.
Babička mi nerozumí
V době moderních technologií jsou pro vnoučata babička s dědou jak z jiného světa, když nemají počítač a myčku. Velmi často jsou pak pro ně příliš staromódní, a tak ztrácejí zájem o návštěvy. Vnoučata totiž na svých prarodičích obdivují právě to, že neztrácejí elán a zajímají se o dění kolem sebe.
Velmi častým problémem bývá to, že babička s dědečkem neberou své vnuky a vnučky vážně. Jejich názory nejsou tak důležité jako jejich a často je neberou jako rovnocenné partnery, protože dle jejich názoru toho neprožili tolik, jako oni. Je důležité, aby si prarodiče uvědomili, že i názor jejich vnoučat může být důležitý a mít nějakou váhu.
Jak zlepšit vztahy s babičkou a dědečkem
Tak jako vše v životě i vztahy s prarodiči jsou hodně o kompromisech. Názory starších i mladých mohou být často protichůdné a je důležité se dohodnout a domluvit. Nalézt nějakou rovnováhu. Malé děti většinou babičku a dědečka milují a jezdí k nim rádi, horší domluva už bývá s puberťákem. V dospělosti si už ale vnoučata prarodičů váží mnohem víc a rádi se od nich i něco naučí, pokud nejsou vztahy vyloženě na bodu mrazu. A hlavně, záleží především na rodičích, zda své děti povedou k úctě a lásce ke svým rodičům (prarodičům). Pokud oni budou ke svým rodičům slušní a budou se k nim chovat s láskou, budou takové i jejich děti.