Jaké jsou nejčastější důvody ke lži u dětí?
![]()
Lhaní je zcela běžné nejen mezi dětmi, ale i mezi dospělými. Na některé podoby lhaní jsme více méně zvyklí a obecně je tolerujeme (např. milosrdná lež, výmluvy v práci, komplimenty atd.). Děti ovšem nedokáží rozlišovat mezi vážnou lží (svádění na druhé či lživé pomluvy) a mezi tzv. „neškodnou“ lží. Rodiče se pak diví a cítí se velice dotčeny, když jim jejich dítě do očí lže jak když tiskne. Pokud si přejete, aby vám dítě nelhalo a bylo k vám vždy upřímné, je potřeba se zamyslet nad tím, proč vlastně lže. V jakém věku by již děti neměly rodičům lhát a měly by se dokázat přiznat? Co dělat, když vám dítě lže? Lhaní u dětí může představovat vážný problém a je potřeba na něj správně reagovat již v batolecím věku.
Lhaní u dětí
Zatímco lež u malých dětí může být někdy dokonce roztomilá či vtipná, u dětí školkového věku bychom již měli zpozornět. Rodiče jsou mnohdy ke lhaní dětí shovívaví. Ačkoli je u malých dětí lež zcela evidentní („Já jsem to neudělal, spadlo to samo„), je již od počátku potřeba dát dětem důrazně najevo, že lhaní je špatné a že to vnímáte mnohem hůř, než kdyby se přiznalo a omluvilo.
Lhaní jako obecná norma
Ačkoli je každému již od dětství vštěpováno, že lhát se nemá, většina z nás dospělých stejně lže. Pokud chceme vychovat dítě, které lhát nebude, je potřeba se zamyslet nejprve nad vlastním jednámím. Jdeme mu příkladem nebo „kážeme vodu a pijeme víno“? Tvrdili jsme před dítětem, že je dítě např. nemocné, i když bylo zdravé, aby nemuselo jít do školy kvůli prodlouženému víkendu na horách? Vymlouvali jsme se, že jsme neměli čas na návštěvu u tety, ačkoli jsme celý den nic nedělali? Chválíme kamarádce nový sestřih, zatímco před manželem hodnotíme účes jako příšerný? Co si potom má dítě o lhaní myslet? A i když si myslíme, že jde o neškodnou maličkou lež, tak to lež přesto je.
Co je lež?
Lži jsou pochopitelně různé. Velice záleží na věku a na konkrétním úmyslu dítěte. Zatímco někdy se jedná pouze o neškodné fantazírování, v jiných případech jde již o lež skutečnou a závažnou. Takovou lež nesmíme jen tak přejít. Lež je obecně vzato záměrný podvod, kterým chceme oklamat jinou osobu s cílem dosáhnout vlastního prospěchu nebo se vyhnout případnému trestu. Motivací ke lži je tedy buď strach, snaha být zajímavý nebo mít z něčeho prospěch.
Lži, kdy chce být dítě zajímavé
Od typické lži nejčastěji motivované strachem nebo prospěchářstvím, je potřeba odlišovat obyčejné dětské fantazírování. Mnoho dětí zejména předškolního, ale i školního věku, vypráví smyšlené příběhy. Něco na způsob divadla. Někdy si zase přikrášlují události, které se skutečně staly. Dramatizují je nebo si něco domýšlejí. Motivací k takovému lhaní je jednoznačně snaha být zajímavý, nějak upoutat pozornost okolí, zkrátka na sebe upozornit. Ačkoli se nejedná o vážnou lež, je dítěti potřeba vysvětlit, že i toto je lhaní a mohlo by někomu uškodit, aniž by si to nyní dítě mohlo uvědomovat. Dejte dítěti najevo zřetelné hranice, podobně jako v divadle funguje opona.
Dětské fantazírování
Vymýšlet příbehy si samozřejmě děti mohou a je to naopak chvályhodné podporovat dětskou fantazii. Domluvte si ale nějaký signál (třeba mrkání okem nebo úklon jako v divadle), podle kterého vy jednoznačně poznáte, že dítě fabuluje. Nebo svůj příběh prostě uvede slovy „Budu vám vyprávět příběh…„. Společně se můžete vaprávění zasmát nebo dítěti zatleskat. Můžete mu navrhnout zahrát příběh s plyšáky nebo ho namalovat. Pokud si ale dítě vymýšlí příliš často, možná byste se měli zamyslte nad tím, kolik času mu věnujete. Sedíte pořád s mobilem v ruce? Musí dítě bojovat o vaši pozornost s mladším sourozencem? Proč má dítě potřebu na sebe takto neustále upozorňovat? Není možné, že má pocit, že si ho nevšímáte, pokud si zrovna nevymýšlí něco zajímavého?
Lhaní u dětí a jeho důsledky
V určitém věku, kdy už dětský mozek dokáže velice dobře rozlišovat mezi pravdou a lží (zhruba od 3 let), děti občas zkouší, co se stane, když budou lhát. Někdy to zkoušejí pod tlakem okolností (něco rozbili, mají strach), jindy prostě jen tak. Testují si vaši reakci. Každé dítě někdy zkusí zalhat a podle odborníků je lhaní naprosto běžná věc. U předškolních dětí jde prý dokonce o známku jejich normálního vývoje a rozvíjející se inteligence. Nicméně díky zavedeným vzorcům (lež se neodhalila; lež se odhalila, ale nic se nestalo; přiznání by bylo horší, než lež; rodiče také lžou), si děti časem vytvoří špatné normy a hodnoty (lhaní se vyplatí). Tehdy se už jedná o problém a je potřeba pracovat na jeho odstranění.
Nevíte, jak potrestat děti? Raději si osvojte efektivní komunikaci!
Lhaní do 3 let
Malé děti ještě neumí promyšleně lhát a tomu, co říkají, opravdu samy věří. Nejedná se tedy o lež v pravém slova smyslu, proto nemá smysl je za to trestat. Děti si začínají vymýšlet zhruba mezi 3. a 5. rokem věku. Maminka přece vůbec nemusí vědět, že jsem si po použití toalety neumyla ruce, protože u toho nebyla. A stejně tak je to i s čištěním zoubků a dalšími maličkostmi. Dítě to jednou zkusí, a pokud mu to projde, zkouší to znovu a znovu. Na takovou dětskou lež, která se týká maličkostí (neumyté ručičky, rozházené věci atd.) bychom neměli vysloveně kárat. Naopak jim jemně naznačme, že takhle to přece nebylo a ukažme jim, jak to bylo doopravdy. Nikdy to ale nesmíme přejít jen tak, bez povšimnutí.
Lhaní u starších dětí
Zatímco dvouleté děti bývají většinou striktně pravdomluvné (jejich mentální kapacita ještě abstraktní lhaní neumožňuje), přicházejí první pokusy úmyslného lhaní okolo 3 let. Postupně děti svou dovednost lhát neustále zdokonalují. Jak již bylo řečeno, lhaní je u dětí do 6 let běžné. Pokud ale dítě lže ještě i ve druhé či třetí třídě, anebo později, odnaučit je to již nebývá tak snadné. Ale co tedy s tím? Proč vlastně děti lžou?
Lhaní nejčastěji souvisí s nízkým sebevědomím či strachem
Dítě, které je sebevědomé a věří si, většinou nemá potřebu lhát. Pokud něco provede, dokáže se omluvit. Nemusí ze sebe dělat před ostatními lepší („Můj táta je prezident…„, „Já už skáču do vody z 5 metrů...“). Pokud o sobě ovšem mají děti negativní sebehodnocení, mohou se postupně stát až chronickými lháři.
Co ke lhaní vedlo?
Vždy je potřeba zaměřit se na to, co vlastně dítě ke lhaní vede. Pokud je to strach z trestu, což je asi nejčastější příčina lhaní, je možná na čase zamyslet se nad vlastním chováním vůči dítěti. Jak reagujeme na špatné známky? Na to, že se dítě dívá celé odpoledne na televizi? Na to, že dítě uhodí mladšího bráchu? Někdy je samozřejmě důraznější kárání za potřebí, většinou však vypěníme s přehnanou razancí. Neumíme efektivně komunikovat a formulovat správně věty, aby dítě pochopilo, co po něm chceme. Zatímco my se mu snažíme sdělit, že nějaké chování je špatné či nepřípustné, dítě si z toho odnese jen to, že ho nemáme rádi a že ho trestáme.
Efektivní komunikace namísto trestání
Je tedy v prvé řadě potřeba si osvojit efektivní komunikaci namísto trestání! Pokud je trest zbytečně přísný a nepřiměřený, je lež jakýmsi obranným mechanismem.
Pozor na zákeřné lži
Zatímco lež ze strachu před trestem nebo lež, kdy ze sebe dítě dělá někoho lepšího a zajímavějšího, se dá pochopit a je svým způsobem omluvitelná, nejhorší zlo představuje zákeřná lež s cílem někoho očernit. Děti by měly od malička být vedeny k tomu, aby dokázaly rozlišovat, kdy svou lží mohou někomu ublížit. Taková lež je zcela nepřípustná. Dejte najevo dítěti, že se opravdu zlobíte a že svádět něco na někoho jiného nebo někoho záměrně pomlouvat je tím nejhorším ze všeho! Jak by se asi cítily ony? Vysvětlete jim, co je to empatie.
Milosrdná lež
Zatímco všechny výše uvedené nejčastější dětské lži jsou motivovány vlastním prospěchem, existuje také lež altruistická. Dítě lže, aby neublížilo někomu blízkému („Táta tam byl s náma na dovolené sám“ „Ten koláč je docela dobrý, ale už nemůžu„). Pokud jsou důvody, které vedly dítě ke lži, motivované empatií, možná si můžete gratulovat, jakou vzácnou duši doma máte. O všem si samozřejmě pohovořte, ale v žádném případě takové dítě netrestejte!
Co dělat, když dítě lže?
V prvé řadě zachovejte klid. Dejte malému lháři šanci přiznat se. Pozor ale! Pokud se zachová čestně a řekne, proč zalhalo, nikdy ho netrestejte. Vysvětlete mu, že lhát by se nemělo a že to neschvalujete. Lež má krátké nohy a pravda stejně vyjde dříve nebo později najevo. Pokud bude lhář odhalen ve společnosti, bude se cítit velice trapně a poníženě! To přeci nechce! Další důležitý důvod, proč se vyplatí nelhat, je ztracená důvěra. Pokud se někdy přijde na to, že je lhář a jeho slovo nemá žádnou váhu, je dost možné, že už mu nikdo nebude důvěřovat. Navíc špatné svědomí dokáže s člověkem pěkně zamávat.
Lhaní je špatné!
Pokud dítě něco rozbile, není to žádný problém. Vám se to již stalo také mockrát. Stačí se omluvit a pomoct s úklidem či nápravou dané věci. Pokud ovšem dítě svým lhaním někomu ublíží, donuťte ho jít a omluvit se. To jsou momenty, které se vryjou dítěti do paměti a příště si velice dobře rozmyslí něco na někoho svádět. Pouze tak je možné lhaní u dětí předcházet.
Pasivně agresivní chování u dětí. Proč se děti uráží nebo schválně kazí úkoly?
Lhaní u dětí se nevyplácí
Dítě by mělo pocítit, že se mu lhaní nevyplácí a že chovat se čestně a mluvit pravdu je chvályhodné. Zkuste si vybavit nebo vymyslet příběhy, na kterých názorně ukážete, že se lhaním vše jen zhorší. Ptejte se dětí, jak by situaci v příběhu řešily ony? Přimějte dítě k tomu, aby si zkusilo představit, jak se asi cítí člověk, který zjistí, že mu někdo lhal. A jak se cítí ono samo, když lže? Jak mu pak je, když se na lež přijde. Stojí to opravdu za to?
Jděte příkladem
Velice důležité, pokud nechceme, aby nám děti lhaly, je vlstní příklad. Ani my nikdy před dětmi nesmíme lhát. Děti jsou velice vnímavé a považují své rodiče za přirozené morální vzory. Jděte příkladem a pokud uděláte něco špatně, jděte a zcela přirozeně se omluvte. Před přáteli se nevytahujte, ale naopak si zese dělejte legraci, že vám něco nejde apod. Není potřeba být ve všem nejlepší. Klidně před dětmi říkejte „No jo, tohle mi moc nejde, ale zase mi jde výborně tohle.“ Své děti neshazujte, aby neměly mindráky. Vysvětlete jim, že pokud vám nebudou lhát, vyřešíte problém v klidu společně a že za ním stojíte. Dítě musí pochopit, že je lepší vždy říkat pravdu než lhát. A ať už udělá cokoli, vždy ho ujistěte, že vám na něm záleží a že ho máte rádi.
Ohodnoťte tento článek:
