Co je autismus neboli porucha autistického spektra (PAS)? Nehledejte vyčerpávající definici, vyčerpávající definice neexistuje, a proto ji nenajdete ani v odborné literatuře. Autismus u dětí i dospělých se skládá z velkého množství jednotlivých příznaků. Někdy je charakterizován jako uzavření, zahledění se do sebe, bez spojení s tím co je reálné a skutečné. O autistech se někdy mluví jako o lidech, kteří si žijí ve svém světě a o společnost ostatních nestojí. Těžko navazují a prožívají mezilidské vztahy, nevyznají se v nich a jejich komplikovanosti nerozumí. Jde o poruchu v oblasti sociálních vztahů, komunikaci a v chování. Příčina vzniku autismu není dosud známa.
Příznaky autismu:
- neschopnost vzájemné společenské interakce,
- neschopnost komunikace,
- omezeným, stereotypně se opakujícím repertoárem zájmů a aktivit.
Projevy autismu u dvouletého dítěte
Projevy každého dítěte jsou jiné. S věkem se mohou měnit. Některé se objevují, přetrvávají po určitou dobu a dříve či později mizí. Přesto už u dvouletého dítěte s autismem můžeme pozorovat jeho jinakost. Většinou si hraje více samo, nedruží se a nestojí o společnost ostatních. Dokáže si hodiny hrát pouze se sebou a jeho hry jsou zvláštní, mnohdy se opakují, lpí na detailech, preferuje pouze určité hračky, jídlo, cestu a předem známý postup. Upřednostňuje rituály. Pokud se na vás dívá, zajímají ho více vaše řasy, rty, brýle než pohled do očí. A pokud se dívá, máte pocit, že se dívá jakoby „SKRZ“. Je uchváceno detaily více než celkem.
Jeho slovník je velmi chudý nebo žádný, má velký odpor k jakékoli změně v průběhu dne, jí pouze některá jídla, chce pouze určité tričko, boty, čepici. Když nevyhovíte, přijde pláč, afekt, agrese někdy i sebepoškozování. Často ho přistihnete u stejného pohybu. Nereaguje na své jméno. Působí dojmem, že neslyší. Reaguje přehnaně na určité podněty, jako je hluk, zvuky nebo změny. To všechno jsou příznaky autismu u dětí, které se skutečně dají pozorovat už okolo druhého roku věku. Pokud jsou projevy obdobné i ve vaší rodině, potom je pravděpodobné, že i vy, máte doma autistu.
Autismus u dětí a jeho příznaky
Autismus je pervazivní (vše pronikající, prostupující) vývojová porucha organické povahy, která více postihuje chlapce. V řeči běžného člověka to znamená, že jde o poruchu, kdy je vývoj dítěte narušen v mnoha směrech. Předpokládá se, že jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Určitou roli mohou hrát i genetické faktory. V úvahu připadají i některá infekční onemocnění nebo porucha chemických procesů v mozku.
Jednoznačně jde o nejvážnější poruchu v lidských vztazích. Nemá však žádný sociální původ. Důvodem proto není špatná matka, otec ani žádní jiní příbuzní. Neznamená to, že jste rodina, která selhala ve výchově a vy se nesmíte obviňovat. Nic tím nezískáte, kromě toho, že budete ubližovat sami sobě a svému dítěti v ničem nepomůžete. Přijměte raději autismus v rodině jako holý fakt! Jinak se ani přijmout nedá, vždyť jde o poruchu vrozenou a nalezněte způsob jak porozumět světu vašeho dítěte a přiblížit se mu.
Formy autismu
Autismus zahrnuje širokou řadu poruch a spadá pod jednu diagnózu. Jeho projevů je celá řada a u každého autisty jiná.
Odborná literatura dělí jednotlivé formy autismu na:
- Dětský autismus: zahrnuje potíže v tom, co slyší, vidí, prožívají, v komunikaci a představivosti, jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, spojena s poruchou mentálního vývoje
- Atypický autismus: jak napovídá ze samotného názvu, dítě může jen částečně splňovat podmínky pro dětský autismus (atypické znaky). U jedinců nalezneme spoustu shodných znaků a potíží s jinými formami PAS. Systém diagnostiky termín atypický autismus nezná, užívá se proto: Pervazivní porucha nespecifikovaná.
- Aspergerův syndrom: vyznačuje se především potížemi v komunikaci, představivosti a sociálním chováním, které odporuje vyššímu intelektu. U některých může být v jednotlivých oblastech inteligence nadprůměrná. Řeč je plně vyvinuta a pasivní slovní zásoba je bohatá. Někdy jsou v hovoru patrné určité zvláštnosti.
- Jiná dezintegrační porucha (Hellerův syndrom): U těchto jedinců jde nejprve o normální vývoj, který trvá zhruba dva roky a potom dochází, z dosud nezjištěných příčin, k rychlému opožďování a postupné ztráty, do té doby získaných dovedností a schopností.
- Jiná pervazivní porucha: i zde jsou narušeny všechny oblasti, ale ne v takové míře, aby byla stanovena jiná diagnóza. V Evropě se tohoto termínu příliš neužívá.
- Rettův syndrom: vyskytuje se pouze u dívek. Doprovázen je těžkým mentálním postižením.
Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si dokumentární film o autismu : www.detiuplnku.cz
Autismus u dětí předškolního věku
U autismu jde o nápadnosti v chování u dětí předškolního věku, které mohou na nás i na okolí působit zvláštně. Dítě jinak myslí a jinak si hraje, jinak mluví. Vykazuje stereotypy ve hře, v jídle i jednání. Leckdy může být nápadná i jeho chůze. Většinou chybí tvořivost, kreativita a fantazie. Selhává ve vztahu s ostatními dětmi, neumí a ani nejeví zájem o aktivní spolupráci. Při vyrušení reaguje nepřiměřeně, výbušně, afektivně, kope, kouše nebo bije ostatní.
Takové dítě nerozumí a neumí se vyjádřit. Pokud mluví, mohou být patrné echolálie (opakování bez porozumění), má potíže s orientací v prostoru a dělení času. Nedokáže udržet konverzaci. Zřídka klade otázky, a pokud je klade, potom je často opakuje. V komunikaci se obrací více na dospělé než na vrstevníky.
Znaková řeč pro samouky. Co musíte vědět, než začnete znakovat?
Je ale nezbytné uvědomit si, že je mnoho podob autismu a velmi mnoho jednotlivých projevů. To co je typické chování jednoho, může být atypické pro druhého. Obecně platí, že v předškolním věku by mělo dítě tvořit a posilovat sociální vazby, mělo by se učit od ostatních, spolupracovat a rozvíjet svou řeč. Děti, které mají PAS, se ovšem, vyvíjejí zcela jinak. Proto včasné rozpoznání příznaků může pomoci rodičům i jejich dětem hledat cestu pochopení a vzdělávání. Dnes už existuje spousta rozvinutých metodických příruček a pomůcek, které pomáhají těmto dětem v běžném životě. Základem je autistu co nejvíce osamostatnit, pokusit se ho zapojit do běžného života a více neprohlubovat sociální propast. Rodiče mohou využívat pomoc odborných poraden či speciálních předškolních nebo školních zařízení, včetně pomoci psychologické.
Autismus u dospělých
Ať už se jedná o dítě nebo dospělého člověka s autismem, vždy jde o jedince s postižením v oblasti komunikace, sociální interakce a omezenými zájmy a aktivitami. Autismus má širokou škálu projevů. Dá se říci, že nelze najít dva stejné jedince s autismem a se stejnými projevy. Tito lidé, ale i v dospělosti, reagují povětšinou, na různé podněty nezvykle, nečekaně a nepřiměřeně, oproti ostatním.
U dospělých lidí pak jsou všechny projevy lépe viditelné a okolí má tendenci rychleji posuzovat a hlavně, v neznalosti, obtížně tolerovat. To co zůstane skryto nebo trpěno u dětí, to je příliš výrazné u dospělých. Vždy samozřejmě záleží na tom, o jakou formu autismu se jedná. Dospělí mohou být pouze neobratnější v komunikaci a sociálních vztazích. U vysokofunkčních autistů s Aspergerovým syndromem, jde na příklad o projevy nepatřičného slovního hodnocení či nevhodných komentářů, které pramení z jejich neschopnosti porozumět sarkasmu, ironii nebo vtipu. Takoví lidé věcem rozumí a chápou je doslovně. Chybí jim komunikační cit. Jindy mohou působit znuděně či zcela bez zájmu o osoby okolo sebe. To je zaviněno tím, že nedovedou číst z mimiky, gest a řeči těla jiných lidí. Jindy mohou vykazovat přehnaný zájem pouze o jednu konkrétní osobu nebo konkrétní téma. V diskusi mohou jejich projevy působit neurvale, sebestředně, hovor postrádat myšlenky, pocity či nápady. Někteří velmi rádi objímají, jiným je dotyk nepříjemný a mají mnoho dalších, zcela individuálních projevů.
Jak naučit dítě mluvit. Vyvíjí se vaše dítě v pořádku nebo je nutná pomoc?
Odborníci se domnívají, že je mnoho takových autistů ve vedoucích postaveních a ani o tom neví. Jejich pozitiva spočívají v tom, že pokud pracují v oboru, o který se zajímají, nevidí a neslyší, jsou plně zaujati a prakticky nepotřebují odpočinek. Jsou ve své profesi vysoce výkonnými a ceněnými.
Až se příště budete podivovat nad projevy některých dětí či dospělých, jejich chování, reakce, řeč nebo pohyby se vám budou zdát nápadné nebo přehnané, zkuste si vzpomenout, jak je i pro ně kontakt s vámi obtížný a proto nekomentujte, nehodnoťte, neposuzujte a nedivte se. I oni jsou lidé jako my ostatní a zaslouží si naše pochopení a úctu.
Ohodnoťte tento článek:
