Menu
MotherClub.cz
Výchova dětí

Žalování u dětí. Jak jim vysvětlit, kdy je špatné a kdy je naopak potřeba vás informovat?

Redakce

Redakce

15. 3. 2018

Žalování je obecně vnímáno jako negativní chování. Někdy je ovšem potřeba, aby nám děti sdělily, co se jim stalo nebo jak to bylo. Není totiž žalování jako žalování. Takže otázka rozhodně nestojí, zda žalovat či nikoli, ale spíše jak děti naučit rozlišovat mezi tím, co se na někoho neříká a co je naopak potřeba sdělit dospělým za každé situace. Co tedy dělat, když dítě žaluje? Proč vlastně děti tak často žalují? Jaké jsou hlavní motivy žalování u dětí?

Žalování – co to vlastně je?

S žalováním se setká během svého života každý rodič. Jedná se o relativně běžné chování, zejména u dětí ve věku od 2 do 10 let. Žalování je tedy typické pro předškolní věk, příp. pro mladšího školní věk. Kdo by to neznal – dítě za vámi běží a významně sděluje, co kdo komu provedl. Co k takovému chování děti vede? Jak na ně správně reagovat?

Sourozenecké konstelace. Jací jsou jedináčci, mladší sourozenci? A co nejstarší?

Proč děti žalují?

K nejčastějším důvodům žalování patří především snaha prosadit své zájmy. Typickým příkladem je situace, kdy si děti hrají a jedno dítě sebere tomu druhému hračku. Vaše dítě si hračku nárokuje a běží za vámi, aby vás o příkoří informovalo, protože vy, jako dospělá a jemu nejbližší osoba, jistě budete stát na jeho straně a ihned mu přiběhnete na pomoc.

Žalování jako snaha domoci se práva

Někdy za vámi dítě přiběhne a žaluje na jiné dítě, které vzalo hračku někomu jinému. Takové chování, na rozdíl od prvního výše uvedeného, není motivované egocentrismem, nýbrž altruismem. Dítě má soucit se slabším, cítí nespravedlnost a chce pomoci. Obrací se na vás, protože je přesvědčeno, že dokážete vymoci právo. Takové žalování je ospravedlnitelné. Pokud se jedná o hračku, není to nic vážného, nicméně někdy může jít o něco vážnějšího. V takovém případě rozhodně nemůžeme dítě okřikovat, že se žalovat nemá. Snažilo se někomu pomoci, ne ve vlastním zájmu. Co když bude někdo v pozdějším věku např. někoho šikanovat? Má vaše dítě mlčet nebo vám to má sdělit?

Jak naučit děti uklízet? Nastavte pravidla a ukažte jim smysl!

Žalování u dětí ze strachu

Velice častý důvod k žalování je také strach. Cílem takového žalování je svalit vinu na někoho jiného a odpoutat pozornost od vlastního provinění ve snaze vyhnout se trestu. Takové žalování je nejzávažnější a je potřeba, aby si rodiče na něj dali opravdu velký pozor. Dítě se musí naučit, že lhát se nemá. Ba co hůř, svádět vinu na někoho nevinného, to je opravdu opovrženíhodné. Na druhou stranu je ovšem potřeba se zamyslet, zda nejste na dítě příliš tvrdí a nemá opravdu tak velký strach z trestu. Většinou se však takto děti chovají, i když je vlastně nikdy za nic netrestáte, tudíž strach z trestu je iracionální. Dětem ovšem není příjemná ani vina sama o sobě. Vědí, že něco zkazily a nechtějí vypadat ve vašich očích špatně (bez ohledu na trest). Každopádně, je potřeba opravdu důrazně dítěti vysvětlit, že tohle nebudete tolerovat. Zkuste např. využít empatii – jak by se asi cítilo, kdyby na něj někdo něco svedl a nebyla to pravda?

Žalování u dětí jako snaha upoutat na sebe pozornost

Relativně časté je také žalování, kdy na sebe chtějí děti nějak upozornit. Chtějí být zajímavé a nenapadne je nic lepšího, než vám hned „vyklopit“, co kdo kde udělal. Takové žalování je samozřejmě také nežádoucí, ale když se zamyslíte nad tím, jak často sama někde „drbete“ o někom jiném či jak často čtete bulvární informace o různých známých osobnostech, co kde zase provedly, je potřeba být objektivní. Dítěti vysvětlíme, že není hezké to a to o někom vyprávět dál, zejména pokud by se to dotyčné osoby mohlo nějak ublížit (např. že se někde kamarádovi stal trapas).

Jak naučit děti empatii a proč je to tak důležité?

Žalování jako snaha ublížit druhému

Někdy, když děti žárlí na druhé – např. mezi sourozenci doma (zejména mezi nevlastními), anebo ve škole, když je někdo oblíbenější, než ony, když jim někdo přebere kamaráda atd. mají tendenci žalovat vysloveně zlomyslně. Ve snaze pomstít se někomu. Zde byste měli opravdu zpozornět. Žalování motivované mstou společně s žalováním, kdy dítě svádí vinu na někoho jiného, patří jednoznačně mezi patologické chování. Ačkoli se dá z určitého úhlu pohledu pochopit, dítěti by mělo být vždy jasné, že takové chování nebudete tolerovat a kategoricky jej neschvalujete. Není prostě správné.

Žalování jako hledání pomoci

Vždy, když za vámi dítě přijde a sdělí vám něco, co jej trápí, co vzniklo vinou někoho jiného, pečlivě mu naslouchejte. Opravdu si v takovém případě dejte pozor na jakékoli rychlé soudy. Mohlo by se vám příště stát, že za vámi už nepřijde. Snažte se o problému vždy hovořit z různých úhlů pohledu, vysvětlit mu důvody, proč se co stalo a snažte se spolu vymyslet různá řešení, jak v dané situaci reagovat do budoucna. Dítě ve vás musí cítit oporu.

Jak reagovat na žalování u dětí?

U hodně malých dětí je to zejména potřeba sdělit ostatním, co se dělo kolem, co kdo dělal/nedělal, popřípadě „já to nebyl/a“. V první chvíli asi rodiče napadne to, co slyšeli už jako děti, že žalovat se nemá. Ovšem ne každé žalování je stejné a žalování odsuzovat obecně není prozíravé. Vždy berte v potaz věk dítěte, danou situaci a především důvod, proč dítě žaluje. Pokaždé je potřeba vyslechnout dítě a zjistit motiv jeho žalování. Teprve na základě motivu se rozhodněte, jak budete reagovat.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!

Jak reagovat na běžné žalování u dětí?

Pokud se jedná o klasickou situaci, kdy dítě žaluje, že mu někdo něco vzal (nikoli, že ho někdo fyzicky napadl!), pokuste se mu rozumně vysvětlit, že se danou situaci musí pokusit vyřešit samo. Samozřejmě ne násilím. Může např. zkusit různé strategie řešení konfliktu. Buď se mohou o daný předmět střídat. Může zkusit konkurentovi nabídnout nějakou jinou zajímavou hračku. Může si zkusit začít hrát s něčím jiným a počkat, až ten druhý daný předmět opustí. Může se pokusit prosadit své zájmy argumenty – hračku měl dřív, je určená pro větší děti atd. Nebo může jít pryč. Nebo může jiné dítě informovat, že se s ním už nebude kamarádit, pokud se o hračku nepodělí.

Dítě se učí různé strategie řešení sporů v praxi

Dítě může naopak přátelsky informovat o tom, že je hezké se o věci podělit nebo si je půjčovat, že to kamarádi dělají. Všechny tyto strategie, se kterými se setká na pískovišti či v herně, se mu budou v životě hodit. Dítě se takto učí mezilidské komunikaci, získá důležité dovednosti, jak se prosadit. Pokud mu budete pomáhat a chtít spor vyřešit za ně, vlastně mu tím uškodíte. Kdo mu pak pomůže ve školce, až tam nebudete? Je ovšem potřeba sdělit mu to citlivě.

Budování vzájemné důvěry

Dejte dítěti najevo, že mu důvěřujete, že daný problém vyřeší samo. Dítě se na vás samozřejmě obrací jako na sobě nejbližší osobu, o které je přesvědčené, že stojí vždy za ním. Nesmíte jeho důvěru zradit. Nejlepší řešení je, že mu dáte najevo, že si o něm myslíte, že už je moc šikovné a dokáže to určitě vyřešit bez vaší pomoci. Promluvte si s ním pak v klidu o samotě o tom, že žalování není řešení. Veďte dítě k samostatnosti a podporujte jeho sebevědomí v řešení problémů.

Jiné dítě ublížilo tomu vašemu. Jak se máte jako máma zachovat?

Když jde o zdraví

V zásadě je možné dítěti zjednodušeně vysvětlit, že žalovat se nemá, pokud nejde o zdraví. Pokud ovšem o zdraví jde, je potřeba to říci vám nebo jiné dospělé osobě, které dítě důvěřuje (učitel, prarodič). Pokud dítě hledá u rodiče pomoc (někdo mu ubližuje, mohl by si ublížit někdo jiný a podobně), pak je třeba danou situaci řešit. Dítě by navíc mělo vědět, že v tomto případě se nejedná o žalování, ale o ochranu sebe sama nebo někoho jiného. V takové situaci by měl rodič v každém případě zasáhnout. Důležitá je i pochvala dítěte, že sebralo odvahu a o problému vám řeklo!

Ohodnoťte tento článek:
3,9
Právě čtete

Žalování u dětí. Jak jim vysvětlit, kdy je špatné a kdy je naopak potřeba vás informovat?