Zdroj: Shutterstock
![]()
Snad každý z nás má doma nějakou novorozeneckou fotku v peřince. Je celá bílá, s naškrobenými krajkami, pevně svázaná tak, že vám kouká ven jenom hlavička.
Takovéto peřinky dnes už vyšly z módy, nicméně těsné zavinování novorozenců se používá neustále. Zavinují se do všeho možného od prostých bavlněných plen až po drahé a přímo k tomu určené oblečky z elastických materiálů. Plena, zavinovačka, rychlozavinovačka, swaddler? Je potřeba pořizovat takové věci?
Jak zavinout dítě do čtvercové pleny
Zavinout dítě do pleny zní jako banální úkol, ale v realitě to pro méně zkušenou maminku či prvorodičku může být docela boj. Dítě se kroutí, nespolupracuje, plena se zdá být malá.
Při zavinování do klasické čtvercové pleny postupujeme tak, že plenu k sobě otočíme jako kosočtverec a přehneme dovnitř horní cíp. Tím směrem položíme hlavičku dítěte tak, že přeložený cíp bude pod jeho zády.
Pak vezmeme jednu jeho ručičku, položíme ji jemně na hrudník a překryjeme jedním bočním cípem pleny, jehož zbytek založíme dítěti opět pod záda. Spodní cíp vedeme od nožiček k bradě a založíme pod již zabalenou ručičku. Poté zabalíme druhou ručičku a konec cípu zahneme pod miminko. Jak moc utahovat, nebo neutahovat, to je otázka věčných diskusí.
Pokud se vám plena rychle povoluje, můžete si pořídit sofistikovanější věc na zavinování dítěte, kterých je dnes na trhu nepřeberné množství. Dřív než zainvestujete, doporučuji zvážit, nakolik vlastně jste, či nejste příznivci zavinování dětí.
Jak je v maminčině bříšku
Nejčastějším tvrzením příznivců zavinování dětí je, že zavinutí simuluje maminčino bříško a dodává pocit bezpečí. Je tomu opravdu tak? Pojďme to blíže prozkoumat.
První dva trimestry se plod v děloze může volně pohybovat. I ve třetím trimestru, kdy už mu děloha začíná být těsná, nemá problém pohnout ručičkami – může si je dát před obličej nebo na bříško, kdy se mu zachce. Je pravda, že je limitováno stěnou dělohy, do níž vždy naráží. Ta je ale značně elastická a dovoluje mu zkoušet nejrůznější kopance či boxerské kousky, kterými nastávající maminku sužuje.
Pro novorozence může být velice stresující, když natáhne ručičku či nožičku a nic takového jako stěna dělohy jej nezbrzdí. Kopne do volného prostoru, do hrůzostrašného prázdna. Přiměřeně (ne)utažená zavinovačka nebo kus pleny v tomto ohledu nepochybně může poskytnout pocit známého.
Stejně stresující však pro miminko může být, když se ocitne v příliš utažené, neelastické zavinovačce, která mu pohyb znemožní. Například pokud mu ručičky utáhneme tak, že si je nemůže dát do pusy, přestává být zavinovačka prostředím podobným děloze.
Právě omezení pohybu je nejčastěji skloňovaným negativem zavinování dětí. V extrémních případech, kdy dítě tráví v těsné zavinovačce celé dny i noci, může zavinování přispět ke zpomalení psychomotorického vývoje a růstovým deformacím. Často se skloňuje možná displazie kyčlí v souvislosti s utažením nožiček do zavinovaček.
Ti, kteří zavinují děti s rozumem, to však nedělají pořád. Efektivní může být například zavinovat dítě na noc, ale přes den mu nechat možnost volného pohybu.
Spánek a kojení
Za velký přínos zavinování je považován také fakt, že dítě se díky němu obvykle zklidní a pak déle a hlouběji spí. To bylo prokázáno mnoha studiemi. Má se za to, že tím, co nezavinuté dítě budí ze spaní, je v mnoha případech tzv. Moroův reflex. Když dítěti svážeme ručičky do zavinovačky, zabráníme jejich prudkým pohybům při Moroově reflexu a následnému probuzení s pláčem.
Maminka má tak více času na souvislý odpočinek a péči o sebe. To ocení snad každá maminka.
Ne ve všech případech je však prodloužení spánku dítěte bráno jako pozitivum. Jak je to možné? V první řadě jde o dostatečné kojení nebo krmení. A dále, co se týká Moroova reflexu, je potřeba, aby maminka měla přehled, zda se u dítěte ihned po narození projevuje a v přísušném věku (tj. kolem 5. měsíce) mizí. Pokud bychom dítě nechávali dlouhou dobu zavinuté i kolem 5. měsíce, mohlo by nám uniknout, kdyby s primárními reflexy nebylo něco v pořádku.
Ohledně kojení jde o to, že některé děti jsou v prvních dnech života poměrně spavé. Příliš častým zavinováním u takových dětí můžeme způsobit, že se málo budí na krmení, tudíž málo přibírají a také jim hrozí dehydratace. Dokonce to může zpomalit nastartování tvorby mateřského mléka.
Setkala jsem se s radou, že je vhodné dítě zavinovat na kojení, protože se s ním lépe manipuluje. Na tohle tvrzení říkám: Kdo chce dítě se snadnou manipulací, ať si pořídí panenku Chou-chou a ne živé miminko. Na kojení je dle mého názoru vhodné dítě pokud možno rozbalit a zajistit co nejpřirozenější fyzický kontakt s matkou. Správnému přisátí napomůže volný krk, hrudník a možnost otáčet hlavičkou. Pokud dítě příliš šermuje ručičkami, můžeme mu nabídnout chytit se našich prstů, anebo jeho ručičky jemně sevřít do svých dlaní a mírně je masírovat, aby dítě neusínalo.
To, že dítě v zavinovačce je více spavé, platí i při kojení. Mnoho novorozenců je zpočátku potřeba při kojení stimulovat, jinak v průběhu kojení usínají. Není divu, sát mléko je zpočátku velká dřina. Nezavinuté dítě je obvykle bdělejší, a tak lépe saje.
Zavinování a SIDS
V odborných studiích nalezneme mnoho argumentů pro i proti zavinování. Podívejme se na ty, které se týkají syndromu náhlého úmrtí dítěte (SIDS). Zvyšuje zavinování bezpečnost dítěte, nebo je naopak rizikem z hlediska SIDS?
Odpověď není jednoznačná. Nejčastěji skloňovaným argumentem pro zavinování zde je, že zavinování zvyšuje bezpečí dítěte tím, že mu brání v přetočení se na bříško (a udušení při zaboření obličeje do pelíšku) či přetažení přikrývky přes obličej (a opět udušení).
To je nepochybně pravda, ale pozor, pokud se dítě už umí samo přetočit na bříško, není žádoucí si říct: „Tak a teď ho začnu na spaní zavinovat, aby se nepřetáčelo.“ Ve skutečnosti je přetáčení na bříško jedním z indikátorů toho, že bychom se zavinováním měli přestat úplně.
Dítě, které se naučilo přetáčet na bříško, se brzy samo naučí otočit zpátky a tím opět sníží riziko SIDS. Naopak dítě, které bylo zvyklé na volnost, se může i zavinuté přeci jen nějak přetočit, ale zpátky už mu to nepůjde… Proto rozhodně není vhodné se zavinováním začínat až po několika měsících, pokud na to dítě do té doby nebylo zvyklé. Zavinování je naopak vhodné po prvních měsících života dítěte postupně ukončit.
Nebezpečím zavinování je také možné přehřátí dítěte. Ačkoliv někteří lékaři uvádějí, že zavinutí pomáhá dítěti udržet tělesnou teplotu, vždy záleží na materiálu zavinovačky i na okolním prostředí. Každopádně platí, že nejlépe si dítě drží tělesnou teplotu při kontaktu s matkou, ideálně při dotycích kůže na kůži. Těm zavinování jednoznačně brání.
Psychomotorický vývoj
Doba, kdy se děti ihned po porodu odkládaly zabalené do vyhřáté postýlky, místo aby byly položeny nahé matce na tělo a jen lehce přikryty (jak by měl zdravý bonding vypadat), snad již pomalu ustupuje.
Ale i tak se v mnoha porodnicích drží teze, že dítě má být zavinuté a ve své postýlce, a to nejlépe celou dobu. To je nesmysl. Kontakt s matkou je nesmírně důležitý pro zdravý psychomotorický vývoj dítěte.
Z tohoto důvodu je přes den žádoucí dítě rozbalovat minimálně na dobu, kdy je vzhůru. Případně na denní spánek můžeme občas místo zavinutí a položení dítěte do postýlky nechat usnout miminko v šátku na matčině těle. Dáváme při tom pozor, aby mělo miminko ve zdravé poloze kyčle a kulatá záda.
Rozbalení bdělého miminka je důležité pro to, aby začalo pohybovat ručičkami a nožičkami a tím posilovat svaly, které mu pomohou v prvním vzpřímení. Miminko můžeme motivovat ke zvedání ručiček a nožiček tím, že mu ukazujeme hračky a dáváme je do jeho dosahu. Také je vhodné ho stimulovat k otáčení hlavičky za předměty. Maminka by při pohybech miminka měla pozorovat, zda se dějí symetricky, například zda miminko otočí hlavičku na pravou i levou stranu ve stejném rozsahu, zda zvedá všechny čtyři končetiny najednou atd. Nic z toho samozřejmě při zavinutí není možné.
Znáte rebozo? K čemu všemu můžeme využít tento zázračný šátek?
Zeptejte se na názor dítěte
Je klišé napsat, že každé miminko je jiné, ale v tomto případě je opravdu důležité dát na jedinečnost každého dítěte. Některému zavinovačka vyhovuje, některé bez ní dokonce neusne, zatímco jiné ji nesnese.
To se obvykle projeví pláčem a snahou se ze zavinutí vyprostit, vybalit ručičky, odkopat se. Některé děti od začátku vleže zvedají ručičky. Jiné je potřebují mít u pusinky a při pokusech o jejich zabalení budete narážet na odpor.
Řešení je jednoduché, takovým dětem ručičky do zavinovačky nenuťte. Možná právě poloha s pěstičkami vedle hlavičky je to, co vaše miminko nejlépe uklidní.
Ať bude váš názor jakýkoliv, ať se budete opírat o nejstarší tradice nebo nejmodernější výzkumy, stejně ho budete muset podřídit potřebám a vůli svého dítěte. Budete-li ho pozorně sledovat, ono samo vám nejlépe řekne, jestli se v zavinutí cítí dobře, nebo ne.
Ohodnoťte tento článek:
