Zamlčela mi, že jsem otcem. Proč to ženy dělají a jak se může biologický otec dítěte bránit?

Říkává se, že matka dítěte je jistá vždy. Ale s otcem je to poněkud složitější. Opravdu má žena takovou moc, že si může vybrat jakéhokoliv otce pro výchovu svého dítěte, i kdyby to nebyl jeho biologický otec? To, že žena zatají skutečného otce dítěte, se děje poměrně často. K tomu, aby to udělala, může mít různé důvody. A ve většině situací také biologický otec vůbec nic nezmůže a žádná práva na své dítě nemá. V jakých případech se může zamlčený otec o svá otcovská práva vlastně hlásit?

Odepření otcovství – jaké případy mohou nastat?

Pokud z nějakého důvodu dojde k odepření otcovství, existuje pouze několik málo situací, v nichž se může otec domáhat svých práv na dítě. Často však tomu bývá naopak, kdy se otec ke svému dítěti nehlásí, otcovství popírá a dítě bez otce pak vyrůstá pouze s matkou v neúplné rodině. Ta si však alespoň může požádat o určení otcovství a stanovení výživného na dítě. Ne vždy je ale na vině nezodpovědný muž, který si chce pouze užít a poté nechá ženu na holičkách. Žena totiž může otci dítěte úmyslně zatajit, že je těhotná. A muž se pak třeba ani nikdy nedozví, že je otcem. Jaké situace tedy mohou nastat?

Otcem dítěte je manžel – i kdyby to nebyla pravda

Když je matka dítěte vdaná, automaticky se otcem dítěte stává její manžel a jeho jméno je zapsáno do rodného listu dítěte, i když je biologickým otcem dítěte někdo jiný – například milenec, nebo třeba dohodnutý dárce spermatu. V tomto případě putativní otec – zamlčený biologický otec – na dítě takřka žádné právo nemá. Jestliže by se chtěl biologický otec dítěte nějakých práv domáhat, bylo by nejprve zapotřebí požádat o testy otcovství. Bez souhlasu matky to však legální cestou není možné a nelegální cestou se nikdo zabývat nebude. Na potvrzení otcovství by v tomto případě stačilo jen slovo matky dítěte – a nemusely by se dělat testy otcovství, jestliže by si to biologický otec dítěte nepřál.

Vždy je lepší pokusit se dohodnout s matkou dítěte mimosoudní cestou, aby biologický otec mohl své dítě aspoň občas vídat, nebo se podílet na jeho finanční podpoře. Jestliže však nic netušící dítě vyrůstá v úplné rodině a roli otce zastává manžel matky dítěte, není žádného dalšího otce již zapotřebí. Proto je tento případ pro získání práv biologického otce na své dítě považován za takřka neřešitelný. Práva biologického otce jsou tedy nulová, pokud matka dítěte, anebo její manžel, nepodají návrh na popření otcovství.

Umělé oplodnění – otcem je ten, kdo k němu dal souhlas

Také pro případy umělého oplodnění se otcem dítěte stává manžel matky dítěte, který dal k oplodnění souhlas. Biologický otec či jiný muž, který se stal pouze dárcem spermatu, nemá na dítě žádný nárok a nemůže se domáhat svých práv.

Proč svobodná matka zamlčí otce dítěte?

Jiná situace nastává, jestliže je žena svobodná a otce do rodného listu dítěte záměrně neuvede. Co vlastně k tomu ženy vede? Důvody k popření otcovství mohou být různé. Některé ženy si nejsou jisté otcovstvím, proto raději otce zamlčí. Dalšími důvody může být to, že je muž ženatý a nechce problémy, dále třeba strach ženy z násilnické povahy muže, nechuť ke společnému spolužití, absolutní nezájem o tohoto muže, nedůvěra k němu, obava o dítě či z toho, že by muž mohl ženu o dítě připravit a získat jej pro sebe.

Některé ženy jsou ale hrdé, samostatné, nezávislé a chtějí své dítě vychovávat samy. Proto nemají žádný zájem na tom, otce do rodného listu dítěte uvádět či informovat biologického otce o tom, že má potomka. Příčinou rozhodnutí ženy může být i její lesbická orientace a touha vychovávat dítě raději se současnou či budoucí partnerkou.

Základním důvodem pro zamlčení otcovství je zkrátka snaha o to, aby biologický otec neměl žádná práva na své dítě.

Žaloba na určení otcovství matkou dítěte

Existují ale také opačné situace, kdy si to třeba svobodná matka po čase rozmyslí – například z finančních důvodů. Žena se tedy začne domáhat toho, aby biologický otec dítěte plnil svá rodičovská práva a povinnosti. Dosud zatajený biologický otec pak často nevychází z údivu. Informaci o tom, že má někde dítě, které ho potřebuje, může přijmout, ale také nemusí. Když bude žena trvat na svém a domáhat se jeho rodičovské zodpovědnosti soudní cestou, muž bude muset podstoupit testy otcovství, i když může tvrdit, že není otcem dítěte. DNA otce a syna, či dcery, prokáže, jak se věci skutečně mají. Soud pak může nařídit stanovení výše výživného a umožnit otci styk s dítětem.

Pokud jste tedy těhotná, měla byste mít jasno v tom, kdo je otcem dítěte a zda s ním budete chtít dítě vychovávat, anebo ne. Na matriku můžete zajít společně, ale pokud se muž ke svým povinnostem otce nehlásí, jeho otcovství bude muset určit soud.

Svěření dítěte do péče a jak probíhá. Co všechno byste měla vědět?

Návrh na určení otcovství biologickým otcem dítěte

Otcovství lze určit ale nejen na popud matky dítěte, ale samozřejmě také na návrh jeho biologického otce. K soudu si může podat žalobu dokonce i samotné dítě a domáhat se tak splnění všech otcovských povinností. Návrh na určení otcovství se dá podat, například dítětem, i v případě, kdy je biologický otec již po smrti. Důvodem může být nárok na případné dědictví, uznání majetku a podobně.

Obelhaný otec – případ ze života

“Strávili jsme celé léto spolu a pořád jsme se milovali. Nenapadlo by mě, že to bude mít následky, ale stát se to klidně mohlo,” svěřuje svou zkušenost montážní dělník Roman. “Na podzim jsem odjel na tři měsíce pracovat do zahraničí a když jsem se vrátil, Žaneta mi oznámila, že už mě nechce vidět. Jsem těhotná a budu se vdávat, řekla mi. Jejím vyvoleným měl být o patnáct let starší podnikatel, se kterým se znala už předtím. Samozřejmě mě napadlo, že by dítě mohlo být moje, ale co jsem mohl dělat? Stejně by to nepřiznala, nechtěla mě. Vybrala si někoho jiného.

V dubnu se Žanetě narodil kluk. Prý předčasně. Byl naprosto zdravý a vážil 4 kila. Informace jsem se dozvěděl od naší společné známé. Počítat umím. I kdyby si hned po mém odjezdu našla náhradu a spala se svým podnikatelem už v září, donošené dítě by se jí narodilo nejdříve někdy v červnu. Cítil jsem se hrozně. Chtěl jsem se s ní sejít a promluvit si, ale odmítla to. Nemohl jsem dělat vůbec nic, neměl jsem žádné důkazy. Asi po roce jsem ji potkal s kočárkem. Bylo to tak zvláštní vidět – možná – svého syna. O další rok později už byla moje nová přítelkyně těhotná a chtěli jsme se vzít. Na rozlučce se svobodou mi opilý kamarád oznámil, že dotyčného podnikatele dobře zná, a že se mu před deseti lety na golfu svěřil s tím, že nemůže mít děti. Tehdy byl ženatý a jeho žena ho pak kvůli tomu později opustila.

Začínám si myslet, že to léto byl od Žanety dobře promyšlený tah. Nechal jsem to být, protože teď čekám rodinu a nechci se tahat po soudech. Ale nevím, co jednou řeknu svému dítěti, které se teď má narodit. Že má někde sourozence, kterého jsem kromě náhodného pohledu do kočárku nikdy ani nemohl vidět?”