×
MotherClub.cz

Úzkostné dítě potřebuje hodně lásky. Hrozí mu psychické potíže ze stresu

Deprese u dětí

Každé dítě potřebuje dostávat najevo lásku. Úzkostné dítě o to víc. Úzkost definovaná jako neodůvodnitelný vnitřní strach bez zjevné vnější nebo popsatelné příčiny své skutečné a hluboké příčiny má. Pokud se vyskytuje u dětí, z velké části odpovědnost nesou rodiče. Jak zvládnout výchovu úzkostného dítěte a čeho se raději vyvarovat?

Úzkostné děti a jejich výchova

Říká se, že úzkostné matky mají úzkostné děti. Chování rodiče se jednoznačně přenáší na dítě, které citlivě reaguje na jakékoli výkyvy nálad člověka ze svého nejbližšího okolí. Zdá se to být těžko uvěřitelné, že by dítě v útlém věku mohlo trpět na nějaké úzkostné stavy, ale skutečně k tomu může dojít. Svou roli totiž hrají nejen bezprostřední vlivy okolí, ale i genetika a temperament.

Úzkostnější děti potřebují speciální přístup, který jim dodá potřebný pocit opory a bezpečí. Je pro ně vždy lepší vyhýbat se takovým situacím, které v nich vyvolávají úzkost a nejistotu, případně také paniku. Rodič musí dobře vědět, jak s takovým dítětem jednat a pomáhat mu různé situace pomalu překonávat, nikoli udržovat dítě v permanentním stresu.

Projevy stresu u dětí

Nezvládnutý stres se může u dítěte projevovat různě. Každé dítě se někdy něčeho bojí, je nejisté nebo podléhá zátěžové situaci. Reakce však mohou být odlišné na základě věku, zralosti nervové soustavy, povahy i genetických dispozic. Děti určitého věku ještě nerozumějí svým vlastním emocím a tomu, co se děje. Je ale potřeba rozlišit běžné projevy stresu od závažnějších úzkostí a fobií.

Určitý stres dětem přináší jakékoli změny v rodině, anebo změny režimu, například v souvislosti s nástupem do mateřské nebo základní školy. Pokud se vám zdá dítě neklidné, špatně spí, méně komunikuje nebo se více uzavírá do sebe, případně má některé somatické příznaky, například bolesti hlavy nebo břicha, citlivě si s ním promluvte. Může se jednat o psychickou příčinu a následek nadměrné stresové zátěže.

Sociální fobie u dětí

Zatímco úzkost se definuje jako neodůvodnitelný strach z něčeho neznámého, fobie mívá přesnou definici. Lidé se bojí konkrétních situací, věcí, zvířat nebo lidí. I malé děti mohou mít například strach z uzavřených prostor, z pavouků nebo třeba z lidí. Sociální fobie je u dětí zcela běžná. Projevuje se jako strach ze sociálního kontaktu – dítě odmítá být vystaveno situacím, ve kterých dochází ke kontaktu a komunikaci s druhými lidmi, bohužel mu to zcela znemožňuje dobré začlenění do kolektivu a nalezení kamarádů.

Problémy často vznikají na základě toho, že se dítě obává, aby v této zkoušce obstálo a neznemožnilo se před ostatními. Kontakt s druhými lidmi pro něj představuje takový stres, že mnohdy podléhá panice a vyhýbá se všem společenským situacím. Dítě je nejisté a uzavírá se samo do sebe. Na veřejnosti se stydí, červená se, nedokáže oslovit druhého člověka a na něco se zeptat a podobně.

Častým důvodem je snížené sebevědomí, nevyrovnaný a nejistý vztah s matkou, v níž nemá dostatečnou oporu a negativní pocit k sobě samotnému. Tyto aspekty jsou velmi výrazné zejména v období dospívání, kdy mezi 11. až 15. rokem dochází k začleňování člověka do společnosti a ke konfrontacím s autoritami i svými vrstevníky.

Separační úzkost ve 3 letech

Prvotní projevy sociální fobie ale můžeme pozorovat už v době první socializace v předškolním věku, a to zpravidla od tří let. Pokud přetrvává, objevuje se také v období kolem pěti let. Zcela normální vývojovou fází je však takzvaná separační úzkost dítěte, která se vyskytuje v batolecím věku, právě v období vzdoru a prvotní socializace dítěte okolo tří let. Projevuje se jako zvýšená úzkost a pláč ve chvílích, kdy je dítě odloučeno od matky. První projevy můžeme zaznamenat s nástupem dítěte do školky, kdy pláče a nechce se pustit matčiny sukně.

Důležité je, aby batole vždy mělo patřičnou oporu a vědělo, že je matka poblíž, a že se vždy vrátí. Ten pocit, že se stále na ni může spolehnout a ona jej neopustí je důležitý pro utváření budoucích vztahů.

Psychické poruchy ze stresu

Důsledkem velkého stresu může dítě trpět nejrůznějšími psychickými poruchami, nejčastěji jsou to úzkosti, panické ataky a neurotické chování, somatizace do tělesných potíží nebo pozdější problémy, které mohou expandovat zejména v období dospívání, jako například poruchy příjmu potravy, sebepoškozování, drogová závislost a podobně.

V mnoha případech je na vině velký a dlouhodobý stres, kterému byl člověk vystaven v dětství.

Strach u dětí

Za dětským strachem často stojí rodiče, kteří děti straší proto, aby byly hodné. Takovým krásným příkladem může být “pán”, “bubák” nebo “čert”. Věty typu: “Když nebudeš hodný, přijde na tebe bubák” jsou bohužel dosti časté. Rodiče straší děti ale i jakýmkoliv jiným podmiňovacím způsobem, aby dosáhli svého. Jakékoli nepřirozené vzbuzování respektu nebo strachu u dětí je samozřejmě nevhodné a může vést až k traumatu.

Strach může vyvolat jakýkoliv kontakt s okolním světem, konfrontace se zlem a negativními stránkami života, například v podobě záporných pohádkových postav – čerti, ježibaby, černokněžník a podobně. Jde především o to, jakým způsobem dětem předkládáme běžnou realitu života, s jakou se doopravdy setkávají a nakolik pevnou oporu jim poskytují rodiče.



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*