Sourozenecké konstelace. Jací jsou jedináčci, mladší sourozenci? A co nejstarší?

To, kolik máte dětí a v jakém pořadí se vám narodí, má zásadní vliv na formování osobnosti dítěte. Zcela jiné životní strategie si osvojí jedináček a zcela odlišné nejmladší sourozenec ze tří dětí. Důležitou úlohu hraje také rozestup mezi sourozenci a to, zda se jedná o dívky či o chlapce. Podívejme se nyní, jaký mají podle psychologů vliv sourozenecké konstelace na duševní vývoj dětí a jak k jednotlivým dětem podle toho přistupovat.

Raný věk u dítěte – primární socializace

První roky života tráví dítě téměř beze zbytku v prostředí své rodiny. Podmínky rodinného prostředí společně s genetickou výbavou zcela zásadním způsobem formují budoucí osobnost dítěte. Důležití jsou samozřejmě rodiče, a skutečnost, zda je rodina kompletní, příp. zda tvoří rodinu jen jeden z rodičů. Kromě rodičů utvářejí prostředí domova také sourozenci. Sourozenecké konstelace souhrnně označují vztahy, rozestupy a pořadí mezi vašimi dětmi.

Sourozenci

K rodině patří kromě rodičů také sourozenci a s každým dalším narozeným dítětem se rodinné soužití nevyhnutelně mění. A děti na to musejí nějak reagovat. Postavením sourozenců mezi sebou se intenzivně zabýval žák Sigmunda Freuda a zakladatel tzv. individuální psychologie Alfred Adler již ve 30. letech minulého století. Adler pozoroval jisté podobnosti mezi prvorozenými dětmi a na tomto poznatku vybudoval ucelenou teorii. Podívejme se, jaké charakterové vlastnosti jednotlivým typům sourozenců přisuzuje.

Pokud by na vás nebo na vaše děti charakteristika neplatila, vězte, že je to proto, že každý má jiné vrozené (genetické) dispozice a především každý z nás má vlastní vůli a možnosti svůj život ovlivnit a řídit. Na druhou stranu je zajímavé a poučné o sourozeneckých konstelacích vědět více, neboť velmi často některé poznatky platí.

Prvorozené dítě (princ)

Podle Adlera má nejstarší dítě převahu zajištěnou už svým věkem. Nejstarší dítě bývá spíše konzervativní a je jakýmsi strážcem pořádku, snaží se udržet si to, co dostalo, a o co se ho mladší sourozenec snaží připravit. Lépe a rychleji se identifikuje s rodiči a s jejich normami. Rád o nich poučuje mladší sourozence. Dodává mu to pocit, že už je velký a důležitý. Brzy se naučí samostatnosti, je ambiciózní a náročné nejen na sebe, ale i na své okolí.

Nejstarší dítě bývá vůdčím typem, neboť nemělo od koho co odkoukat a muselo se spolehnout jen samo na sebe. Někdy to ovšem s dominancí přehání, má sklon poroučet a velet a může být až agresivní či prchlivé. Dokáže s lidmi manipulovat, rád moralizuje a mírně vydírá. To vše se naučilo v interakci s mladšími sourozenci. Prahne po uznání a chvále, a to i v dospělosti.

Jako dítě si bohužel nemůže svého výsadního postavení, pozornosti a péče nadšených rodičů užít dosyta, protože do rodiny vstoupil nezvaný rival, mladší sourozence. Starší dítě tak bývá často labilní. Frustrace se může přenášet do různých aspektů života. Ve vztazích i v zaměstnání si přejí mít nejdůležitější slovo. Pokud to tak není, dochází ke konfliktům.

Jak zvládat žárlivost u dětí? Dodejte jim pocit důležitosti!

Druhé dítě (rytíř)

Nejstarší sourozenec si neuvědomuje, v jak těžkém postavení se jeho mladší rival ocitl. Neustále na něj žárlí, bojuje s ním a dělá mu naschvály, čímž determinuje jeho osud. Ten má nádech neustálé soutěže, snahy prosadit se, a když už ne být první, tak alespoň rovnocenný s prvním.

Normy rodiny přijímá i druhé dítě, ale nedostává se mu za to takového ocenění jako prvnímu. Námaha je příliš velká a rival nedostižný, a tak se nabízejí alternativní řešení – např. časté riskování a snaha na sebe upozornit za každou cenu, útěk do světa fantasie nebo uzavřenost.

Druhé dítě je rozený diplomat, člověk zvyklý hledat kompromisy, diskutovat a čekat. Někdy si nechá všechno líbit a je snazší jím manipulovat. Pokud do rodiny nepřibude další sourozenec, může mladší ze dvou dětí využívat postavení benjamínka se vším všudy. Pokud se ale do rodiny narodí třetí dítě, stává z prostředního tzv. sendvičové dítě, rytíř bojující s dvouhlavou saní, obklíčen z obou stran.

Třetí dítě (dvorní šašek)

Třetí dítě má pozornosti a péče habaděj, mnohdy se o něj musí starat i starší sourozenci. I v dospělosti je proto takový člověk více bezstarostný, uvolněný a veselý. Snadno se nadchne pro nové věci a mezilidské kontakty mu nedělají problém. Má sice nemilou zkušenost, že mu nelze nic svěřit, protože je „ještě moc malý“, ale ta ho může do budoucna povzbuzovat k ještě větším výkonům. Bude se při tom opírat o svou kreativitu a ochotu riskovat. Přesto málokdy skutečně dospěje, protože uvíznout v roli benjamínka je tak snadné.

Tři bratři

Kromě pořadí v rodině hraje také roli, zda se jedná o sestry či o bratry. Např. v souvislosti s třetím, nejmladším dítětem, bývá třetí syn, pokud má dva starší bratry, tradičně považován za nositele duševních hodnot. Dva starší bratři se připravují na možnost „převzít trůn“, zatímco nejmladší syn tuto aspiraci nemá.

Historicky vzato se většinou třetí synové z aristokratických rodin vydávali na řádovou dráhu či studovali na kazatele. Nejmladší synové z prostých rodin věděli, že na ně už na rodinném statku nezbude místo, a tak se vydávali do světa nebo se přidali k armádě. V současnosti se např. mohou nejmladší synové věnovat filosofii, cestování a podobně.

Sourozenci bez rivality. Co když soupeření přesáhne mez?

Tři sestry

Co se týče dívek, podobně jako bratři spolu soupeří i tři sestry. Do jejich výchovy mohou být navíc vneseny nenaplněné touhy po synovi ze strany otce. Nejmladší dcera se tak mnohdy věnuje různým adrenalinovým či bojovým sportům či nastoupí na profesní dráhu dříve vyhrazenou zejména mužům nebo cestuje po celém světě. Jednak, aby udělala radost otci, ale především, aby se vymezila vůči starším sestrám, které již mají rodiny a vedou rodinný život.

Obecně si dívky ze vztahu tří sester odnášejí lepší predispozice pro vycházení s jinými ženami, ale pro vztahy s muži zase až tak dobře vybavené nejsou.

Bratři a sestry

Sourozenecké vztahy bývají harmoničtější, pokud jsou v nich zastoupeny obě pohlaví. Pomůže to dotyčným lépe si osvojit interakce a komunikaci s opačným pohlavím, což se pro budoucí vztahy v životě velice hodí.

A co jedináček?

Jedináček se v mnoha charakteristikách podobá prvorozenému, jen s tím rozdílem, že v jeho životě se dlouhou dobu žádný rival neobjeví a trůn zůstane jen jeho. Ještě na začátku 20. století tvrdil psycholog G. S. Hall, že být jedináčkem je samo o sobě diagnóza. Dnes se naopak čím dál tím více boří mýtus o tom, že jedináčci jsou sobečtí. Protože nezažili konkurenci, můžou si naopak dovolit nezištnost a velkorysost. Často pozorujeme daleko větší sobectví mezi sourozenci, zejména u mladších dětí. Kdo si pro sebe nic neurve, ten nic nemá… Takže rozhodně neplatí, že mít sourozence děti naučí nesobeckému chování. Leckdy právě naopak.

Žádní sourozenci

Jediný vyvolený se musí v životě spolehnout sám na sebe, protože pomoc sourozenců nikdy nepřijde. To je bohužel druhá stránka mince. Jedináček sice zažil pohodu, že nemusel s nikým soupeřit, ale až zde rodiče nebudou, nikdo jiný mu už nezbyde. Jedináček předpokládá, že vše bude fungovat podle jeho představ, má rád pořádek a rutinu. Pokud tomu tak není, stává se velmi netrpělivým a netolerantním. Perfekcionismus a ambice jsou důležité k tomu, aby zůstal na výsluní, což mu ovšem maminka velmi často s láskou umožní.

Sourozenecké konstelace a rodičovské vzory

V rodině nejde jen o pořadí sourozenců, ale především o to, jak se chovají jejich rodiče. V případě prvního prince jsou rodiče nezkušení a úzkostní, zahrnují ho péčí a přenášejí na něj všechny své ambice. Zůstane-li jedináčkem, bude plnit rodičovská očekávání i nadále. Druhý rytíř musí bohužel často čelit rodičovské chybě, kterou je srovnávání se starším sourozencem, což ho motivuje k ještě lepším výkonům. Anebo naopak k letargii a frustraci. U dvorního šaška potom naopak rodičovská ostražitost a úzkostnost opadne, dítě má více volnosti. Pokud je to možné vždy podporujte koalici mezi sourozenci.

Věkové rozestupy mezi dětmi

Kromě konstelací, pohlaví a vzoru rodičů jsou důležité také věkové rozestupy mezi sourozenci. Na ideálním věkovém rozdílu mezi sourozenci se nemohou shodnout ani odborníci, podle dnešních údajů se tak pohybuje někde mezi 3 a 5 lety. Pokud rozdíl přesahuje 6 až 7 let, potom se v podstatě jedná o dva vedle sebe žijící jedináčky.

Ideální je nepřekročit spodní hranici 3 let, kdy se utváří tzv. psychologické já a dítě je schopno odpoutat se od matky. Na mladšího sourozence bude sice žárlit tak jako tak, ale sesazení z trůnu po třetím roce věku pro něj nebude vývojově tak náročné. Údajně je také lepší, když je starším sourozencem chlapec, protože si tak trénuje roli ochranitele žen. Vládne-li mu naopak starší sestra, může se buďto rychle dostat pod pantofel, nebo naopak nerespektovat ženskou roli.

Sešívaná rodina. Jak dětem co nejvíce usnadnit soužití s novým partnerem a sourozenci

Co se v mládí naučíš…

Podle některých teorií se snažíme ve vztazích opakovat svůj vztah k sourozencům, a daří se nám to nejlépe tam, kde narazíme na partnera s komplementární zkušeností. Pokud má muž mladší sestru a narazí na ženu, která má staršího bratra, jejich raná zkušenost se doplňuje a vztah by měl fungovat poměrně dobře.

Převzít odpovědnost za vlastní život

Ať již je to ale se sourozeneckými konstelacemi jakkoli, mějte vždy na mysli, že za svůj život nesete zodpovědnost jen vy. Bez ohledu na to, zda máte doma páreček, anebo tři dcery nebo tři syny, pokud je budete vychovávat s láskou a pokorou, půjdete jim jako rodiče dobrým příkladem a naučíte je řešit vzájemné spory s humorem, vychováte z nich silné osobnosti, které se dokáží vymanit z jakýchkoli konstelačních predispozic či hendikepů. Vždy totiž existuje možnost prožít život podle svých představ.

A jak to máte doma vy? Budeme rádi, když se s námi podělíte o vaše zkušenosti.