Děsí vás představa, že se vaše dítě zoufale bije do hlavy, tluče s ní o zem a připomíná tím mentálně postiženého nebo autistu? Pokud jste se s tím už setkali, tento projev chování nemusí být pouze typický pro děti, které jsou takzvaně jiné. Někdy se to zcela běžně stává u malých dětí, které si tím pouze ventilují emoce, kterým ještě nerozumí.
Mlácení do hlavy u batolat
Jakmile nastane období vzdoru, kolem druhého až třetího roku věku dítěte, není se čemu divit, že si děti kompenzují přetlaky svých emocí a vzteku i takovým způsobem, jakým je bouchání hlavičkou o zeď nebo klidně třeba i o zem. Pokud vás to u svého dítěte vyděsilo, nebojte se, nejedná se o nic vážného.
Snažte se svého potomka především uklidnit, laskavě na něj promluvit, vzít ho do náruče a přiměřenou formou jej utišit. K dítěti však přistupujte s klidnou hlavou, určitě ne tehdy, pokud jste sami naštvaní nebo rozrušení, dítě velice citlivě reaguje na nálady rodiče a bouchání do hlavy mohl předcházet nějaký konflikt, nedorozumění s rodičem a podobně.
Může se jednat i o jakýsi vnitřní konflikt, kdy dítě nechápe, proč jsou jeho vnitřní pocity v rozporu s požadavky rodičů. Tehdy dochází k uvědomování svého já a svých potřeb, dítě často vzdoruje, používá slůvko “ne” nebo ventiluje svůj vztek, což se může právě projevit určitou agresí zaměřenou vůči sobě. Ze všeho nejdůležitější je poskytnout dítěti oporu, uklidnit jej nebo se snažit odvést pozornost někam jinam.
Sebepoškozování u malých dětí
“Můj syn se třískal hlavičkou o zem když byl malý. Dělal to docela silně a dost mě to vyděsilo. Vždy to bylo ve špatném emocionálním rozpoložení, hodně plakal, vztekal se a byl úplně zoufalý. Měla jsem dojem, že jej zasáhly takové pocity, kterým sám vůbec nerozuměl a reagoval tak zcela přirozeně, aniž by si uvědomoval, co dělá a proč. Připadal mi úplně zoufalý a rvalo mi to srdce. Navíc jsem si uvědomovala, že na tom mám asi nějaký podíl.
Vždy jsem se snažila ho vzít do náruče a utišit jej, ale bylo to těžké, nenechal na sebe sáhnout a byl v jakémsi záchvatu, kdy nevnímal nic kolem sebe. Zároveň byl věku, kdy se s ním nedalo o tom mluvit a řešit jeho pocity, v té době ještě neuměl mluvit a vůbec ničemu z toho, co se s ním dělo, nerozuměl. Snažila jsem se těmto záchvatům předcházet, ale nebylo to vždy jednoduché. Asi by zabralo kojení, ale v té době už jsem nekojila. Dětská lékařka mi řekla, že to je normální a dělá to více dětí v období vzdoru,” svěřuje svou zkušenost maminka Renata.
„Bouchání hlavičkou o zem je přechodná fáze ve vývoji dítěte, tolerovatelná přibližně od 9. měsíce do 3. roku věku, pak už by asi bylo potřeba řešit to s odborníkem, “ říká speciální pedagožka Mgr. Jana Lepková. „U deprivovaných dětí může jít o takzvanou autostimulaci. Pokud se takto dítě chová, doporučuje se pevné objetí rodiče,“ dodává.
