Očkování před příušnicemi nechrání stoprocentně. Je dobré vědět, jak příušnice poznat.
![]()
Ačkoli jsou vaše děti proti příušnicím očkovány v rámci povinného očkování, neznamená to stoprocentní ochranu před touto chorobou. Je proto dobré vědět, jak příušnice rozpoznat. Na co si dát pozor? Jaké mohou mít příušnice komplikace? A jak se příušnice léčí?
Příušnice – co to je?
Příušnice (lat. parotitis epidemica) je akutní virové onemocnění, pro které je typický otok slinných žláz. Během onemocnění může dojít k postižení i dalších orgánů jako centrální nervový systém, slinivka břišní nebo pohlavní žlázy. Je proto důležité již v počátku správně příušnice rozpoznat od jiných infekčních onemocnění.
Příušnice – nákaza
Nejvyšší výskyt onemocnění lze zaznamenat především v zimě a na jaře. Vzhledem k plošnému zavedení očkování proti příušnicím v rámci MMR byl ještě do nedávna výskyt onemocnění sporadický, maximálně v podobě lokálních epidemií. Během uplynulých deseti let ovšem dochází k vzestupu počtu onemocnění příušnicemi a každý rok onemocní touto chorobou přes pět tisíc pacientů.
Příušnice – nemocnost
Plošné očkování proti příušnicím se provádí od roku 1987. Starší ročníky tuto nemoc z velké části prodělaly během svého dětství, a jsou již vůči ní imunizováni doživotně. Kdo tedy může příušnice chytit? Především ti, co je neprodělali v dětsví a nebyli proti ní očkováni. Nejohroženější skupinou jsou tak děti od půl roku do 2 let. Děti do věku 6 měsíců zpravidla neonemocní, protože jsou chráněny mateřskými protilátkami, přenesenými v průběhu těhotenství přes placentu. I když jste ovšem byli očkováni, mohlo dojít k poklesu ochranných protilátek po očkování.
Je možné onemocnět i přes očkování?
V České republice je očkování proti příušnicím povinné, ale bohužel ani očkování nechrání stoprocentně. Proti příušnicím se očkuje tzv. živou vakcínou (do těla je dodána oslabená forma virů, které nutí imunitní systém vytvářet si protilátky) a v 5 – 10 % bohužel vakcína nefunguje, jak by měla. Někdy totiž při transportu a skladování vakcíny došlo ke ztrátě její účinnosti nebo prostě nereagoval imunitní systém správně (bojoval např. ještě s jinou nemocí současně) a nevytvořil si dostatek protilátek.
Příušnice a Priorox (MMR)
Příušnice se očkují v rámci tzv. MMR. V ní najdete očkovací látku proti třem onemocněním, tedy spalničkám, zarděnkám a příušnicím. U nás je MMR vakcína povinná a očkuje se od 15. měsíce věku, a poté následuje ještě přeočkování – nejčastěji po 6 – 10 měsíců.
Jak se příušnice přenáší?
Zdrojem onemocnění je nemocná osoba nebo člověk se skrytou nákazou. Přenos infekce probíhá vzdušnou cestou, kapénkami, vzácně pak kontaminovanými předměty.
Inkubační doba
Inkubační doba je u příušnic relativně dlouhá. Trvá obvykle 14–23 dnů. Pacient je nakažlivý od posledních dnů inkubační doby do 10–14 dnů od prvních projevů nemoci.
Jak rozpoznat první příznaky nemoci?
Onemocnění začíná únavou, horečkou a především typickým pocitem napětí v oblasti příušních žláz (způsobeným otokem příušních žláz). Teplota ovšem může být jen zvýšená, někdy však může dosahovat i k 40°C. Během onemocnění dochází ke ztíženému otvírání úst, bolestem při žvýkání, bolestem ucha (kvůli tlaku na zvukovod). Typickým příznakem je také snížení tvorby slin v ústech.
Příušnice a oteklé žlázy na krku
Na sliznici ústní dutiny je patrné zduření a zarudnutí vývodů slinných žláz. Někdy dochází k otoku podčelistních a podjazykových žláz. Otok příušní žlázy je na pohmat těstovitý. Kůže nad otokem není zarudlá. Bývají zvětšené svodné mízní uzliny na krku.Většinou je otok příušní žlázy jednostranný. Pokud ovšem dojde k horšímu průběhu onemocnění, otéká i druhá příušní žláza. Jednostranné nekomplikované onemocnění ustoupuje obvykle během týdne, oboustranné přetrvává déle. Téměř polovina nakažených však překoná toto onemocnění bez výrazných příznaků.
Trvalá imunita
Onemocnění zanechává trvalou imunitu. Nelze tedy onemocnět opakovaně. Ani těhotné ženy se nemusí příušnic obávavat. Pokud žena již nemoc prodělala, nehrozí žádné nebezpečí. Ani v případě, že příušnicemi onemocní těhotná žena, není tato choroba považována za kritickou. Pokud se nakazí těhotná žena v průběhu 1. trimestru, může dojít k samovolnému potratu. Každopádně se poraďte se svým gynekologem. Raději se však pro jistotu vyvarujte kontaktu s nemocným, pokud o tomto onemocnění víte.
Stanovení diagnózy
Diagnóza příušnic se většinou stanovuje na základě typického klinického obrazu, tedy odběrem z krve, pokud má lékař podezření na toto onemocnění. Přítomnost viru příušnic v těle je také možné provádět pomocí výtěrů nosohltanu a slin. Lékař tak případně odliší příušnice od zánětu slinných žláz způsobených jinými typy virů (např. parainfluenza viry, echoviry), příp. bakteriemi (zánět příušních žláz).
Příušnice – léčba
Léčba je především symptomatická a probíhá u nekomplikovaných případů doma. Je ovšem nutná domácí izolace do 10. dne po začátku onemocnění. Podávají se léky proti bolesti a na snižování teploty. Důležitý je dostatečný příjem teplých tekutin a klidový režim. Můžete aplikovat vlažné obklady na oblast příušní žlázy.
Případné komplikace příušnic
Nebezpečí příušnic spočívá v následných možných komplikacích. Riziko hrozí zejména dospívajícím a dospělým mužům, u kterých může být důsledkem prodělání příušnic zánět varlat (orchitis), nejčastěji jednoho, vzácně obou. Zánětem napadené varle je oteklé a bolestivé, tkáň varlete se mění ve vazivo. Pokud jsou takto napadena obě varlata, hrozí muži trvalá sterilita. U dívek a žen mohou být napadeny vaječníky a prsní žláza. Další možnou komplikací je nehnisavý zánět mozkových blan (meningitis) projevující se strnulostí šíje, bolestí hlavy a teplotou. Tento typ meningitidy ovšem nebývá vážný a nezanechává trvalé následky.
Plané neštovice. Infekční choroba, kterou ani dnes není dobré podceňovat
Kam všude se může zánět přestěhovat?
Bolest břicha a zvracení poukazuje na postižení slinivky břišní. Může dojít také k rozšíření zánětu na ledviny (nefritis), osrdečník (pericarditis) nebo na klouby (artritis). Velmi vzácnou komplikaci představuje hluchota. Těžší průběh a výskyt komplikací bývá častější u dospělých než u dětí. Všechny tyto komplikace se ale ve většině případů podaří vyléčit bez trvalých následků.
Ohodnoťte tento článek:
