Pohřbívání placenty či křest dítěte. Jaké mohou být rituály na ochranu vašich dětí?

Zatímco v době socialismu se placenta likvidovala v porodnici a dítě s matkou se propouštělo domů k řádné výchově v dobrého občana státu, dnes maminky vesele rodí doma a z placenty připravují koktejly nebo ji zakopávají na zahradě. Ale nejde pouze o placentu. Existuje celá řada rituálů, které se kdysi po narození dítěte prováděly. Sloužily především k jeho ochraně. Vezmete si příklad z našich předků, anebo se bez toho raději obejdete?

Křest dítěte jako ochrana před zlem

Těhotná žena byla vystavena vysoké ochraně už v době těhotenství. Měla být respektována a v mnoha ohledech šetřena. Pochopitelně tomu tak nebylo vždy a za všech okolností. Nastávající maminka se nesměla takzvaně zhlédnout v čemkoliv ošklivém, hříšném či zlém, aby se jí nenarodilo dítě s touto podobou nebo s těmito vlastnostmi. Nesměla vykonávat řadu činností a často byl i zapovězen sex. Zkrátka a dobře zvyky ve spojení s těhotenstvím nebo porodem naši předkové dodržovali ve velkém. Především šlo o pohanské rituály.

V křesťanské společnosti bylo dítě po porodu potřeba co nejdříve pokřtít, aby se, kdyby náhodou zemřelo, dostalo do nebe. Křesťanské i pohanské rituály ale měly něco společného, vše totiž bylo vždy prováděno pro vysokou ochranu dítěte. A samozřejmě už z pohádek známe tři sudičky stojící nad kolébkou, které měly na dítě dohlížet, chránit jej a prorokovat mu jen to dobré. Tuto úlohu v křesťanských rodinách mívá kmotr, který sice neprorokuje, zato je prakticky nápomocen v mnoha ohledech a snaží se přispět k tomu, aby bylo o dítě dobře postaráno.

Koktejl z placenty a sušení pupeční šňůry

Dnes se maminky hlavně snaží zajistit dítěti šťastný a spokojený život ve zdraví. Sudby nás až tak nezajímají, chceme se spíše postarat o to, abychom ze svého dítěte vychovali dobrého člověka a přejeme si pro něj jen tu nejlepší budoucnost. Některé ženy mají zájem o to, aby jim v porodnici byla vydána placenta či pupeční šňůra, aby tak mohly po vzoru našich předků provádět rituály zajišťující budoucí zdraví a spokojenost dítěte. Velice často to ale primárně dělají pro sebe za účelem rychlého zavinování dělohy, posílení organismu vyčerpaného porodem či doplnění vitamínů a minerálů do těla ve formě koktejlu z placenty.

I když jsou placenta a pupeční šňůra biologickým materiálem, který se raději rychle likviduje ve spalovnách, od pradávna byly považovány za nesmírně mocné magické artefakty. Pupeční šňůra představovala pouto mezi matkou a dítětem a po porodu se využívala k nejrůznějším účelům ve své sušené podobě. Nejčastěji se schovávala omotaná pramenem matčiných vlasů a sloužila k upevnění vztahu matky a dítěte.

Z placenty, která vyživovala dítě, se ještě nedávno vyráběl jelení lůj a sloužila kosmetickému průmyslu. Obsahuje velké množství cenných látek, mimo jiné proteiny, vitamin E, pyridoxin, železo a oxytocin, který podporuje kojení a lepší zavinování dělohy. Koktejl z placenty, který si dnes maminky často připravují, je prý také vhodnou prevencí proti poporodním depresím. Ovšem ne v každé porodnici vám po porodu vaši placentu vydají.

Rituální pohřbívání placenty

Kromě koktejlu je možné placentu zakopat do země pod vybraný zdravý a silný strom na zahradě, anebo na ní strom vysadit. Důvodem je zajištění zdraví a dlouhého života dítěte. Rituální pohřbívání placenty je známé už od starověku. Třeba v Číně se na ni napsala jména obou rodičů. Pokud dítě zemřelo, pochovali jej spolu s placentou. Pro zajištění hojnosti a bohatství se placenta rozdělila na dvanáct částí a pohřbívala se s rýží a penězi. Někdy se také zakopala pod práh. Měla tak chránit dítě i celou jeho rodinu proti zlým duchům.

Vysazení stromu bylo zejména v pohanských kulturách obvyklým rituálem . Zpravidla jej prováděl otec dítěte. Strom bylo potřeba zasadit v den narození dítěte a také se na toto místo vylévala voda z první rituální koupele dítěte. U děvčete mohlo jít třeba o plodnou jabloň, břízu nebo jedli, u chlapce o ztepilý buk, smrk, statný dub a podobně, aby i takové vlastnosti syn později získal.

První koupel dítěte jako rituál

Mezi typické rituály uvedení dítěte do života patřila první koupel. Do vaničky se dávaly nejrůznější předměty, byliny, kapky vína nebo mléka. Žitná sláma měla dítěti přinést dlouhé a pevné vlasy, klíč rozum a sílu. Konkrétní věci jako symboly tak mohly dítěti předurčit zdraví, bohatství, lásku nebo příslušné povolání jeho rodiny, například kovářské kleště nebo krejčovské nůžky. Pro štěstí a ochranu dítěte pak do vody porodní bába třikrát plivla.

Ihned po narození se miminku uvazovala okolo zápěstí červená stužka jako symbol mocné ochrany před zlem. Bylo též možné pomazat mu fontanelu na hlavičce kadidlem a zapálit za něj svíčku. Pro dobu šestinedělí byla zase typická takzvaná koutní plachta, která zakrývala prostor, ve kterém pobývala matka s dítětem. Rovněž představovala mocnou magickou ochranu dítěte před vnějším světem.

Dítě mělo mít zajištěný klid a bezpečný úkryt před možnými nemocemi či nebezpečím. Někdy se na koutní plachtu věšely i byliny nebo se do ní zašívaly různé amulety a talismany. Po ukončení šestinedělí se sundala a celý prostor se rituálně vykouřil bylinami.