Jsou vaše děti hodně plačtivé? Vinou může být citlivost, vzdor i mnoho jiného?

Máte také doma dítě, které brečí u každé maličkosti nebo si pláčem něco vynucuje? Existuje řada možností a způsobů, jak pláč vyřešit.

Pláč je někdy zapotřebí, když se dítě lekne, uhodí, má obavy. Také se může jednat o nepřiměřenou reakci. Důležité je s dítětem si příčinu jeho pláče vysvětlit. Trestání nebo křik příliš neprospějí.

Citlivé a úzkostné děti

Pokud je dítě příliš citlivé a úzkostné, reaguje na sebemenší podnět pláčem, i když ostatní děti problém nemají. Na takovéto dítě může působit chování v rodině. Nejistý a nervózní rodič pak nepůsobí na malého člověka příliš dobře. Děti potřebují vyrůstat v jistotě a bezpečí, a pokud se v takovém stavu nenacházejí, odrazí se to na jejich psychice. Není těžké tento stav změnit, stačí trocha trpělivosti a času.

Může se stát, že se holčička Adélka rozbrečí, když se jí nepovede výkres. Je zklamaná a možná cítí, že selhala. Když uslyší: „Je ti to líto, viď? Nic se neděje, vymyslíme, co s tím,” možná si ještě trochu pobrečí, ale to je v pořádku. Na prožívání pocitů má každý nárok.

To, že dítě uslyší, že ho rodič chápe a dostane návrh, jak situaci změnit, malého človíčka posílí. Chválit jen pro chválení není příliš dobrým řešením. Když se chválí, mělo by dítě vědět proč něco udělalo dobře. Holčičky i kluci ale ocení, když jim prozradíte: „Tenhle obrázek je moc hezký, protože má kouzelně nakreslené stromy. No a ty mraky mají zajímavě modrou barvu, takový odstín jsem ještě neviděla.”

Selhání trápí nejen dospělé

Pro děti je důležité vědět, že ve svém problému nejsou samy, že ve vás mají podporu. Pomáhají nejen vlídná slova, vysvětlování, zjišťování názoru dítěte, ale také fyzický kontakt jako je třeba pohlazení po hlavě nebo obětí.

Pochopení se dá projevit různě. Když se nedaří třeba určitý cvik ve škole, existuje přece tolik dalších cviků nebo jiných činností, které vašemu dítěti jdou mnohem lépe. „Já také neumím skákat přes kozu, ale dívej, jaký jsme spolu upekli koláč.”
Vtahování malých dětí do běžného života je pro ně velmi zajímavé. Připadají si velcí a důležití. Ať už jsou to sebemenší práce nebo úkony, radost mají velkou.

Pokud jsou děti nejisté, měly by vědět, že obávaná situace dopadne dobře. Když vysvětlíme situaci a řekneme, že strach, který měly, mít nemusí, protože skákání přes kozu je jeden cvik, který trvá chvíli. Pro jistotu je u něj učitel, který ho zachytí, kdyby se něco pokazilo. A když spadne, nebo se cvik zkrátka pořádně nepovede – no a co. Není to nic, za co by se měl člověk stydět. Každý umí něco, co drobné neúspěchy zvrátí. Je důležité dítě podpořit, aby pochopilo, že víme, že se cítí špatně a my jsme v tom s ním.

Děti se sourozenci

Možná se stalo, že jste měli doma pohodové dítě, než mu přibyl sourozenec. Pak se rázem změnilo a začalo si vymiňovat různé věci, a především vaši pozornost.

Pro dítě je to někdy složité, když mu dříve byla věnována veškerá pozornost, a nyní se o ni musí dělit. Holčičky i kluci by měli vědět, že přestože je v rodině nový člen, jejich postavení v rodině se nemění. Naopak je to velká sestra / velký bratr a může být také „užitečný”: vyprávět pohádky pomáhat s drobnostmi, stačí navrhnout pár možností, a dítě si vybere. Má velký význam, když děti vědí, že každý člověk je výjimečný.

Vymiňování si pláčem

Stejně jako chcete rozhodovat o svém životě sami, chtějí i děti mít na rozhodování určitý podíl. Právě schopnost sám se rozhodnout posiluje v člověku sebevědomí. Je jedno, jak je starý. Tu možnost by vždy měl mít. Když sedí dítě v předsíni a vzteká se, že nechce ty černé boty, že chce jiné, zkuste vysvětlování. Když si vezme červené slabé botičky, bude jí zima a nastydne. Pak by nemohla do školky/školy v tom hezkém novém tričku, protože bude nemocná. A to přece nikdo nechce. Proto maminka vybrala teplé boty, ve kterých bude v teple.

Pro děti jsou důležitá pravidla. Ale neznamená to, že je musíte stanovit vy. Rodiče se mohou s dětmi domluvit, když dítěti vysvětlí, proč něco chtějí. Proč je důležité, aby udělalo nebo nedělalo určitou věc. Může se to týkat i samotného pláče. „Ty brečíš? To je smutné. Co se ti stalo? Můžeme to spolu nějak vyřešit? Nechceš mi říct, proč brečíš? Ale já chtěla s tebou stavět hrad / péct sušenky (a lze využít cokoliv dalšího, co může upoutat pozornost) a to teď nemůžeme, protože brečíš? Myslíš, že to můžeme změnit?”

„Teď potřebujeme co nejrychleji nakoupit, pomůžeš mi vybírat to správné zboží, a pak půjde domů, aby sis mohl co nejdříve stavět z kostek.” Dítě brzy zjistí, že domluvit se, je daleko lepší, než si trvat na svém.

Velká snaha nebo zdravotní problémy?

Když dítě brečí ve škole, může to vypadat jen zdánlivě, že nemá problém. Na vině může být příliš velká snaha dosáhnout určitého úspěchu. Má ale dítě skutečný zájem o úspěch nebo po něm spíše toužíte vy a ono se chce zavděčit? Známky jsou sice důležité, ale ne nejdůležitější.
To, že se dítěti něco nedaří ve škole, může ale také mít zdravotní příčinu. Nemusí dobře vidět na tabuli, může se jednat o dyslexii, dysgrafii. Případně je třeba zkontrolovat zrak, eventuální problémy se čtením a psaním lze prozkoumat s psychologem, který vyšetří, provede diagnózu a nabídne řešení.

Posílení jistoty dětí a nastavení pravidel se dá nacvičit, i když to většinou vyžaduje určitý čas. Pokud si nebudete jisti svými kroky, existují nejen knihy, ale také třeba on-line kurzy, jak děti správně vychovávat nebo také někdy „nevychovávat”. Pomoci může také zkušený dětský psycholog nebo terapeut, případně lze zvolit rodinná terapie. Pláč dětí je zapotřebí zvládnout, aby v dospělosti nenastaly komplikace v jejich chování.