4 fotky 
Každý rok je do kojeneckých ústavu umístěno přibližně 1800 dětí. 50 % z těchto dětí, které byly odchovány ústavem, spáchá v budoucnosti nějaký trestný čin. Do ústavu děti odkládají ve ⅔ případů rodiče, kterým stát v jejich krizové situaci nenabízí žádnou pomoc. Česká republika je jednou z posledních zemí, kde jsou do ústavů dávány děti ve věku do 3 let. Současná legislativa jen kopíruje tu, která je platná již od roku 1964.
Rok dítěte v kojeneckém ústavu stojí přes 840 tisíc korun, kdežto pobyt u pěstouna 300 tisíc a roční preventivní péče 72 tisíc korun. Cena pobytové péče pro 1 dítě v ústavu odpovídá podpoře pro 38 dětí v rodině. Je třeba pokračovat dál?
Děti patří domů a do náruče jedné matky
V současné době probíhá snaha o to, aby děti nemusely vyrůstat v kojeneckých ústavech. Tím hlavním důvodem není neefektivní ekonomika či stará legislativa, ale především šťastná budoucnost těchto dětí. Děti z kojeneckých ústavů, které mají sice důslednou, avšak neosobní péči, se pak neumí citově navázat na jednu osobu – matku a dochází k jejich citové deprivaci. I v případě dočasné a náhradní matky v podobě pěstounky dítě zažívá individuální péči, a to mu umožňuje naučit se později citově navázat na svou budoucí matku.
„Z hlediska neurobiologického vývoje je velký rozdíl, zda dítě má, nebo nemá dostatek pozornosti a kolik zažívá v raném věku stresu. S plnou úctou k personálu, v kojeneckém ústavu dítě stres zažívá v obrovském množství. Bez intenzivního kontaktu a pozornosti nejsou uspokojovány jeho potřeby. Největším problémem je, že personál se střídá a dítě si nemůže vytvořit vazbu na jednu osobu tak, jak je tomu v biologické nebo náhradní rodině. To nejsou jen dojmy, to jsou vědecky ověřená fakta,“ popisuje Ondřej Šimetka, přednosta Gynekologicko-porodnického kliniky FNO a senátor.
Omezení ústavní péče pro děti do 3 let
Je potřeba omezit umisťování malých dětí do ústavů nejen ze sociálních důvodů, které už dříve ministryně Jana Maláčová deklarovala, ale také z důvodů zdravotních. „Rodinu potřebuje každé dítě, děti se zdravotním znevýhodněním možná o to víc. Česká republika je k omezení péče v kojeneckých ústavech vázána i aktuálním rozhodnutím Evropského sociálního výboru a není možné z potřeby rodinné péče stovky dětí se zdravotním znevýhodněním vyloučit,“ říká Klára Laurenčíková, předsedkyně Výboru pro práva dítěte a členka iniciativy Dobrý start.
Za umisťování dětí do ústavů čelíme dlouhodobé kritice. Evropský sociální výbor, který se zabýval kolektivní stížností na Českou republiku, před koncem roku vytkl státu právě nedostatečná opatření pro poskytování služeb v rodinách a v komunitním prostředí. Česká republika je nyní povinna informovat Radu Evropy o připravovaných a přijímaných opatřeních k nápravě.
Česká republika je pozadu
Na Slovensku je zakázáno umisťování malých dětí do ústavů už od roku 2006, stejná je praxe také v Rakousku, Polsku, Rumunsku a dalších evropských zemích. Kojenecké ústavy se ale proměňují v České republice jen z iniciativy jednotlivých krajů, aktuálně prochází přeměnou na služby pro rodiny ústavní zařízení v Praze na Zbraslavi.
Model ústavní péče je vysoce neefektivní a také nesmírně nákladný. Každoročně vydá stát na provoz kojeneckých ústavů a dětských domovů 2,7 miliardy korun. Za stejnou částku by se přitom mohlo podpořit 100 tisíc dětí v rodinách.
Skutečná podpora pěstounské péče
Novela zákona o sociálně-právní ochraně dítěte by také měla přinést mechanismy pro rozvoj pěstounské péče. Vedle zkvalitnění systému vyhledávání nových náhradních rodičů je to také odborná a finanční podpora pěstounů tak, aby mohli poskytovat péči i dětem, které prošly týráním, zneužíváním či zanedbáváním, a dětem se zdravotním znevýhodněním. Podle posledního veřejně představeného návrhu ale ministryně Jana Maláčová počítá s navýšením finanční odměny jen u některých pěstounů a navíc o minimální částku.
Odměna většiny pěstounů nedosáhne ani na úroveň minimální mzdy a u pěstounů na přechodnou dobu navýšení po 8 letech nepokrývá ani inflaci. Hrozí, že stovky pěstounů budou muset z finančních důvodů skončit a noví zájemci svou snahu vzdají.
Podle iniciativy Dobrý start a také organizací sdružujících pěstouny Aliance náhradních rodin a Profesní sdružení přechodných pěstounů je nutné navázat odměnu pěstounů na minimální mzdu (u pěstounské péče na přechodnou dobu s příslušným koeficientem), a to s pravidelnou valorizací. Počet přechodných pěstounů byl loni (2020) nižší než v roce 2017 a počet nepříbuzenských dlouhodobých pěstounů dlouhodobě stagnuje okolo tří tisíc.
Jak to vidí pěstounka na přechodnou dobu?
„Pěstounství se nedá dělat pro peníze. Obohacuje mě, ale rozhodně ne finančně. Sama mám štěstí, že si díky podpoře rodiny mohu dovolit tímto způsobem dětem pomáhat, faktem ale je, že z odměny přechodného pěstouna lze v Praze zaplatit sotva nájem. Peníze se nikdy nestanou motivací pěstounů, je ale potřeba zajistit, aby nebyly zásadní překážkou,“ říká pěstounka na přechodnou dobu Gabriela Pošmourná, která dříve pracovala také jako zdravotnice v Klokánku.
„Pečujeme o děti, které potřebují naši náruč opravdu intenzivně. Ve dne, v noci, ve všední dny i víkendy. Přála bych si, aby byla podpora pěstounů větší a přibylo jich. Pro mě je to práce snů a vidím, jak úžasně u nás děti rozkvétají,“ dodává Gabriela Pošmourná.
Co je projekt Dobrý start – Z rodiny doletí dál, z. s.
Dobrý start je otevřená iniciativa lidí, kteří mají různé profese, ale společný cíl: pomoci malým dětem z ústavů do rodin. Sdružuje odbornou i laickou veřejnost; všechny, kterým nejsou příběhy ohrožených dětí lhostejné.
Dobrý start upozorňuje, že stát může v době nutného seškrtávání výdajů promarnit příležitost zvýšit počet pěstounů, jejichž péče je o 30 až 50 % levnější než drahá a neefektivní ústavní péče. 133 tisíc korun ročně stát ušetří u každého dítěte, které místo dětského domova vyrůstá v dlouhodobé pěstounské péči a o 463 tisíc korun ročně je levnější péče pěstounů na přechodnou dobu oproti kojeneckým ústavům.
„Všichni víme, jak moc nás rodiče děti potřebují. Miminka v kojeneckých ústavech nejsou jiná. Jejich smutné příběhy jdou změnit, dostat děti z kojeneckých ústavů už se povedlo ve všech sousedních zemích. Pojďme konečně pomoci také dětem u nás,” popisuje Julie Kochová z iniciativy Dobrý start, která připravila kampaň Doma je doma.
V rámci kampaně Doma je doma, do které se zapojili také Martha Issová, Marek Taclík, Anna Polívková, Hana Vágnerová, Tomáš a Tamara Klusovi nebo Petra Nesvačilová, vznikla i píseň s videoklipem nazvaná Domů.
Píseň Báry Polákové a Dana Bárty s názvem Domů
Bára Poláková s Danem Bártou, kteří poprvé autorsky spolupracují, chtějí písní upozornit, že je potřeba najít nové pěstouny a dostat děti z kojeneckých ústavů. Videoklip v režii Jana Látala a produkci NICE.film doprovázející píseň vypráví příběh dvou miminek, jejichž první dny, týdny a měsíce na světě se zásadně liší. Zatímco jedno objevuje svět v náruči své rodiny, druhé vidí z postýlky kojeneckého ústavu jen hrací kolotoč a tváře mnoha střídajících se pečovatelek. Příběhy obou dětí se ale v závěru protnou.
„Když si představím, že jediný svět, který znám, je pokoj s dalšíma postýlkama, společná místnost na jídlo a hřiště před domem, přijde mi logické, že vstup do toho druhého světa, musí být šíleně těžký. Napojení na jednoho člověka, na jednu vůni, na jedno místo, může, myslím, dítěti výrazně pomoci v celoživotním pocitu bezpečí, v chápání sebe sama i okolí,“ říká Bára Poláková.
„Při vší upřímné úctě ke všem hodným tetám zůstává po startu ‚z kojeňáku‘ v dětské duši nutně zmatek. Takže ten náš kus je vlastně i poklonou těm, kteří mají sílu a odvahu, hm, a nervy, vzít na sebe tu odpovědnost takový zmatek mírnit a rovnat,“ dodává Dan Bárta.
Kampaň Doma je doma doprovází také fotografie osobností s bodýčky s hashtagem #domajedoma a ilustracemi Elišky Podzimkové a Michala Škapy. Trička a bodýčka si může koupit široká veřejnost a podpořit tak úsilí o proměnu péče o ohrožené děti.
Zdroj: TZ – Dobrý start
