Petra (44): Neodpustila jsem své sestře, že ona má děti a já ne

Petra nemůže mít děti. Její sestra Ivana ale má tři, z toho třetí dítě měla až po čtyřicítce. Petra musela celou dobu přihlížet tomu, jak se šťastná Ivana pyšní břichem, rodí, kojí, přebaluje a sledovala vyrůstat děti své sestry. Dlouho jí trvalo, než si uvědomila své skutečné pocity a křivdu, která v ní narůstala. Rozhodla se vyprávět svůj příběh a alespoň trochu si ulevit.

Diagnostikovali mi neprůchodné vejcovody

S Ivankou jsme byly jako dvojčata. Dělí nás jen roční věkový rozdíl. Všechno jsme prožívaly spolu, první lásky, dokonce jsme se i vdávaly ve stejném roce, já na jaře a ona to stihla ještě v prosinci. Ivanka se vdávala, protože byla těhotná. Její manželství jim vydrželo. S Richardem jsou šťastní a všechno klape, jak má. Mají spolu tři děti. První dcera se narodila hned v květnu následujícího roku po svatbě, další dítě o dva roky později. Posledního benjamínka si sestra pořídila až po čtyřicítce. Marušce jsou teprve dva roky. A právě Maruška je důvod, proč se sestrou nemluvím.

Já jsem zůstala bezdětná. I když jsem se vdávala dříve než Ivana, děti jsme s Jirkou plánovali asi až po dvou letech od svatby, nejprve jsme si chtěli něco užít a dostavět dům. Po více než roce neúspěšného snažení mi však gynekoložka diagnostikovala neprůchodné vejcovody. Vůbec jsem o tom nevěděla. Neměla jsem žádné příznaky a, pravda, na gynekologii jsem zrovna moc nechodila. Následně jsem prodělala laparoskopickou operaci, avšak výsledkem byla jen malá naděje na úspěšné otěhotnění. Přesto jsem hned po dalších třech měsících od uzdravení otěhotněla.

Velkou radost nám však zhatilo zjištění, že se jedná o mimoděložní těhotenství. Nakonec se problémy i tak vrátily a lékaři mi doporučili odebrání obou vejcovodů. Zkrátka a dobře moje veškeré naděje na to mít dítě vyhasly. O dalších možnostech jsme vůbec neuvažovali, ještě jsem manžela přemlouvala, ať si dobře rozmyslí, jestli chce se mnou vůbec zůstat. Měli jsme dům se zahradou a Jirka si velmi přál velkou rodinu. Sám pocházel ze čtyř sourozenců.

Jak sdělit dítěti, že je z IVF? Co když jeden z rodičů není jeho biologickým rodičem?

Nechci skrývat skutečné pocity!

To, že moje sestra měla už dvě děti v době, kdy jsem řešila tyto své problémy, jsem jakž takž skousla. Ale to, že si ještě po čtyřicítce, v době kdy už jsem se já vzdala veškerých nadějí na to, že v naší zahradě někdy bude běhat nějaké dítě, pořídila dalšího potomka, byl od ní podraz, který jí fakt neodpustím.

Jak to, že ona může mít dokonce tři děti a já žádné! Jaká je to spravedlnost, že ona si milostivě ještě bude nosit břicho po čtyřicítce a já se na to budu muset dívat! Její dvě děti mám ráda, jsem prostě teta. A i když to pro mě bylo těžké a přijala jsem to, tohle už na mě bylo moc. Uvědomila jsem si, že jsem se vlastně celou dobu přemáhala. Ale proč bych měla skrývat své skutečné pocity?

Přerušila jsem kontakt s těhotnou sestrou

Najednou jsem se úplně stáhla a přerušila se sestrou i jejími dětmi kontakt. Sestra se neskutečně divila mému chování a jak byla v té své těhotenské přecitlivělosti, tak se rozplakala. Já jsem si ale nemohla pomoct. Ano, čas od času jsem měla takové období, kdy jsem se bála vyjít na ulici, aby někdo nezjistil, že vraždím pohledem všechny pyšné matky s břichy nebo kočárky. Vyhýbala jsem se společnosti malých dětí a takovým kamarádkám, které byly zrovna těhotné. Ono vás to tak zrovna napadne a když víte, že vám to nedělá dobře, prostě se tomu vyhnete.

Odmítala jsem se už dále stydět za své skutečné pocity a vyhledala jsem pomoc psychoterapeutky. Jirka měl se mnou svatou trpělivost a posledních deset let do mě hučel, abychom nějaké dítě adoptovali nebo si jej vzali do pěstounské péče. Nechtěla jsem o tom ale ani slyšet! Terapeutka mi vysvětlila, že bych se měla snažit být upřímná. A to nejen ke druhým, ale hlavně sama k sobě. Abych si uvědomila, jak se skutečně cítím a proč.

Jak adoptovat dítě a nejčastější mýty o adopci. Přečtěte si příběh čtenářky o “tak trochu jiném těhotenství”

Rodina mě má za duševně chorou

Otázkou bylo, jestli se s tím vším vůbec někdy vyrovnám a znovu najdu vztah ke své sestře. Mám totiž pocit křivdy a ty její děti jí závidím. Připadám si, že mě zradila a že jí musím nějak odpustit. Jenomže co jí mám odpouštět, když ona mi vlastně nic neudělala? Nechtěla by mi ničím ublížit! Můj rozum tohle všechno ví, ale moje emoce si dělají, co chtějí a vidí to jinak.

Marušce jsou dneska dva roky. Nikdy jsem ji neviděla. Se sestrou nemluvíme asi od jejího pátého měsíce, přerušila jsem s ní veškeré kontakty. Můj Jirka si o tom myslí své, ale respektuje to. On se se švagrem i mou sestrou stýká. Celá rodina mě má za duševně chorou a nikdo nechápe, jak se vlastně cítím. Jediná moje terapeutka se snaží o to, abych si sama dokázala uzdravit svou duši. Obě ale víme, že to ještě bude běh na dlouhou trať.

Co by měla Petra udělat?

A: Překonat se a navštívit svou sestru. Kdyby uviděla Marušku a udobřila se se sestrou, mohla by Ivaně malou hlídat a alespoň by tak trávila čas s dítětem, když už nemůže mít své. Neměla by se chovat tak sobecky a odmítat svou sestru a její děti jen kvůli nějakého svého pocitu křivdy.

B: Dobře, že se Petra léčí a chodí na psychoterapii. Tohle chování je sice pochopitelné, ale je docela patologické a mohla by svým zarytým pocitem křivdy rozeštvat rodinu a jednou toho litovat. Být její sestrou, tak tohle chování netoleruji. To spíše Ivana má právo být naštvaná! Petra by se hlavně měla konečně vzpamatovat.

C: Petra by se měla vrátit do mateřské školky. Někdo jí vzal kyblíček a lopatičku a ona se s tím celý život nemůže smířit. Měla by jít opravdu do sebe a zapracovat na svém sebevědomí. Myslím si, že může být plnohodnotnou ženou a oporou i pomocí sestře i bez toho, aby byla frustrovaná z toho, že sama není matkou.

D: Divím se jejímu manželovi, že to s ní tak dlouho vydržel. Mohli klidně nabídnout domov nějakému opuštěnému dítěti, ten Jirka to přece chtěl. Všechno se točí jen kolem Petry a její bolesti, jako by druzí za to snad mohli. Petra má poslední šanci, jak vše napravit, jinak se to věkem bude zhoršovat, bude z ní protivná stará zahořklá bába a přijde o všechny své blízké.

Poznámka redakce: jména čtenářky i dalších osob v jejím příběhu byla na požádání změněná.