Neodhalené ADHD u dívek může vést k celoživotním potížím

Realistický odhad uvádí, že se v Česku vyskytuje 200 tisíc žen, které mohou mít nějakou formu ADHD. Jen zlomek z nich ale dostane diagnózu, a když, tak až v mnohem pozdějším věku – kolem 30 let. Včas odhalená diagnóza však může výrazně zlepšit kvalitu života a třeba i vysvětlit zhoršený prospěch ve škole či problémy v dospělém životě. Proč tedy ADHD u dívek není často ani odhaleno? Čím se liší jejich projevy od chlapců? A k čemu je diagnóza vlastně dobrá?

Lidé s ADHD mají zkrátka trochu jiný mozek

Někteří lidé jsou toho názoru, že ADHD nebo ADD (porucha pozornosti s hyperaktivitou, či bez ní) je jen jakýsi moderní výmysl psychologů, kterým se onálepkují nevychované děti. Naopak se však jedná o vrozenou poruchu, která se vyznačuje trochu jiným fungováním mozku. Poruchu lze detekovat dokonce i pomocí neurozobrazovacích metod (např. magnetická rezonance), které dokáží spojit vztah mezi mozkovou aktivitou a chováním.

A co je tedy jinak? Jak uvádí profesor a klinický psycholog Radek Ptáček z Psychiatrické kliniky UK, odlišnosti lze pozorovat v těch částech mozku, které mají funkce řídící, plánovací, organizační, které se podílí na kontrole chování, na pracovní paměti, regulaci motoriky a na vnímání času. Přesně to se také projevuje na chování lidí s touto poruchou, ačkoli u každého trochu odlišně. Vzhledem k tomu, že porucha pozornosti a hyperaktivity je ze 75% dědičná, je více než pravděpodobné, že jeden z rodičů trpí ADHD také.

Podstatu ADHD lze částečně vysvětlit i pomocí tzv. teorie lovců a zemědělců. Podle tohoto příměru mají lidé s „poruchou pozornosti“ mozek původních lovců a sběračů – představte si hustý prales, kde kolem sebe vnímáte tisíce vjemů a neustále se musíte mít na pozoru před predátory. V takovém případě se hyperaktivita, impulzivnost a roztříštěná pozornost velice hodí. Naše společnost však naopak funguje na principu zemědělců – pevný denní harmonogram, soustředění se na pracovní činnost, atd. Není pak divu, že je dnes hyperaktivita a roztříštěná pozornost lovců považována v našem moderním světě za „poruchu“.

Inkluze ve školách, autismus a ADHD. Co mohou pro dítě udělat rodiče?

Jak se dívčí ADHD liší od toho chlapeckého

Pod poruchou pozornosti a hyperaktivitou máme většinou zafixovanou představu nezbedného kluka, který skáče po lavicích a chvíli neposedí. To je však veliké zjednodušení. Tato porucha má tři různé podoby – hyperaktivní podobu, nepozornou nebo kombinaci hyperaktivity a nepozornosti.

U kluků častěji převládá ona hyperaktivní podoba, u dívek zase nepozornost. Když už se ale u dívek objevují i hyperaktivita a impulzivita, projevuje se u nich méně zřetelně než u chlapců – je to spíše neustálá všudypřítomnost, roztěkanost a vnitřní hyperaktivita, než kolísavá fyzická hyperaktivita, která se projevuje u chlapců. Studie z roku 2011 varuje, že zanedbání ADHD u dívek může vést k větším životním problémům, než zanedbání diagnostiky u chlapců. Porucha pozornosti u dívek má totiž daleko větší dopad na schopnost učit se a na studijní výsledky, než hyperaktivita u chlapců s AHDH.

Stephen Hinshaw poprvé v roce 2002 provedl rozsáhlou studii, která se zaměřovala na ADHD u dívek. Většina z předchozích studií, které se zaměřovali na výzkum poruchy, totiž používala k diagnostice typické chlapecké symptomy a není tedy divu, že dívčí diagnóza unikala pozornosti. Díky tomuto zvyšujícímu se povědomí, jak se ADHD projevuje odlišně u dívek a žen oproti chlapcům a mužům, vede k většímu počtu diagnóz u dívek.

Konkrétní projevy ADD a ADHD u dívek

Porucha pozornosti a hyperaktivity se začíná u dívek projevovat už v dětství, avšak v pubertě jsou příznaky výrazně zřetelnější (u chlapců je to spíše naopak). Často se stává, že se projevy v dospělosti sice transformují, jak se dívka snaží adaptovat na dané prostředí, ale rozhodně symptomy poruchy pozornosti nikam nemizí.

Mezi časté příznaky poruchy pozornosti bez hyperaktivity (ADD) u dívek patří:

• snadno se rozptylují
• často mohou působit nepřítomně, projevuje se u nich denní snění
• nevěnují přílišnou pozornost detailům a proto chybují ve školních úlohách
• mají potíže se soustředěním a s dokončováním činností
• když na ně někdo mluví, může se zdát, že neposlouchají
• nemají rády úkoly, které vyžadují dlouhodobé duševní úsilí
• často ztrácí potřebné věci jako jsou školní věci, knihy, klíče, brýle apod.
• zapomínají na běžné úkony, jako jsou domácí práce
• nedodržují pokyny, může jim dělat problém dodržovat postupy a návody
• mají potíže s organizací, pořádkem ve věcech a to včetně organizování času a dodržování termínů

Pokud dívky trpí kombinovanou poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), projevují se u nich následující znaky:

• vrtí se, klepou rukama či nohama, kroutí se a mají potíže zůstat sedět
• nadměrně mluví a mají potíže si hrát potichu
• nesnáze jim působí čekání v řadě
• ve škole mohou vyrušovat
• skáčou lidem do řeči nebo za ně dokončují věty a odpovědi na otázky
• připojují se do hry nebo si půjčují věci bez povolení druhých
• jednají impulzivně
• bez předchozího přemýšlení mluví
• mají zrychlené myšlenky a problém udržet mysl u jednoho tématu
• snadno si nalézají přátele, ale mají problém si je udržet
• bojí se odmítnutí svých vrstevníků či přátel, lpí na jiných lidech či zůstávají v nezdravých vztazích

Dítě mě ignoruje. Jaký má k tomu důvod a co dělám jako matka špatně?

Takhle se holčičky nechovají!

Pokud se u dítěte objeví hyperaktivní chování, přece jen se to považuje za společensky přijatelnější u chlapců, u kterých se s nějakou divokostí předem počítá. Dívky jsou naopak povzbuzovány, aby projevovaly tradiční „ženské“ vlastnosti jako jsou empatie, dobré vztahy, milost a pořádkumilovnost. Jakmile se však dívky kvůli ADHD projevují jako rušivé, hyperaktivní a impulzivní, mohou být vystavovány od rodičů nebo učitelů tomu, že nejsou správné dívky s vhodným chováním. Proto se často snaží své problémy skrývat, aby se vyhnuly sociálnímu vyloučení. To pak ale má za následek různé přidružené potíže v dětství i dospělosti:

• nízké sebevědomí
• častější výskyt úzkostí a depresí
• horší zvládání stresu, potíže s regulací emocí
• častější problémy se spánkem
• narušené sociální a mezilidské vztahy
• problémy s navazováním a udržováním přátelství
• sebeobviňování ze selhání a frustrací
• potíže s rozhodováním
• prokrastinace, vykonávání úkonů na poslední chvíli
• menší kontrola nad svým životem

K čemu je dobrá správná diagnostika ADHD u dívek

Diagnostika je zásadní pro zdravé sebevědomí u dívek a klidně i u dospělých žen po třicítce. Celý dosavadní život totiž trpěly tím, že byly považovány za líné, že se nadchnou pro tisíce zájmů a hned je zase opouští, že mají věčný problém s chozením pozdě, že neuklízí a tak dále. Rozhodně to však neznamená že by s diagnózou najednou dostaly jakousi univerzální „výmluvu na lenost“ a nic se nezměnilo.

Naopak díky diagnóze mohou konečně pochopit svůj trochu odlišný mozek, přestat se srovnávat s „normálními“ dětmi a vytvořit si mechanismy pro zvládání svých problémů. Studie také potvrzují, že po diagnóze častěji odpadá stigmatizace okolí a vede to k větší empatii ostatních. A navíc mohou dostat i léky, které mnohdy dokážou až zázraky.

Poruchy učení u dětí. Jaké známe a jak se dá s dítětem pracovat?

Co dělat, jestliže máte podezření?

Nejdříve byste se měli obrátit na dětského lékaře, který by vám měl doporučit dětského psychiatra se specializací na ADHD u dětí. Následují vyšetření – zpravidla dítě podstupuje test zkoušející pozornost, zatímco jeho rodiče a učitelé dostanou dotazníky. Následuje psychologické vyšetření a EEG. Po potvrzení případné diagnózy se přistupuje k léčbě. Kromě léků se do terapie zapojuje také:

• Kognitivně behaviorální terapie, jenž se zaměřuje na detekování problémů a zvládání emocí, impulzů i případného stresu.
• Neurokognitivní psychoterapie kombinuje předchozí terapii s kognitivní rehabilitací.
• Dialektická behaviorální terapie, což je práce na vlastním sebepřijetí, zacházení s vlastním vnímáním a prožíváním v souvislosti s ostatními.