Kdy říct dětem o Ježíškovi a proč je dobré, když na něj věří?

Vánoce máme na krku, v supermarketech se na nás šklebí spousta kýčovitých ozdob, čokoládových figurek ve staniolu a kolekcí, v hlavě už nám hrají koledy a my dospělí už pomalu přemýšlíme nad tím, jakým dárkem uděláme radost našim dětem. Některé z nich dosud věří na Ježíška. Říct dětem pravdu nebo jim lhát? Toť otázka. Kdy je nejvhodnější doba na to promluvit si s nimi o tom, kdo vlastně doopravdy nosí dárky?

Dětský svět potřebuje fantazii

Věřili jste jako malí na Ježíška? Utvrzovali vás rodiče v tom, že dárky jsou něco posvátného, co nosí jednou za rok Ježíšek, anebo jste vyrůstali v tom, že žádný Ježíšek není a dárky si dávají členové rodiny proto, že se mají rádi? Základní otázkou zůstává, kdy říct dětem pravdu. Třeba nejen o Ježíškovi, ale i o čápovi a vráně, čertech, smrti a tak. Možná si leckdo pomyslí, že jejich dětem by se to opravdu stát nemohlo, ale existuje jeden základní fakt – děti potřebují pohádky a svět fantazie.

Dětský svět je čistý, nezkažený, naivní. Děti ještě nedokáží zvládat starosti dospělých, nechápou běžný chod života, proces pomíjivosti života, zpočátku ani nerozlišují, co je pravda a co lež. Potřebují pohádky, báje, mýty a cokoli, co jim umožní lépe nahlížet na realitu, která je pro ně ještě mnohdy nepochopitelná. V určitém věku zkrátka děti nedokáží rozumět určitým věcem, proto je potřeba jim vše vysvětlovat přiměřenou formou nebo pomocí metafor a přirovnání. A právě k nim třeba i patří pohádkové bytosti, zvířátka nebo tradiční postavy z našich náboženských kruhů, jak bychom vyjádřili odlehčeně.

Ježíšek je láska

I když dítě vyrůstá v křesťanském prostředí, ještě to neznamená, že musí nutně věřit tomu, že dárky nosí Ježíšek, když to byl dospělý muž, kterého ukřižovali. Je dobré, aby starší dítě chápalo, proč se slaví Vánoce, jaký význam má dítě v jesličkách nebo třeba stromeček a dávání dárků. Symbolika dítěte, které obdarovává bližní není vůbec špatná, naopak je to krásné přirovnání ke štědrosti, hojnosti, oslavě života jako takového a lásky či rodinné pohody. Vánoce jsou obecně považovány za rodinný svátek s atmosférou poklidu, sounáležitosti, míru, pokory a harmonie. A to je na tom to krásné, čemu dítě rozumí.

Děti se těší na stromeček, nejrůznější vánoční zvyky a tradice, cukroví a samozřejmě i dárky. Od věku, kdy si začínají uvědomovat vlastní já a své potřeby, pocity druhých a pomalu se začleňují i do jiného kolektivu než rodinného, jim můžete vysvětlit, že dárek je projevem lásky a zájmu o druhou osobu. Vždy je potřeba za něj poděkovat a umět jej přijmout. Tehdy dítě možná ucítí první potřebu také něco dát. Učte děti obdarovávat druhé, byť by se jednalo o vlastnoručně vyrobenou maličkost. Ta však vždy bude mít pro rodiče největší cenu.

Vánoční dárky dávají i děti rodičům

Dítě vám těžko něco koupí za peníze, obzvláště ne malé dítě. A kupovat hlouposti ze zásady nemá příliš smysl. Dítě nerozumí tomu, co by se mohlo líbit vám, natožpak, co byste potřebovali, bude vybírat především to, co se líbí jemu. Nechte jej, aby jednalo dle vlastního uvážení. Možná vám nakreslí obrázek nebo něco vystřihne z papíru, anebo koupí něco, co si třeba i nakonec nechá, pokud nebude vedeno k tomu, že maminka například potřebuje novou dřevěnou vařečku a podobně.

Nebojte se, že vaše děti budou zklamané, když se dozví, že dárky si dávají lidé, a ne Ježíšek. Pokud si zklamáním opravdu nejste jistí, tak v dětech v mladším věku tuto představu nijak neposilujte a neživte. To stejné platí i pro spatření zlatého prasátka a podobně. Jako rodinná legrace a tradice je to fajn, ale nemělo by to přinášet dětské slzy, zklamání nebo zkažený žaludek a poruchy trávení, pokud dítě celý den nic nejí a navečer se nacpe salátu, řízků a cukroví.

Kdy říct dětem pravdu o Ježíškovi?

Každé dítě je jinak vyspělé a nalezení té správné doby k tomu, abychom dítěti sdělili takové informace, jaké mají být správně pochopeny, je individuální. Odborníci se ale shodují na tom, že ideální doba k tomu, kdy byste jako rodiče mohli svým dětem vysvětlit to, že Ježíšek vlastně neexistuje, je mladší školní věk. U některého dítěte je to třeba už doba nástupu do první třídy, u jiného až věk okolo osmi let.

Nezapomeňte to mluvit se svými dětmi citlivě, ohleduplně a přiměřenou formou, a to nejen s ohledem na věk dítěte, ale především na jeho vyspělost, povahu a osobnost. Obdobně to může dopadnout i s čerty – v žádném případě byste děti neměli strašit a využívat víru existence v nadpřirozené bytosti a mýty ve svůj rodičovský prospěch.

Věří vaše děti na Ježíška?

Věřit na Ježíška mi připadá kouzelné. I já jsem jako malá na Ježíška věřila, a to až do nástupu do první třídy. Tehdy mi spolužáci řekli, že dárky nám dávají rodiče. Nijak mě to nemrzelo, spíše motivovalo k tomu, abych i já obdarovala svou rodinu. Tak jsem hned běžela do obchodu a koupila mamce čokoládu za peníze, které jsem dostala od babičky. Moje dcera Nikolka je ještě v batolecím věku a je hezké nechávat ji při tom, že dárky nosí Ježíšek. Ostatně my s manželem v to naoko věříme také a nemluvíme doma o tom, že někdo něco někomu koupil. Prostě jsou to všechny dárky od Ježíška… (Lada, 35 let)

Naše děti na Ježíška nevěří. Nevěří ani na zlaté prasátko a další nesmysly. Myslím si, že děti by se v žádném případě neměly mystifikovat. Považuji za správné jim pěkně říct pravdu. Realita se s nikým nemazlí, tak ať jsou na život v pravdě připraveny. Je jedno kdo čemu věří, nikoho za to neodsuzuji, například moje manželka věří na mimozemšťany a tchyně na duchy. Já věřím v Boží mlýny, to je spolehlivá firma… (Milan, 43 let)

Dodržovat tradice je krásné, proto naše děti znají všechny vánoční zvyky a rozumí tomu, proč se slaví Vánoce. Vědí, že si mohou vyzkoušet uvidět zlaté prasátko, třeba jen střídmým stravováním, a ne úplným půstem, po večeři si pouštíme lodičky z ořechů a dáváme pod talíř šupiny. O dárcích mluvíme ve smyslu, že jsou od Ježíška, ale i to naše nejmenší dítě ví, že si je dáváme navzájem a rozumí tomu, že ta koloběžka loni byla od babičky, protože ji Petříkovi slíbila. Nebráníme se fantazii, hravosti a kreativitě. Uctíváme tradice a hodně věcí vysvětlujeme dětem pomocí symbolů. Například to, když někdo zemře a podobně. A věříme na víly, to nepochybně… (Jana, 38 let)