Kdy a proč říct dítěti, že je adoptované. Je správné to odkládat?
Alexandra Fiedlerová
30. 1. 2018
Dříve často docházelo k tomu, že se dítě o tom, že je adoptované, dozvědělo až v dospělosti. V dnešní době to rodiče musí dítěti podle zákona říct mnohem dříve. Jak ale překonat obavy?
Co říká zákon
V minulosti nebylo nijak uzákoněno, kdy a jestli vůbec mají adoptivní rodiče dítěti říct, že je osvojené. To se ale změnilo s novým občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb.). Ten ukládá v § 836 rodičům povinnost říct dítěti pravdu o tom, že je adoptované, ještě před zahájením školní docházky.
Odborníci se shodují, že potomek má právo znát svoji minulost. Je to důležité pro formování jeho osobnosti. Potřebuje vědět, kdo je a odkud pochází, a to co nejdříve.
O správném okamžiku, kdy přijít s pravdou, rozhodují adoptivní rodiče. Oni znají dítě nejlépe a vědí, kdy bude připravené informaci přijmout. Jako ideální se jeví právě věk kolem 5 až 6 let, kdy se všechny začínají intenzivněji zajímat o to, jak se narodily.
Pokud se rodiče rozhodnou informaci o adopci tajit, vystavují se riziku. Jednak toho, že pravdu dítěti sdělí nešetrně někdo jiný, a také toho, že jim potomek později nebude věřit. Čím déle to budou odkládat, tím hůř to pak on přijme a bude mít pocit, že mu celou dobu lhali.
Děti, které se o osvojení dozvědí tímto způsobem, pak častěji pátrají po biologických rodičích za každou cenu. Vztah s adoptivními rodiči to může hodně narušit.
Proč to rodiče odkládají?
Hlavním důvodem, proč adoptivní rodiče nechtějí říct dítěti pravdu, je strach. Bojí se, že dítě bude mít radši své biologické rodiče, než je. Co když navíc potomek zjistí, že si s nimi více rozumí a bude s nimi chtít trávit více času? Adoptivní rodiče začne méně poslouchat, nebudou už pro něj takovou autoritou.
K naplnění těchto obav může dojít, ale citlivým přístupem jim je možné předejít. Pravdu je dítěti dobré sdělovat postupně a přiměřeně věku. Adopce nesmí být tabu, naopak, bavte se o ní jako o něčem zcela normálním a přirozeném.
Paradoxem je, že ze situace bývají vyděšení nejen adoptivní rodiče, ale i ti biologičtí, a také samo dítě. Biologičtí rodiče vnímají (pokud nešlo o extrémní případy) fakt, že se vzdali svého dítěte, jako stigma, stydí se za to a neví, jak se k dítěti chovat. Pokud mají novou rodinu, která o situaci neví, může to pro ně být těžké.
Dítě má také strach. Většinou nechce zranit své adoptivní rodiče, které má rádo, ani ztěžovat život svým biologickým rodičům. Potřebuje ale znát pravdu, aby poznalo samo sebe, a vědělo, odkud pochází.
Přínosy otevřeného přístupu
Buďte ke svému dítěti upřímní. Jemně a přiměřeně věku mu sdělte pravdu. Ten pravý okamžik poznáte nejlépe vy sami, podle aktuálního stavu vývoje vašeho potomka, jeho inteligence, vnímavosti a reakcí na stres.
Citlivá období ohledně vlastního původu jsou v životě dítěte tři, těsně před nástupem do školky, před nástupem do školy a v pubertě.
Po dosažení plnoletosti bude mít přístup ke spisu ohledně jeho osvojení, kde mohou být informace o biologických rodičích. Nebraňte mu, pokud je bude chtít vyhledat. Jeho rodiči jste pro něj stále vy, pátrá jen po svých kořenech, což je normální.
Otevřeností posílíte důvěru dítěte ve vás a vybuduje si s ním férový vztah. Vyjádříte respekt k jeho minulosti a původu a pomůžete mu najít samo sebe.
Bavte se o tom
Pravidelně se k tématu vracejte a odpovídejte na otázky. Je možné, že dítě bude nějakou dobu po odhalení pravdy smutné, ujistěte ho o vaší lásce. O tom, že jeho biologičtí rodiče udělali chybu, když se ho vzdali, ale že pro něj chtěli to nejlepší. V případě potřeby vyhledejte odborníka, který vám poradí, jak k potomkovi přistupovat.
Okamžik, kdy dítěti sdělíte pravdu o tom, že je adoptované, určitě nebude snadný. Ale pokud ho vychováváte s láskou, určitě tato informace vás vzájemný vztah neohrozí.