Kamila řeší velký problém. Už od svatby bydlí s manželem a jejich dvěma malými dětmi u své tchyně a tchána. Mají pro sebe k dispozici jen jeden pokoj, ostatní prostory jsou společné. Tchyně vaří pro všechny a zasahuje Kamile do výchovy. Tchán se občas napije a stahuje k pití i svého syna. Kamila má k tomu všemu jasný postoj: chce pryč. Její muž Láďa je ale v domě rodičů spokojený. Jak tuhle situaci rychle a bezbolestně vyřešit?
Domek se zahradou u Láďových rodičů byl jediná možnost
Když jsme se s Láďou brali, byla jsem těhotná a neměli jsme kam jít. Bydlela jsem v garsonce v podnájmu, můj táta už nežil, sestra měla svou rodinu a máma žila v malém obecním bytě. Nabízela se rychlá možnost jít bydlet k Láďovým rodičům. Měli pěkný domek u lesa, s velkou zahradou, Láďa tam měl svou dílnu a na půdě pokoj, takovou zašívárnu. Ta zahrada mě lákala a už jsem si představovala, jak po ní pobíhají naše děti. Vlastně mi ani nic jiného nezbylo, tak jsem souhlasila.
Jeho rodiče nám nechali jeden velký pokoj v podkroví, který sloužil jako pokoj pro hosty, protože Láďův pokojík na půdě pro mě a dítě vhodný nebyl. Hezky jsme si poměrně velký pokoj zařídili, ale v podstatě to pro nás byla pořád garsonka, tedy obývací pokoj, ložnice i dětský pokoj dohromady. Brala jsem to ale jako prozatímní možnost. Mohli jsme samozřejmě chodit do velkého obýváku ke krbu a kamkoliv jinam, ale to všechno byly společné prostory, kde jsme potkávali Láďovy rodiče. A upřímně řečeno, i když jsem je měla ráda a nic proti nim neměla, vadilo mi to. Byly to jejich prostory, zařízené podle nich, měli své zvyklosti a svůj život.
A já chtěla mít s Láďou soukromí. Kolikrát jsme se i děsili, jestli nás jeho rodiče neslyší, když se milujeme.
Magda (35): Pronásledují mě erotické sny. Manžel nic nechápe a žárlí
Už mě nebavilo pořád se někomu přizpůsobovat
Když se nám narodila malá Vendulka, v domě bylo spoustu křiku, ale i radosti. Tchyně mi vycházela vstříc, vařila pro celou rodinu, občas malou přihlídla, když jsem jela do obchodu. Soužití mělo i své výhody. Navzájem jsme si pomáhali. Mohla jsem trávit léto s malou na zahradě a v podstatě jsem se o nic víc nemusela starat. Brzy nato se nám narodil i malý Jindra, pojmenovaný po dědovi. To už jsem ale měla pocit, že se do pokoje nevejdeme. Když Vendulka klidně spala, budil ji Jindrův pláč. Láďa čím dál tím častěji chodil mimo domov, nejraději s tchánem do hospody nebo spolu popíjeli v dílně. Už mě nebavilo být jenom matka a pořád se někomu přizpůsobovat.
Tchyně Věrka mi začala pomalu ale jistě zasahovat do výchovy. Když jsem měla na krku malého Jindru, ochotně se nabízela, že mi pohlídá Vendulku, ale tu si mezitím vychovávala k obrazu svému. A vůbec nerespektovala, když jsem jí říkala, že Vendulka nemá ráda špenát a že z něho zvrací, anebo ať jí nedává neustále lentilky a čokoládu. Začala se chovat k Vendulce jako matka. Věděla, co je pro ni nejlepší, kupovala jí oblečení, vybírala, co si oblékne na sebe na zahradu, co bude jíst.
Aby toho nebylo málo, manžel pořídil dceři psa
Do toho jsme se mačkali v malém pokoji, i když Láďa sliboval, že se to časem vyřeší. Ale jak se to vyřeší? Když jsem s ním o tom mluvila, místo, aby pro nás hledal nové bydlení, začal mluvit o tom, že tento náš podkrovní pokoj propojí s jeho starým pokojem, udělá na půdě rekonstrukci a že tak můžeme mít ještě další pokoj pro Vendulku až bude větší. A aby toho nebylo málo, pořídil Vendulce psa. Labradora! Na zahradu ideální pes! Další závazek, který nás bude o to více držet v domě Láďových rodičů.
Láďa byl spokojený. Měl od mámy svá oblíbená jídla a buchty s mákem, byl zvyklý na své prostředí, kde vyrůstal. Měl tam svou zahradu, dílnu, nedaleko hospodu a možnost pokecat si a popít s tátou každý druhý den. Neměl to ani daleko do práce. Do toho měl u sebe mě a naše dvě děti.
Irena (32): Moje matka mě neustále poučuje. Je mi už ale přes třicet!
Pořád si připadám jako v cizím domě, kde nemám žádné slovo
Ale co já?! Co jsem měla já? Pořád jsem si připadala jako v cizím domě, ve kterém jsem neměla žádné slovo! Tchyně mě nepustila ani do kuchyně, bere mi Vendulku a přetahuje ji na svou stranu, totéž se zřejmě stane i s Jindrou, až trochu povyroste. Mačkáme se v jednom pokoji a do toho i ta Vendulka stojí proti mě! Protože miluje babičku a svého pejska a nechápe, proč a kam by se měla stěhovat. Mám pocit, že jsem něco pořádně zanedbala. Připadám si jako v pasti. Možná bych mohla odejít a možná by si toho Láďa ani nevšiml, ani bych mu nechyběla! Ovšem je mi jasné, že s dětmi by mě odejít ani nenechal…
Poznámka redakce: jména účastníků příběhu byla na požádání změněná.
