Menu
MotherClub.cz
Dětské nemoci

Jedovaté plody v lese a na zahradě. Na které záměny si dát pozor?

Petr Goras

Petr Goras

22. 8. 2022

České lesy jsou na plody opravdu bohaté, můžeme v nich narazit na ostružiny, maliny, jahody, klikvy, borůvky i bezinky. A zatímco takovou ostružinu si nelze s ničím splést, u jiných plodů může hrozit i nebezpečná záměna za jedovatou rostlinu. Riziko je to hlavně u malých dětí.  Na co si dát pozor?

Jahodka není jahoda

Jahodníků je asi 20 druhů, z nichž divoce u nás rostou tři. Nejběžnějším je jahodník obecný, z kterého byl roku 1766 křížením vyšlechtěn běžně pěstovaný druh jahodník velkoplodý. Někdy se mu říká lesní jahoda, nebo divoká jahoda. Má drobné jedlé plody o velikosti kolem 1 cm. Velice podobný je jahodník trávnice. I ten je jedlý, jeho název neznamená že nás otráví, ale že je to spíše tak drobná rostlina, že se ztrácí v trávě. Jedlý je pak i jahodník truskavec. Jeho jahody jsou ale již na první pohled odlišné barvou. Je spíše nevýrazná až malinová, k červenému zbarvení dochází jen na místech, kam dopadají sluneční paprsky.

Velice podobná je jahodka indická. Už podle názvu je patrné, že se jedná o invazivní druh. Již v 18. a 19. století se v Evropě pěstovala jako okrasná a půdopokryvná rostlina, která se však snadno rozšířila ze záhonů do volné přírody a zplaněla. Jahodka je vzdálenou příbuznou jahod, jedná se však o naprosto odlišný rostlinný rod. Nápadně se podobá zmiňovaným lesním jahodám jak tvarem a vykrojením listů, tak i červenými plody.

Plody jahodky jsou však nejedlé, ve větším množství i lehce jedovaté. Pokud jednu náhodou ochutnáte, asi se nic nestane a odradí vás lehká pachuť. Jak rostliny odlišit? Tvar plodu jahodek je výrazně kulatější a většinou se dává na odiv tím, že roste zpříma nahoru. Jahodky také mají žluté květy. Pravé jahody se na svých šťopkách stáčejí naopak dolů a okvětní lístky jsou vždy bílé.

Vraní oko čtyřlisté

Vraní oko čtyřlisté, Zdroj: Shutterstock

Brusnice borůvka a její nebezpeční dvojníci

Pro mnoho lidí jsou borůvky tím největším lesním pokladem. Nejsou u nás ostatně zas až tolik rozšířené, skvěle chutnají, a navíc mají mnoho zdravotních pozitiv. Bohužel však ze všech lesních plodů mají také nejvíce dvojníků. Respektive, především malé děti nemusí při nálezu modré bobule být tak úplně obezřetné.

Poměrně nebezpečné je vraní oko čtyřlisté. Má jen čtyři listy vyrůstající v tzv. přeslenu, tedy z jediného místa na stonku. Na krátké lodyze urodí jediný plod modré barvy. Naštěstí však má odpornou chuť a navíc páchne, takže k otravám tolik nedochází.

Rulík zlomocný

Rulík zlomocný, Zdroj: Shutterstock

Nejnebezpečnější rostlinou podobnou borůvce je rulík zlomocný, velice častý zdroj otrav v Evropě. Na rozdíl od vraního oka už si jej mohou splést i neznalí dospělí. Podobně jako borůvka má keříkovitou podobu a plodí vícero modrých kuliček najednou. Navíc ani neodradí pachutí, naopak chutná sladce. Plody jsou tak jedovaté, že k usmrcení dítěte stačí i 3 kuličky. Otrava se navenek projevuje především rozšířenými zorničkami, zvýšeným tepem a vyschlostí hrdla. Na rozdíl od keříčků borůvky však rulík dorůstá mnohem vyšší výšky až 1,8 metru. Plody rulíku jsou také výrazně černé a mají typické hvězdicovité okvětí.

Není bez jako bez – pozor na ty správné bezinky a květy!

V české přírodě rostou tři druhu bezu. Jeden je hojně vyhledávaný pro své plody i květy, další dva jsou pak více či méně jedovaté. V prvé řadě je to tedy bez černý, který plodí černé bobule zvané bezinky. Není to však něco, na čem byste si pochutnali již na procházce lesem či parkem, začerstva totiž mají projímavé účinky. Teprve až po uvaření či usušení je lze jíst bez obav. Bezinky se skvěle hodí do marmelád, na šťávy, na čaje a používají se třeba i na některé likéry. A co víc, v kuchyni lze použít i jeho husté bílé květenství (tzv. kosmatice). Celý květ se i se zelenými stopkami jednoduše ponoří do těstíčka a osmaží na pánvi.

Bez chebdí

Bez chebdí, Zdroj: Shutterstock

Nicméně pozor na záměnu s druhem zvaným bez chebdí, který rovněž plodí husté hrozny černých bobulí. A ačkoli se v malém množství kdysi používal v lidovém léčitelství, v potravinářství je mnohem jedovatější než bez černý. Hlavní rozdíl je v tom, že bez chebdí není na rozdíl od bezu černého keř, nýbrž bylina. Při sběru bezu proto vždy zkontrolujte, zda má daná rostlina dřevnatý stonek.

Bez červený

Bez červený, Zdroj: Shutterstock

A nakonec je tu ještě bez červený, rovněž mírně jedovatý. U něj díky barvě bobulí nehrozí, že byste si spletli jeho plody. Problém však může být v podobnosti květenství, které se u bezu sbírá na čaje nebo zmiňované smažení. Na rozdíl od bezu černého kvete červený bez již na jaře od dubna do června, spodní strana jeho listů se navíc zbarvuje domodra. Pokud si však u keře bezu přece jen nejste jistí, počkejte raději na výskyt plodů a květy si natrhejte až napřesrok.

 

Zdroje: magazinplus.cz, idnes.cz, abecedazahrady.dama.cz, nkz.cz, priroda.cz, sever.rozhlas.cz, wikipedia.org

Ohodnoťte tento článek:
4,5
Právě čtete

Jedovaté plody v lese a na zahradě. Na které záměny si dát pozor?