Snad každé dítě se od maminky nebo v školce naučí, že pejsek dělá haf haf, kočička mňau a kravička bů. Jenže pak přijde den, kdy vám vaše ratolest položí záludný dotaz: Jak dělá husa? A jak myš nebo páv? Podívejte, jaké zvuky vydávají různé druhy zvířat, aby vás všetečné otázky vašeho dítěte nezaskočily.
Jak „mluví“ zvířata?
- kočka mňouká – mňau
- pes štěká – haf
- kráva bučí – bů
- husa kejhá – gagaga
- myš píská – ííí
- páv skřehotá – ki-wao
- kůň řehtá – íhaha
- kohout kokrhá – kykyryký
- slepice kdáká – kokodák
- koza mečí – meee
- ovce bečí – beee
- prase chrochtá – chrochro
- had syčí – sss
- žába kváká – kvak kvak
A jak dítě zvuky zvířat naučit? Můžete například začít kratším příběhem o domácích, hospodářských a lesních zvířatech, ve kterém mu jednotlivá citoslovce představíte. Poté si s ním můžete o příběhu povídat a během toho zjistit, kolik zvuků si zapamatovalo. Využijte k tomu také obrázky, na kterých může dítě ukazovat, ke kterému zvířeti ten který zvuk patří.
Zvuky zvířat a rozvoj komunikačních schopností
Většina dětí začíná mluvit kolem jednoho roku. Přitom platí, že již v tomto období dítě rozumí mnohem více, než dokáže říct. Řeč se postupně vyvíjí, dítě začíná tvořit slovní spojení a nakonec i celé věty. Existují různé způsoby, jak rozvoji komunikačních schopností pomoci, a učení zvuků zvířat je jedním z nich.
Vedle slov z jednoduchých slabik („mama“, „tata“, „baba“ apod.) bývají zvířecí citoslovce prvními slůvky, které se malé dítě naučí, jelikož jsou dobře zapamatovatelná a jednoduchá na výslovnost. Často se stává, že si jedním citoslovcem pojmenuje celou skupinu věcí, například všechna zvířata mohou být „bů“ a podobně. Zpočátku byste ho neměli příliš opravovat, zároveň je potřeba dítě podněcovat k další verbální komunikaci. Jednoduché slabiky a citoslovce lze považovat za jakési základní stavební kameny aktivní slovní zásoby.
A pochopitelně i později, kdy již tvoří slovní spojení a zpravidla často chybuje, je potřeba jej v mluvení podporovat. Je normální, že první věty tvoří s nesprávným slovosledem, nepoužívá spojky, předložky, koncovky, neovládá pády ani časy sloves a podobně. Jeho dovednosti můžete podpořit tím, že s ním budete neustále mluvit a učit ho nová slova či krátké věty, třeba s využitím zvuků různých zvířat.
